Tartuffláž

75 %. Jejich revírem je prezentace přetvářky na vícero způsobů, jejich tempo je vražedné - situace střídá situaci, gag následuje gag v obdivuhodně rychlých střizích, až jsou všechny ty nápadité detaily téměř k neusledování. Tým D21 vám toho během důvtipné "produktivní komedie" Tartuffláž nabídne vskutku mnoho. Od malých forem po zlatou kapličku, od dobových kostýmů po odhalené (nejen) zadnice, od zcizováčků po deklamaci jevištní pravdy, přes širokou škálu dalšího až k nelichotivé bilanční tečce cílící na panovníky dneška. V rámci herecké spanilé jízdy nelze nikoho upřednostnit, všichni hrají jak o život, či spíše trefněji: o dech a o repliku.

75% - Inscenace Šimona Spišáka je okouzlující a velmi vtipnou koláží klasického Molièrova Tartuffa (ano, několik scén z něj v ní je), jeho dalších děl i základních divadelně-vědných teorií (od Stanislavského po Artauda), kterou si s největší pravděpodobností nejvíc užijí opravdu milovníci divadla a jeho znalci, věřím však, že i pro běžného či spíš náhodného diváka poskytne svěží i objevný náhled na divadlo, na klasiku (včetně jejího přiblížení, nikoli věrné interpretace) a Molièra, navíc obohacenou o skvělé herecké výkony.

Make Tartuffe Great Again! Skrytý poklad, dekonstrukce, rekonstrukce, obě divadelní reformy, reflexe pozdního kapitalismu balancující mezi subverzí a rezignací, neskutečná prdel i pár skutečných, políček pokrytectví současného světa i publika... Navštivte Tartuffláž, máte na to... To prostě chcete, každé volné sedadlo v hledišti je zločinem proti kultuře. Hlubokosklon před celým tvůrčím týmem a Spišák na Hrad!

55%. Variace na Molièrova „Tartuffa“, jehož je užitečné předem znát, protože hlavně první scény se „proletí“ nesnadno vstřebatelným převyprávěním. Autor variace a režisér M. Spišák si společně s herci, z nichž někteří přecházejí mezi více rolemi, pohrává s předlohou způsobem zábavným a divácky vděčným, v určitých pasážích i poměrně odvážným. Vulgarismy v jazyku mají opodstatnění, navíc jsou zdrojem osvěžujícího humoru. Koncepci by však prospěl dramaturgický dohled na zřetelnější vyjádření smyslu variování a také na učesání inscenačního modelu (např. některé pasáže jsou skoro přeskočeny, jiné zase dostávají velký prostor bez jasného přínosu).