My se neznáme

Kontaktní larpová inscenace se skládá ze tří samostatných povídek a během večera se divák ocitne jen v jedné z nich. Mé hodnocení se vztahuje k povídce značené „!“. Není třeba se k interakci nutit, zapojení může být i nenásilné. Pouhé pasivní sledování bez účasti však prožití příběhu neumožní. Vše pečlivě promyšlené a zorganizované. Na mnoha místech Vršovic a Vinohrad se divák skrze přidělenou identitu může dočkat nejednoho překvapení. Herci zůstávají v roli, zároveň dokáží při rozhovorech s divákem adekvátně reagovat. Já jsem vskutku intenzivně prožil naplněné hodiny a stal se součástí příběhu, který mi byl blízký. (více v článku na blogu)

85%. Koncept na hranici mezi divadlem a larpem si žádá aktivního diváka, který se nebude bát zapojit do příběhu. Při nezúčastněném pozorvání se obávám, že by tři a půl hodiny dlouhá městská inscenace přece jen trochu nudila. Pokud se ale člověk dokáže alespoň trochu vžít do své postavy, čeká ho poměrně emocionální cesta po různých lokacích na pomezí Vinohrad a Vršovic. Většina připravených materiálů hezky rozvíjí příběh, herci jsou naprosto přirození (P.Dostálová, M.Vejdělek a A.Krátký) a dávají člověku pocit, že se u stolu sešel s dobrým kamarádem/novým objevem z Tinderu atd.