Monty70

Výborné po herecké stránce. Moderní pojetí mě bavilo.

Drábkovo režijní pojetí Gogolova Revizora, kterého zná asi každý, se mi ne zrovna trefilo do vkusu. Beru snahu o modernější výklad ruské klasiky, avšak zde břitká satira a kritika společnosti potlačena ve prospěch režisérova specifického humoru. Herecké kreace hlavní čtveřice V. Kopty (Hejtman) T.Havlínka (Chlestakov) E. Leinweberové (Hejtmanova dcera) a zejména rozené komičky P. Tomicové (Hejtmanova žena) přece jenom dávají důvod inscenaci shlédnout.

75 %

Shlédl jsem muzikál Mamma mia, který zde na divadelním serveru má kontroverzní (no spíše špatné hodnocení), naproti tomu divácké publikum přítomné na představení bylo jiného názoru. Pokud očekáváte pěvecké výkony na srovnatelné úrovni muzikálových divadel, tak se jich, až na výjimky (Karolína Herzinová, Jakub Dostál) nedočkáte. Jestli se chcete skvěle pobavit a zaposlouchat se do nesmrtelných písniček skupiny ABBA, můžete si představení užít. Myslím, že pokud by divadlo obsadilo do dvou hlavních ženských postav hostující herečky, které disponují silným hlasovým fondem (jako tomu bylo v Hello, Dolly) výsledek mohl být dokonalý.

Tohle severské drama o vztazích mezi mužským a ženským světem od Ibsena mám v oblibě, byl proto jsem zvědavý na jeho nastudování souborem ND pod režijním vedením maďarského režiséra Viktora Bodó. Odosobnělá a chladná scéna, tak příznačná pro chování a jednání postav příběhu. Pavla Beretová v titulní roli mimořádně soustředěná a uvěřitelná ve své postavě znuděné a manipulativní ženy. Vynikající herecké výkony Igora Orozoviče a Denisy Barešové. Aneb kdo je v téhle hře normální ?

Děj muzikálu mě prostě nebavil, přišlo mi to celé takové chaotické. Dějová linie o dávné legendě "Na Vlčím vrchu" mi přišla nejslabší. Těšil jsem se alespoň na Lucii Vondráčkovou, ta ale v našem představení nehrála. Její alternující kolegyně pro tuto postavu, Šárka Vaňková byla nicméně přirozená. Ani Heňo v roli Temného mě (na rozdíl v jeho účinkování v Krysaři) příliš nezaujal.

Dejvickému divadlu se povedlo s nadhledem a humornou nadsázkou nastínit aktuální témata v téměř archaické hře. Neboli pavlačové drbny v akci. Zejména ženská část souboru si svoje party užívá. (Melíšková, Formanová, Krobotová). Páni ovšem nezaostávají, vyzdvihnu především J. Plesla. Je vidět krásné napojení herců, kteří jedou na stejné vlně. Kostýmní stylizace a nalíčení herců na jedničku. Moc jsem se pobavil, což bych u takového tématu opravdu nečekal. Takhle si představuju inteligentně ztvárněný humor na divadle.

Opět jedno představení klasického dramatu, které ve snaze přiblížit jej mladému publiku je inscenováno rádoby novátorsky a moderně. Kostýmy , scéna... bez komentáře. Fascinovala mě paruka na hlavě Julie... asi nějaký symbol, který jsem nepochopil. Tereza Marečková sama o sobě podivný výkon. Naproti tomu velkým kladem inscenace je procítěně ztvárněný Romeo Zdeňkem Piškulou. Škoda, že jej nemohl uplatnit v klasicky inscenovaném Shakespearovi. Je pravdou, že nepatřím zrovna mezi cílovou skupinu diváků, pro které je představení určeno. Ale když se v sále při závěrečné scéně tragédie ozývá z publika smích, bude asi něco špatně.

75 % .

