Recenze

Ze života skeptického padesátníka
vydáno: 25.3.2023, psáno z představení: 23.3.2023, Lukáš Dubský
foto: Hynek Glos


V roce 2001 debutoval Petr Zelenka jako dramatik a režisér v Dejvickém divadle hrou Příběhy obyčejného šílenství. Po více než dvaceti letech nabízí další generační pohled na dnešní dobu, tentokrát z perspektivy padesátníka v inscenaci Fifty, která je již jeho pátou spoluprácí s dejvickým souborem.

Novému kusu lze jen těžko upřít řemeslné kvality. Dokonce bych si troufl říct, že se jedná o jednu z nejlepších českých her napsaných v poslední dekádě. Středobodem dění je život stárnoucího architekta Davida Prebingera, který má za sebou těžký rozvod, stěhuje se do pronajatého hausbótu a je už notně vyčerpán vztahovými peripetiemi. Úplné rezignaci se brání svým vysněným „projektem“ – rád by si zkusil švédskou trojku.

Zelenkův text se tematicky hodně podobá hře Tracyho Lettse Linda Vista, jejíž inscenace je v Praze momentálně k vidění v Činoherním klubu. Fifty nabízí perfektně napsané dialogy, hlavně v první polovině je to cesta od jedné hlášky ke druhé, ale i po pauze, kdy se zvážní, neztrácí Zelenka ze zřetele směšnost života. Dějový oblouk je celkem nekomplikovaný, vedlejší zápletky mají adekvátní časový prostor a nijak nenarušují náhled do nitra hlavního hrdiny, o nějž a jeho pohled na svět tu jde především. Autorovi se výborně daří balancovat na hraně ožehavého tématu se sexuálním podtextem, dokáže věci pojmenovat pravými jmény, aniž by ovšem sklouzl do lascivity.

Na tom mají velkou zásluhu i herci, s nimiž si Zelenka jako režisér evidentně rozuměl. Je pravděpodobné, že minimálně hlavní postavu psal Ivanu Trojanovi přímo na tělo. I u menších figur se ale daří pečlivou drobnokresbou vybudovat živoucí postavy, byť třeba mírně typizované. Herci přesně jdou po pointách dialogů, jednotlivé scény jsou vystavěné tak, že nenudí, a tříhodinová stopáž tentokrát není na škodu. Možná ve druhé části by šlo děj lehce popohnat tím, že by nebylo vše dosloveno, ale to je jen detail.

Zelenka bere do hry i aktuální témata, jako jsou třeba prezidentské volby, Zemanova kauza se lživým nařčením Ferdinanda Peroutky, sexuální obtěžování na vysokých školách nebo v jednom mrazivém vtipu i válka na Ukrajině. Vše je ovšem do textu zabudováno nenásilně, jen jako pozadí, pěna dní, během nichž postavy řeší především své osobní trable.

Trojan je v roli životního glosátora bravurní. Jeho David je časem otlučený skeptik, který se snaží zbavit pocitu marnosti. Bezradnost, jak naložit se svým životem, si substituuje do utkvělé představy, že skupinový sex mu může vrátit jiskru, podstatné věci mu ale unikají a často je pochopí, až když je pozdě. Ke svému okolí se chová sobecky a manipulativně, přesto mu skoro nelze nefandit.

Ani jeho kumpáni nevycházejí ze života bez šrámů – Romana ztvárnil Václav Neužil jako losera, který bydlí u matky, vyhodili ho z kapely a on se zoufale snaží zachovat dojem, jak moc cool ve skutečnosti je. Davidův kolega architekt Jan (Martin Myšička) zase musí řešit pracovní potíže, které se nepříjemně dostaly do kolize s jeho zálibou ve starších ženách.

Mnohem charakterově silnější a cílevědomější jsou v Zelenkově nové hře ženské postavy. Rozvodová právnička Jana (Veronika Khek Kubařová) je racionální a o Davidovi, s nímž se seznámila, když během rozvodu zastupovala jeho ženu, nemá žádné iluze. Četla jeho složku, tuší, co od něj může očekávat, přesto se spontánně rozhoduje pokusit se s ním o seriózní partnerský vztah. Rusku Poly hraje Elizaveta Maximová jako zranitelnou ženu, která má neustále pláč na krajíčku a dokáže v okoralém cynikovi probudit netušené pocity.

Skvěle do hereckého ansámblu svým projevem zapadla Denisa Barešová, jejíž aktivistka Nina je sebevědomá, experimentující a dosud bezstarostná dívka, která působí jako protiváha Davidovým postojům. Bývalá manželka Andrea (Klára Melíšková) je pojata snad až příliš afektovaně, divák se tak nějak automaticky staví na stranu Davida, ačkoliv je pravděpodobné, že na rozpadu soužití měl lví podíl.

Když se k tomu přidá scénografem Nikolou Tempírem hezky propracovaná kajuta hausbótu, v níž se děj odehrává, a s citem vybraný hudební podkres, není pochyb, že má Dejvické divadlo další divácky hit.

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.