Forwhat

V prvních pár minutách jsem moc netušil proč zůstávat. Avšak, jakmile jsem se dostal do 'jazyka' vyprávění a dostatečně se zorientoval, začalo se u mě dít mnoho osobních pocitů. Řekl bych, že pokud odpustím od některého zpracování a estetiky scény, tak příběh či tento koncept, téma má určitě své místo na divadelní scéně. Může divákům nabídnout nahlédnutí hlouběji do sebe. A to je někdy potřeba. Děkuji.

Docela mě překvapilo v jaké rychlosti už přišla divadelní adaptace Vanya od Andrewa Scotta i na prkna v ČR. Ještě nedávno jsem film viděl v Bio oku a byl jsem upřímně nadšen. Obával jsem se dalšího zpracování.. Aktuálně musím říct, že výkon Michala Kerna mě ohromil a dal pocit, že mohu mít znovu silný zážitek ze stejného díla. Už teď mám oblíbené momenty ve Váňovi z Řeznické a rád se přijdu podívat na další reprízy, abych si je v paměti uchoval. Děkuji za práci a odvahu do toto jít - Michalu Kernovi a režisérce Dianě Šoltýsové i celému týmu.

Hra byla v 1946 popsána jako "fenomén moderního divadla" a i nadále v roce 2023 tento popis, pro mě Diana Šoltýsová naplnila.
Ač se to nezdá Sartre zde otevřel mnoho bytostně důležitých témat a dokonce zasadil postavu Inez Serrano (zde v roli okouzlí Jaroslava Košková), která má až existenciální perspektivu jeho samotného. Většinu pro mne zásadních bodů, co tato inscenace může nabídnout bylo zde viděno a zároveň doplněno o mé vlastní výklady některých metafor. Děkuji všem čtyřem herečkám za vaše výkony, tato hra je po psychologické stránce náročná na zpracování. Zkráceně, peklo.

Inscenace celkem poutavá a mile překvapilo hudebně-vizuální pojetí scény. Již druhá inscenace, kde mě L. Andělová uchvátila. Děkuji (za ní zejména)..

Není pro každého. Pro mě bylo. Mám oblibu ve filmu Climax (Gaspar Noe) a podle mě se zde hercům stál podobný rozpad osobností. Takže, vítám. Děkuji.

Jedno z mých velmi oblíbených děl od Borise Viana se objevilo v podání Jakuba Šmída v divadle D21. A potěšilo. Musím říct, že jsem se překvapivě dostal do pohádkového světa a byl jsem dojat. Těžko tedy být kritický k něčemu, tak poetickému a hořkosladkému jako je Pěna dní. Herecké výkony mě zaujaly a to nejvíce v podání J. Koškové, M. Krause a S. Chmelové. Jediné co můžu vypíchnout, že lidé co prahnou po klasickém surrealismu v kontextu Borise Viana - může vás mírně rozhodit v něčem moderní uchopení J. Šmída. Které alespoň pro mě, není na škodu. Děkuji.

Inscenace neurazí, ani nenadchne, je to příliš dlouhé. Figuríny opravdu být nemusely. Ústřední dvojce Petr Mikeska a Daniel Bambas celé inscenaci kralují. P. Mikeska nesleze z jevistě, klobouk dolů. V roli Konstance jsem viděl J. Koškovou, která byla velké oživení, Nemám srovnání s L. Končokovou, tudíž nebudu porovnávat. Shrnutí za mě, tato inscenace patří mezi ty lepší.