Profil uživatele

Nikoss

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Veronika Boušová: 7 % (11)
Pavla Haflantová: 12 % (17)
Helena Grégrová: 13 % (62)
Anežka Kotoučová: 14 % (25)
Jan Pařízek: 14 % (68)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.2.2024)
Taková dramatizace Tolstého se mi prostě líbí. Nedá mi než citovat z recenze z Die Zeit uvedené v programu "že (Armin Petras) je schopen docílit smíření aristotelského a brechtovského, že ho stejně zajímá to osudové jakož i sociální, že usiluje o citlivý sarkasmus". Po režijní stránce očekávané, po herecké, jako (téměř) vždy, skvělé. Vzhledem k zvýraznění nadčasovosti onoho osudového i sociálního (zejména pokud jde o úvahy o trestní spravedlnosti v nespravedlivém systému) zcela odůvodněně přeneseno z historických reálií carského Ruska do doby obecné.
(zadáno: 12.2.2024)
Podařená dramatizace Klusákovy knihy. Kde jinde je takový prostor pro povrchní kýč, hloupé fráze (skvělá hodnotitelka z konkurzu), kde jinde se mohou "seriózně" prezentovat i lidé s psychickými poruchami a dojemní neumětelové , než v showbyznysu (možná ještě v politice). Kdo z nich nedosáhl slávy jen dílem náhody. Je to zábavné ironické psycho(jasně, že David Lynch mě napadl taky) a pochopitelně postavené na výborných hereckých (i muzikantských) výkonech ansámblu divadla a hostů.
(zadáno: 21.1.2024)
Má smysl v nespravedlivém světě usilovat o spravedlnost? A za jakou cenu. Bolestné hledání morálních východisek v konfrontaci s přímočarým násilím a mocichtivostí. Mrtvých přibývá, neodcházejí, ale hledí na nás (ještě) živé v hledišti. Jedinečnost inscenace se projevuje i vyzdvižením některých jindy opomíjených částí rozsáhlého Shakespearova textu, zejména pokud jde o trvale přítomné ohrožení země (norské vojsko). Přes některé režijní nápady, které nepovažuji za šťastné, jde o poctivou a povedenou inscenaci s jasným (i když ne vždy dotaženým) režijním záměrem. Skvělý Pavel Neškudla.
(zadáno: 6.12.2023)
Zdaleka ne tak surrealistické a bizarní jako Nezvalova předloha i ten Jirešův film. Zjevná snaha tvůrců po větší srozumitelnosti a ucelené dějové lince (byť bez konce). Základní myšlenku díla to jistě respektuje. V mezích zvolené koncepce podle mě povedené představení zdařile spojující hudebně taneční a činoherní složku.
(zadáno: 1.11.2023)
Dramatik měl asi zrovna tvůrčí krizi nebo mu došly prachy (nebo obojí). Místo patrně zamýšlené existencionální frašky (v šokujícím a nekorektním hávu) soubor banalit bez jakékoliv originální myšlenky, nápadu a vtipu. Základní divácký pocit - trapnost. Režie tomu také moc nepomohla (pokud to vůbec bylo možné), spíše naopak. Komické intermezzo na úrovni televizní estrády (nebo to byl záměr?) Podle mě dramaturgický omyl. "Epocha, ve které se psaly a inscenovaly podobné divadelní hry skončila" zaplaťpánbůh. Ivan Alexandrovič si myslí, že Anton Pavlovič nemá současnému divákovi již co nabídnout....ale má!
(zadáno: 5.9.2023)
Pirandello stále akuální. Svět se řítí do zkázy a lidé se ukryjí do světa upoceného bulváru a hledají zde nějaké (zcela podružné) "pravdy", aby nemuseli žít v nejistotě alespoň ve svém omezeném provinčním prostoru. Herecky, jako vždy , perfektně zvládnuté, i když občas na hraně divácké podbízivosti. Vždycky mě v Dejvicích uchvátí, jak na tak malém prostoru lze udělat dokonalou scénu.
