Profil uživatele

Kateřina Vodáková

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 18 % (92)
Anežka Kotoučová: 19 % (38)
Lukáš Holubec: 19 % (31)
Michal Novák: 19 % (65)
Helena Grégrová: 20 % (102)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8  >  >>
(zadáno: 14.4.2024)
Kdybych měla někomu vyprávět děj, nedokážu to, ale viděla jsem poetickou, vizuálně velmi působivou a perfektně obsazenou hru. Éterická A. Šťastná, J. Erftemeijer a jemný M. K. Hochman spolu lidsky souzní a chemie mezi nimi dodává historickým postavám hloubku a uvěřitelnost. Jako v dobře rozehrané šachové partii vytvářejí pro diváka věrnou atmosféru strachu, bezvýchodnosti, ale i naděje a talentu. Nadto ční síla přátelství. U zmíněného tria herců mě v dobrém fascinuje a baví jakási jinakost - typově jakoby vypadli ze starých filmů. Prostor Studia je zde scénograficky využit na maximum. Kvalitní kus pro hloubavého diváka otevřeného abstrakci.
(zadáno: 6.4.2024)
Titul velmi specifický dobovou atmosférou, o vyrovnávání se s dávnými ranami a jizvami v srdci, inscenačně klasický. Extrémně působivě by Oheň a popel fungoval v prostředí hradů. Stojí a padá na umělecké genialitě a charisma M. Huby. Množství textu zvládá obdivuhodně. J. Dvořák má zde herecky menší prostor, do role je ale dle mě vhodně zvolený. Hru ozvláštňuje a mystický nádech posiluje zjevování manželky. Viděno na velkém jevišti Studia DVA.
(zadáno: 6.4.2024)
Hnacím motorem hry jsou bezchybné výkony M. Němce, V. K. Kubařové a I. Orozoviče, jejichž obsazení je z hlediska vzájemné chemie trefou do černého! Samotný děj je však bohužel s přibývající délkou ve výsledku docela plytký a dynamika záhy ztrácí dech. Přišlo mi, že Veronika se v roli problematické dcery příliš necítí... Spíše bych přidala další herečku. Nedokázala jsem se taky oprostit od neutěšeného stavu jeviště posetého místo výměny fakt nevzhlednou gafou, nečerstvého ovzduší a celkově od diváckého prostředí, které by tolik zasloužilo větší péči. Jen na genius loci Ungeltu a herecké hvězdy nelze dnes při vysoké ceně vstupenek spoléhat.
(zadáno: 6.4.2024)
Svým způsobem literární matiné protkané činohrou. Kus jiný od zbytku repertoáru ČK je náročnější na udržení divácké pozornosti, vzletné dopisy nesednou univerzální mase. 1. polovina je optimistická, 2. se přelomí do depresivnějšího rázu a je složitější na orientaci v ději. Nadchla mě scéna vytvořená z autentických dopisů a pojetí kostýmů (rudé šperky či lakovky s podpatkem adekvátním k věku apod.), které reflektují věkové etapy a vývoj osobnosti Evy. Stejně tak je dobrým krokem obsadit 3 typově jiné herečky, které ale k sobě až překvapivě sedí. Zpestřením většinové statiky jsou pingpongové míčky. Doporučuji spíše pro střední/starší generaci.
(zadáno: 6.4.2024)
Dlouho mě něco divadelně tak nepřekvapilo. Tolik bolesti, lásky, hloubky a hlavně brilantního herectví! Ani jedna věta, gesto, pohled, efekt či pohyb zde není zbytečně a navíc. Geniální J. Vondráček s B. Lukešovou a jejich synové M. Řezníček a S. Toman - herecky tak pohlcující a přesní jako řezání skla. Filmový pocit umocňuje famózní 3D scéna i invence s porty, voiceovery, mlha, zvukové motivy a průběžné padání tmy. "Cesta" v Dlouhé však nemá střed - buď diváka zcela strhne nebo nudí ke spaní. Nic mezi. Pro mě tak intenzivní zážitek, že jsem s posledním padnutím tmy seděla ohromená a beze slova. Lepší titul jsem v Dlouhé dosud neviděla.
(zadáno: 16.3.2024)
Pokoj, klavír se stoličkami, noty, rámeček s fotkou, kniha, fotoalbum a ONI DVA... Zdánlivě málo, přitom tak moc. Bytostně herecká hra - emočně výjimečná jako sníh na jaře, neporovnatelná s jinými na českých jevištích. Niterný a silný text, který nelze odvyprávět, musíte ho zažít na vlastní kůži. Mám pocit, že rozepisovat se více je u Vlaštovky tak nějak nepatřičné. SD tak kvalitní titul v repertoáru tolik chyběl. Nedokážu si představit lepšího představitele Ramona než všestranného, citlivého D. Krejčíka a nadějnější závěr než překrásnou píseň ve společném podání s učitelkou Amélií v sebejistém, ale zároveň zraněném ztvárnění J. Čvančarovou.
