Spalovač mrtvol

75%
Pan Kopfrkingl je milý člověk. Má rád svou ženu, děti a práci. Je rodinně a duchovně založen, respektuje své bližní. Má samozřejmě roztomilé vrtochy i malé hříšky, ale kdo z nás je bez viny. Pan Kopfrkingl je vlastně ideální muž...jen kdyby tak divně nevejral.
Něžnější provedení šedesátkového horroru i pro útlocitné diváky, kterým film nedělal moc dobře. Ne zcela obvyklé až filmové střídáni obrazů a prostředí a působivý Petr Pochop v hlavní roli. Možná maličko dlouhé (začalo být už dost vydýcháno, zvlášť, když se ve scénách kouří nebo zapalují malé ohníčky).

65%
Skvělé byly vrstvy opon, které pro každou scénu vytvořily správnou atmosféru.
Představení ale jinak poměrně vázlo a ve výsledku to ve mě zanechalo smíšené pocity.

oproti novele nulová přidaná hodnota, ale líbil se mi Petr Pochop v hlavní roli, v D21 asi jeho nejlepší
55%

Knižní předlohu jsem četl dávno a její skvostné zfilmování už taky nemám v nejživější paměti, ale dramatizace Fuksova majstrštyku se v D21 - zdá se - drží dosti věrně textu i jakési obrazové konvence s ním spojené. A to může být předností i nedostatkem zároveň. Kdo má knihu/film rád a chce ji vidět jen v jakési variaci, uspokojit se již známým (což je, mám pocit, většina diváctva), bude spokojen. Herci hrají dobře, briskně se střídají v rolích, kostýmech, přestavují scénu. V tomto ohledu je to dobře udělané. Kdo by však čekal kreativnější práci s tímto vcelku notoricky známým dílem, pokus o jeho hlubší interpretaci a zhodnocení, nedočká se.

75 %. K Fuksově předloze byl režisér Šmíd tentokrát až překvapivě uctivý, i tak se ale nebál přidat nemálo osvěžujících vtípků (zejména scéna v nevěstinci a narážka na Ano, šéfe! je v tomto směru zdařilá). Inscenace i přes svou délku běží ve své propracovnosti kupředu velmi svižně, o to větší je škoda poněkud zašumlovaného konce, v němž například téměř zaniká vražda syna Miliho. Herecky opět výtečné, byť na stylizace M. Zemana (Mili, Dvořák) jsem si musel chvíli zvykat.

Musím zde s radostí oznámit, že mi bylo potěšením se konečně dočkat vkusného divadelního provedení Spalovače mrtvol. Nikoliv vidět kopii filmové předlohy nebo nabubřelé scénografické podívané, jaké jsem viděl u Bezručů nebo v Národním. V D21 je vše pojato komorně, intenzivně, ale i s douškou nadsázky a humoru. Střídání scén pomocí několika vrstev opon funguje skvěle a ve svěžím tempu. A uhrát v pěti hercích 22 postav je obdivuhodná záležitost! Dodat ještě rozhodně musím poklonu pro titulního Petra Pochopa.

75%
Pan Kopfrkingl je milý člověk. Má rád svou ženu, děti a práci. Je rodinně a duchovně založen, respektuje své bližní. Má samozřejmě roztomilé vrtochy i malé hříšky, ale kdo z nás je bez viny. Pan Kopfrkingl je vlastně ideální muž...jen kdyby tak divně nevejral.
Něžnější provedení šedesátkového horroru i pro útlocitné diváky, kterým film nedělal moc dobře. Ne zcela obvyklé až filmové střídáni obrazů a prostředí a působivý Petr Pochop v hlavní roli. Možná maličko dlouhé (začalo být už dost vydýcháno, zvlášť, když se ve scénách kouří nebo zapalují malé ohníčky).

65%
Skvělé byly vrstvy opon, které pro každou scénu vytvořily správnou atmosféru.
Představení ale jinak poměrně vázlo a ve výsledku to ve mě zanechalo smíšené pocity.

oproti novele nulová přidaná hodnota, ale líbil se mi Petr Pochop v hlavní roli, v D21 asi jeho nejlepší
55%

Knižní předlohu jsem četl dávno a její skvostné zfilmování už taky nemám v nejživější paměti, ale dramatizace Fuksova majstrštyku se v D21 - zdá se - drží dosti věrně textu i jakési obrazové konvence s ním spojené. A to může být předností i nedostatkem zároveň. Kdo má knihu/film rád a chce ji vidět jen v jakési variaci, uspokojit se již známým (což je, mám pocit, většina diváctva), bude spokojen. Herci hrají dobře, briskně se střídají v rolích, kostýmech, přestavují scénu. V tomto ohledu je to dobře udělané. Kdo by však čekal kreativnější práci s tímto vcelku notoricky známým dílem, pokus o jeho hlubší interpretaci a zhodnocení, nedočká se.

