Deus-ex-machina

Musím říct, že oproti filmu na mě tato inscenace působila o něco vážněji a vrstevnatěji. Velmi oceňuji především komplexnější vztahy mezi postavami, které zde dostávají více prostoru a díky tomu působí silněji. Režisér opět prokázal cit pro přesné vyvažování komedie a tragédie. Humor tak nikdy nepřebíjí mrazivost tématu, ale naopak ji ještě zvýrazňuje.

Výborné převedení románu do divadelní podoby. Postavy nepůsobí jako "postavy", ale jako opravdoví, nedokonalí a skuteční lidé, které nelze zaškatulkovat jedním slovem. Dialogy jsou přesné, úderné a často humorné - což však neubírá nic na vážnosti situace. Spíše naopak: připomíná to lidskou přirozenost dělat si legraci i v nejtemnějších chvílích. Velmi silná inscenace, která stojí za vidění.

"Dospěl jsem k pozitivnímu závěru. Je načase, abych skončil."

"Hra, inspirovaná povídkou španělského autora Miguela de Unamuno, o milostném trojúhelníku, v němž se zdá být všechno dovoleno." Velmi zdařilá inscenace s výborným obsazením i podněty k zamyšlení. Co to vlastně znamená být citlivým mužem?

V tomto pojetí slavné tragédie ustupuje Hamlet do pozadí a do centra dění se dostává Ofélie, která hledá odpovědi v rodině, ve které se prostě mlčí. Nová interpretace Shakespearovy tragédie se zaměřuje na dopady ztráty blízké osoby na rodinné vztahy. Vyhrocené situace jsou záměrně narušovány nebo rozvíjeny humorem, čímž vzniká výrazný kontrast umocňující celkový zážitek.