Profil uživatele

Jerman

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Landa: 10 % (13)
Kateřina Jírová: 10 % (3)
Helena Grégrová: 11 % (17)
Jan Pařízek: 12 % (17)
Lukáš Dubský: 13 % (13)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 >

(zadáno: 10.11.2019)
Po Pankráci 45 na téma kolaborace za druhé světové války další úspěšný "neveselý" kus Martiny Kinské evokující naši nedávnou historii, tentokráte spoluptráci s komunistickou Státní bezpečností. Uvěřitelý reprezentativní příběh díky perfektní znalosti reálií práce STB druhého autora Radka Schovánka, specialisty na archivy Ministerstva vnitra. Na diváka, který pamatuje bývalý režim, dýchne známá mrazivá atmosféra toho, co jsme tady žili před převratem. Viníci zůstali nepotrestáni, užívají si penze a rodiny, na kterých se StB podepsala si nesou stignata dodnes. Zasloužilý počin proti zapomínání.
(zadáno: 10.11.2019)
Velmi vtipné a trefné,lehký odpočinkový kus zvládnutý s bravurou
(zadáno: 8.11.2019)
Alternativní divadlo par excellence, performance s výborně odkoukanou atmosférou Shromáždění Společenství vlastníků jednotek, současně k smíchu i pláči při pohledu na lidskou malost. Další vynikající spolupráce Jiřího Havelky s Vosto5 mimo tradiční divadelní prostor v návaznosti na úspěšnou Dechovku.
(zadáno: 8.11.2019)
Po slibné první třetině inscenace s "švýcarskou atmosférou", kdy se akce herců prolíná s video projekcemi, následuje změť scén, které navzájem jenom málo souvisejí. Bez znalosti Frischovy literární předlohy divák pouze velmi matně tuší o co vlastně jde. K Hrdinům chodí spíše intelektuálně orientované pulikum, ale co je moc to je moc, rozpačitý potlesk na konci představeni naznačoval, že jsem nebyl zdaleka jediný, kdo z inscenace málo pochopil.
(zadáno: 8.11.2019)
Po neúspěšné inscenaci Lasky a informace se tato další režie Petře Tejnorové na Národním povedla. Úspěšná snaha o setření hranice mezi herci a publikem, kdy vše se odehrává na jevišti před prázdným hledištěm a herci se vyskytují i mezi diváky. Kolekce výborných stand up(ů), vtipných ale vždy s hlubším smyslem v podání vynikajících herců. Vytknout lze pouze to, že v závěru to jaksi nemůže vzít konec (téměř dvě hodiny bez přestávky je dlouhé představení) a něteré postranní efekty se jeví jako samoúčelné.
(zadáno: 8.11.2019)
Vyrypajev je nejvíce uváděným současnýn ruským dramatikem na evropských scénách, a je nejznámějším představitelem postsovětského "nového dramatu". Tato hra premierovaná v roce 2012 patří mezi pozdější kusy autora psané hlavně pro západní publikum (jména osob a další reálie) a Rusko snad může připomenout pouze permanentní opilost všech osob. Jedná se o soubor etud, které v první polovině jsou hlavně opileckým blábolením, po přestávce se postavy přeskupí a náhle vyvěrají výpovědi s hlubšími motivy jako Bůh či láska a diváka občas až zamrazí. Dobře zvládnuté představení, stojí jistě za vidění.
(zadáno: 7.11.2019)
Zdařilá Nvotova divadelní adaptace stěžejního Demlova (silně autobiografického) díla. Moderní sugestivní režie s rejem masek a mluvícími zvířaty. Inscenace dovolí divákovi nahlédnout do rozpolceného básníkova nitra a dozvědět se více o rozporuplném vnímání Demla jeho současníky. Nemám však pocit, že prvorepubliková rurální tematika inscenace promlouvá silně k současnému divákovi (psáno po pohostinském představení v Celetné v Praze).
(zadáno: 7.11.2019)
Variace na původní Hedu Gablerovou transponovanou do současnosti. Poklona Anně Saaverda za výborně zvládnutou modernizující zkrácenou adaptaci. Inscenace má úžasný spád a udrží pozornost diváka od záčátku do konce, výtečná režie bez zbytečných kejklů, vyrovnané solidní herecké výkony, silný závěr, velké bravo Bezručům (psáno po pohostinském představení v Celetné v Praze)
(zadáno: 13.7.2019)
Výborný stand up Stanislava Majera v Zábranského kontrovezním monologu, který jde "proti proudu" politicky korektního myšlení voličů TOP09 a Prahy sobě. Vzhledem k tomu kde se to hraje (Hrdinové Praha 7) nechce se skoro věřit, že to autor myslel vážně v prvním plánu.
