Argonauti

Pět antických hrdinů se snaží vyrovnat s minulostí, rozebírají své mezi sebou propojené osudy. Autorka M. Nováková pracovala s mnoha motivy a postavila je do souvislostí, které mohou zaujmout a překvapit. Možná bylo chybou dramaturgování samotnou autorkou, odstup a další pohled by mohl navrhnout přeuspořádání či krácení vedoucí k jasněji patrnému vývoji. Na inscenaci Z. Burianové zaujme řešení prostoru a práce s ohni sloužícími zároveň jako osvětlení. Herci pomohli zorientovat se v komplikované struktuře, přispěli k oživení. Vytrvat a přemýšlet nad souvislostmi po více než dvě hodiny bez pauzy však vyžadovalo od diváků nemalé úsilí.

Scénické řešení dobře evokuje atmosféru setkání přátel, kteří se schází, aby zavzpomínali na "staré dobré časy". Postupně se ale ukazuje, že mýty opředené činy nebyly tak heroické a zanechaly v myslích aktérů výpravy za zlatým rounem nesmazatelné stopy. Bájní hrdinové se tak musí potýkat se zcela lidskými traumaty. Některým scénám nelze upřít působivost (i díky dobře hrajícím hercům), ale inscenace má povážlivé problémy s tempem, hlavně závěr už působí hodně natahovaným dojmem a napětí se pomalu vytrácí.

45 % Hra M. Novákové není dle mého názoru dostatečně nosná a místy se rozpadá do zmatečných pasáží, což se přeneslo i do výsledné podoby poněkud chaotičtější inscenace, kterou považuji za dramaturgicky problematickou. Například zcizovací postupy byly využívány nesystematicky – samoúčelně, proto působily rušivě. Herecké výkony celého obsazení lze sice označit za kvalitní, nicméně nebyly schopny kompenzovat slabiny textu. Projekt Antická štvanice v posledních ročnících trpí nevyrovnaností premiérovaných inscenací, ani ten letošní není výjimkou.