Ba-jo

S Hegelem i bez Hegela aneb patent na Goldoniho klasiku nemusí mít pouze Národní s Mirkem Donutilem. V Ústí se titulní role skvěle zhostila Marie Machová a vzorně jí k tomu sekundoval celý pestrobarevný a rozverný činoherácký ansámbl. Málokdy se mi stane, že bych si přál představení delší.

Určitě to stálo všechny velké úsilí, ale mě to prostě nijak nezasáhlo. Doslova jsem ty téměř tři hodiny protrpěl a přemýšlel nad promarněnou příležitostí jak pracovat s tímto unikátním prostorem, který se dal jistě využít mnohem lépe. Výtvarná (otřesné kostýmy) a bohužel ani hudební stránka mě nedokázala v pozornosti udržet. Podtitul sice odkazuje na gospel, ale ten se zde vyskytuje minimálně a převládá spíš ta anarchie. Před odchodem o přestávce (který využila značná část premiérového publika) mě udrželo jen očekávání závěrečného sóla Lenky Dusilové, které bylo dojemně krásné. P.S. Box radši navštívím v rámci nějaké sportovní akce.

Na premiéru jsem přicházel jako téměř nepopsaný list papíru: neznalý hudby Toma Waitse ani osudů a díla Williama S. Burroughse. Po představení jsem odcházel s ještě větší zvědavostí se dozvědět více a pobrukujíc si některé melodie. Herecky nutno pochválit Danielu Špinar, která předvedla herecky povedený "comeback" a herecky i pěvecky určitě vyzdvihnout Radka Melšu a Renátu Matějíčkovou. Kapela opět skvělá. Rád si zajdu (tentokrát již jako popsanější list) na nějakou reprízu, minimálně aspoň jednou.

Po dlouhé době jsem se v divadle opravdu královsky bavil. Čirá divadelní radost: hravá, zábavná a ve verších. Ústecké geny nezapřu.

Velmi strhující zážitek sledovat z první řady proměny Martina Pechláta v titulní resp. dominantní roli. Jeho Casanova je opravdu jeho! Doplnění vstupů a asistence Lucie Trmíkové mě nijak neodvádělo od pozornosti a některé vstupy naopak poodhalily nové a pro mě nečekané informace. Živý dobový hudební doprovod i jednoduchá, ale funkční scéna ladily s celkem. Finále bylo dojemně a jemně krásné.