(zadáno: 13.7.2019)
V tomto představení Vosto5 opět ukázali, že jsou schopni udělat vynikající představebni, i když nerežíruje J. Havelka. Vedle Protonu další výborný režisérský počin O. Cihláře. Nápaditě zvládnutý vlastenecký motiv českého ducha v Krkonoších (v konfrontaci s Němci) s tragickou koncovkou. Režijně bravůrně zvládnutý přechod z parodie ochotnického představení s využitím loutek, které budí úsměv, k dramatu na Labské louce, kdy se divákovi tají dech. Shlédnutí tohoto představení by měl být "must" pro všechny ty co absolvovali 70 km po hřebenech Krkonoš (Memoriál Hanče a Vrbaty). Bravo !
(zadáno: 29.4.2019)
Nevím čím tato "lekce angličtiny pro začátečníky" tak zaujala kritiku a část divácké obce. Já jsem tedy asi nic nepohopil, takový styl divadla je mi cizí. To že tento "Mackbeth" se stal inscenací roku 2017 ex aequo s Jiráskovou Lucernou Hany Burešové v Dlouhé svědčí o skutečně široce rozkročeném vkusu českých divadelních kritiků.
(zadáno: 29.4.2019)
V tomto komorním představení se divák ocitne v niterním světě bergmanovských postav trpících, nemilovaných a nepochopených. Drsný dekór sálu X10 dobře evokuje chladnou atmosféru severu, a bolestné sevření vnitřně rozpadlého manželského páru striktní protestantskou morálkou. Diváka mrazí v zádech. Brilantní herecké výkony. Škoda, že akustika velkého prostoru není na výši.
(zadáno: 29.4.2019)
Pokus velmi volného přetavení Čapkových fejetonů do divadelního představení s použitím futuristického dekóru. Velmi dobré herecké výkony (zvláště pohybové kreace Příkazkého), vtipné scény, ale inscenace jinak působí roztříštěným dojmem a místy je nesrozumitelná, bez souvislé dějové linky (proto asi ten název kabaret). Skoro dvě hodiny bez přestávky jsou v závěru trochu dlouhé. Neurazí a nenadchne. Pro Annu Petrželkovou-Davidovou, která je jedním z mladých režisérských talentů a nastupující šéfrežisérkou Na Provázku ne úplně přesvědčivá hostovačka v Dejvicích.
(zadáno: 26.4.2019)
Bravo. Tentokrát zase "parta" z Dlouhé ukázala jak umí dělat moderní top divadlo pro děti kolem 10 let. Realistická pohádka z dnešního světa, kde se dozvědí, pro ně stravitelným způsobem, co to znamená smrt mámy a neúplná rodina. Začíná to trochu jako černucha ale v druhé polovině má hra úžasný spád a vtip s jasným pozitivním poselstvím. Velkou zásluhu na úspěchu má vynikající předloha polské autorky a českopolský hostující režisér, oba specialisté divadla pro děti. Je překvapivé, že i v katolickém Polsku se tato neortodoxní pohádka setkala s velmi pozitivním přijetím.
(zadáno: 14.4.2019)
Pro jednou se klasická předloha (Erbenova Kytice) a moderní režie (SKUTR) šťastně potkaly a vznikla inscenace, jako stvořená pro "Zlatou kapličku", která má již po několika reprízách mimořádný divácký ohlas. Přispívá k tomu i setkání mladé garnitury herců se "starou gardou" poněkud upozaděnou současnou dramaturgií činohry ND. Nepochopil jsem význam klacíků na záčatku a konci představení. Na nesrozumitelnou a někdy samoúčelnou symboliku je však třeba si u SKUTRů zvyknout, v této inscenaci to bylo únosné. Vznášení korpulentní herečky vysoko nad jevištěm v Svatebních košilích trochu překvapí...
(zadáno: 14.4.2019)
Hra o pádu ambiciosní ženy středních let, schopné všeho, v komedii, z které občas mrazí. První poloviná má švih a spád, druhá část složená převážně z dialogů je méně ucelená a ke konci se inscenace táhne a "ztrácí dech". Výtečná Chýlková v hlavní roli. Jistě jedna z nejhodnotnějších inscenací na scéně, kde je spíše pravidlem uvádět bulvární kusy.
(zadáno: 13.4.2019)
Herecký koncert dvou hereček, známých spíše z filmu a seriálů než z divadla. Skvělé ztvárnění osudu lidmi a bohem opuštěné dívky, která je schopna vše překonat svoji vírou v setkání s "bájným" otcem v Americe (děcák, pěstouni i pasťák). Zasazeno do normalizačního ČSSR, ale s nadčasovým pořesahem. Skvělý režijní nápad obsazení dvou hereček do jedné role. Rozhodně jeden z nejlepších divadelních počinů této sezóny. Jediná výhrada je špatná akustika převelikého sálu Jatek, v sousední La Fabrice by tento problém nebyl.
