Terezka

Příběhu, v němž láska hraje prim, sluší jak prostředí kostela sv. Šimona a Judy, a to ve všech zastávkách, jimiž diváci s Terezkou proplouvají, a které inscenaci dodává působivou atmosféru i specifickou akustiku hudební složce, tak volba představitelky titulní role, již dokázala K.Knězů ztvárnit jako samo zpodobnění naděje, víry, lásky a radosti z toho všeho. Ostatní obsazení jí přitom skvěle sekundují (N.Konvalinková a V.Křížová, ztvárňující dva odlišné typy sester, jejich mladší kolegyně v podání Š.Krausové a B.Poláchové, či T.Dastlík a A.Tomanová jako rodiče), všem se v nezbytné zkratce podařilo působivě vystihnout charaktery svých postav.

Terezka je jednoznačně originálním repertoárovým zpestřením DnV, důvtipné využití sakrálních prostor kostela sv. Šimona a Judy dodává inscenaci nezaměnitelnou duchovní atmosféru. Nadto se jí daří být i nenásilně apelativně kontrastní vůči dnešní povrchní době plné bagatelizace skutečných životních hodnot. Divácký zážitek zintenzivňuje autentické, plně koncentrované uchopení titulní role Karolínou Knězů. Ta, za empatické podpory všech hereckých kolegů, uvěřitelně zvládá zprostředkovat emoční a názorový vývoj svěřené postavy, s vyváženým poměrem dychtivosti i pochyb během hledání vlastní cesty k pochopení Boží lásky. Určitě doporučuji neminout.

Lyrické drama L. Lagronové o sv. Terezii z Lisieux výrazně zaujalo v 90. letech v inscenaci J. Nebeského v Divadle Komedie, pro níž byl text výrazně upraven. Inscenace R. Lipuse představuje trochu jinou podobu hry a skvěle se hodí do prostoru Kostela sv. Šimona a Judy, s nímž bylo efektně a účelně naloženo. Začátek se odehraje v sakristii, scény z kláštera pak u oltáře. Představitelka titulní role K. Knězů předává význam každé věty a odvádí výkon skoro fascinující, podpořený zbytkem obsazení.