(zadáno: 25.6.2023)
V hodnocení nelze pominout, že jde o inscenaci pro malý soubor malého divadla, což nutně předpokládá redukci textu, počtu postav a pod. S tímto vědomím považuji pojetí SKUTRů za velmi originální a zdařilé, zejména oceňuji vyzdvižení linky černého humoru. Přitom obsahově a myšlenkově inscenace Shakespeara zcela respektuje a svévolně nevykládá. Zajímavé výtvarné pojetí scény a kostýmů. Tradičně výborní herci, zejména Příkazký v titulní roli.
(zadáno: 3.6.2023)
Oceňuji odvahu tvůrců k nové dramatizaci kultovního díla s evidentním záměrem vycházet z původní literární předlohy, bez ovlivnění jinými divadelními a filmovými zpracováními. Režijně i herecky velmi dobře zvládnuté, k čemuž přispívá i scénické řešení. Šťastná ruka při obsazení obou hostujících mladých herců (kterých se v souboru ND nějak nedostává). Důraz na prezentaci textu, bez snahy ho přebít dramaturgickou či režijní "originalitou". Přitom zábavné.
(zadáno: 1.5.2023)
Když už se musí vytáhnout zase Stroupežnický, tak alespoň že to je dobře, vkusně a vtipně (s trochou nadsázky)udělané, s herci, co umí hrát (a patrně je to i baví). Hlavně žádné trapné aktualizace a jiné samoúčelné naschvály. Pokud se dramaturgie rozhodne pro celkem tradiční zpracování, tak to respektuji. Ono taky co s tím jinak, aby z toho nebyla parodie nebo nějaký antistroupežnický. Kromě toho ten jazyk mě baví. S předchozími inscenacemi stejného kusu v ND si to určitě nezadá. Bylo to zábavné a nenudil jsem se, i když moje divadelní preference se nacházejí jinde. Pokud někomu vadí omílání klasiky, nemusí na to prostě chodit (co asi čeká).
(zadáno: 17.3.2023)
Muzikální uchopení inscenace byl skvělý nápad navíc velmi zdařile realizovaný. Eurípidés je zábavný možnostmi interpretace nejednoznačného obsahu. Tvůrci se nesnaží o žádný kategorický výklad, což je sympatické. Aktuálnost hry je nesporná. Manipulace davu, fanatismus a problém jak na něj rozumně reagovat (...i kdyby nebyl bůh, říkej, že jím je!), střet racionálna s emocionálním "užíváním dne", atd. Herci výborní, stejně jako kapela.
(zadáno: 12.2.2023)
Herecky a provedením na obvyklé vysoké úrovni souboru. Humor, který je mi blízký. Přesto mám pocit, že divadlo upadlo do určitého stereotypu. Nepřekvapí. Literární předloha zdá se nepodstatná, slouží především jako inspirace k hereckému dovádění v zaběhlém formátu (byť zábavném, včetně muziky). Jestli by to nechtělo dramaturgicky oživit.
(zadáno: 4.2.2023)
Marně přemýšlím nad dramaturgickým záměrem - proč dávat toto dílo v současné době. Myslím, že se hra hodně vztahuje k době vzniku. Jistě, že emocionální vyprázdněnost jednajících postav, jejich redukce na komunikaci v banalitách a frázích, sex bez citového vztahu, atd. mohou být věci aktuální i dnes, ale bez střetu s pohoršenou pokryteckou katolickou společností 20. let to ztrácí na působivosti. Režijní uchopení nebylo až tak marné, stejně tak scéna a herecké výkony (pokud bylo co hrát). Z hlediska kulturního vzdělání ale nebylo zbytečné se se Schnitzlerovou hrou, jako s výrazným počinem v dějinách dramatiky, seznámit.
(zadáno: 21.9.2022)
Myslím velmi zdařilá dramatizace literární předlohy. Monodrama, které zvládl jak hlavní aktér, tak režisér v působivém provedení. Určitě zážitek. Stručné hodnocení je dost obtížné. Tak spíše odkazuji třeba na dost přesné recenze z Klacku nebo Divadelních novin.
