Divadlo světla

Viděno v Hybernii (8. řada), která dozajista (i přes prezentované historické souvislosti) není pro takovýto projekt ideálním prostorem. Já jsem ale viděl i slyšel dobře, po přečtení synopse v programu bylo možné příběh usledovat. Mám ovšem pocit, že látka není úplně nejšťastnější pro operní libreto - byl to spíše takový rychlý zběžný průlet, postavy obvykle zemřely dříve, než si k nim divák vůbec vytvořil nějakou vazbu, překvapivě nevýrazný byl i V. Franců. Nejvíce zaujala práce se světlem a scénické efekty, což je sice fajn vzhledem k titulu opery, mám ale pocit, že v činoherní podobě by byl zážitek mnohem silnější.

Hlavní pozitiva - Jiráskova hudba střihnutá barokem, Muzica Florea, světelný design (i když nevím, zda výprava byla v Hybernii úplně technicky zvládnutá) a pěvecké úsilí Geisslerů (a hostující operní pěvkyně). Bohužel zpěv zcela přehlušuje hudba, o čem to je, si nutno přečíst v programu. Libreto je dost rozhárané (navíc v inscenaci zredukované), chtělo to asi z románu vybrat jedno nosné téma. Je třeba ocenit samotný nápad zabývat se Šporkovým přínosem divadlu u nás.

Málokdy z divadla odcházím, že se mi to stane u milovaných Geisslerů, bych nikdy neřekl.
Zpěv byl z valné části nesrozumitelný, tedy dá-li se to, co produkovala třeba pí Burešová, nazývat zpěvem, scéna na velkém jevišti zanikala (spolu s herci), hudba, byť mi takový styl nevadí,byla po chvíli únavná. Chyběl mi i typický humor. Nezachránil to ani jako vždy výborný Vojtěch Franců a Musica Florea.

75% Hodnotím představení spolu s poutavým programem a libretem. Skvělý námět i zpěv, úvodní kočárová scéna okouzlující. Slabiny: text zaniká v hudbě, děj (mizení osob, zmrtvýchvstání, bombardování) bez libreta tíže srozumitelný. Kouř, optické efekty místy zajímavé, až na atentát na diváka oslepujícími prasátky-zrcadly do hlediště. Oblíbení herci nám mizí v kápích. Hudba ilustruje ducha doby a hezky přechází mezi živým provedením a záznamem, ale nepostřehla jsem v ní výraznější nosná témata. Nejsilnějším momentem, jak jinak, závěrečné tóny Mozarta, které nabídly možnost morálního poselství hry. Vzpomínky na hru jsou hezčí než původní prožitek

Geissleři se vydali do méně probádaných vod "čisté opery", která ale v jejich podání samozřejmě nemůže být klasickou operou. Proto v ní najdete spoustu jejich typické vizuální a choreografické hravosti a s odkazem na téma hry zejména úžasnou práci se světlem. Hudebně se zde mísí dvě části, ta živá s komorním orchestrem a pak druhá, majestátní, až filmová ze záznamu. Je škoda, že tento projekt má jen omezený počet uvedení (viděno na premiéře ve Smetanově domě v Litomyšli)

Viděno v Hybernii (8. řada), která dozajista (i přes prezentované historické souvislosti) není pro takovýto projekt ideálním prostorem. Já jsem ale viděl i slyšel dobře, po přečtení synopse v programu bylo možné příběh usledovat. Mám ovšem pocit, že látka není úplně nejšťastnější pro operní libreto - byl to spíše takový rychlý zběžný průlet, postavy obvykle zemřely dříve, než si k nim divák vůbec vytvořil nějakou vazbu, překvapivě nevýrazný byl i V. Franců. Nejvíce zaujala práce se světlem a scénické efekty, což je sice fajn vzhledem k titulu opery, mám ale pocit, že v činoherní podobě by byl zážitek mnohem silnější.

Hlavní pozitiva - Jiráskova hudba střihnutá barokem, Muzica Florea, světelný design (i když nevím, zda výprava byla v Hybernii úplně technicky zvládnutá) a pěvecké úsilí Geisslerů (a hostující operní pěvkyně). Bohužel zpěv zcela přehlušuje hudba, o čem to je, si nutno přečíst v programu. Libreto je dost rozhárané (navíc v inscenaci zredukované), chtělo to asi z románu vybrat jedno nosné téma. Je třeba ocenit samotný nápad zabývat se Šporkovým přínosem divadlu u nás.

