Redakce

Kateřina Jírová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (315)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 21.9.2021)
Velmi dobře vypravené "divadlo na divadle". Na jevišti to úžasně jiskří, vše je velmi veselé a zábavné, až se v tom jedna sebevražda úplně ztratí. A nakonec se ukáže, že to byl jen sen. Stejně jako třeba rozhovor Romea a Julie, kdy Julie promlouvá z balkonu. Tomáš Jeřábek se úspěšně popasoval s pro něj netypickou rolí, a i Lenka Krobotová konečně něco hrála. Šimčík sice není Myšička, ale snažil se.
(zadáno: 21.9.2021)
Adaptace Vesnického románu Karoliny Světlé je do přestávky zdařilá, dobře převádí na jeviště postavy a vztahy mezi jednajícími postavami. Obě matky, Rychtářka a Jírovcová, se ke svým dětem chovají stejně krutě. Jírovcová se pak jako hezky chová ke svým vnoučatům, ale té fanatické babě není možno věřit žádnou dobrotu. V druhé půli se dramatizace od předlohy odklání, aniž nabídne nějaký logický závěr. Slavná country píseň Sedm dostavníků v tomto kontextu působí až otravně.
(zadáno: 20.9.2021)
Temná, avšak přesto příjemná inscenace se šťastným koncem. Literární předlohu neznám, tak nemohu srovnávat. V komorním prostoru je jen stolek a pár židlí. Do monologu hlavního hrdiny (skvělýn Jan Hájek) občas vstupují jeho dvě lásky. Vyzývavá Claire objeví na jevišti vždy, kdy se Florent zmíní o Paříži, neboť stále doufá, že se k ní vrátí. Platonická láska Camille po celou dobu trvání inscenace sedí v koutě na židli. Nejvíce si Florent rozumí se svým notebookem, který mu dělá psychiatra, navigaci, organizuje mu čas, a dokonce spočítá, jak dlouho Florent poletí z okna (4,5 vteřiny). To však Florent neudělá.
(zadáno: 18.9.2021)
Výborné mechanické divadlo theatrum mundi. Inscenace nabízela spoustu technických vychytávek, ale jen u mála z nich se diváci nadchli. Jako stará loutkářská forma dobré, ale v dnešní době přeci jen vítězí jiné formy sdělení. Suchopárný výklad podle J.A. Komenského na životnosti také moc nepřidá.
(zadáno: 18.9.2021)
Tato inscenace divadla DRAK poněkud pokulhává za svými slavnými sestřičkami. Hraje se s maňásky, ale tentokrát se nedaří vymyslet dostatek loutkářských vtípků. Urputný boj zlé sudičky dostat se na hrad je sice originální, ale nedokáže diváky strhnout. Pak už jen tradiční otočná scéna, tradiční filmové projekce, a v našich krajích ne zcela tradiční svatba patnáctileté (stopatnáctileté) nevěsty.
(zadáno: 18.9.2021)
Brilantní loutkoherecká hříčka na motivy her starých loutkářů. Krásně jemná mluva, prima jemná hudba, do nejmenšího detailu promyšlené marionety.
(zadáno: 12.9.2020)
Zdařilá inscenace podle osvědčeného vzoru vzít zajímavý pozapomenutý příběh o jinakosti. Ve srovnání s další Dianiškovou inscenací Transky, body, vteřiny, vše působí jakoby přes kopírák, ovšem s přihlédnutím ke kvalitnímu zpracování a tématu. Expozice Křížová cesta-Křížová výprava-Semínko tisu mohla být kratší.
(zadáno: 12.9.2020)
Opět velmi zdařilá inscenace osvědčeného týmu Dvořák-Nesveda-(Peřina). Krásné marionety, loutkářské vtípky, prima jemná hudba.
