Braddy

85% Pokud někdo v roce 2026 čeká v MDP reinkarnaci Marvana a spol. (jakkoliv seriál miluju), tak zaspal dobu. Tohle je způsob jakým se i ty vousaté příběhy dají předložit současným mladším divákům, bez toho aby po pěti minutách usnuli. To že rada Vacátko pronese pár vulgarit... možná tehdy požívali jiná slova, ale věřím že nikdo reálný tehdy nemluvil jen spisovně jak kniha:) Neskutečně se mi líbila choreografie a skvělá scéna, která dokázala rychle a téměř filmově stříhat jednotlivé scény. Pavelkův Vacátko je nádherně charismatický, stejně jako V.Dvořák.A od Brůžka (Bilík) byste se nechali rádi zmydlit. A H.Ludwiga chci vidět častěji!!

Jolanta Lipková téměř v rekordním čase napsala, nazkoušela a zrežírovala tuhle vtipnou Tiktok verzi souborného díla Jiráska. Nějaké základní povědomí mít musíte, abyste se trochu zorientovali, ale jinak věřím, že tohle bude stravitelné i pro mladšího diváka, pro kterého je to primárně napsané. Všichni tři pánové si střihnou tolik rolí, jako možná za celý rok nezahrají dohromady :) A jde jim to skvěle.

Občas si říkám, jestli už není Shakespeara trochu moc? Proč vlastně pořád chodíme dokola na další a další inscenace jeho her? A přiznejme si, že zejména jeho komedie jsou v podstatě jak přes kopírák. Proto jsem rád, když vznikne inscenace, která se nebojí do toho jít moderně, s přehnaně stylizovanými kostýmy a živou hudbou na jevišti, jako to udělal Jan Nebeský. Výborná byla již tradičně Denisa Barešová, dále zmíním Lucii Trmíkovou a Davida Prachaře.

Dva příběhy ze života, které ač se oba odehrávají v dávné minulosti a v Americe, jsou i dnes aktuální a i já jsem v obou našel reflexi svého života. Obě aktovky jsou si v něčem podobné, pro mě byla zajímavější Dlouhý štědrý večer, se skvělým inscenačním nápadem dvou "bran" které symbolizují příchod a odchod z tohoto světa. A jak vtipně si s nimi O.Sokol vyhrál. V první hře excelují Kuba Burýšek a Julie Stejskalová (všichni herci jsou v prohozených gender rolích). V druhé je opět výborná (na nervy lezoucí) Julie v roli matky. A milé je taky zapojení inspicientky do drobných vedlejších rolí.

Liberec mě fakt nepřestává fascinovat! A jsem za to rád, že i mimo Prahu se dělá kvalitní a skvělé divadlo. Marie Antoinetta toho byla příkladem (jsem rád, že jsem stihl derniéru). Přerod postavy od bezstarostné naivky po ušmudlanou ženu čekající na popravu (to asi není spoiler,že?:) dokázala Karolína Baranová stvárnit naprosto bravurně. Moderní minimalistická scéna k tomu krásně ladila.

Jana Ondrušková podle mě trefila Hedu přesně a už od začátku vám je jasné že tuhle ženskou nebudete mít rádi. Od drobných náznaků na začátku až po postupné devastující finále. Zaujal mě i výkon Petra Urbana a Apoleny Veldové v roli vlezlé tchýně. Gabriele Gabašové se myslím podařilo výborné představení.

Tomáš Dianiška si u mě napravil reputaci po slabší Havěti. I když nejsem úplně milovník romantických komedií, tak bylo jasné že tohle nebude jen tak obyčejná. Takže v ní najdete prakticky vše co má Tomáš D. rád (a co mám rád já). Včetně super 90tkového tetra. Petr Kult v hlavní roli to koulí výborně od totálního ňoumy po téměř akčního hrdinu. Femme fatale Maria Leherová s ním tvoří perfektní romantickou dvojici. Oceňuji také živou hudbu přímo na scéně

Policista Robert je prostě měkkejš. Možná i smolař? Každopádně ho srážka s realitou ve svérázném malém městě kdesi v "divočině" totálně semele. Bavilo mě ztvárnění všech těch divných postaviček, které se v inscenaci objevují, kterým jednoznačně vévodí Robertova matka (B.Pavlíková) a místní doktor (T.Petřík). Ale i drobnější postavičky se neztratí a inscenace je prošpikovaná drobnými inscenačními vtípky (rukopis E.Gaydečky se tady nezapře). Jan Grundman má ze všech vlastně nejnáročnější roli, protože Robert je vlastně takový nijaký, ohebný, ovlivnitelný, přizdi.... a myslím, že to zvládl vystihnout přesně.