(zadáno: 16.3.2024)
Jak z tlusté bichle překvapivě udělat krásnou a poetickou inscenaci, která stojí a padá na vynikajícím M. Isteníkovi a síle nadčasového textu... M. Isteník hrál Ilju vášnivě, něžně, uvěřitelně, jako o život. Bavila mě i jemná V. Lazorčáková a klidný J. Meduna, nadchla mě romantická scéna M. Černého. Styl této inscenace mi připomíná režijní počiny dua SKUTR a sedí mi více než aktuální hry v Dlouhé.

"Dobře - tak neležíte, a místo toho ustavičně poletujete sem a tam jako mouchy, jenže jaký to má smysl?"
(zadáno: 16.3.2024)
Po druhém zhlédnutí objektivně slabší opereta než při mém prvotním nadšení ze zpěvné češtiny a moderní výpravy. Dost záleží na štěstí na obsazení. Chemie mezi V. Šípovou a J. Hájkem spíše nefunguje, V. Šípové jsou hlavně ve vysoké poloze velmi obtížně rozumět slova písní a je potřebné sledovat monitor s titulky. Po všech stránkách je však skvělá B. Perná (energická, charismatická), J. Moravec je v roli vtipný. Bohužel herecky je dost nejistá A. A. Khaleg. V. Javořík je jako právník výrazně lepší, herecky vyzrálejší volbou než M. Frňka. Některé scény jsou povedené (např. hotelové "buňky", loď, pohyblivé schody), jiné naopak kusu nesvědčí.
(zadáno: 16.3.2024)
Intenzivní výkon M. Štípkové je zcela jistě herecky obdivuhodný, role Tessy je náročná a téma představuje vysoce aktuální celospolečenský fenomén (dále viz hra Konsent), ale s inscenací na První pohled jsme se minuly. Zřejmě kvůli hutnosti titulu jsem měla problémy udržet pozornost. Nenapojila jsem se.
(zadáno: 16.3.2024)
Smála jsem se průběžně tolik, až mě bolelo v krku! :-) A to spíše nejsem komediální divák. Hrát kvalitní komedie, které nebudou hloupé, plytké a trapné se pražským divadlům totiž převážně nedaří. Ale zde vše vkusně zafungovalo bez těchto nešvarů. Geniální výkon F. Rajmonta je na Thálii. Albin jako z partesu. Nezaostává však ani zbytek obsazení. Rozvážný a přesvědčivý T. Petřík, vycházející hvězda O. Hes, tradičně výborný R. Jašków a pohybově nadaný J. Mansfeld. Perfektní je barevná i pohřební scéna, chytlavá hudba, hra pestrých kostýmů i světel. Je to svěží jízda s nadčasovou pointou. ŠD namíchalo hit, který bude stále vyprodaný a nedivím se.
(zadáno: 15.3.2024)
Působivé jevištní řešení v prostoru ve foyer, kde dvojice hraje velmi blízko u diváků. Zborcená hranice vzdálenosti je sama o sobě nevšedním a intenzivním prvkem. Upoutá hlavně výrazné herectví všestranného J. Sklenáře, který dokáže měnit mimiku a polohy role hladce ze vteřiny na vteřinu. Ač je ve Valčíku náhody nasazení a soustředění K. Oltové a J. Sklenáře obrovské, nesedl mi kolotoč křiku, úpění, hysterie a zvukově otravného, neustálého bodování na její záda. Se hrou jsme se nepotkaly a hodinky jsem bohužel sledovala docela záhy po začátku. Prospělo by zkrácení o třetinu a proměnlivější děj. Talent J. Sklenáře je zajímavější než celá hra.
(zadáno: 3.2.2024)
Tísnivá doba, ale po odchodu velmi dobrý pocit z kvalitní herecké hry, kterou ještě umocňuje blízkost ve Studiu. Nejvíce mě zaujala linka J. Kotrbaté s D. Bambasem, který mě v DnV nikdy nezklame. Rodinu si nevybíráme, minulost a zaryté vzorce nás mnohdy ovlivní na celý život. Zklamat radši předky nebo sebe? Štěstí, ale za jakou cenu?
