Ba-jo

Musím zde s radostí oznámit, že mi bylo potěšením se konečně dočkat vkusného divadelního provedení Spalovače mrtvol. Nikoliv vidět kopii filmové předlohy nebo nabubřelé scénografické podívané, jaké jsem viděl u Bezručů nebo v Národním. V D21 je vše pojato komorně, intenzivně, ale i s douškou nadsázky a humoru. Střídání scén pomocí několika vrstev opon funguje skvěle a ve svěžím tempu. A uhrát v pěti hercích 22 postav je obdivuhodná záležitost! Dodat ještě rozhodně musím poklonu pro titulního Petra Pochopa.

Přiznám se, že jsem měl z celého projektu tak trochu strach. Vyžaduje totiž divákovu aktivní interakci a to já v divadle běžně rád nemám. Zde to ale bylo úplně jiné, nechal jsem se lehce a brzy vtáhnout do příběhu, který spoluutváříte s profiherci a dokonce i s dalšími diváky. Zvolený příběh, téma, jeho provedení i prostředí na mě hluboce a intenzivně zapůsobilo. Kloubouk dolů před skvěle zvládnutou a pečlivě propracovanou organizací a před výkony herců. I vzhledem k tomu, že jsem mohl "prožít" pouze jeden ze tří příběhů, se musím a chci k představení vrátit. Zahrát, zažít, poznat...

Není třeba nic dodávat, je třeba vidět!

Má první "Krátká Dlouhá". Nečekal jsem tedy úplně, že se bude jednat o scénické čtení, ale tenhle černohumorný dýchánek v japonských reáliích, mě i tak hodně zaujal a pobavil. Drobná výtka by byla k rozdílné kvalitě scénického čtení jednotlivých herců, které sahala od úplné znalosti textu až po někdy kostrbaté čtení textu slova od slova....

Představení mrazivé, znepokojující a zřejmě (i podle rozdílných reakcí publika) kontroverzní, stejně jako Hanekeho obě filmové předlohy. Převod filmu na divadelní prkna se v Ústí podle mě velmi vydařil. Přispěla k tomu i vypiplaná a místy až děsivě atmosferická scéna, hudební podkresy, vyrovnané herecké výkony (kde přeci jen trochu nad všechny vyčníval skvělý Petr Uhlík) a pokusy o přímé interakce s publikem. Není to představení po kterém budete odcházet s blaženým pocitem, ale spíš s mrazením v zádech, ale i tyto pocity si z divadla rád odnáším.

Pěkné to bylo na pohled moc (scéna, kostýmy), ale nějak mě ta herecká stylizace a vystavení příběhu z velmi rozpačité a toporné první poloviny, do méně statického rozuzlení v polovině druhé nestačila.

Doposud nejkomornější představení z dílny Losers Cirque Company přináší jasně čitelný obsah vyjádřený již standardně špičkovou gymnastickou choreografií a vynikající vizuální, zejména světelnou složkou. Spolupráce s Radimem Vizvárym a Danielem Špinarem přinesla své ovoce a nad výkony Jindřicha Panského a Petra Horníčka se nelze než hluboce sklonit. Celkově mělo představení dobré tempo, náboj a hromadu nápaditých a vtipných gegů. Rád uvidím znovu!

Jakožto milovník Davida Bowieho jsem byl po hudební a pěvecké stránce navýsost spokojený! Velmi milým objevem byl pro mě výkon Niny Horákové (odehrála představení se zlomením kotníkem!) a Pavola Smolárika. Erika Stárková už standardně vysoce nadprůměrná. Drobné výhrady bych měl jedině k scénografii (např. naprosto zbytečný obří větrák ve finále) a k hromadným choreografiím, tam se mohlo trochu přitlačit. Rozhodně však česká komorně-muzikálová špička a rozhodně budu chtít vidět znovu i v alternaci s Ondřejem Rumlem.

Mistrovský román, mistrovsky převedený a předvedený na prknech ND. Ústřední Radúz Mácha a Pavlína Štorková podali vrcholný výkon hodný naší první divadelní scény. Skvělá scénografie a hlavně jasně a srozumitelně předané poselství románu Stefana Zweiga, které vůbec není zastaralé. Bravo!
PS: "Žádná vina není zapomenuta, pokud o ní ví svědomí."

Kongeniální spojení nového cirkusu a pantomimy rozhodně není cestou do slepé uličky. Pevně věřím, že spolupráce Radima Vizváryho s Losers přinese ještě další podobně skvělé počiny. Budu je s radostí očekávat.

Zajímavý hudebně-tanečně-činoherní počin. Škoda, že se za těch 70 minut nepodařilo více propojit jednotlivé složky. Taneční čísla působila někdy až příliš exhibičně a činoherní výstupy zase dost izolovaně. Působivé tak byly především hromadné scény, kdy "táhli" všichni za jeden provaz.