(zadáno: 11.9.2020)
Se slavným debutem Wernera Schwaba se dámský tandem Ha-divadla popasoval velmi dobře. Inscenace neztrácí tempo a herečky dovedně gradují sled scének až do vítězné prohry. Jedině Marjánka (jedinečná Kamila Valůšková) snad odjede do svého nebe. Avšak souhra Moniky Maláčové a Marie Ludvíkové za Marjánkou nezůstává nikterak pozadu. Inscenace je posazena do roku 2009, kdy Brno navštívil papež. V kontrastu s touto expozicí nemusí režisérka ve vulgaritách tolik tlačit na pilu jako jiní režiséři, kteří Prezidentky inscenovali.
(zadáno: 11.9.2020)
Příběh ospalého městečka kdesi na Středozápadě či v Jižních Čechách. Zajímavě řešená scéna, několik různých hracích prostorů bez nutnosti přestaveb. Pokud by tři role hrál jeden herec, mohla by to být alespoň nenáročná zájezdovka. Text hry honí příliš mnoho motivů, které nedávají smysl, ale do přestávky je to alespoň legrace. Druhá půlka je k nepřežití. Postavy hledají smysl života, některé ho i najdou, ale diváci smysl inscenace nenaleznou.
(zadáno: 11.9.2020)
Opět velmi zdařilá inscenace osvědčeného týmu Dvořák-Nesveda-(Peřina). Krásné marionety, loutkářské vtípky, prima jemná hudba, Mexiko a mexický temperament nenechá nikoho chladného. Pozor, Azorro způsobuje, že diváci ještě asi hodinu mluví "španelsky".
(zadáno: 5.3.2020)
Práce na pendrek
Zajímavý jevištní útvar, kde hlavní protagonista, zjevně psychicky narušený, dokáže diváky zaujmout téměř hodinu. Na bílém čtverci, rozměry cca 12x12m, vystupuje pouze on a 22 židlí. Zvukovou kulisou je jen neustálé nervózní podupávání performera. Černický židle přeskupuje sem a tam, vytváří z nich různé stavby, a stále se svými výtvory není spokojen. Nakonec jednu židli, zřejmě neposluchu, vyhodí z jevištního prostoru ven, a ostatní židle postaví do latě. Kterak se neuvěřitelné stalo skutkem.
(zadáno: 5.3.2020)
Útlé divadelní kukátko, trochu jako cirkus, a na portále hrdý nápis „Sám sobě“. Přečtu-li si v programu, že na inscenaci spolupracoval Petr Forman, hned se mé asociace odvíjejí směrem „zmenšený Deadtown“ či „chtělo to více nápadů“. Avšak energie sálající z Vojty Švejdy dovolí hned na Petra Formana zapomenout (při vší úctě). Vojta Švejda ztělesňuje nadšeného divadelního fandu, který pro divadlo udělá vše, a je mu jedno, pro jaký žánr. Nápad střídá nápad, které většinou zbrzdí hlášení z odposlechu. Divák postupně zjišťuje, že se jedná o divadlo na divadle. Hlavní hrdina zachraňuje, co se dá, až do vítězného kolapsu.
(zadáno: 20.1.2020)
Výborně zdramatizovaný příběh špatného odhadu porodní báby. Jak Zdenda dospívá, je jasné, že je to muž, ale všichni se podřídí ženskému jménu. Příběh silné osobnosti, která veškeré trampoty zvládla bez psychologů a psychofarmak. Stačí jen předběhnout divočáka. V hlavní roli exceluje J. Burýšek a v dvojroli P. Gajdošíková, jejíž postava je dotvářena velmi ženskými kostýmy. Ostatní herci střídají různé role v krátkých scénkách. Text hry působí hodně vesele, zvláště při scénkách z tréninku v chlapeckém oddílu. Domnívám se, že na černý humor se autoři soustředili proto, aby se a ani diváci z těžkého tématu nezbláznili. (18.1.)
