Heda Gablerová - naostro

75 %. Hra mě příjemně překvapila. Výkon M. Dancingerové byl vynikající, naprosto mě vtáhla do děje. S obdivem jsem sledovala soustředěnost L. Žáčkové, která mě fascinovala. Skvělý byl i V. Zavadil. Bavilo mě, jak jednu scénu opakovali na několik pokusů s postupně větší agresivitou. Nikdo nepřehrával, vše jsem jim věřila. Stopáž byla akorát, nic zbytečně natahovaného, což skvěle podtrhlo celkový dojem. Pohodlné sedačky a intimní prostředí divadla jen umocnily zážitek. A konec? Velmi zajímavý, přesně ten typ finále, který ve mně doteď rezonuje. Jako mínus vnímám absenci zpěvu a živé hry na hudební nástroje, na což jsem z jiných divadel zvyklá.

Segalové hra nás zavádí do prostředí štábu filmového zpracování dramatu Heda Gablerová, kde kulisy tvoří posmutnělá zimní norská krajina. Autorka umně proplétá děj Ibsenovy tragédie s dramatickými vztahy mezi jednotlivými herci a manipulativním režisérem, kde všichni prahnou po úspěchu a uznání. Divák sleduje více než hodinu a půl stále houstnoucí toxickou atmosféru na jevišti. Bylo mi z toho docela nevolno. Přes solidní vyrovnané herecké výkony, na které jsme v ČK zvyklí, mi to ale připadalo poněkud křečovité a málo uvěřitelné. Připomínalo mi to Zelenkovo filmové zpracování Bratrů Karamazových, což ovšem považuji za více zdařilý počin.

75%
Taková Heda Gabler-chytrá horákyně. Labilní bývalá teenage hvězdička, zoufale se snažící přehrát do dospělých rolí, Její kolega, Jorgen, který svou postavu smrsknul na ploché repliky a ohmatávání. Thea, mladá a absolutně necitlivá herečka, která bohužel na placu supluje i koordinaci intimity a terapeuta. Eilert, který přes svou sexy energii je také léčeným abstinujícím alkoholikem. Berta, zoufalá asistentka režie. Henrik, vrchní bůh a režisér, učebnicový sociopat. A tihle lidé chtějí kdesi za Oslem natočit Hedu, aniž by byli milí aspoň sami k sobě...poteče opravdová krev.
Skvělý Jan Hájek/Henrik, Jan Grundman/Eilert.

75 % Umně vystavený text, kde se prolíná natáčení filmu Heda Gabler s osudy herců a členů štábu. Obě dvě roviny výborně spojuje režisér filmu s příznačným křestním jménem Henrik v podání dokonalého Jana Hájka. Stejně jako se komická nálada na natáčení postupně přelévá do té vážné, mění se i titulní hrdinka ztělesněná výbornou Martou Dancingerovou. Kvituju, že představení nemá přestávku a tenhle vývoj tak nic nenaruší. Přesto mám pocit, že na některých místech a zejména v závěru představení, který byl trochu roztříštěný, to celé mohlo být mnohem dál. Sluší se doplnit, že i herci v ostatních rolích byli fantastičtí, speciálně J. Grundman.

Všichni herci super. Hlavně Dancingerová a Hájek, který opět skvěle hraje zlého muže.
Ale... néjak jsem se v tom ztratil. Co bylo filmování a co doopravdy.
Přerod hlavní hrdinky ve zlou ženskou je na sílu. A nebo jsem to fakt nepobral.

Povedená scéna, poměrně zajímavě rozjetá první třetina, Marta Dancingerová soustředěná na velký výkon. Vše přišlo vniveč, protože spojení osudů Hedy a té hollywoodské holky nefungovalo. Bylo prováděné na sílu, ve spěchu a postavám ho nešlo moc věřit.

no jo, ale proč?

Na začátku je inscenace zábavná, když si utahuje z filmového prostředí, poté má asi být závažnou, a to příliš režisérovi Jiřímu Havelkovi nevychází. Schází psychologie postav, větší uvěřitelnost konání postav. (Nebo naopak větší vykloubenost, kdy je vše jedno.) Dobré jsou ale všichni herci, v čele s Martou Dancingerovou. Na mysl se ale vkrádá otázka, proč se v ČK neinscenovala Heda Gablerová od Ibsena.

