Redakce

Kateřina Jírová

redakční zkratka: kac

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 7.12.2019)
Výborně sepsaná hra a standardně dokonalé provedení. Jen ty loutky by mohly být dřevěnější. Ovšem transformace trouby na raketu, která zachrání děj jako deus ex machina, je geniální! 75%
(zadáno: 27.11.2019)
Vánoční příběh z roku 1932, kdy byl v Československu ještě klid a blahobyt, a většina lidí věděla, co je chanukije. Činoherní inscenace, ve které hrají dva loutkáři a studenti 4. ročník KALD DAMU (a jeden herec MDP), zachází s marionetami jako s předměty. Aspoň pak o to více potěší krátká stínohra. Inscenace se odehrává především v tělocvičně a na kluzišti, avšak nejdramatičtější scény se odehrávají v ředitelně. Na zadním prospektu maminka Svobodová postupně zapaluje adventní věnec. Maminka Ackermann kupuje dceři chanukiji. Od autora se tentokrát jedná o velmi srozumitelnou hru, a režisérka činoherní režii zvládla výborně. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.11.2019)
Krásné dřevěné loutkové divadlo. Natálie Vaňová a Filip Bednár hrají s různými typy loutek, hlavní postavy Maminky a Zuny jsou řezbované marionety na drátě, avšak bez vodicích nití, zlí týpci jsou jávajky, a rozkošné duo růžovoučkých dešťoviček je vlasně také jávajka. Příběh vypráví o touze po dítěti, a to jak u Maminky, tak u Čarodějnice, která chce mít ze Zuny svou nástupkyni. Děti se nejvíce baví dešťovkami a jejich dilaogy se Zunou.
(zadáno: 23.10.2019)
Velmi sugestivní obrazové divadlo, kdy sdělení je zprostředkováno pohybovou formou s minimem slov. Tvůrcům se podařilo navodit atmosféru strachu a manipulace, takže i když jde o stylizované pohybové divadlo, navozuje značně děsivé pocity. Některé obrazy se cyklicky opakují a představení negraduje, vlastně jediným posunem je, že nejdříve účastníky demonstrace mlátí při výslechu, a pak v blázinci. Nejvíce vyniká italská herečka Sara Bocchini, která ztvárňuje Natálii Gorbaněvskou, účastnici demonstrací v letech 1968 a 2013 a autorku předlohy.
(zadáno: 23.10.2019)
Každé představení je jiné, neboť se jedná o čirou improvizaci na základě diváckých přání. Buchty a loutky si opravdu vědí se vším rady a každý film vtipně ztvární.
(zadáno: 16.9.2019)
Temná rocková opera, z které sálá zima a chlad. Místy až moc hlučný horor. Scéna sestává ze dvou strážných věží, jinak je jeviště prázdné. Kostýmy jsou výrazně stylizované. Hlavní hrdinka Purmelende má bílé vlasy a černý plášť, vůbec nebudí dojem šlechtičny na vdávání. Její rodina s ní zachází velmi chladně. Přesto Purmelende dokáže Modrovouse přemoci a vrátí se na rodný hrad. Purmelende si uvědomí, že do takového rodinného prostředí se nechce vrátit, a, možná vysílením, zemře.
Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 14.9.2019)
Haf, haf! Ňuf, ňuf! Písk, písk! Ššššš, huúúu. Milostný román s happyendem o cestě jednoho pejska za svou unesenou nevěstou. Herecky vyniká zvláště rodinka jezevčíků se třemi štěňaty.
Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 13.9.2019)
Bravurně napsaná černá komedie Tracyho Lettse Zabiják Joe s detektivní zápletkou. Samé krásné role. Michal Čapka coby nezaměstnaný Ostravak klátící se sem a tam, westernové rameno spravedlnosti Josefa Kaluži a proradná děvka Terezy Cisovské, která v pudu sebezáchovy profesionálně olizuje i kostičku z kuřátka z KFC. A na závěr happyend nasvícený jako romantický západ Slunce na Divokém západě.
(zadáno: 26.8.2019)
Činoherní režisér vytvořil s artisty a mimem novocirkusové představení. Přes zdánlivou nesourodost se jedná o kompaktní představení, kde se střídá humor s napětím, pantomima s artistickými výkony, a vážné téma odlehčuje inteligentní humor.
(zadáno: 13.8.2019)
Výjimečný krátkodobý projekt, který je třeba nahlížet v souboru architektury Sovových mlýnů, výstavy Meda, ambasadorka umění a oslav stých narozenin výjimečně nekrátkodobé ženy. To, že přední řady měli varietní stolovou úpravu s jídlem a pitím, bych brala jako součást narozeninového večírku.
