Braddy

Naprosto skvělý Goran Maiello, který si dokáže urvat velkou část pozornosti na sebe. I Matěj Převrátil se se svojí složitou postavou popral výborně. Celkově to není úplně lehká inscenace, ale podařilo se myslím výborně vybalancovat komediální a tragickou linku.

Těsný prostor Rubínu ještě umocňuje tísnivou atmosféru prostředí, ze kterého není úniku. Skvěle se tak během děje propadnete přímo mezi titulní fakany. Epizodky z jejich marného? života...často vulgární, obscéní, tělesné. Dá se říct typický Pasolini. Ondřej Pavelka skvěle zapadl mezi své mladší kolegy a věkový rozdíl v tomto případě vůbec nevadí.

Ivana Uhlířová - 100%!

Předně musím zmínit Pavlu Gajdošíkovou, která dokázala Lízu vystihnout skvěle i včetně ostravského dialektu. Výborný je i Igor Bareš (coby Mr. Doolittle) a Marie Málková s Ivanou Wojtylovou. Jinak jsem od Palmovky čekal trochu víc, resp. víc aktualizace. Avizovaný steampunk je tady spíš náznakově (pokud nepočítám robota Boba, který je zde jen jako "rekvizita"). V druhé části se děj trochu zpomalí a zejména poslední část konfrontace Lízy a profesora Higginse se neúnosně vleče a ve výsledku úplně ztrácí nějaký emocionální náboj. A souhlasím, že chemie mezi hlavními postavami moc nefunguje.

75% Peer Gynt v podání Vojty Franců je milý naivní floutek, který vlastně neví kým je, nebo kým by rád byl. Nikdy není spokojený a tak se dostává postupně do čím dál větších potíží. Vizuálně velmi zajímavě zpracovaná inscenace, líbilo se mi například zpracování trollů a hlavně scéna s děckem byla hodně vtipná (Štěpán Gajdošík!). Při druhém shlédnutí po cca měsíci si to dobře sedlo a užíval jsem si i drobnější detaily, které mi poprvé unikly.

V první části se vám představí čtveřice maďarských vědců, každý podivín trochu jiným způsobem. V druhé části pak přichází Robert Oppenheimer. Inscenace je v té první části víc svižnější, komediálnější, právě díky čtyřem vědcům kteří spolu musí nějakým způsobem komunikovat a spolupracovat. Vtipně sem zapadá i postava Tomáše Kobra, který si zde mimo jiné střihne "cameo" ze své Draculovské role. V druhé části je inscenace už trochu pomalejší (možná by mohla být i kratší) a soustředí se prakticky výhradně na Oppenheimera (opět skvělý Kobr). Jakub Čermák i tak zvládá nenudit přemírou odborných výrazů a vtipně zapojuje i různé fyzikální experimenty

Jak můžete vědět co do toho gothaje dneska dávají? Složení na etiketě? Nenechte se vysmát, papír snese všechno! Další výborný počin Ductusáků. Inscenace o tom, že každý má tu svoji pravdu. Ale je otázka, která pravda je ta pravdivá a která pravdivější? Dědova, dceřina, vnuččina?
Vemte na to děti i (pra)rodiče! Dřív než to zakážou!!!

Jen výjimečně jsem někdy dal 100%, ale tohle si to prostě zaslouží! Jen příprava celého projektu musela být neuvěřitelně náročná, hlavně na koordinaci, načasování, propojení všech částí aby fungovaly nejen technicky, ale aby to celé dávalo smysl a bavilo. Přitom premisa je celkem jednoduchá. Naživo sledujete making of brakového filmu, který se rovnou nad vámi promítá na plátně (bez předtáček, bez pauzy). Vydechl jsem až při závěrečných titulcích a nadšením jsem slzel. Určitě to musím vidět ještě jednou!

Představení se rozjede jako typická Ductus "prča", každý z herců představuje vyhraněný archetyp (šprt, frajírek...), ale postupně všem začne docházet (i divákům), že to nebude úplně tak sranda. (viděno na premiéře 29/10)

Inscenace pravděpodobně osloví víc mladší publikum, na které cílí, ale i mě naprosto dostala. Výkony hlavní trojice kluků z party (Říha, Klapil, Kult) úžasně doplňuje Jiří Zapletal, kterému bych věřil i kdyby hrál jednoho z party! Hlášky, drsné vtípky, ale postupně atmosféra houstne až do silného finále.

