Recenze

Buchty a loutky uvedly na festivalu 32. Skupova Plzeň svoji rok starou premiéru inscenace Don Šajn. Přestože se premiéra konala 6. března 2015, dosud toto loutkové divadlo pro dospělé skoro nikdo neviděl. Boj o diváka večerních loutkových představení stále trvá.

Inscenace je volně inspirována starými loutkářskými texty, což je zcela v duchu tradice, protože za ta čtyři století, po která se Don Šajn v Čechách a okolí hraje, prošel text mnoha úpravami mnoha loutkářů.

Na jevišti se hraje s řezbovanými marionetami, před jevištěm mají herci na hlavě obrovské řezbované masky. Celá výprava je opět důkladně provedené, jak jsme u výtvarnice Barbory Čechové zvyklí. Loutky však připravil Miroslav Tejtnar, a to podle starých původních marionet. Maska zloducha Dona Šajna je obzvlášť krásná.

V inscenaci vystupuje pouze pánská část souboru, a na naturalistickém provedení je to dost vidět, o slovníku nemluvě. Prostopášnost Dona Šajna je několikrát naznačena obrazem nahé řezbované loutky, z které vidíme hlavně zadní část těla, tam, kde končí záda. Vzhledem k tomu ani není poznat, zda se jedná o loutku představující muže nebo ženu. Znásilnění Dony Anny je provedeno jako přeřezáváním řeziva, tedy na jevišti kusem prkna, do kterého se tu zavrtává kolík, tu do prkna řeže pila, a nakonec je prkno ohoblováno.

Při výstupech na předscéně se herci pohybují s maskou na hlavě, z které trčí „v hlavě drát“, tedy jedná se o jakoby marionetu na drátě, která se však pohybuje sama, a to velmi stylizovaným způsobem. Jedná se o věrnou citaci stejnojmenného Švankmajerova filmu.

Přestože Buchty a loutky jsou v inscenaci samá legrácka a vtípek, přeci jen se jim daří vytvořit občas strašidelnou atmosféru, zvláště když se objeví čert.

Při přestavbách se na předscéně objevuje Vít Brukner s miniaturním loutkovým jevišťátkem, které má pověšeno na krku po vzoru starých pouťových umělců. Právě na něm postupně nakrájí játra a cibuli, a připraví na ohýnku a minipánvičce játra na cibulce. Nebylo mi úplně jasné, jak to souviselo s dějem, možná se jednalo o sebezpytování dona Lorenza. Ani u Buchet a loutek však není třeba řešit logiku věci, důležité je, že vše do sebe zapadá, a diváci, zvyklí na svůj standart, jsou spokojení.

Proč sáhly Buchty a loutky zrovna po Donu Šajnovi? Nevím, jak to správně teatrologicky zdůvodnit, ale lze užít výrazy jako „protože proto“ a dělají to tak všichni loutkáři, a Buchty a loutky už měly na čase.