S operou nemám moc zkušeností a s moderní operou už vůbec. Přesto, nebo možná proto mě Sternenhoch dostal. Je to přesně ten typ zvláštní nemelodické, ruchové hudby (jako by vytažené z nějaké PC hry typu Silent Hill), který mi sedí. Do toho skvělé stylizované výtvarné pojetí a kostýmy a prakticky hororový děj. Všechno to do sebe skvěle zapadlo. (viděno na derniéře).

Vtipná svižná inscenace na téma herecké etudy prováděných formou vojenského přijímače. Klobouk dolů před hlavní trojicí "nováčků", na kterých díky fyzické náročnosti nezůstane nit suchá:) Nejlepší roli má ale Ivana Huspeková coby drsný velitel. Ta se v tom totálně vyžívá. Za mě mi i přes celkem jasné poselství inscenace, chyběla nějaká větší pointa a celkově konec trochu vyzněl do prázdna.

Nečekal bych, že rap a Cyrano můžou jít dohromady. Ale když se toho ujmou Dan Kranich a Matěj Šíma, tak to nemůže dopadnou špatně. Po tomto zážitku, který provařenou hru tímto převodem do rap-muzikálu totálně přetavil do něčeho neskutečného, už dlouho nebudu chtít vidět Cyrana v klasickém pojetí. A samozřejmě musím zmínit Jiřího Zapletala v titulní roli, který je prostě božský.

Jojo, někdy si taky připadám jako všichni zúčastnění této vyhořené inscenace. Snad jen s rozdílem, že jsem ještě nedošel do fáze, že bych se někde úplně svlékl do naha na veřejnosti :) A doufám, že se tam ani nedostanu. Stihl jsem derniéru a jsem za to rád!

Denis Šafařík byl pro roli Mozarta šťastná volba. Dalo by se říct že ho ani nemusí tolik hrát, že on takový trochu je :) I díky němu stálo za to představení vidět. Mě osobně velmi mrzí použití (a tahalo za uši) použití syntezátorové reprodukované hudby v přestavení. To si Mozart skutečně nezaslouží. A v představení postaveném na jeho hudbě a osobnosti to dost sráží zážitek. Aspoň pro mě. Jinak inscenace poměrně věrně jede podle hry, ale nepřináší žádné vlastní nápady.

Nele Kleinert se za mě podařilo tuto jinak nepřehlednou a "uřvanou" inscenaci udělat pro diváka snesitelnou a díky spoustě drobných vtípků i zábavnou. Téměř každý z neskutečného množství herců na jevišti dostane aspoň maličký prostor (a někteří si dokáží ukrást pozornost i beze slov - Kryštof Hrda). V titulní dvojici pak kralují Pavla Nevyhoštěná a Lukáš Hořínek. A neméně skvělá je Anežka Burdová coby Cordayová.

Možná máte taky podobné známé, kteří na první pohled působí jako dokonalý pár, co mají všechno, jsou úžasně šťastní...ale právěže vůbec. A tato vtipná aktovka je přesně o tom. Hana Mathauserová s Michalem Krausem udělají všechno proto, aby Bedřicha (S. Neduha) ohromili a přesvědčili ho, že by měl žít přesně jako oni...

Inscenaci táhnou nahoru tři hlavní hrdinky (Horáková, Myšičková a Matějíčková), byť bych taky za mě ubral na zde již zmíněném frndahumoru. Zároveň velmi dobře sedla role i Daně Batulkové. Celkově jsem ale měl s inscenací problém, který pramení zřejmě už v její předloze, kdy z ní autorka na jednu stranu dělá trochu sitcom, který se pak poněkud zvláštně zlomí do krutého dramatu. Inscenaci taky uškodila (aspoň na premiéře) velmi špatná akustika, kdy nebylo hercům v některých scénách moc rozumět.