(zadáno: 10.9.2022)
Tento druh dramatizace (interpretace autentických vzpomínek aktérů) jistě není originální, což neznamená, že nemůže být osobitě uchopen. To se myslím povedlo. Velmi si cením snahy autorů vymanit se z policejně klímovsko kroupovského obrazu devadesátek. Ubohost a trapnost veksláckých hvězd v prostředí, které bylo periferií 90. let. Velký tunel probíhal úplně mimo ně (v režii jiných sekáčů). Vedle toho nutná selekce vzpomínek na mládí. Do toho zábavný kontrast této ubohosti - Brožíkův Jiří z Poděbrad, mužský akt v pozicích klasického malířství, Máchův Máj. Fakt jsem se bavil (feministický pohled na devadesátky raději pominu).
(zadáno: 4.9.2022)
Jde v podstatě o interpretaci kompletního textu Sjónovy novely. Taková audiokniha ozvláštněná několika vizuálními efekty, které se ale jeví spíše jako matoucí, a naprosto neúčelnou filmovou projekcí. Kdyby Cina seděl na židli a četl to, mělo by to možná větší efekt. Kdo zná (výbornou) knihu, přestavení mu nepřinese v podstatě nic navíc.
(zadáno: 25.8.2022)
Pro mě rozhodně lepší inscenace než Na Zábradlí, už jen pro to, že se nepokouší hru podbízivě aktualizovat na české poměry (nesnáším obecně) a více akceptuje nadčasovou povahu chytrého humoru tohoto geniálního dramatika 20. století.
(zadáno: 4.7.2022)
Na letní scénu na Pražském hradě s inscenacemi proměnlivé kvality rozhodně nadprůměr. Ctí se a preferuje Shakespearův text, režijně promyšlené bez snahy povýšit režiséra nad autora, herecky dobře zvládnuté. Muzikantské čarodějnice dobrý nápad.
(zadáno: 18.6.2022)
Jedno z nejzdařilejších zpracování shakespearovské komedie (u kterých jinak, zejména při letních slavnostech na Hradě, spíše trpím). Nerozumím výtkám o převaze formy nad obsahem. Shakespearův text je tam obsažen nepochybně a je podán formou, která ho nijak nepopírá a naopak ho činí pro současného diváka přijatelným a zajímavým, včetně kostýmů, výpravy, herecké stylizace a Lucie Brychtové. Režisérovi se také podařilo eliminovat (snad kromě Rajmonta) to, čeho se u těchto komedií vždy obávám, a to estrádní exhibice některých herců. Bylo to chytré a zábavné. Špinar mi bude v ND chybět.
(zadáno: 12.6.2022)
Zajímavá hudba (v kvalitním provedení ČF) a létající tygr. Jinak nic moc.
(zadáno: 25.4.2022)
(zadáno: 13.4.2022)
Vtipná koláž od osvědčeného týmu tvůrců a sehraných aktérů, ze které si můžeme odnést několik zábavných postřehů, například, že jednu novinářskou kachnu lze potvrdit desítkami vědeckých výzkumů, a utvrdit se v poznání, že lidé rádi podléhají manipulaci a nic se s tím nenadělá. Nějaký sjednocující motiv či názor se hledá těžko (autoři o to asi ani neusilovali), ale zas mi to tak moc nevadilo.
(zadáno: 10.4.2022)
I překladem aktualizovaná klasika, která však nijak nesráží autorův text i vyznění díla - rodina jako neradostná metafora společnosti (rozhodně ne jen té na počátku minulého století), zpochybnění přiblblého optimizmu ohledně vylepšení světa nastupující generací. Některé režijní nápady - symboly - mně také co do smyslu unikly, ale jejich možná interpretace je každopádně zábavná (nechám si jí pro sebe).
(zadáno: 31.3.2022)
Rockokový koncert nazvučený pro O2 arénu, ve kterém se ztrácely myšlenky (stále aktuální) dramatikovy přehlušované i permanentním návalem vytvářeného hluku. Pavlíčkova hudba jinak dobrá, stejně jako výkony do mikrofonů zpívajících i řvoucích herců. Weisse si třeba dáme jindy (nebo si ho přečteme).