Kdo zabil mého otce

Při sledování této inscenace, jež je monodramatem živě ilustrovaným postavou otce, o němž se mluví, jenž je přítomen v prostoru, a přitom jako by tam nebyl, jsem zažíval mnoho nejrůznějších pocitů, ale převažoval smutek nořící se až do deprese. Nemohl jsem spustit zrak z absolutně uvěřitelného Dana Krejčíka, jenž byl přesně veden režisérem Čermákem k tomu nejlepšímu, co ze sebe dokáže vydat. Bylo to jako číst knihu, jen mnohem intenzivnější a opravdovější. Dan Krejčík mi svým strhujícím výkonem připomněl, proč jsem se do jeho herectví kdysi dávno zamiloval. Tohle byla čistá esence herectví! /16.10.2022 v Č. Budějovicích/

Myslím velmi zdařilá dramatizace literární předlohy. Monodrama, které zvládl jak hlavní aktér, tak režisér v působivém provedení. Určitě zážitek. Stručné hodnocení je dost obtížné. Tak spíše odkazuji třeba na dost přesné recenze z Klacku nebo Divadelních novin.

Velice syrová inscenace, která dobře uchopila knihu od E. Louise a zdramatizovala ji k dokonalosti. Daniel Krejčík už v několika inscenacích ukazuje, že je výborný herec.

Depresivní prostředí a depresivní hra. Za výkony herců bych dala 100%, ale téma se mne vůbec nedotklo. Možná, kdyby místo monologu byl veden dialog. Takto mi to přišlo jen jako ,,fňukání" syna, který se v bolesti vyžívá. Polévání všemi možnými tekutinami, jezení ,,střepů" a pití ,,krve" na mě bylo už moc. Spíše mne to znechucovalo, než umocňovalo zážitek. Ale Dan Krejčík a Adam Mašura ze sebe vydali maximum a za to jim skládám velikou poklonu.

Jakub Čermák! Daniel Krejčík!

Nepopsatelné. Krejčík je pro mě zárukou silného zážitku. Často spolupracuje s režisérem Čermákem, tak i jeho tvorbu znám podrobněji. Tahle inscenace je pro mě vrcholnou synergií dvou těchto talentů. Je bolavá, smutná, násilná, mnohdy za hranou, ale zároveň tak elektrizující, že nemůžete odvrátit zrak. Krejčík mi přišel nejlepší, co jsem ho kde viděla a to i přesto, že je jeho postava tak zraňující, bolavá, zlá, přesto křehká. Mašuru beru jako nový objev. Plakala jsem, když jsem se vrátila domů. Příběh o muži, kterému v dětství nešťastně ztvrdlo srdce. Nepopsatelný koktejl emocí. Poprvé 100%.

Při sledování této inscenace, jež je monodramatem živě ilustrovaným postavou otce, o němž se mluví, jenž je přítomen v prostoru, a přitom jako by tam nebyl, jsem zažíval mnoho nejrůznějších pocitů, ale převažoval smutek nořící se až do deprese. Nemohl jsem spustit zrak z absolutně uvěřitelného Dana Krejčíka, jenž byl přesně veden režisérem Čermákem k tomu nejlepšímu, co ze sebe dokáže vydat. Bylo to jako číst knihu, jen mnohem intenzivnější a opravdovější. Dan Krejčík mi svým strhujícím výkonem připomněl, proč jsem se do jeho herectví kdysi dávno zamiloval. Tohle byla čistá esence herectví! /16.10.2022 v Č. Budějovicích/

Myslím velmi zdařilá dramatizace literární předlohy. Monodrama, které zvládl jak hlavní aktér, tak režisér v působivém provedení. Určitě zážitek. Stručné hodnocení je dost obtížné. Tak spíše odkazuji třeba na dost přesné recenze z Klacku nebo Divadelních novin.

Velice syrová inscenace, která dobře uchopila knihu od E. Louise a zdramatizovala ji k dokonalosti. Daniel Krejčík už v několika inscenacích ukazuje, že je výborný herec.

