Braddy

Taky mě na filosofii neužije, jako Edu (V.Zavadil), protože jak v tom nejsou obrázky, tak to není ono. Ale tohle jsem si užil. A i když mi v tom určitě utekla spousta souvislostí, tak herecky to celé jede naprosto skvěle a nepustí vás to až do úplného (skvělého) konce. Gabriela Gabašová vytvořila pro Činoherák hru, která sem určitě patří, i když to nebude pro každého. Myslím, že volba Prokopa Zacha pro roli Artura byla přesná. A těší mě i obsazení Z. Bydžovské!

Háben Sie Moliér? A mohla bych ho vidět?
Jo, mohla, ale asi ne tak jak by si to někteří diváci představovali. Opět typická Hábova inscenace kde vykuchal původní hru a vytvořil něco, na co prostě musíte být správně naladění. Buď vás to bude děsně bavit, nebo vás to na**re.

Já prostě kramářské písně a loutky miluju. A tady dostanete nejen to a samozřejmě i hromadu morálního ponaučení, ale také neskutečnou "obživlou loutku" v podobě Martina Bohadla.

Na letních scénách může člověk narazit na leccos, většinou tedy obvykle na průměr ale i hůř. O to víc mě potěšilo že tato hra není prvoplánová taškařice, ale naopak si z podobných her utahuje. Marek s Barborou spolu výborně fungují a to nejen v hlavních rolích. Barboře za mě nejlíp sedla role matky.

Přesto že hra je o Zoufalství (další z cyklu Ctností a neřestí), určitě nebudete po jejím shlédnutí zoufalí ani smutní. To by ani nebyli Geissleři, kdyby i do tohoto tématu nedostali humor. Bez toho aby téma nějak zlehčoval. Protože vždycky je nějaká naděje. A když jsou na jevišti navíc Vojtěch Franců s Lucií Brychtovou, tak se dočkáte i skvělého pěveckého zážitku.

Moderně a vtipně pojatá klasika, ve které si herci i režisérka prohráli nejen se jménem Oscar, ale i se současným vnímáním vztahů. Celá inscenace je pojatá jako divadlo na divadle, v tomto případě přímo na DAMU, kdy studenti zkouší právě tuto hru. Oceňuji i osvěžení v podobě hudebních čísel.

Je to velmi provázkovské. Takže se na to musíte dokázat naladit. Což vzhledem ke zpracovanému tématu, které je dnes víc aktuální než kdy jindy, může být složité. Nebo nepříjemné. Pocit nepříjemného na vás záměrně z inscenace čiší, ať už ze senilního nápadníka nebo úlisného podvodníka. Ale mě to bavilo.

Viděno při obnoveném uvedení v roce 2026. Inscenace se nese v podobném stylu a duchu jako "loňský" Herkules. I když zde hlavní roli pochopitelně hrají spíše dinosauři, kteří jsou opravdu jako živí. Velmi rychle přestanete vnímat loutkovodiče uvnitř a strhne vás to děje. I přítomné děti se chytly a v napětí šly s postavami (a radily jim).

Laichterův dům je vlastně desátým hercem této inscenace a přidává opět nezaměnitelný dojem a rozměr této hře. Je to moje třetí imerzivních setkání s Pomezím a čím dál víc propadám jejich kouzlu. A vůbec mi nevadí, že se při jedné návštěvě prostě nedá "vidět vše". I u této novinky platí, že ať se rozhodnete sledovat jednotlivé postavy a pendlujete tam kde je to zrovna nejzajímavější, nebo si vyberete někoho zajímavého a jdete s ním, tak ve výsledku se vám celý děj pěkně propojí. Ale samozřejmě, že bych šel klidně hned znovu!

Opět představení, na které jsem šel tak nějak "nepřipraven" a odcházel nadšen. Ať už úžasně silným příběhem, ztvárněním hlavní postavy Beatovou Kaňokovou a nebo i pro mě velmi překvapivě výborně (konečně) obsazeným Tomášem Milostným, který se v této roli fakt našel.

Jak tohle hodnotit??? Prostě na to jděte a uvidíte sami. Eva Salzmannová a její životní role.

Tomáš Loužný zvolil formu, ve které příběh vypráví na jevišti všichni herci a každý tak chvíli hraje Doriana. Za mě zajímavý přístup, který mě bavil a záměrné zcizování vnáší do inscenace aktuální pohled na toto téma. Které je díky současnému kultu krásy na sociálních sítích horké téma.

Geissleři se vydali do méně probádaných vod "čisté opery", která ale v jejich podání samozřejmě nemůže být klasickou operou. Proto v ní najdete spoustu jejich typické vizuální a choreografické hravosti a s odkazem na téma hry zejména úžasnou práci se světlem. Hudebně se zde mísí dvě části, ta živá s komorním orchestrem a pak druhá, majestátní, až filmová ze záznamu. Je škoda, že tento projekt má jen omezený počet uvedení (viděno na premiéře ve Smetanově domě v Litomyšli)

Nechci se opakovat (o libereckém divadle), takže tentokrát zmíním hlavně všech šest hereček, které Vám sehrají Jane Austenovou tak vtipně a přitom přesvědčivě, že budete čumět. A na pár místech Vás totálně rozsekají smíchy. To, že hrají všechny (i mužské postavy, hlavně Darcey je sexy) je už jen bonbónek.

