Brasikona

75 %

Působivá autorská inscenace a důkaz, že Jantaři umí víc než jen s mladickou drzostí rozsekat známý text (i když paradoxně začínali s Godotem). Čekání stojí primárně na soustředěných výkonech Matěje Havelky a Maxe Kocka a jejich znepokojivých interakcích, přičemž nemůžu nepochválit, jak vše krásně umluví ? u jiných mladších herců se toho ne vždy dočkám. Každý z přítomných ovšem přináší nezpochybnitelný vklad, který dává všemu smysl. U Mikuláše Matouška jsem ocenila dobře padnoucí ztvárnění "předvídatelných postav", k nimž na závěr přidal ještě jednu s větší hloubkou. Povedla se i hudba a malý prostor s pár rekvizitami inscenaci náramně sluší.

Na Dlouhou zajímavý dramaturgický úlet, řekla bych. Ale to jsem čekala, když je pod tím podepsaný Jakub Čermák. Na druhou stranu u něj nikdy nevím, co konkrétně čekat. Chvílemi jsem nechápala, proč tohle spojení, ale výsledek mě nakonec bavil ? proč něco takového vyhledávat v Dlouhé? Protože o to zajímavější to je, zvláště herecky s ohledem na tamní soubor. Překvapila úspornost z hlediska mluveného slova, až tak moc/málo jsem nečekala. Zkrátka divné, zvrácené, ale zábavné. Pěkná scéna a práce s ní i za ní, stejně tak s pohybovými a hudebními vsuvkami. Celek mi sedl, ovšem stejně tak chápu, proč z je vnímán jako kontroverzní inscenace. 75 %

Četla jsem knihu, o to víc jsem byla zvědavá, jak Gély naloží s dramatizací - některé zkratky mě překvapily, ale v dobrém, především co se Edith týče. Text je pro Violu více než vhodný a Radovan Lipus už u Hodiny diplomacie dokázal, že s těmito tématy (a Gélyho přístupem) pracovat umí. Nejinak je tomu i v případě Jana Šťastného, jemuž po Diplomacii sedla i tato role, a jsem obzvlášť nadšená z Apoleny Veldové, kterou jsem opět ráda viděla v něčem komornějším (a doteď vzpomínám na její Médeu v DJKT), s menší rolí si dobře poradila i Kateřina Seidlová. Hodina a půl výborného herectví a úzkostné atmosféry. Příjemná scéna, zdařilá občasná hudba.