(zadáno: 3.2.2024)
Nádhera a obrovská radost pro všechny smysly. Miluju! V HDK i celkově v Praze lepší muzikál aktuálně neobjevíte. Viděno 2x a ne naposledy, ještě mi nevyšla ideální kombinace O. Rychlého a M. Lambory :) Úchvatná scéna, hudba a většinově i obsazení. Výborní K. M. Fialová, K. Daňhelová, L. Janota, K. Vágnerová, R. Coufalová a J. Korn. Pěvecky však slabý P. Vaněk. Mezi afektovaným F. Hořejšem s nelíbivou barvou hlasu a O. Rychlým je propast, jednoznačně doporučuji O. Rychlého, který pěvecky mile překvapil. M. Lambora je jedním z největších multitalentů mladé generace a jako Uriáš je geniální! Avšak i J. Sklenář předvádí po čertech dobrý výkon.
(zadáno: 3.2.2024)
Není to můj šálek, ale bavil mě mezi řádky ten vážnější úhel a přirozené herectví B. Kubátové, kterou jsem viděla prvně. Jedno je za mě jisté - T. Dianiška je výrazně lepší autor než herec. Do Studia určitě ideální věc, na velké scéně by se ztratila důležitá komornost a nevyzněl např. větrákový déšť :)
(zadáno: 3.2.2024)
Emoce ke mně na rozdíl od zdejších recenzentů nedorazily, ač je téma nadčasové. Zapamatovatelně ční pouze výkon Z. Kronerové. Kult kolem herectví M. Donutila je pro mě popravdě odjakživa nejasný. Prohlídka zákulisí ABC po skončení mě zaujala a bavila více než samotná inscenace.
(zadáno: 3.2.2024)
Šla jsem trochu s rozpaky z fotek, ale chytlo mě to a na konci jsme všichni stáli. Dějově spíše nepopsatelné. Herecky i pěvecky vynikající I. Orozovič s N. Horákovou! Ty dva je zážitek na jevištích pozorovat. Rovněž skvělý je P. Smolárik jako temný padouch Valentine. Za mě ale obtížně uchopitelná role Dívky - ve ztvárnění L. Libjakové bych snesla mnohem méně dětskosti a výraznější hlas. Lazarus je snový, jiný, vizuální, barevný a tematicky není pro univerzálního, nenáročného diváka. Patří dle mě k počinům, které buď nadchnou, nebo naopak nesednou. Nic mezi. Kostýmy, hudba i světla super. Ráda zajdu znovu a nechám se unášet jinou dimenzí.
(zadáno: 3.2.2024)
Na divadelních prknech zvláštně pojaté téma s velkým potenciálem (viz naopak zdařilý film Jeden život), který se ŠD nepodařilo využít. Přítomné školní třídy bohužel docela znuděné jako já. Nepřehledná a pro uši nelíbivá (zpěv A. Buršové) kabaretní první polovina, kterou alespoň zachraňuje více činoherní druhá část. Upozaděná role N. Wintona v nevýrazném podání M. Anděla stojí v kontrastu s výrazným R. Jaškówem, který baví a dodává stopáži bez pauzy oživení a kolorit. V menší roli zaujme i A. Šťastná a také kvituji nápad se zapojením stepu. Celkově kus bez větší gradace a síly vyznění, jehož závěr padne tak nějak do prázdna a vlažně.
(zadáno: 3.2.2024)
Laskavé představení ze života s jedinečným obsazením. Vidět hrát pana P. Kostku je zážitek sám o sobě! V kombinaci s paní C. Mayerovou a V. Jílkem mě ten závan starých časů, kdy si lidé byli celkově blíž, více spolu mluvili a na vztazích pracovali, nikoliv při problémech hned utekli, dojímal. Děj nemá příliš zvratů, přesto upoutají repliky ze slavných her a emočně silná je linka s potlačením ztráty syna a objevením vnuka. Napříč věkem doporučuji si na tento krásný text a výjimečné herce zajít.
(zadáno: 13.1.2024)
Velmi syrové a specifické. Až jsem nemohla uvěřit, kde jsem se ocitla. Spíše nedoporučuji pro svátečního diváka a slabší povahy... Chtělo se mi odejít, ale vlastně vůbec ne, protože herecký výkon zejména A. Bílíka je magnetizující, zapálený a nezaostávají ani ostatní. Překvapil mě talentovaný T. Dalecký. Celé mě to děsilo a fascinovalo zároveň, poměrně brzy se mi totiž setřela hranice mezi divákem a jevištěm a v tomto ději se cítit jako součást je pocitově síla, která se v divadlech stane zřídka. Do smíchu mi nebylo. Dám si další zhlédnutí, abych chytila i více detailů. Hudba i scéna je zde úsporná, odvaha MDP však velká.