Rozsah záběru Tomáše Loužného je neskutečný. V Meet Factory předvedl jak dokáže skvěle pracovat s prostorem, světly a hudbou a vytvořit tak neskutečně hutnou atmosféru. A i když je ta hra v podstatě velmi komorní, tak vás strhne a nenechá do konce vydechnout. Velkou zásluhu na tom mají samozřejmě i všechny tři herečky.

85% Pokud někdo v roce 2026 čeká v MDP reinkarnaci Marvana a spol. (jakkoliv seriál miluju), tak zaspal dobu. Tohle je způsob jakým se i ty vousaté příběhy dají předložit současným mladším divákům, bez toho aby po pěti minutách usnuli. To že rada Vacátko pronese pár vulgarit... možná tehdy požívali jiná slova, ale věřím že nikdo reálný tehdy nemluvil jen spisovně jak kniha:) Neskutečně se mi líbila choreografie a skvělá scéna, která dokázala rychle a téměř filmově stříhat jednotlivé scény. Pavelkův Vacátko je nádherně charismatický, stejně jako V.Dvořák.A od Brůžka (Bilík) byste se nechali rádi zmydlit. A H.Ludwiga chci vidět častěji!!

Jolanta Lipková téměř v rekordním čase napsala, nazkoušela a zrežírovala tuhle vtipnou Tiktok verzi souborného díla Jiráska. Nějaké základní povědomí mít musíte, abyste se trochu zorientovali, ale jinak věřím, že tohle bude stravitelné i pro mladšího diváka, pro kterého je to primárně napsané. Všichni tři pánové si střihnou tolik rolí, jako možná za celý rok nezahrají dohromady :) A jde jim to skvěle.

Občas si říkám, jestli už není Shakespeara trochu moc? Proč vlastně pořád chodíme dokola na další a další inscenace jeho her? A přiznejme si, že zejména jeho komedie jsou v podstatě jak přes kopírák. Proto jsem rád, když vznikne inscenace, která se nebojí do toho jít moderně, s přehnaně stylizovanými kostýmy a živou hudbou na jevišti, jako to udělal Jan Nebeský. Výborná byla již tradičně Denisa Barešová, dále zmíním Lucii Trmíkovou a Davida Prachaře.

Dva příběhy ze života, které ač se oba odehrávají v dávné minulosti a v Americe, jsou i dnes aktuální a i já jsem v obou našel reflexi svého života. Obě aktovky jsou si v něčem podobné, pro mě byla zajímavější Dlouhý štědrý večer, se skvělým inscenačním nápadem dvou "bran" které symbolizují příchod a odchod z tohoto světa. A jak vtipně si s nimi O.Sokol vyhrál. V první hře excelují Kuba Burýšek a Julie Stejskalová (všichni herci jsou v prohozených gender rolích). V druhé je opět výborná (na nervy lezoucí) Julie v roli matky. A milé je taky zapojení inspicientky do drobných vedlejších rolí.

Liberec mě fakt nepřestává fascinovat! A jsem za to rád, že i mimo Prahu se dělá kvalitní a skvělé divadlo. Marie Antoinetta toho byla příkladem (jsem rád, že jsem stihl derniéru). Přerod postavy od bezstarostné naivky po ušmudlanou ženu čekající na popravu (to asi není spoiler,že?:) dokázala Karolína Baranová stvárnit naprosto bravurně. Moderní minimalistická scéna k tomu krásně ladila.

Jana Ondrušková podle mě trefila Hedu přesně a už od začátku vám je jasné že tuhle ženskou nebudete mít rádi. Od drobných náznaků na začátku až po postupné devastující finále. Zaujal mě i výkon Petra Urbana a Apoleny Veldové v roli vlezlé tchýně. Gabriele Gabašové se myslím podařilo výborné představení.

Tomáš Dianiška si u mě napravil reputaci po slabší Havěti. I když nejsem úplně milovník romantických komedií, tak bylo jasné že tohle nebude jen tak obyčejná. Takže v ní najdete prakticky vše co má Tomáš D. rád (a co mám rád já). Včetně super 90tkového tetra. Petr Kult v hlavní roli to koulí výborně od totálního ňoumy po téměř akčního hrdinu. Femme fatale Maria Leherová s ním tvoří perfektní romantickou dvojici. Oceňuji také živou hudbu přímo na scéně

Policista Robert je prostě měkkejš. Možná i smolař? Každopádně ho srážka s realitou ve svérázném malém městě kdesi v "divočině" totálně semele. Bavilo mě ztvárnění všech těch divných postaviček, které se v inscenaci objevují, kterým jednoznačně vévodí Robertova matka (B.Pavlíková) a místní doktor (T.Petřík). Ale i drobnější postavičky se neztratí a inscenace je prošpikovaná drobnými inscenačními vtípky (rukopis E.Gaydečky se tady nezapře). Jan Grundman má ze všech vlastně nejnáročnější roli, protože Robert je vlastně takový nijaký, ohebný, ovlivnitelný, přizdi.... a myslím, že to zvládl vystihnout přesně.