Nikoss

Myslím velmi zdařilá dramatizace literární předlohy. Monodrama, které zvládl jak hlavní aktér, tak režisér v působivém provedení. Určitě zážitek. Stručné hodnocení je dost obtížné. Tak spíše odkazuji třeba na dost přesné recenze z Klacku nebo Divadelních novin.

Tento druh dramatizace (interpretace autentických vzpomínek aktérů) jistě není originální, což neznamená, že nemůže být osobitě uchopen. To se myslím povedlo. Velmi si cením snahy autorů vymanit se z policejně klímovsko kroupovského obrazu devadesátek. Ubohost a trapnost veksláckých hvězd v prostředí, které bylo periferií 90. let. Velký tunel probíhal úplně mimo ně (v režii jiných sekáčů). Vedle toho nutná selekce vzpomínek na mládí. Do toho zábavný kontrast této ubohosti - Brožíkův Jiří z Poděbrad, mužský akt v pozicích klasického malířství, Máchův Máj. Fakt jsem se bavil (feministický pohled na devadesátky raději pominu).

Jde v podstatě o interpretaci kompletního textu Sjónovy novely. Taková audiokniha ozvláštněná několika vizuálními efekty, které se ale jeví spíše jako matoucí, a naprosto neúčelnou filmovou projekcí. Kdyby Cina seděl na židli a četl to, mělo by to možná větší efekt. Kdo zná (výbornou) knihu, přestavení mu nepřinese v podstatě nic navíc.

Pro mě rozhodně lepší inscenace než Na Zábradlí, už jen pro to, že se nepokouší hru podbízivě aktualizovat na české poměry (nesnáším obecně) a více akceptuje nadčasovou povahu chytrého humoru tohoto geniálního dramatika 20. století.

Na letní scénu na Pražském hradě s inscenacemi proměnlivé kvality rozhodně nadprůměr. Ctí se a preferuje Shakespearův text, režijně promyšlené bez snahy povýšit režiséra nad autora, herecky dobře zvládnuté. Muzikantské čarodějnice dobrý nápad.

Jedno z nejzdařilejších zpracování shakespearovské komedie (u kterých jinak, zejména při letních slavnostech na Hradě, spíše trpím). Nerozumím výtkám o převaze formy nad obsahem. Shakespearův text je tam obsažen nepochybně a je podán formou, která ho nijak nepopírá a naopak ho činí pro současného diváka přijatelným a zajímavým, včetně kostýmů, výpravy, herecké stylizace a Lucie Brychtové. Režisérovi se také podařilo eliminovat (snad kromě Rajmonta) to, čeho se u těchto komedií vždy obávám, a to estrádní exhibice některých herců. Bylo to chytré a zábavné. Špinar mi bude v ND chybět.

Zajímavá hudba (v kvalitním provedení ČF) a létající tygr. Jinak nic moc.

Vtipná koláž od osvědčeného týmu tvůrců a sehraných aktérů, ze které si můžeme odnést několik zábavných postřehů, například, že jednu novinářskou kachnu lze potvrdit desítkami vědeckých výzkumů, a utvrdit se v poznání, že lidé rádi podléhají manipulaci a nic se s tím nenadělá. Nějaký sjednocující motiv či názor se hledá těžko (autoři o to asi ani neusilovali), ale zas mi to tak moc nevadilo.

I překladem aktualizovaná klasika, která však nijak nesráží autorův text i vyznění díla - rodina jako neradostná metafora společnosti (rozhodně ne jen té na počátku minulého století), zpochybnění přiblblého optimizmu ohledně vylepšení světa nastupující generací. Některé režijní nápady - symboly - mně také co do smyslu unikly, ale jejich možná interpretace je každopádně zábavná (nechám si jí pro sebe).

Rockokový koncert nazvučený pro O2 arénu, ve kterém se ztrácely myšlenky (stále aktuální) dramatikovy přehlušované i permanentním návalem vytvářeného hluku. Pavlíčkova hudba jinak dobrá, stejně jako výkony do mikrofonů zpívajících i řvoucích herců. Weisse si třeba dáme jindy (nebo si ho přečteme).