Pro mě osobně silná hra, ale obtížně na první shlédnutí uchopitelná. Divák je celou dobu stále na pochybách co je realita a co jsou nějaké možná umělé střípky historie hlavní postavy (výborný Kryštof Bartoš). Léčba pacientů trpících ztrátou paměti navozením určitého ideálního historického období má zdá se jisté výsledky. Ale je to skutečně tak? A v jakém období historie byste chtěli žít vy? Za mě velmi povedená "levitující" scénografie.

Relativně nedávno jsem viděl velmi výbornou inscenaci v Jihočeském divadle, proto jsem měl trochu obavy při srovnávání, kterému jsem se nemohl vyhnout. Naštěstí v Řeznické byli všichni úplně stejně skvělí. Ale jinak a po svém. Darryl Jana Dlouhého je ve svém nevinném vzhledu o to víc zlověstný. A učitel Tomáše Havlínka se zde odhaluje jako možná ještě horší monstrum než Darryl. Každopádně Jana Dlouhého se určitě vyplatí do budoucna sledovat.

Viděno na hostovačce v pražském Činoherním klubu. Inscenace mě trochu minula. Možná mi uniklo její poselství, které jsem v ní prostě nenašel. Jakub Georgiev ale za svůj výkon rozhodně zaslouží zmínku. U ostatních herců už to víc skřípe a někdy se tlačí na pilu i tam, kde to není nutné.

První část mě zasáhla fakt hodně. Téma války je holt bohužel i po tak dlouhé době stále aktuální. Gabriela Míčová v roli velitele je naprosto přesná a nechtěli byste pod ní sloužit. Pánské trio tak dostává zabrat a ryje doslova držkou v zemi. V druhé části se to trochu otočí, hlavní slovo dostanou herečky, jejichž postavy ale na sobě nenechají nit suchou. Takže vlastně stejně jako v části u Remarqua.

Představením bych tento večer úplně nenazval, je to něco mezi přednáškou a rozjímáním. Forma večera je fajn, ale dalo by se to zvládnout bez přestávky, protože po přestávce už se od tématu češtiny jako takové utíká do ztracena.

Jsem rád že jsem stihl ještě derniéru. Tenhle typ "divné" nejednoznačné a mysteriózní inscenace mi sedl. Výkony všech aktérů na hraně a někdy za hranou, ale přesně to k tomu patřilo. Mírně retardovaný Jeffrey Kristiána Hochmana byl top. Stejně jako výkon Jana Grundmana coby reverenda. Chápu, že to asi nemohlo sednout každému, ale o tom je přece divadlo.

Winternitzova vila má kouzlo sama o sobě a pokud se takto doplní o malinký střípek ze své historie, tak dostanete sice malý, ale vtipně dojemný příběh. Lucie Trmíkova prostě umí a její postavy jsou vždy plné života. Ale umí i vtipné scénky (etuda s křeslem). A musím vyzdvihnout i úvodní skvělou kulturní vložku obou mladých herců J.Chadraby a L.Netušilové.

Scény jako že života, ale vlastně byste radši kdyby to byla jen fikce. Tiktokministryně (přesná M.Jindrová) peskuje svého asistenta M.Frňku, a samozřejmě za všechny problémy můžou ti ostatní. Následný blackout překvapí a zasáhne do několika osudů postupně se střídajících na jevišti: již zmíněná paní, "běžná" rodinka, dva sousedi ve výtahu (za mě asi best scéna), vlaková ostraha. Každý řeší nastalou situaci po svém. Tvůrcům se podařilo všechny tyto často bizarní figurky vykreslit naprosto dokonale (zvlášť M.Frňka je v tom mistr). Prostě další výborný počin Ductusu.

Osobně mám rád, když se tvůrci snaží trochu rozbít klasický koncept inscenace, třeba tím, že jako v tomto případě sedí diváci přímo na jevišti a děj se odehrává (nejen) v hledišti. V případě této inscenace to mělo opodstatnění a i když je pravda že v druhé půli vidíte většinou z herců jen jejich siluety v dálce, na mě to působilo autenticky a dodalo to ten potřebný pocit prázdnoty. Filip F. Červenka konečně dostal roli kde nehraje divného:) A oba spolu s T.Daleckým si ve hře skutečně máknou i fyzicky.