Málokdy z divadla odcházím, že se mi to stane u milovaných Geisslerů, bych nikdy neřekl.
Zpěv byl z valné části nesrozumitelný, tedy dá-li se to, co produkovala třeba pí Burešová, nazývat zpěvem, scéna na velkém jevišti zanikala (spolu s herci), hudba, byť mi takový styl nevadí,byla po chvíli únavná. Chyběl mi i typický humor. Nezachránil to ani jako vždy výborný Vojtěch Franců a Musica Florea.

75% Hodnotím představení spolu s poutavým programem a libretem. Skvělý námět i zpěv, úvodní kočárová scéna okouzlující. Slabiny: text zaniká v hudbě, děj (mizení osob, zmrtvýchvstání, bombardování) bez libreta tíže srozumitelný. Kouř, optické efekty místy zajímavé, až na atentát na diváka oslepujícími prasátky-zrcadly do hlediště. Oblíbení herci nám mizí v kápích. Hudba ilustruje ducha doby a hezky přechází mezi živým provedením a záznamem, ale nepostřehla jsem v ní výraznější nosná témata. Nejsilnějším momentem, jak jinak, závěrečné tóny Mozarta, které nabídly možnost morálního poselství hry. Vzpomínky na hru jsou hezčí než původní prožitek

Geissleři se vydali do méně probádaných vod "čisté opery", která ale v jejich podání samozřejmě nemůže být klasickou operou. Proto v ní najdete spoustu jejich typické vizuální a choreografické hravosti a s odkazem na téma hry zejména úžasnou práci se světlem. Hudebně se zde mísí dvě části, ta živá s komorním orchestrem a pak druhá, majestátní, až filmová ze záznamu. Je škoda, že tento projekt má jen omezený počet uvedení (viděno na premiéře ve Smetanově domě v Litomyšli)

Viděno v Hybernii (8. řada), která dozajista (i přes prezentované historické souvislosti) není pro takovýto projekt ideálním prostorem. Já jsem ale viděl i slyšel dobře, po přečtení synopse v programu bylo možné příběh usledovat. Mám ovšem pocit, že látka není úplně nejšťastnější pro operní libreto - byl to spíše takový rychlý zběžný průlet, postavy obvykle zemřely dříve, než si k nim divák vůbec vytvořil nějakou vazbu, překvapivě nevýrazný byl i V. Franců. Nejvíce zaujala práce se světlem a scénické efekty, což je sice fajn vzhledem k titulu opery, mám ale pocit, že v činoherní podobě by byl zážitek mnohem silnější.

Geissleři se vydali do méně probádaných vod "čisté opery", která ale v jejich podání samozřejmě nemůže být klasickou operou. Proto v ní najdete spoustu jejich typické vizuální a choreografické hravosti a s odkazem na téma hry zejména úžasnou práci se světlem. Hudebně se zde mísí dvě části, ta živá s komorním orchestrem a pak druhá, majestátní, až filmová ze záznamu. Je škoda, že tento projekt má jen omezený počet uvedení (viděno na premiéře ve Smetanově domě v Litomyšli)

Hlavní pozitiva - Jiráskova hudba střihnutá barokem, Muzica Florea, světelný design (i když nevím, zda výprava byla v Hybernii úplně technicky zvládnutá) a pěvecké úsilí Geisslerů (a hostující operní pěvkyně). Bohužel zpěv zcela přehlušuje hudba, o čem to je, si nutno přečíst v programu. Libreto je dost rozhárané (navíc v inscenaci zredukované), chtělo to asi z románu vybrat jedno nosné téma. Je třeba ocenit samotný nápad zabývat se Šporkovým přínosem divadlu u nás.

Málokdy z divadla odcházím, že se mi to stane u milovaných Geisslerů, bych nikdy neřekl.
Zpěv byl z valné části nesrozumitelný, tedy dá-li se to, co produkovala třeba pí Burešová, nazývat zpěvem, scéna na velkém jevišti zanikala (spolu s herci), hudba, byť mi takový styl nevadí,byla po chvíli únavná. Chyběl mi i typický humor. Nezachránil to ani jako vždy výborný Vojtěch Franců a Musica Florea.

75% Hodnotím představení spolu s poutavým programem a libretem. Skvělý námět i zpěv, úvodní kočárová scéna okouzlující. Slabiny: text zaniká v hudbě, děj (mizení osob, zmrtvýchvstání, bombardování) bez libreta tíže srozumitelný. Kouř, optické efekty místy zajímavé, až na atentát na diváka oslepujícími prasátky-zrcadly do hlediště. Oblíbení herci nám mizí v kápích. Hudba ilustruje ducha doby a hezky přechází mezi živým provedením a záznamem, ale nepostřehla jsem v ní výraznější nosná témata. Nejsilnějším momentem, jak jinak, závěrečné tóny Mozarta, které nabídly možnost morálního poselství hry. Vzpomínky na hru jsou hezčí než původní prožitek