Oproti většině hodnotících mám trošku nevýhodu že se nabízelo srovnání s TV minisérií, se kterou pochopitelně divadelní zpracování tak rozsáhlého a hlavně na akci a různá prostředí bohatého díla nemůže technicky vyrovnat. Tvůrci inscenace proto museli zvolit jiný přístup, kdy se velká část děje odehrává vlastně v mysli diváka na základě vyprávění ženských partnerek Josefa Hasila. Což si troufám říct, že se povedlo. Samotná postava Krále Šumavy ztvárněná Tomášem Drápelou splnila moji představu naplno. Ostatní herci mu výborně sekundují.

Vůbec se hlavnímu hrdinovi nedivím. Mít takovou matku, takové "milé" kolegy, tak by mi taky ruplo v kouli. Josef Bánovec je dojemný a zároveň z něj jde strach.

Předlohy neznalý jsem se poměrně dlouho zpočátku ztrácel a zejména linku se Septimem jsem nedokázal správně zařadit. Ale postupně se člověk do té atmosféry dostane a užívá si ten krásný červnový den. Všichni vytvořili svoje role dle mého názoru perfektně. Magdaléna Sidonová je ve své roli přesná. Hodně mě bavila dvoj postava Petera Walshe, kterou si pánové Vyorálek a Petrželka očividně užívají. A nelze nezmínit opět výbornou Anežku Kubátovou.

Jak dává už prvních pár minut tušit, o "alternu" nebude v představení nouze. Hra o to, kdo koho víc znervózní začíná. Pánové Petřík a Slánský se ve svých rolí "zlobivých kluků" vyžívají. Dokážu si představit, že se to někdy v reálu mohlo na Hradě odehrávat podobně. Z toho bohužel zároveň i mrazí.

Krev stříká (doslova), kosti praskají a Vandam, kterého v průběhu hry postupně hrají všichni čtyři pánové, vás poučí o životě.

Jsem rád za každé podobné představení, které mi zase o něco rozšíří mé obzory a povědomí o úžasných lidech z naší historie. Lucie Trmíková tento typ inscenací umí skvěle napsat a v případě Růženy Vackové i zahrát. Výborně ji doplňuje Vojtěch Franců v roli bachaře, ze kterého jde místy strach, ale na Vackovou je i tak krátký.

Hra náročná na inscenaci a o to víc pro Jakuba Koudelu, který sám odehraje všechny postavy. Transcendentální zážitek.

Na relativně jednoduchém prostoru se odehrává zapeklité konverzační komediodrama o dvou mladých párech. Výborný je režijní nápad, kdy jsou všichni herci téměř celou dobu na scéně i pokud zrovna nehrají. Adam Petra Kulta je dojemný, vtipný, možná i roztomilý:) Výborná je také Martina Czyžová jako Evelyn. A pokud neznáte předlohu a neviděli jste film, tak pro vás to bude rozhodně plus. Viděno v Divadle v Dlouhé v rámci Festivalu 13+

Jsou představení, která trvají hodinu, ale máte pocit, že jsou nekonečná. A pak máte představení jako toto, které má téměř tři hodiny, ale na konci je vám líto, že už je konec a chcete si v tom "rochnit" ještě dál. I když se to ze začátku tváří jako nevinná komedie, postupem času jde do tuhého a hlavně v druhé půlce pak tuhne úsměv. Všichni herci bez výjimky jsou ve svých rolích perfektní a je vidět, že si je užívají. Postupná proměna Karla (V.Zavadil) a Viktora (M.Kraus) Vás dostane. Musím vypíchnout Petra Pochopa, který jich stihne hned několik a v americké pasáži nás totálně rozsekal.

Radek Melša je v roli Ježka přesný a je proto velká škoda, že inscenace téměř o Ježkovi není. Velkým plusem je živý orchestr. Dramatické pasáže z války mají také hodně silný účinek. Pánové Bilík a Havlínek coby V+W mají ve hře mnohem více prostoru a tak pokud jdete na představení s tím, že se dozvíte něco o Ježkovi, budete asi zklamání. Pokud bych měl hodnotit primárně herecké výkony tak bych dal klidně i 80%

85% - velká spokojenost. Čtyři "hlavní" pánové (Mikluš, Orozovič, Krupa, Hochman) baví, dojímají a hlavně tvoří spoustu otázek pro diváky. Velký obdiv patří Pavle Beretové za její němou roli, která přesto dokázala říct "vše". A Marie Poulová ve scéně s nápadníkem... David Prachař už je pak jen trešinka celé inscenace. Musím také ocenit Tomáše Vtípila a jeho úžasnou živou hudební produkci.