Herecká sehraná dvojka Honza Dolanský a Lenka Vlasáková v této komedii o dvou životních smolařích a outsiderech předvede divákovi smršť zábavných a vtipných momentů. Jedna z těch lepších zájezdových her, která opravdu pobaví a přitom humor není podbízivý. Příjemně strávený večer.

Těšil jsem se na romantiku, která bohužel nepřišla. Obsazení herci v hlavních rolích byli dobří, zahráli své party velmi věrohodně. Počínaje titulní postavou Cyrana (J. Beneš) přes romanticky založenou Roxanu (E. Matzkeová), naivního a prostoduchého Kristiana (L. Kofroň) po dominantního a cílevědomého hraběte de Guiche (J. Burda). Postava Ragueneau v podání J. Krause dosti přehrávaná, takový humor, který mi do hry vůbec neseděl. Nebavila mě P. Kasalová. Pokřikování a pískání herců - kadetů na frontě mně vadilo. Pobavil Montfleury (T. H. Abraham). Hudebníci na jevišti dobře dotvářeli zvukovou kulisu.

75 %. Eliška Balzerová a Daniel Krejčík výborní.

85%.
Těšil jsem se na základě kladných ohlasů na toto představení a nebyl jsem zklamán. Podařené ve všech směrech. Martu Dancingerovou, kterou jsem již viděl na jevišti ve vícero rolích, považuji za talentovanou herečku mladé generace. Ze silného hereckého sboru ČK v této inscenaci vynikají jako vždy přesvědčivý Jan Hájek a líbila se mi Lucie Žáčková. Ta dokázala zaujmout i v menší úloze. Hraje se bez přestávky, což u této inscenace považuju za výhodu.

85%.
To byla jízda. Podle literární Londonovy předlohy nám postava vězněného a mučeného Darrella Standinga dává nahlédnout do svého vnitřního světa představ, prožitků a úniků z reality. V podání výborného Jakuba Koudely, který svým soustředěným a mimořádně zdařilým herectvím toto všechno umí divákovi zprostředkovat. Emocionální zážitek za který děkuju.

Inscenace, která je vhodné pro všechny generace diváků. Pro starší publikum, které tento kus zná, aby si jej připomněli v novém uvedení , mimochodem zde velmi zdařilém, tak i pro mladé diváky, kteří tuto hru na jevišti asi ještě neviděli. Určitě vhodné jako edukativní představení pro školy. Bylo to pohodové představení, ale jednou shlédnout mi stačilo.

Silné, emotivní. Počáteční úvodní část plná černého humoru přechází postupně k temným stránkám a smutným traumatům Irisina života. Obdiv herečce, která se dokázala vymanit z takového prostředí ze kterého pochází. Souhlasím s recenzentem pode mnou Vladimírem Rogalewiczem, že se nejedná o běžné divadelní představení.

Studio dva v poslední době zařazuje do svého repertoáru nejenom komedie bulvárního typu, ale i inscenace zahrané na vážnější notu s přesahem k zamyšlení. Tou jsou mimo jiné i Žáby pod režijním vedením P. Zelenky. Herecké spojení s Ivanem Trojanem, který si sem odskočil z Dejvického, nemohlo selhat. Konečně se mi podařilo sehnat vstupenky na neustále vyprodané představení, což svědčí o jeho oblibě u diváků. Ani já nejsem výjimkou. Spokojenost a doporučuji.

Hra mě na základě zdejších poměrně nízkých hodnocení příjemně překvapila. Je vidět, že vkus jednotlivých recenzentů se může dost odlišovat podle subjektivního dojmu každého jedince. Výkon pana Táborského, který po celých devadesát minut trvajícího představení, nesleze z jeviště a vystačí si pouze s rekvizitami a šikovně měnící své kostýmy pro jednotlivé postavy příběhu byl obdivuhodný. Téma hry mě díky dobrému vypravěči zaujalo.