Profil uživatele

Jerman

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 11 % (29)
Jan Pařízek: 11 % (45)
Jiří Landa: 11 % (28)
Helena Grégrová: 12 % (43)
Kateřina Jírová: 13 % (11)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  1 2 3 4
(zadáno: 13.4.2019)
Herecký koncert dvou hereček, známých spíše z filmu a seriálů než z divadla. Skvělé ztvárnění osudu lidmi a bohem opuštěné dívky, která je schopna vše překonat svoji vírou v setkání s "bájným" otcem v Americe (děcák, pěstouni i pasťák). Zasazeno do normalizačního ČSSR, ale s nadčasovým pořesahem. Skvělý režijní nápad obsazení dvou hereček do jedné role. Rozhodně jeden z nejlepších divadelních počinů této sezóny. Jediná výhrada je špatná akustika převelikého sálu Jatek, v sousední La Fabrice by tento problém nebyl. PS Viděl jsem v únoru 2020 adaptaci s více herci, horší, dal bych pouze 55%.
(zadáno: 4.4.2019)
Vynikající inventivní Fričova režie (vedle Velvet Havel podle mě nejpřesvědčivější v posledních 4 letech) vděčné Dianiškovy předlohy. Skutečný (i když absurdní) příběh z temných padesátých let propojující potlačení skautingu a tvorbu mince české koruny, je transformován do horrové fantasmagorie, z které pěkně mrazí. Herci výborní, nejvíce zaujme Dočkalová.
(zadáno: 4.4.2019)
Pochůzkové experimentální divadlo, v první části spíše performance. Svoji strukturou připomíná inscenace Konzervativce Polívkové v MDP. Výborné herecké výkony čtyř herců představujících stárnoucí muže, kteří po sametové revoluci postupně přišli o ideály a iluze. Je cítit jejich únava a duševní vyprázdněnost, nepěkný pocit pro diváky. Do Haklovy předlohy dopsaná ženská role (v závěru ovšem snad symbolizující kuřecí oběť mužského obžerství) je osvěžením této poněkud depresivní maskulinní podívané znásobené závěrečným pohledem do prázdného ponurého hlediště Nové scény.
(zadáno: 4.4.2019)
D. Špinar se asi cítí souputníkem K.H. Hilara ve snaze rozpohybovat a modernizovat činohru ND. Inverze jeviště a hlediště je kreativně využita hlavně v první části, kdy jsou prezetovány "násobnými Hilary" názory na divadlo. Zkouška Mackbetha je silnou nadsázkou sklouzávající do karikatury a více baví než vypovídá. Inscenace prezentuje Hilara jako exaltovaného excentrika, ucelený dojem si o něm (a o činoherní režii obecněji) udělá divák při četbě výborně zkomponovaného programu, který se vyplatí koupit.
(zadáno: 4.4.2019)
Nesdílím nadšení většiny uživatelů tohoto fóra, protože si dobře pamatuji výbornou sevřenou Schormovu dramatizaci (Na Zábradlí, Dejvické div., Činoherní klub). Skutři se snažili zahrnout více linii (Iljuša a kapitán, stařec Zosima), které jsou u Schorma vypuštěny. Inscenace se tak stala až příliš košatou a nepřehlednou (jeden nakonec neví, kdo komu 3000 rublů dluží a kde vlastně jsou...). Že se zpívá rusky je pochopitekné, ale proč anglicky? Pozitivem je hudba, zajímavé pojetí postavy Smerďakova a pro Skutry typická obraznost.
(zadáno: 22.2.2019)
Další velmi podařená režie Hany Burešové (ona snad neumí jinak) s využitím chóru a působivého zvukového doprovodu. A hlavně výkony hereček by se zde měly vyzdvihnout (Hacurová tvrdohlavá disidentka Elektra, Poulová její sestra přizpůsobivá konformistka a Špalková zatrpklá Klytaimnestra). Zredukované komorní skloněné hlediště dovolí divákovi lepší vhled do dramatu.
(zadáno: 22.2.2019)
Klímova hra těžko inscenovatelná a přesto nesmírně působivá, díky režii par excellence Hany Burešové (generace mladých "moderních" režisérů, co "okupuje" ND by se od ní mohla co učit) a vynikajícím hereckým výkonům pěti protagonistů. Tento "časosběrný dokument" o osudech čtyřech kamarádů z gymnázia a isoterického Odjinud udrží diváka v pozornosti přeš délku představení. Skutečný počin na pražské divadelní scéně
(zadáno: 21.2.2019)
Expresivní Špinarova režie, vyvolávající tíživou atmosféru, která padá na diváka sledujícího "sestup do pekel" mladého důstojníka po cestě dlážděné dobrými úmysly. Výborná téměř prázdná scéna užívající točny, která dává představení velkou dynamiku. "Stará garda ND" Štěpnička (velitel) a Beneš (lékař) ve svém civilním projevu ovšem neladí zcela s expresí ostaních aktérů a hrají "to svoje", jak už bylo někde zmíněno kritikou.