(zadáno: 5.1.2020)
(75%) Soužití několika silných osobností v jednom prostoru. (Je třeba si uvědomit, že „neviditelné“ paní Holanová a Werichová si měly velmi co říci.) Bujaré večírky v patře, chudé večery v přízemí. V přízemí se dcera již postižená narodila, v patře se dcera ke svému pádu přece vlastně dopracovala sama. Úsporná funkční scéna, dobře napsaná hra, která se nebojí velkých emocí. Hanušovi a Veselému se v komorním prostoru Studia daří napsané role velmi dobře naplnit. (Psáno z reprízy 28.12.2019)
(zadáno: 17.12.2019)
Příjemná vánoční hra s koledami a kašírovanými loutkami. Čert je správně zlý, Josef a Marie jako svatí jsou o něco větší než prostí smrtelníci. Dvě papírové stěny sloužící jako portál se postupně promění v živé město.
(zadáno: 7.12.2019)
Výborně sepsaná hra a standardně dokonalé provedení. Jen ty loutky by mohly být dřevěnější. Ovšem transformace trouby na raketu, která zachrání děj jako deus ex machina, je geniální! 75%
(zadáno: 27.11.2019)
Vánoční příběh z roku 1932, kdy byl v Československu ještě klid a blahobyt, a většina lidí věděla, co je chanukije. Činoherní inscenace, ve které hrají dva loutkáři a studenti 4. ročník KALD DAMU (a jeden herec MDP), zachází s marionetami jako s předměty. Aspoň pak o to více potěší krátká stínohra. Inscenace se odehrává především v tělocvičně a na kluzišti, avšak nejdramatičtější scény se odehrávají v ředitelně. Na zadním prospektu maminka Svobodová postupně zapaluje adventní věnec. Maminka Ackermann kupuje dceři chanukiji. Od autora se tentokrát jedná o velmi srozumitelnou hru, a režisérka činoherní režii zvládla výborně. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.11.2019)
Krásné dřevěné loutkové divadlo. Natálie Vaňová a Filip Bednár hrají s různými typy loutek, hlavní postavy Maminky a Zuny jsou řezbované marionety na drátě, avšak bez vodicích nití, zlí týpci jsou jávajky, a rozkošné duo růžovoučkých dešťoviček je vlasně také jávajka. Příběh vypráví o touze po dítěti, a to jak u Maminky, tak u Čarodějnice, která chce mít ze Zuny svou nástupkyni. Děti se nejvíce baví dešťovkami a jejich dilaogy se Zunou.
(zadáno: 23.10.2019)
Velmi sugestivní obrazové divadlo, kdy sdělení je zprostředkováno pohybovou formou s minimem slov. Tvůrcům se podařilo navodit atmosféru strachu a manipulace, takže i když jde o stylizované pohybové divadlo, navozuje značně děsivé pocity. Některé obrazy se cyklicky opakují a představení negraduje, vlastně jediným posunem je, že nejdříve účastníky demonstrace mlátí při výslechu, a pak v blázinci. Nejvíce vyniká italská herečka Sara Bocchini, která ztvárňuje Natálii Gorbaněvskou, účastnici demonstrací v letech 1968 a 2013 a autorku předlohy.
(zadáno: 23.10.2019)
Každé představení je jiné, neboť se jedná o čirou improvizaci na základě diváckých přání. Buchty a loutky si opravdu vědí se vším rady a každý film vtipně ztvární.
(zadáno: 16.9.2019)
Temná rocková opera, z které sálá zima a chlad. Místy až moc hlučný horor. Scéna sestává ze dvou strážných věží, jinak je jeviště prázdné. Kostýmy jsou výrazně stylizované. Hlavní hrdinka Purmelende má bílé vlasy a černý plášť, vůbec nebudí dojem šlechtičny na vdávání. Její rodina s ní zachází velmi chladně. Přesto Purmelende dokáže Modrovouse přemoci a vrátí se na rodný hrad. Purmelende si uvědomí, že do takového rodinného prostředí se nechce vrátit, a, možná vysílením, zemře.
Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>