75 %. Hra mě příjemně překvapila. Výkon M. Dancingerové byl vynikající, naprosto mě vtáhla do děje. S obdivem jsem sledovala soustředěnost L. Žáčkové, která mě fascinovala. Skvělý byl i V. Zavadil. Bavilo mě, jak jednu scénu opakovali na několik pokusů s postupně větší agresivitou. Nikdo nepřehrával, vše jsem jim věřila. Stopáž byla akorát, nic zbytečně natahovaného, což skvěle podtrhlo celkový dojem. Pohodlné sedačky a intimní prostředí divadla jen umocnily zážitek. A konec? Velmi zajímavý, přesně ten typ finále, který ve mně doteď rezonuje. Jako mínus vnímám absenci zpěvu a živé hry na hudební nástroje, na což jsem z jiných divadel zvyklá.

Segalové hra nás zavádí do prostředí štábu filmového zpracování dramatu Heda Gablerová, kde kulisy tvoří posmutnělá zimní norská krajina. Autorka umně proplétá děj Ibsenovy tragédie s dramatickými vztahy mezi jednotlivými herci a manipulativním režisérem, kde všichni prahnou po úspěchu a uznání. Divák sleduje více než hodinu a půl stále houstnoucí toxickou atmosféru na jevišti. Bylo mi z toho docela nevolno. Přes solidní vyrovnané herecké výkony, na které jsme v ČK zvyklí, mi to ale připadalo poněkud křečovité a málo uvěřitelné. Připomínalo mi to Zelenkovo filmové zpracování Bratrů Karamazových, což ovšem považuji za více zdařilý počin.

75%
Taková Heda Gabler-chytrá horákyně. Labilní bývalá teenage hvězdička, zoufale se snažící přehrát do dospělých rolí, Její kolega, Jorgen, který svou postavu smrsknul na ploché repliky a ohmatávání. Thea, mladá a absolutně necitlivá herečka, která bohužel na placu supluje i koordinaci intimity a terapeuta. Eilert, který přes svou sexy energii je také léčeným abstinujícím alkoholikem. Berta, zoufalá asistentka režie. Henrik, vrchní bůh a režisér, učebnicový sociopat. A tihle lidé chtějí kdesi za Oslem natočit Hedu, aniž by byli milí aspoň sami k sobě...poteče opravdová krev.
Skvělý Jan Hájek/Henrik, Jan Grundman/Eilert.

75 % Umně vystavený text, kde se prolíná natáčení filmu Heda Gabler s osudy herců a členů štábu. Obě dvě roviny výborně spojuje režisér filmu s příznačným křestním jménem Henrik v podání dokonalého Jana Hájka. Stejně jako se komická nálada na natáčení postupně přelévá do té vážné, mění se i titulní hrdinka ztělesněná výbornou Martou Dancingerovou. Kvituju, že představení nemá přestávku a tenhle vývoj tak nic nenaruší. Přesto mám pocit, že na některých místech a zejména v závěru představení, který byl trochu roztříštěný, to celé mohlo být mnohem dál. Sluší se doplnit, že i herci v ostatních rolích byli fantastičtí, speciálně J. Grundman.

Všichni herci super. Hlavně Dancingerová a Hájek, který opět skvěle hraje zlého muže.
Ale... néjak jsem se v tom ztratil. Co bylo filmování a co doopravdy.
Přerod hlavní hrdinky ve zlou ženskou je na sílu. A nebo jsem to fakt nepobral.

Povedená scéna, poměrně zajímavě rozjetá první třetina, Marta Dancingerová soustředěná na velký výkon. Vše přišlo vniveč, protože spojení osudů Hedy a té hollywoodské holky nefungovalo. Bylo prováděné na sílu, ve spěchu a postavám ho nešlo moc věřit.

no jo, ale proč?

Na začátku je inscenace zábavná, když si utahuje z filmového prostředí, poté má asi být závažnou, a to příliš režisérovi Jiřímu Havelkovi nevychází. Schází psychologie postav, větší uvěřitelnost konání postav. (Nebo naopak větší vykloubenost, kdy je vše jedno.) Dobré jsou ale všichni herci, v čele s Martou Dancingerovou. Na mysl se ale vkrádá otázka, proč se v ČK neinscenovala Heda Gablerová od Ibsena.

