Heda Gablerová - naostro

Nina Segal použila osu příběhu Hedy Gablerové a motivační vzorce Ibsenových postav a posunem děje do současnosti, konkrétně do filmařského prostředí, si významově pohrává se škálou negativních vlastností, přetvářkou, manipulací i despektem k pravidlům. Průběh a způsob samotného natáčení je výmluvnou analýzou lidské krutosti, pramenící nezřídka z toho, jak nešťastnými, nespokojenými a osamělými se cítíme být. J. Havelkovi se dobře daří balancovat mezi hořkým humorem a vážností situací. A všichni herci jsou natolik přesní, že bych jim, na rozdíl od režiséra Henrika, každou rozehranou akci odmávla na první dobrou. Tady se zkrátka pálí vostrejma!

85% - V poslední době oblíbený koncept modernizace klasiky N.Segal výrazně obohatila, když nevytvořila pouhý přepis, ale k Ibsenově Hedě přidala nadstavbu příběhu, který se shodou okolností odehrává v uměleckém prostředí, platný by však byl kdekoli. Promícháváním jednotlivých rovin hry ve hře vytváří rafinovanou podívanou, v níž si na paškál bere manipulaci ve vztazích, faleš, potřebu a snahu obcházet všemožná pravidla bez ohledu na nesmyslnost takového konání. V plejádě nepříliš sympatických postav hraje prim M.Dancingerová s J.Hájkem a J.Grundmanem, J.Havelkovi se však povedlo vytvořit obecně silnou inscenaci s výbornými hereckými výkony.

Hra Niny Segal s trefně dvojznačným názvem Shooting Hedda Gabler je primárně o vynikajícím textu, zachovávajícím vztahy a motivace postav Ibsenova dramatu, které je současně pomocí "filmu na divadle" šikovně aktualizováno. Tématem je hlavně dnešní filmové prostředí a manipulace v rámci něj. Je úžasné sledovat, jak moc je Ibsenova hrdinka i dnes stále živá a jak řeší v podstatě stejné problémy. Havelkova režie je hravá, nenudí, jen bych zvláště k závěru ocenila více emocí pro opodstatnění pointy. Výborná Marta Dancingerová a povedená scénografie. Zážitek.

Ibsenovu hru se zde povedlo velice zdařile přenést do aktuálního prostředí, s chytrým využitím pozadí filmařského natáčení. Nechybí zde dramatičnost původního díla, která je obohacená o řadu, často vtipných, situací z procesu vzniku filmu. Moc se mi líbilo jak se Heda čím dál více stávala právě Hedou. Tragičnost a bezvýchodnost této postavy se zde rozhodně neztratila, právě naopak, je moc pěkně umocněna. Svůj velký podíl na tom má výborný výkon M. Dancingerové. Vedle ní opět skvělý J. Hájek jako úžasně despotický režisér. Pochvalu též zaslouží i moc pěkná a funkční scéna. A také to, jak je vyřešený samotný závěr inscenace. 75%

Autorka N. Segal použila Ibsenovo drama spíše na pozadí (ve hře se natáčí jeho filmová verze), téma postavení ženy a křehké hranice svobody a závislosti však zůstalo. Dramatička se zamýšlí, s čím by se mohla Ibsenova hrdinka potýkat dnes. Výmluvné je umístění děje do uměleckého (filmařského) světa, kde je tvůrčí svoboda stále více koordinována a omezována předpisy a pravidly, přesto nadále dochází k manipulaci a zneužívání; rafinovaná variace tím dostává ironický nádech. Pečlivá dramaturgická a režijní práce se odrazila na hereckém naplnění všech postav. Za zmínku stojí i scénografie D. Němečka, jenž si poradil s omezeními menšího prostoru.