(zadáno: 23.6.2019)
Standartní drakácká inscenace. Osvědčený rámec, zde tři herečky coby mořské víly, hrají s loutkami u kulatého stolu. Jelikož je režisér i mnoha cenami ověnčený scénograf, je scéna plná hry světel a barev, ať už pod mořem, na moři, na ledu nebo na ostrově. Ubohý racek!
(zadáno: 22.5.2019)
Slavná lužicko-srbská pověst, skvěle zfilmovaná, a předlohu jsem i několikrát četla (chtěli jsme ji kdysi zdramatizovat pro loutkové divadlo). Inscenace je dostatečně temná a strašidelná, výborná práce se světlem, do poloviny běží vše podle představ starší části publika, ale v polovině jakoby spadne řemen a dál už je to docela nuda. Mladší část publika odměnila herce ovacemi ve stoje. Zhlédnuto na festivalu Dítě v Dlouhé.
(zadáno: 22.5.2019)
Broučkům je nejlepší utrhat krofky.
(zadáno: 17.5.2019)
Pořád se něco děje, má to tah na branku. Chlapci, tedy muži, si jezdí s autíčky, povídají si s velbloudem, a objeví se i krásná Šahrazád (Šeřežezáda). Jediná žena (půvabná Diana Čičmanová vždy a všude) je sekretářka soudruha ředitele. Na závěr ke slovu dostane i Liazka, která celou poušť projela na vlastní kola. Hlavní klad inscenace je připomenutí historie. V Liberci se zbláznil soudruh ředitel, a zařídil, aby Liazka se třemi socialistickými řidiči jela do té západní imperialistické ciziny. A že se Liazka ve světě neztratila, je z historie zřejmé, ač ségra Tatra byla úspěšnější.
(zadáno: 26.4.2019)
Syntetické divadlo, úžasné propojení techniky, komiksu, fotografií, hudby, a jedné bojující ženy, která nakonec svůj boj o přežití v NYC vzdá a odjede domů. Celý pobyt ve městě snů je černobílý, ale jeklikož se pořád něco děje, dojde nám to až v závěru, kdy hrdinka vystoupí z letadla v barevném kostýmu go go girl. Pokud to má být její štastné umělecké uplatnění, je to dost strmý pád.
(zadáno: 24.4.2019)
Vysoce emotivní a zároveň hluboce humorné. V hledišti v mém okolí jsme všechny maminky plakaly, zatímco dva chlapečkové při každé druhé hlášce padali smíchy pod sesle. Velmi kvalitní podívaná, plná světelných efektů. Polský text zasazený do českých reálií („Jela jsem z koncertu v Hradci /Králové/“). Mefistelovský R. Novák st. Odporná Mania K. Oltové. A koho by nedojalo morčátko? Ale nejlepčí je Kachnička a Lišáček! (Měli dvoják.)
(zadáno: 17.3.2019)
(75% za znovuoživení jednoho ze základních výtvarných a literárních děl české kultury) Nemůžu říci, že se to HuTeVaru povedlo. Dozajista lze uvést, že Krvavý román je velmi vrstevnaté dílo, kam se hrabe Pratchett a Pulp Fiction, a nalézt přijatelnou divadelní formu rozhodně není jednoduché. Loutkoherecká práce byla přesná, navíc na chvíli vrátila na loutkové jeviště Pavla Tesaře, ze kterého čiší, že loutky miluje a umí to s nimi. Několik velmi vydařených vtípků, Barbora Hubená točí flašinetem jak divá, ale Krvavý román to není.
(zadáno: 17.3.2019)
(zadáno: 8.2.2019)
Divadlo v Dlouhé vytvořilo novou dramatizaci školou povinného tématu. Ústřední dvojice Ester-Pavel (Marie Poulová-Pavel Neškudla) je něžně dojemně autentická, postupné sbližování dvou mladých lidí je úžasné. Také se na jeviště podařilo přenést Esteřin neklid, a vzrůstající neurózu z uzavřeného prostoru, kde tráví celé dny. Krásná je i neokázala statečnost Pavlova tatínka a jeho spolupracovníka Čepka. Avšak když jde do tuhého, najednou se emoce vytrácejí. Ester už to nemůže vydržet, a vydá se zabít do ulic. A najednou, jako kdyby se Divadlo v Dlouhé bálo velkých emoci.
(zadáno: 25.1.2019)
Vynikající Svatopluk Skopal, a dokonce jeho zajímavé interakce s F. Skopalem. Jaroslava Tvrzníková hrála Jaroslavu Pokornou, a hrála ji dobře. Jelikož se jedná o zájezdovku, je scéna sice statická, ale na zájezdovku nadprůměrně výmluvná. Pokud jde o Simonu Stašovou, nevím, co nám tím vlastně chtěla říci.
(zadáno: 9.12.2018)
Stačí důvěřovat silnému textu.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>