Depresivní prostředí a depresivní hra. Za výkony herců bych dala 100%, ale téma se mne vůbec nedotklo. Možná, kdyby místo monologu byl veden dialog. Takto mi to přišlo jen jako ,,fňukání" syna, který se v bolesti vyžívá. Polévání všemi možnými tekutinami, jezení ,,střepů" a pití ,,krve" na mě bylo už moc. Spíše mne to znechucovalo, než umocňovalo zážitek. Ale Dan Krejčík a Adam Mašura ze sebe vydali maximum a za to jim skládám velikou poklonu.

Jakub Čermák! Daniel Krejčík!

Nepopsatelné. Krejčík je pro mě zárukou silného zážitku. Často spolupracuje s režisérem Čermákem, tak i jeho tvorbu znám podrobněji. Tahle inscenace je pro mě vrcholnou synergií dvou těchto talentů. Je bolavá, smutná, násilná, mnohdy za hranou, ale zároveň tak elektrizující, že nemůžete odvrátit zrak. Krejčík mi přišel nejlepší, co jsem ho kde viděla a to i přesto, že je jeho postava tak zraňující, bolavá, zlá, přesto křehká. Mašuru beru jako nový objev. Plakala jsem, když jsem se vrátila domů. Příběh o muži, kterému v dětství nešťastně ztvrdlo srdce. Nepopsatelný koktejl emocí. Poprvé 100%.

Při sledování této inscenace, jež je monodramatem živě ilustrovaným postavou otce, o němž se mluví, jenž je přítomen v prostoru, a přitom jako by tam nebyl, jsem zažíval mnoho nejrůznějších pocitů, ale převažoval smutek nořící se až do deprese. Nemohl jsem spustit zrak z absolutně uvěřitelného Dana Krejčíka, jenž byl přesně veden režisérem Čermákem k tomu nejlepšímu, co ze sebe dokáže vydat. Bylo to jako číst knihu, jen mnohem intenzivnější a opravdovější. Dan Krejčík mi svým strhujícím výkonem připomněl, proč jsem se do jeho herectví kdysi dávno zamiloval. Tohle byla čistá esence herectví! /16.10.2022 v Č. Budějovicích/

Jakub Čermák! Daniel Krejčík!

Velice syrová inscenace, která dobře uchopila knihu od E. Louise a zdramatizovala ji k dokonalosti. Daniel Krejčík už v několika inscenacích ukazuje, že je výborný herec.

Myslím velmi zdařilá dramatizace literární předlohy. Monodrama, které zvládl jak hlavní aktér, tak režisér v působivém provedení. Určitě zážitek. Stručné hodnocení je dost obtížné. Tak spíše odkazuji třeba na dost přesné recenze z Klacku nebo Divadelních novin.

Nepopsatelné. Krejčík je pro mě zárukou silného zážitku. Často spolupracuje s režisérem Čermákem, tak i jeho tvorbu znám podrobněji. Tahle inscenace je pro mě vrcholnou synergií dvou těchto talentů. Je bolavá, smutná, násilná, mnohdy za hranou, ale zároveň tak elektrizující, že nemůžete odvrátit zrak. Krejčík mi přišel nejlepší, co jsem ho kde viděla a to i přesto, že je jeho postava tak zraňující, bolavá, zlá, přesto křehká. Mašuru beru jako nový objev. Plakala jsem, když jsem se vrátila domů. Příběh o muži, kterému v dětství nešťastně ztvrdlo srdce. Nepopsatelný koktejl emocí. Poprvé 100%.

Depresivní prostředí a depresivní hra. Za výkony herců bych dala 100%, ale téma se mne vůbec nedotklo. Možná, kdyby místo monologu byl veden dialog. Takto mi to přišlo jen jako ,,fňukání" syna, který se v bolesti vyžívá. Polévání všemi možnými tekutinami, jezení ,,střepů" a pití ,,krve" na mě bylo už moc. Spíše mne to znechucovalo, než umocňovalo zážitek. Ale Dan Krejčík a Adam Mašura ze sebe vydali maximum a za to jim skládám velikou poklonu.