75%
Taková Heda Gabler-chytrá horákyně. Labilní bývalá teenage hvězdička, zoufale se snažící přehrát do dospělých rolí, Její kolega, Jorgen, který svou postavu smrsknul na ploché repliky a ohmatávání. Thea, mladá a absolutně necitlivá herečka, která bohužel na placu supluje i koordinaci intimity a terapeuta. Eilert, který přes svou sexy energii je také léčeným abstinujícím alkoholikem. Berta, zoufalá asistentka režie. Henrik, vrchní bůh a režisér, učebnicový sociopat. A tihle lidé chtějí kdesi za Oslem natočit Hedu, aniž by byli milí aspoň sami k sobě...poteče opravdová krev.
Skvělý Jan Hájek/Henrik, Jan Grundman/Eilert.

no jo, ale proč?

Segalové hra nás zavádí do prostředí štábu filmového zpracování dramatu Heda Gablerová, kde kulisy tvoří posmutnělá zimní norská krajina. Autorka umně proplétá děj Ibsenovy tragédie s dramatickými vztahy mezi jednotlivými herci a manipulativním režisérem, kde všichni prahnou po úspěchu a uznání. Divák sleduje více než hodinu a půl stále houstnoucí toxickou atmosféru na jevišti. Bylo mi z toho docela nevolno. Přes solidní vyrovnané herecké výkony, na které jsme v ČK zvyklí, mi to ale připadalo poněkud křečovité a málo uvěřitelné. Připomínalo mi to Zelenkovo filmové zpracování Bratrů Karamazových, což ovšem považuji za více zdařilý počin.

75 % Umně vystavený text, kde se prolíná natáčení filmu Heda Gabler s osudy herců a členů štábu. Obě dvě roviny výborně spojuje režisér filmu s příznačným křestním jménem Henrik v podání dokonalého Jana Hájka. Stejně jako se komická nálada na natáčení postupně přelévá do té vážné, mění se i titulní hrdinka ztělesněná výbornou Martou Dancingerovou. Kvituju, že představení nemá přestávku a tenhle vývoj tak nic nenaruší. Přesto mám pocit, že na některých místech a zejména v závěru představení, který byl trochu roztříštěný, to celé mohlo být mnohem dál. Sluší se doplnit, že i herci v ostatních rolích byli fantastičtí, speciálně J. Grundman.

Povedená scéna, poměrně zajímavě rozjetá první třetina, Marta Dancingerová soustředěná na velký výkon. Vše přišlo vniveč, protože spojení osudů Hedy a té hollywoodské holky nefungovalo. Bylo prováděné na sílu, ve spěchu a postavám ho nešlo moc věřit.

Všichni herci super. Hlavně Dancingerová a Hájek, který opět skvěle hraje zlého muže.
Ale... néjak jsem se v tom ztratil. Co bylo filmování a co doopravdy.
Přerod hlavní hrdinky ve zlou ženskou je na sílu. A nebo jsem to fakt nepobral.

75 %. Hra mě příjemně překvapila. Výkon M. Dancingerové byl vynikající, naprosto mě vtáhla do děje. S obdivem jsem sledovala soustředěnost L. Žáčkové, která mě fascinovala. Skvělý byl i V. Zavadil. Bavilo mě, jak jednu scénu opakovali na několik pokusů s postupně větší agresivitou. Nikdo nepřehrával, vše jsem jim věřila. Stopáž byla akorát, nic zbytečně natahovaného, což skvěle podtrhlo celkový dojem. Pohodlné sedačky a intimní prostředí divadla jen umocnily zážitek. A konec? Velmi zajímavý, přesně ten typ finále, který ve mně doteď rezonuje. Jako mínus vnímám absenci zpěvu a živé hry na hudební nástroje, na což jsem z jiných divadel zvyklá.

Na začátku je inscenace zábavná, když si utahuje z filmového prostředí, poté má asi být závažnou, a to příliš režisérovi Jiřímu Havelkovi nevychází. Schází psychologie postav, větší uvěřitelnost konání postav. (Nebo naopak větší vykloubenost, kdy je vše jedno.) Dobré jsou ale všichni herci, v čele s Martou Dancingerovou. Na mysl se ale vkrádá otázka, proč se v ČK neinscenovala Heda Gablerová od Ibsena.