75 %. K Fuksově předloze byl režisér Šmíd tentokrát až překvapivě uctivý, i tak se ale nebál přidat nemálo osvěžujících vtípků (zejména scéna v nevěstinci a narážka na Ano, šéfe! je v tomto směru zdařilá). Inscenace i přes svou délku běží ve své propracovnosti kupředu velmi svižně, o to větší je škoda poněkud zašumlovaného konce, v němž například téměř zaniká vražda syna Miliho. Herecky opět výtečné, byť na stylizace M. Zemana (Mili, Dvořák) jsem si musel chvíli zvykat.

Musím zde s radostí oznámit, že mi bylo potěšením se konečně dočkat vkusného divadelního provedení Spalovače mrtvol. Nikoliv vidět kopii filmové předlohy nebo nabubřelé scénografické podívané, jaké jsem viděl u Bezručů nebo v Národním. V D21 je vše pojato komorně, intenzivně, ale i s douškou nadsázky a humoru. Střídání scén pomocí několika vrstev opon funguje skvěle a ve svěžím tempu. A uhrát v pěti hercích 22 postav je obdivuhodná záležitost! Dodat ještě rozhodně musím poklonu pro titulního Petra Pochopa.

75%
Pan Kopfrkingl je milý člověk. Má rád svou ženu, děti a práci. Je rodinně a duchovně založen, respektuje své bližní. Má samozřejmě roztomilé vrtochy i malé hříšky, ale kdo z nás je bez viny. Pan Kopfrkingl je vlastně ideální muž...jen kdyby tak divně nevejral.
Něžnější provedení šedesátkového horroru i pro útlocitné diváky, kterým film nedělal moc dobře. Ne zcela obvyklé až filmové střídáni obrazů a prostředí a působivý Petr Pochop v hlavní roli. Možná maličko dlouhé (začalo být už dost vydýcháno, zvlášť, když se ve scénách kouří nebo zapalují malé ohníčky).

75 %. K Fuksově předloze byl režisér Šmíd tentokrát až překvapivě uctivý, i tak se ale nebál přidat nemálo osvěžujících vtípků (zejména scéna v nevěstinci a narážka na Ano, šéfe! je v tomto směru zdařilá). Inscenace i přes svou délku běží ve své propracovnosti kupředu velmi svižně, o to větší je škoda poněkud zašumlovaného konce, v němž například téměř zaniká vražda syna Miliho. Herecky opět výtečné, byť na stylizace M. Zemana (Mili, Dvořák) jsem si musel chvíli zvykat.

oproti novele nulová přidaná hodnota, ale líbil se mi Petr Pochop v hlavní roli, v D21 asi jeho nejlepší
55%

Musím zde s radostí oznámit, že mi bylo potěšením se konečně dočkat vkusného divadelního provedení Spalovače mrtvol. Nikoliv vidět kopii filmové předlohy nebo nabubřelé scénografické podívané, jaké jsem viděl u Bezručů nebo v Národním. V D21 je vše pojato komorně, intenzivně, ale i s douškou nadsázky a humoru. Střídání scén pomocí několika vrstev opon funguje skvěle a ve svěžím tempu. A uhrát v pěti hercích 22 postav je obdivuhodná záležitost! Dodat ještě rozhodně musím poklonu pro titulního Petra Pochopa.

Knižní předlohu jsem četl dávno a její skvostné zfilmování už taky nemám v nejživější paměti, ale dramatizace Fuksova majstrštyku se v D21 - zdá se - drží dosti věrně textu i jakési obrazové konvence s ním spojené. A to může být předností i nedostatkem zároveň. Kdo má knihu/film rád a chce ji vidět jen v jakési variaci, uspokojit se již známým (což je, mám pocit, většina diváctva), bude spokojen. Herci hrají dobře, briskně se střídají v rolích, kostýmech, přestavují scénu. V tomto ohledu je to dobře udělané. Kdo by však čekal kreativnější práci s tímto vcelku notoricky známým dílem, pokus o jeho hlubší interpretaci a zhodnocení, nedočká se.

65%
Skvělé byly vrstvy opon, které pro každou scénu vytvořily správnou atmosféru.
Představení ale jinak poměrně vázlo a ve výsledku to ve mě zanechalo smíšené pocity.