Nomi

Důmyslné a důsažné zpracování osudů Klause Sperbera-Nomiho, velmi vydařené koncepčně, herecky, zvukově/hudebně i vizuálně. Reálné osudy protagonisty (ztvárněného podvratně, leč přiléhavě ženskou herečkou) přitom není nutno znát, aby si divák inscenaci užil (i já o Nomim věděl jen velmi letmo a podrobněji jsem si jeho osudy a kariéru prostudoval až po zhlédnutí). Je to v prvé řadě drama osamělosti a jinakosti, kdy lidé (nečetní), a dokonce i věci ve vlastním bytě jako by byly hlavní postavě dokonale odcizeny. Tak moc je divný a sám. Přitom tato odlišnost a výlučnost/vyloučení plynuly toliko z jeho oddanosti svébytné a netuctové umělecké vizi.

Videno 8.10.2025 v Studiu Hrdinu, 40 min, 1 rada.
Stripky ktere nezapadly. Klaus Nomi / T. Hofova v cernem mel celou scenu jen pro sebe. V uvodu vystoupil z kosmickeho balonu, kam se v zaveru i vratil. Mezitim se pohyboval, pobihal, mezi rudym kreslem ktere ho chtelo vcucnout, kouricimi kamny, kvetinou kterou zaleval a modlou, bodove nasvicenymi, ktere ho k sobe lakaly. Na pozadi nepravidelne projekce. Obcasne komentare. Rad pece cukrovi a maso. Hodne masa.

Neni nic dramatictejsiho nez predcasna smrt

Dechberoucí one-woman-show, Tereza Hofová byla naprosto neuvěřitelná

Tereza Hofová se velmi snažila, ale tato hra je prostě pro náročnějšího diváka, který si libuje v tomto žánru, mě to vůbec neoslovilo. Odcházela jsem velmi rozpačitá...

75 %
Miloučké. Tereza Hof skvělá ! ! !

Uhrančivá Tereza Hof a skvělá hudba

Audiovizuálně vypiplaný svět Klause Nomiho. Osamění a jinakost na jedné straně, na druhé snaha být jako ostatní.
Spojení s chladem Lovecrafta a strachem z neznámých věcí a všeho, co nás přesahuje, a taktéž s hemžícím se titěrným hmyzem evokujícím pobíhající se udýchané lidičky, funguje výborně.
Nápady a myšlenky autorky Báry Viceníkové jsou zde předkládány velmi sofistikovaně a nenásilně.
Samozřejmě, že divák potřebuje k rozluštění jinotaje, kterým celá hra tak trochu je, přirozeně klíč; ten však může nalézt sám u sebe a nemusí proto rozhodně číst Nomiho biografie. Jeho potýkání se životem je totiž tak trochu blízké každému z nás...

Důmyslné a důsažné zpracování osudů Klause Sperbera-Nomiho, velmi vydařené koncepčně, herecky, zvukově/hudebně i vizuálně. Reálné osudy protagonisty (ztvárněného podvratně, leč přiléhavě ženskou herečkou) přitom není nutno znát, aby si divák inscenaci užil (i já o Nomim věděl jen velmi letmo a podrobněji jsem si jeho osudy a kariéru prostudoval až po zhlédnutí). Je to v prvé řadě drama osamělosti a jinakosti, kdy lidé (nečetní), a dokonce i věci ve vlastním bytě jako by byly hlavní postavě dokonale odcizeny. Tak moc je divný a sám. Přitom tato odlišnost a výlučnost/vyloučení plynuly toliko z jeho oddanosti svébytné a netuctové umělecké vizi.

Videno 8.10.2025 v Studiu Hrdinu, 40 min, 1 rada.
Stripky ktere nezapadly. Klaus Nomi / T. Hofova v cernem mel celou scenu jen pro sebe. V uvodu vystoupil z kosmickeho balonu, kam se v zaveru i vratil. Mezitim se pohyboval, pobihal, mezi rudym kreslem ktere ho chtelo vcucnout, kouricimi kamny, kvetinou kterou zaleval a modlou, bodove nasvicenymi, ktere ho k sobe lakaly. Na pozadi nepravidelne projekce. Obcasne komentare. Rad pece cukrovi a maso. Hodne masa.

