Kjell

Tradičně blábolivý překlad Prostějovského, tentokrát ještě opřeného o neumětela Bára. Ale moc hezká výprava. Slezák chladný, ono celkově bohužel bez emocí. Kralovala Gabrišová v menší roli. Díky divadlu za uvedení, ovšem podruhé nemusím.

75% Oceňuji, že se inscenátorům podařilo najít v geniální předloze téma, které posílili oproti filmu, a oběma hercům tleskám za to, že svými výkony dávají zapomenout na strhující filmovou dvojici, neboť si našli svou cestu, a to velmi silnou.

Inscenace z rodu těch, co divákem otřesou, my se klepali ještě v metru. Srovnání s legendou z Činoheráku toto nastudování snese. Výborní Bílík, Dalecký i Havlínek. Není to asi pro každého, ale tedy znepokojivé myšlenky si musí odnést všichni.

85% Wow, nové Tajemství je zážitek, ze kterého se vám zatočí hlava. Pro znalce staré verze: změn ve scénáři naštěstí minimum, nové hudební aranže excelentní, kolikrát nečekané, spolu se zvukem ohromný posun, L. Vondráčková opět skvělá, výkon plný emocí (jako by těch 20 let ani nebylo). Nová výtvarná a režijní koncepce opravdu zaujaly, z nových jmen Moravcová, Komínek, Kolman, staří harcovníci Trapl, Šiška správně na svých místech. Celé to má švih a tempo, výborně vystavěnou atmosféru. Chci si dát tohle kouzlo ještě jednou a podívat se na opačné alternace.

Zážitek z kategorie dlouho se držících. Vysoce hodnotím režii i oba herecké protagonisty. Látka to není lehká, předloha se dramatizaci spíše vzpírá, ale tady se na to zdárně vyzrálo.

Marná sláva, ta hra už je staroba a režie neudělala nic proto, aby to z této inscenace tak okatě nelezlo. Herecky ji drží Filip Rajmont a Robert Jašków (ti dávají vzpomenout na poslední filmovou verzi příběhu z 96 s Nathanem Lanem), naopak Tomáš Petřík je velkým zklamáním bez jakéhokoli espritu a za Michala Krause je člověku až stydno. Návrat do dob nováckých estrád z devadesátek, kdy největší bžunda byla, když se Upír Krejčí nebo někdo jiný podobný nasoukal do růžových elasťáků, šišlal a dělal zteplalé pohyby. Ale proč dnes?! Jestli chcete vidět něco moderního na toto téma a také se zasmát (byť drsněji), běžte třeba na Hedwig.

Velmi poctivé divadlo a velmi zdařilá komediální inscenace. Všichni herci na svých místech (aby také ne, když jde o takové herecké jistoty), jasně čitelná režie, moc pěkná hudba. Jestli je představení míněno jako dárek k 80tinám nestorky české režie Lídy Engelové, pak si lepší nemohla přát. A my lepší zážitek pro odreagování se a radost z dobrého divadla.
Viděno v Tyláku v Kutné Hoře.

Divadlo, jaké se běžně nevidí. Směrem ke každé zúčastněné profesi se chce zvolat bravo! O prověřené hře jako takové ani nemluvě. Přišlo mi trochu neurvalé, že není k pí. Rázlové na sólové děkovačky přizvána i A. Elsnerová, protože jejich výkony lze považovat za minimálně vyrovnané, prostor v inscenaci taky a ano, Elsnerová mě strhla ještě víc.

Viděno na zájezdu mimo domovský Kalich, přesto je tato inscenace v rámci komediálního žanru pro mě zjevením. Opravdu vtipně napsaná, navíc k zamyšlení a skvostně a s evidentní radostí zahraná nejen luxusním ústředním trojlístkem Medvecká, Ruml, Laurinová. Na všech hercích je vidět, že jsou rádi, že se s takovým textem potkali, a o nás divácích to platilo zrovnatak.

Tady se opravdu nelze než připojit k nadšeným ohlasům. Muzikálový zážitek, jak má být. Dobrý nápad od Kalichu na tuto po všech stránkách vydařenou inscenaci znovu vsadit, nové Tomešová i Horáková jsou skvělou volbou. Pálek hraje testosteronem, Kříž víc vyhrává situace a oběma to jde dokonale. Šli bychom v listopadu zase, ale je vyprodáno. Tak si pro tuhle porci energie zas zajdeme později...

Gejzír nápadů Jakuba Vašíčka a dloubnutí do kuřího oka. Zdá se, že na vyrovnání se s vlastní historií ještě budeme potřebovat sebrat odvahu. Výlev pana klavíristy dramatrurgicky překvapivý, ale silný. Budu si ho dlouho pamatovat, stejně jako celou inscenaci.