(zadáno: 21.2.2019)
Politicky nekorekní představení spíše pro otrlejší publikum, které může šokovat konzervativnější diváky. Přesto se těší divácké oblibě a je to snad jediná inscenace ND na Nové scéně , která je v reprízách vyprodaná. Výborně napsaná americká hra, kde problematika netradičních sexuálních orientací je podána odlehčeným komickým pohledem a ne jako drama. Výborná je i Holíčkova režie a herecké výkony, kde aktéři třech třech "stand ups" se spojí v poslední půl hodině představení. Obdiv paní Bouškové pro schopnost zapamatovat si komplikovaný text o "ručních pracech".
(zadáno: 17.2.2019)
Do první přestávky svižné, civilní a stravitelné, mezi přestávkami s surrealistickými scénami jak z Ladislava Klímy to místy ztrácelo dech, a poslední třetina se už táhla, často "more of the same" a čekalo se na konec. Škoda, že tato epopej levicového intelektuála o Americe doby Reagana s fokusem na židovskou gay komunitu NYC, kterou kosí AIDS, nebyla inscenována o 20 let dříve. Tato tematika poněkud vyvětrala, Amerika a s ní celý svět jsou již někde jinde a pro českého diváka jsou to myslím obrázky z jiného světa (i když problém AIDS samozřejmě je stále přítomen).
(zadáno: 17.2.2019)
Takhle by se měli učit gymnasisti naši moderní historii. Freska konce První Republiky (1935-9), kdy Čapkové jsou terčem útoků jak německých tak českých nacionalistů, je přesvědčivě vykreslena autorským tandemem. Pavel Khek ukázal, že i bez "moderních kejklů" je možno zrežírovat kvalitní inscenaci, která bere za srdce. Svižné tempo představení s rychle se střídajícími obrazy udrží pozornost diváka po celé dvě a půl hodiny. Hra má navíc aktualizující přesah a ten je vnímán publikem, které sleduje představení se zatajeným dechem a loučí se s herci ovacemi ve stoje.
(zadáno: 17.2.2019)
Inscenovat dnes Medkovu legionářskou poněkud patetickou "agitku", která již v roce 1928 po prvním uvedení vyvolala diskusi s kritickými ohlasy, byla pro Jiřího Havelku velká výzva. Zhostil se jí však se ctí a osvědčil svoji režisérskou originalitu a invenci. Tím, že zařadil střih, kdy herci mluví o hře řečí kritiky z dob První republiky, dovolil divákovi získat odstup a nevnímat hru prvoplánově ale jako divadlo na divadle, kde patos textu se stal akceptovatelným. Jenom toho "sokolování" na scéně snad mohlo být trochu méně.
(zadáno: 16.2.2019)
velmi zdařilé, výborná kombinace s hudbou
(zadáno: 16.2.2019)
Příšerná slátanina vycházející z Rukopisů s hloupými a násilnými aktulizacemi a přenosy k dnešní situaci ve společnosti. Jak může kmenový režisér ND něco takového pustit na scénu, a ještě být spoluautorem. Vzpomínám na vynikající Fričovy režie (Velvet Havel na Zábradlí a Mlčení bobříků Pod Palmovkou) a velmi solidní Dotkni se vesmíru a pokračuj a říkám si, "kde ty loňské sněhy jsou".
(zadáno: 14.2.2019)
Kdyby nebylo vynikajícího herectví Miloslava Königa, bylo by to velmi slabé představení. Snaha o aktualizaci Nepřítele lide z úhlu pohledu dnešního levicového intelektuála, který moralizuje a kritizuje soudobý liberální kapitalismus, a současné převedení na hranu kabaretu zanechává rozpačitý dojem.
(zadáno: 14.2.2019)
Kdo by čekal po standup Stanislava Majera v Studiu Hrdinů (rovněž od autorského a režijního dua Zábranský - Polívková) stejně zajímavý a humorný zážitek bude asi trochu zklamán. Představení v několika vrstvách s prvky pochůzkové performance je méně sevřené, trochu rozvláčné a ne zcela srozumitelné co se "filosofické message" týče.
(zadáno: 14.2.2019)
Výborná hudba, scéna a světla, uvěřitelní dojemní protagonisté (Poulová, Neškudla), solidní výkony ve vedlejších rolích (i v těch malých Matějka!). Po Lucerně a Elektře další vynikající režie Hany Burešové, která úžasně vystihla mrazící atmosféru haidrichiády. Anoncovanou snahu dát dramatizaci románu aktualizující dimenzi jsem ovšem necítil, je to ale vůbec u tak silného a nosného tématu možné a důležité?
(zadáno: 14.2.2019)
Vynaložené velké prostředky (sofistikovaná několikastupňová Cpínova scénografie, videoprojekce, živé snímání kamerou, stínohry) výsledek nevalný. Protrpěné více než dvě hodiny bez pauzy, kde především divák, který nečetl literární předlohu vůbec nepochopí o čem je řeč, ani stopa po výraznějším narativu, obrazy se snahou o symboliku, která je často těžko pochopitelná, herci odsouzeni do role pěšáků v roli loutek zmateného režijního schematu Jana Mikuláška, pro mě další podprůměrná inscenace činohry ND
<<  <  1 2 3 4