Neni nic dramatictejsiho nez predcasna smrt

Dechberoucí one-woman-show, Tereza Hofová byla naprosto neuvěřitelná

Tereza Hofová se velmi snažila, ale tato hra je prostě pro náročnějšího diváka, který si libuje v tomto žánru, mě to vůbec neoslovilo. Odcházela jsem velmi rozpačitá...

75 %
Miloučké. Tereza Hof skvělá ! ! !

Uhrančivá Tereza Hof a skvělá hudba

Audiovizuálně vypiplaný svět Klause Nomiho. Osamění a jinakost na jedné straně, na druhé snaha být jako ostatní.
Spojení s chladem Lovecrafta a strachem z neznámých věcí a všeho, co nás přesahuje, a taktéž s hemžícím se titěrným hmyzem evokujícím pobíhající se udýchané lidičky, funguje výborně.
Nápady a myšlenky autorky Báry Viceníkové jsou zde předkládány velmi sofistikovaně a nenásilně.
Samozřejmě, že divák potřebuje k rozluštění jinotaje, kterým celá hra tak trochu je, přirozeně klíč; ten však může nalézt sám u sebe a nemusí proto rozhodně číst Nomiho biografie. Jeho potýkání se životem je totiž tak trochu blízké každému z nás...

Videno 8.10.2025 v Studiu Hrdinu, 40 min, 1 rada.
Stripky ktere nezapadly. Klaus Nomi / T. Hofova v cernem mel celou scenu jen pro sebe. V uvodu vystoupil z kosmickeho balonu, kam se v zaveru i vratil. Mezitim se pohyboval, pobihal, mezi rudym kreslem ktere ho chtelo vcucnout, kouricimi kamny, kvetinou kterou zaleval a modlou, bodove nasvicenymi, ktere ho k sobe lakaly. Na pozadi nepravidelne projekce. Obcasne komentare. Rad pece cukrovi a maso. Hodne masa.

Neni nic dramatictejsiho nez predcasna smrt

Tereza Hofová se velmi snažila, ale tato hra je prostě pro náročnějšího diváka, který si libuje v tomto žánru, mě to vůbec neoslovilo. Odcházela jsem velmi rozpačitá...

Audiovizuálně vypiplaný svět Klause Nomiho. Osamění a jinakost na jedné straně, na druhé snaha být jako ostatní.
Spojení s chladem Lovecrafta a strachem z neznámých věcí a všeho, co nás přesahuje, a taktéž s hemžícím se titěrným hmyzem evokujícím pobíhající se udýchané lidičky, funguje výborně.
Nápady a myšlenky autorky Báry Viceníkové jsou zde předkládány velmi sofistikovaně a nenásilně.
Samozřejmě, že divák potřebuje k rozluštění jinotaje, kterým celá hra tak trochu je, přirozeně klíč; ten však může nalézt sám u sebe a nemusí proto rozhodně číst Nomiho biografie. Jeho potýkání se životem je totiž tak trochu blízké každému z nás...

Důmyslné a důsažné zpracování osudů Klause Sperbera-Nomiho, velmi vydařené koncepčně, herecky, zvukově/hudebně i vizuálně. Reálné osudy protagonisty (ztvárněného podvratně, leč přiléhavě ženskou herečkou) přitom není nutno znát, aby si divák inscenaci užil (i já o Nomim věděl jen velmi letmo a podrobněji jsem si jeho osudy a kariéru prostudoval až po zhlédnutí). Je to v prvé řadě drama osamělosti a jinakosti, kdy lidé (nečetní), a dokonce i věci ve vlastním bytě jako by byly hlavní postavě dokonale odcizeny. Tak moc je divný a sám. Přitom tato odlišnost a výlučnost/vyloučení plynuly toliko z jeho oddanosti svébytné a netuctové umělecké vizi.

Uhrančivá Tereza Hof a skvělá hudba

75 %
Miloučké. Tereza Hof skvělá ! ! !

Dechberoucí one-woman-show, Tereza Hofová byla naprosto neuvěřitelná