Inscenace Adély Stodolové považuji vesměs za pozoruhodné, ale s touto látkou se fatálně míjí. Matouš Ruml podává precizní soustředěný výkon, ovšem režie dělá všechno pro to, aby emoce z něj nepřetekly do hlediště. Výkony ostatních na stupnici od zapomenutelných po špatné (Písařík). Velmi šikovná se jeví Bára Mošnová.

Výtečné zpracování silné předlohy, bravo režie. Výkon Sáry Venclovské přesný. Aktuálnost inscenace mrazivá... Tento výlet do Brna se vyplatil, přivezli jsme si jeden z největších zážitků roku.

Plno pěkných režijních nápadů zdobí tuhle opravdu funkční úpravu Nečekejte nový překvapivý výklad, vtělení intimních pocitů nejmladší generace, nic takového. Jede se věcný výcuc, který má ovšem taky svůj smysl. Výkony pánů jsou přesně takové, jaké lze u takového typu divadla čekat - u někoho je herectví evidentně slepá ulička, vedle toho několik možných příslibů. Osobně bych věřil, že ještě uslyšíme o představiteli Gertrudy a Polonia Lukáši Cenkerovi.

Velice příjemný zážitek z poctivého divadla. Dobrý text v rámci žánru, pěkné režijní uchopení nad rámec žánru a uměřené a přesné herectví obou protagonistů v rámci žánru vzácné. Tohle se povedlo.

Strhující D. Pecková je příjemným činoherním překvapením.Inscenace si drží vysokou laťku až do příchodu (paradoxně)režiséra Mikesky, který ji zbytečně sníží na lacinou estrádu. Chodit si takto pro smích publika nemá tato inscenace zapotřebí.Ovšem velké sólo Peckové stojí za to. (Viděno v Divadle Kalich.)

95% Jeden z životních zážitků.Tleskám tvůrcům, tleskám hercům.

Obratně a nápaditě adaptovaná obtížně adaptovatelná předloha. Obtížně za předpokladu ambice převést něco z Vianovy nezkrotné fantazie do inscenace. To se zde povedlo. Dominují výkony obou dan a Michala Krause.

Nina Horáková diváka hypnotizuje, nelze se od ní odpoutat pohledem. Dospěla do výrazné osobnosti své herecké generace, ať už ji vidíte v MDP nebo třeba v muzikálu Vlasy v Kalichu. A inscenace samotná je zářným příkladem, jak se účelně a efektně postavit ke klasice, kterou má jistě kdekdo z nás za poněkud zaprášenou...

Kateřina Marie Tichá a Zdeněk Piškula jsou výborní, fascinující je jejich soustředění a divácky přitažlivá chemie, která mezi nimi vzniká. Inscenace samotná má svá hluchá a diskutabilní místa, ale určitě se půjdu podívat, až její tvůrčí tým dá zase něco dohromady.

Proč? Tato otázka je to jediné, co vám uvízne po představení v hlavě. Kromě lítosti z vynaložených peněz a hlavně času. Přeji panu Drábkovi, aby se zas brzo dostal do formy.

Neoddiskutovatelně je skvělé, že po tomto výjimečném textu u nás někdo sáhl. Oba hlavní herečtí představitelé výborní. Choreografických vsuvek nemuselo být tolik anebo si s nimi autorka měla dát víc práce, takhle působí jako nápady na první dobrou a začnou brzo nudit. Což si samotný příběh i inscenace nezaslouží.

Důvtipně sepsané, respektuhodně secvičené a skvěle zrežírované. Na rozdíl od Heteránů v témže prostoru zážitek, který z vás nevyprchá už na schodech ze sálu.

Růžové, sladké, oddychové a hlavně nesmírně profi ve všech ohledech. Klobouk dolů, poctivé řemeslo. U tohoto jukebox muzikálu se nebudete trapnem koukat stranou a dřív nebo později se přistihnete, že se nevědomky furt culíte. A nemusíte nutně patřit mezi ultras H.Z. Jako lék na atmosféru dnešní doby jak dělané, klidně si naordinuju dvojitou dávku. Zaděláno na několik nominací na Thálie a výroční ceny.

Paf jsem byl z Anny Stropnické, výborný výkon. Video sekvencí možná mohlo být v poměru s jevištěm méně, ale v mých očích na dynamice a napětí neubíraly. Takovéhle divadlo se u nás moc nedělá a je to škoda, tohle se všem v čele s režií povedlo. O mimokulturním přesahu textu snad ani psát třeba není, ten je jasný a tak nutný. Nenechte se odradit nízkým průměrem hodnocení a vydejte se na to. V nepříliš zářných posledních sezónách Švanďáku silný nadprůměr.