(zadáno: 13.1.2024)
Prostor pro současné texty (Konsent, 2:22) mě v ČK baví a je ke zbytku repertoáru kýženým osvěžením. Talentovaného J. Burýška jsem si všimla už ve Špinarce a Babyboomu, v Nejbližších dostal velkou příležitost - září a hru táhne! Postavu Jordana nekarikuje, je opravdový, emotivní, vkusně balancuje na hraně odlehčenosti a vážnosti. Roky jako silná opora a vrba sleduje, jak se plní sny jeho blízkým, zatímco sám se pere s osaměním, zklamáním a stárne. Výběr obsazení je celkově zdařilý a jak si ještě více sedne text, větší spád získá i rozvláčnější 1. půlka. 2. umí strhnout již teď. Inscenaci posiluje alegorická scéna a perfektní hudba M. Štrunce.
(zadáno: 3.12.2023)
Geniální přítelkyně ční v přehršli mělkých inscenací napříč českými divadly jako v dobrém slova smyslu zjevení. Režie umně vykresluje italský kolorit, životní vzestupy i pády, odlišné charaktery postav, duhu emocí i politické pozadí. Vše vhodně dotváří kostýmy a hudba. B. Kaňoková s N. Horákovou nehrají, ony Lilu a Lenú žijí! Jedny z nejlepších hereček současnosti a pilíře MDP. Skvělí jsou v rolích i E. Salzmannová, P. Konáš, K. Krhovják či T. Weisser. Rušivé je naopak neherectví T. Milostného a možná bych přidala více změn scény. Stopáž mi nepřijde nijak dlouhá nebo přehnaná, kvůli rozsahu příběhu je nutná. Děkuji MDP za odvahu s výběrem.
(zadáno: 5.11.2023)
Ze začátku jsem z intenzity modernizace byla rozpačitá a nesvá, pak mě to ale chytlo. Nejedná se o mainstreamovou inscenaci, pojetí této klasické látky je ve ŠD dost specifické (osobně jsem cítila podobné ladění s Hůrkou), ale za mě ve výsledku povedené a hluboké. Geniální práce M. Cpina, "3D" scénografie funguje jako nejpůsobivější složka celku - perfektní vlak, plošina, koleje, svícení, prach i hudba. Herecky vynikající, syrová H. Briešťanská a jemný M. K. Hochman, éterická A. Šťastná v překrásných modrých šatech, tradičně dobří Grundmanovi, těžkou atmosféru odlehčuje N. Bednářová v nesourodé dvojici s J. Erftemeijerem. Stojí za vidění!
(zadáno: 13.9.2023)
V podstatě celou hru tvoří rozvleklé dialogy v hospodě, točení piv, porovnávání, kdo má větší ego a vše protkává prazvláštní, přisprostlý styl humoru, který mi (stejně jako prostředí) na jevištích nesedí a dle mě nic nového nepřináší. Nicméně hodnotím % takto díky D. Černé, která svým hereckým zápalem ční nad zbytkem obsazení a její hlas s perfektní srozumitelností a zvučností mě baví. Bez ní bych hodnotila níže.
(zadáno: 10.9.2023)
Tradičně dobře zvládnutá režijní práce B. Holička s nevšedním tématem, které je v divadlech ojedinělé. 1. půlka je dějově opatrná a pocitově dlouhá, ve 2. ale atmosféra i dialogy gradují a vyniknou povedené vizuální, zvukové efekty a scéna. Kontrast mezi postoji lidí vůči "něčemu nad námi" doplňuje nadčasová otázka ne/vhodné volby životního partnera a rozhodnutí o bezdětnosti či opaku. Paradoxně nejméně zajímavá a málo vrstevnatá mi přijde postava Sama, celkově nejvýraznější výkon podává M. Stehlíková. J. Hájek je ve specifickém charakteru přesný! Bez lišek bych se sice obešla a ubrala bych některé vtipy, ale 2:22 cítím v ČK jako nadprůměr.
(zadáno: 24.8.2023)
Divadelní symfonie! Snové a kreativně promyšlené propojení slova, hudby, obrazu a pohybu, kdy se divák odtrhne od reality a připadá si součástí poetického filmu. Bouře od SKUTRů snoubí vše, kvůli čemu jsem zamilovaná do divadla. Chytlo mě to od začátku a už nepustilo. Oči se mi rozevřely dokořán a nechtěla jsem, aby dění někdy skončilo. Klidný D. Prachař dodává veršům sametovost, krásně roztomile funguje chemie mezi Z. Piškulou a éterickou E. Křenkovou, C. Kassai dokáže na jevišti do Ariela doslova vrůst. Humorné výstupy jsou vtipné a nadčasové, plynutí celku úchvatně doplňují kulisy purkrabství, měsíc a jemný vítr. Nestačí zažít jednou. :)
1 2 3 4 5 6 7 8  >  >>