(zadáno: 4.4.2019)
Vynikající inventivní Fričova režie (vedle Velvet Havel podle mě nejpřesvědčivější v posledních 4 letech) vděčné Dianiškovy předlohy. Skutečný (i když absurdní) příběh z temných padesátých let propojující potlačení skautingu a tvorbu mince české koruny, je transformován do horrové fantasmagorie, z které pěkně mrazí. Herci výborní, nejvíce zaujme Dočkalová.
(zadáno: 4.4.2019)
Pochůzkové experimentální divadlo, v první části spíše performance. Svoji strukturou připomíná inscenace Konzervativce Polívkové v MDP. Výborné herecké výkony čtyř herců představujících stárnoucí muže, kteří po sametové revoluci postupně přišli o ideály a iluze. Je cítit jejich únava a duševní vyprázdněnost, nepěkný pocit pro diváky. Do Haklovy předlohy dopsaná ženská role (v závěru ovšem snad symbolizující kuřecí oběť mužského obžerství) je osvěžením této poněkud depresivní maskulinní podívané znásobené závěrečným pohledem do prázdného ponurého hlediště Nové scény.
(zadáno: 4.4.2019)
D. Špinar se asi cítí souputníkem K.H. Hilara ve snaze rozpohybovat a modernizovat činohru ND. Inverze jeviště a hlediště je kreativně využita hlavně v první části, kdy jsou prezetovány "násobnými Hilary" názory na divadlo. Zkouška Mackbetha je silnou nadsázkou sklouzávající do karikatury a více baví než vypovídá. Inscenace prezentuje Hilara jako exaltovaného excentrika, ucelený dojem si o něm (a o činoherní režii obecněji) udělá divák při četbě výborně zkomponovaného programu, který se vyplatí koupit.
(zadáno: 4.4.2019)
Nesdílím nadšení většiny uživatelů tohoto fóra, protože si dobře pamatuji výbornou sevřenou Schormovu dramatizaci (Na Zábradlí, Dejvické div., Činoherní klub). Skutři se snažili zahrnout více linii (Iljuša a kapitán, stařec Zosima), které jsou u Schorma vypuštěny. Inscenace se tak stala až příliš košatou a nepřehlednou (jeden nakonec neví, kdo komu 3000 rublů dluží a kde vlastně jsou...). Že se zpívá rusky je pochopitekné, ale proč anglicky? Pozitivem je hudba, zajímavé pojetí postavy Smerďakova a pro Skutry typická obraznost.
(zadáno: 22.2.2019)
Další velmi podařená režie Hany Burešové (ona snad neumí jinak) s využitím chóru a působivého zvukového doprovodu. A hlavně výkony hereček by se zde měly vyzdvihnout (Hacurová tvrdohlavá disidentka Elektra, Poulová její sestra přizpůsobivá konformistka a Špalková zatrpklá Klytaimnestra). Zredukované komorní skloněné hlediště dovolí divákovi lepší vhled do dramatu.
(zadáno: 22.2.2019)
Klímova hra těžko inscenovatelná a přesto nesmírně působivá, díky režii par excellence Hany Burešové (generace mladých "moderních" režisérů, co "okupuje" ND by se od ní mohla co učit) a vynikajícím hereckým výkonům pěti protagonistů. Tento "časosběrný dokument" o osudech čtyřech kamarádů z gymnázia a isoterického Odjinud udrží diváka v pozornosti přeš délku představení. Skutečný počin na pražské divadelní scéně
(zadáno: 21.2.2019)
Expresivní Špinarova režie, vyvolávající tíživou atmosféru, která padá na diváka sledujícího "sestup do pekel" mladého důstojníka po cestě dlážděné dobrými úmysly. Výborná téměř prázdná scéna užívající točny, která dává představení velkou dynamiku. "Stará garda ND" Štěpnička (velitel) a Beneš (lékař) ve svém civilním projevu ovšem neladí zcela s expresí ostaních aktérů a hrají "to svoje", jak už bylo někde zmíněno kritikou.
(zadáno: 21.2.2019)
Politicky nekorekní představení spíše pro otrlejší publikum, které může šokovat konzervativnější diváky. Přesto se těší divácké oblibě a je to snad jediná inscenace ND na Nové scéně , která je v reprízách vyprodaná. Výborně napsaná americká hra, kde problematika netradičních sexuálních orientací je podána odlehčeným komickým pohledem a ne jako drama. Výborná je i Holíčkova režie a herecké výkony, kde aktéři třech třech "stand ups" se spojí v poslední půl hodině představení. Obdiv paní Bouškové pro schopnost zapamatovat si komplikovaný text o "ručních pracech".

Další stránky hodnocení: 1 2 >