Marat + Sade

35%. Kolegové z redakce již napsali ve svých komentářích vše podstatné. Souhlasím.

35 % Během sledování představení jsem nabyl pocitu, jako bych se díval na inscenaci z Morávkových výstavních let zhruba před dvaceti lety. Tehdy mě každá jeho novinka fascinovala. Škoda, že se za tu dobu režisérův rukopis aspoň trochu neproměnil. Dle mého názoru je už tento přístup passé a určitě by se mohl tvůrce jeho kvalit podívat na divadlo zase trochu jinýma očima. V samotné inscenaci Marata je nesnadné se orientovat i pro znalce textu, docela by mě proto zajímalo, jaký příběh si z představení odnáší neobeznámený divák. Scénograficky výtečné, pěkná Pavlíčkova hudba v perfektní interpretaci K. M. Fialové.

45%. Připadá mi, že režisér V.Morávek už v poslední době vykrádá sám sebe. Weissův text je sice stále aktuální a boj jednotlivce o vlastní svobodu se neustále vrací jako zásadní téma každé epochy. Inscenace ovšem dává od začátku okatě najevo, jak moc velké téma se snaží uchopit. Expresi už pak není kam stupňovat a velice rychle začíná působit dost otravně. Hlavně ve druhé polovině se ale podařilo Morávkovi vystavět i silně působící scény, skvělá je pak Pavlíčkova hudba (zvlášť v podání K.M.Fialové). Jinak je ovšem tenhle opus divácky dost nevstřícný a ve všem tom hemžení se poselství ztrácí.

Audiovizuálně vskutku opulentní pastva pro divákův sluch a zrak, ačkoli po hudební stránce přece jen s poněkud monotónními motivy. Bohužel se ale v tom expresivním inscenačním reji tak trochu utopil příběh a především myšlenky hry. Herecké výkony velmi solidní, všichni hrají do roztrhání svých enormně nalíčených těl. Autenticita rezonuje zdařile, o tom, že se děj odehrává na půdě blázince, jsem neměla nejmenších pochyb. Jako celek to ale mému vnímání kladlo překážky pro adekvátní soustředění se a tím pádem i kvalitu výsledného zážitku.

45% - Na první pohled jasný Morávkův režijní styl - ať jde o využití výrazné výtvarné složky (scény, ale zejm. kostýmů a masek), výrazné hudební složky (Pavlíčkova hudba je výrazná a baví a K.M.Fialová skvělá interpretka, ale místy je hudby skutečně moc - nekonečného opakování stejných motivů, či toho, že umlká pouze v několika momentech během celého představení), či výrazného expresivního herectví. Bohužel se mezi všemi výraznými složkami poněkud ztrácí základní myšlenky (Markýzovy i Maratovy) - pouze v několika momentech dostávají prostor v jednotlivých monolozích a dialozích, často se ale zanikají v běsnění blázince.