Každý má svou pravdu

85 % Dejvičtí ve skvostné souhře vytvořili dokonalou „Itálii“, k iluzi stačí herecké zkratky a přesný timing situací. To vše v docela radikální hře italského klasika o umanutém hledání pravdy, měnící se s každým pootočením úhlu pohledu. Dramaturgie skrze sto let starou hru nekompromisně ukáže, v čem žije moderní společnost právě teď, ať je to naskakování na hoaxy nebo utvrzování ve vlastních konstruktech pravdy. Bublina téhle pirandellovské sestavy si dnešní paralelu najde snadno. Stylizování na hraně bude někomu připadat přepálené, jenže tento balanc vykreslí téma nejlépe. Každá z postav mě bavila svým pojetím i hereckým uchopením.

85% - K téměř dokonalé grotesce dotažená inscenace Michala Vajdičky baví po celou dobu trvání, místy balancuje na velmi tenké hraně, které by stačil kousek a přepadla by z mého pohledu za hranici vtipného až k trapně ukřičenému, ale drží se. Díky dokonalé herecké souhře a precizní režii zejména. Výrazné pomrknutí na konci jí pak vedle vší zábavy dodává ještě další rozměr.

Režisér M.Vajdička a dramaturgové dokázali tuhle více než sto let starou hru vyložit velmi aktuálně. Pravda je relativní a mnozí lidé si přirozeně libují v hledání konspiračních teorií, zatímco jejich okolí se plíživě zmocňuje totalitní myšlení (zde italský fašismus). Tohle vše ale nechávají tvůrci jen bublat pod povrchem a na tomto základě staví herecky výborně zvládnutou grotesku. Silný herecký soubor opět vyniká přesnou souhrou, za všechny bych vyzdvihl J.Plesla, K.Melíškovou, H.Čermáka a V.Khek Kubařovou. Opakování jednotlivých motivů způsobuje na některých místech drobné zadrhávání tempa, ale na kvalitě inscenace to nic nemění.

Brilantní groteska o hledání pravdy, o tom, že pravda je vlastně relativní a často záleží na úhlu pohledu. Geniální především první polovina, která má neskutečné tempo, povedla se tam řada úžasných her, dialogů a výstupů. Hodně dlouho jsem něco takto skvěle sehraného opravdu neviděl. Oproti tomu bohužel druhá část již trochu ztrácí, částečně i z toho, že se řada věcí již vyčerpala. Přesto i tak jako celek stále vysoce nadprůměrné. Herecký koncert všech aktérů, kvalita tohoto souboru je zde krásně vidět. Vynikající hlavně J. Plesl, L. Krobotová, H. Čermák, K. Melíšková, V. Khek Kubařová a J. Holcová. Úžasná scéna a kostýmy. 85%

85 %. Pirandellův text se skrze zvolený inscenační klíč, jemuž dominuje záměrně přepálená, groteskní nadsázka, dočkal smysluplné a funkční opory i rezonance své vícevrstevnatosti. Věru tragikomický obraz společnosti neschopné rozpoznat, že místo zájmu o nalezení pravdy lační spíše po skandálním odhalení a domněnkám o dění za zavřenými dveřmi sousedního bytu věnuje pozornost tak umanutě, až úplně přehlédne daleko zásadnější skutečnosti, odehrávající se přímo pod vlastními otevřenými okny. Herecké nasazení všech je dechberoucí, většinu situací pointují precizně uchopené gagy. Za mě rozhodně jeden z nejzdařilejších divadelních počinů roku 2022.

Komedie s groteskními prvky o maloměšťácích a jejich až posedlém pátrání po pravdě týkající se trojice „podezřelých“ sousedů. Kvalitní příprava dramaturga D. Majlinga a režiséra M. Vajdičky se ve spojení se silným souborem Dejvického divadla zúročila. Herci v souznící komické nadsázce rozehrávají typy, případně účelně kontrastují civilnějším projevem; osobitost a vklad jednotlivců se pak skládají v ucelený obraz s jasným sdělením. Vydařená scénografie a hudba. Dobře stupňované napětí se nedaří udržet jen ke konci druhé části, kdy se absurdita jednání přehnaně opakuje; jinak mimořádně zábavná podívaná se v tu chvíli „zadrhne“.