O slavnosti a hostech

65%. Inscenace je varováním o konformitě člověka, o tom, že hranice, čemu se je schopen a ochoten přizpůsobit, mohou být neustále posouvány. Diváci se díky scénickému řešení stávají účastníky slavnosti a mohou přemýšlet, zda i jejich poslušné přecházení mezi sály není znakem konformismu. Zároveň je ovšem inscenace dost akademická a odtažitá, diváky může zasáhnout spíše v intelektuální rovině, k té emocionální se nepropracuje. Více viz blog (více v článku na blogu)

Kvituji nápad s rozdělením hry do třech různých prostor, jejich rozdílnost a jednotlivé přesuny do jiných prostředí vylepšili celkovou atmosféru hry. Téma strachu a zapomnění je zde docela dobře čitelné, ale přesto se najdou místa, kdy hra působí poněkud nejistě a rozpačitě. Celkově však spíše pozitivní dojem potvrzují kvalitní herecké výkony, hlavně v případě M. Kerna, E. Salzmannové a P. Vaňka. 65%

První odtažitá, druhá jednoduše geniální a třetí část poněkud utopená v opulentně řešeném prostoru. Ačkoli fragmentování celku moc neprospívá, téma manipulace a moci nebo cestičky naše ke stádnosti byly prezentovány zajímavě, neprvoplánově a s výpovědní silou.

65 % První scéna podivně odtržená od zbytku, druhá je perlou sama o sobě, třetí mi vyzněla do ztracena. Inscenace sice věrně sleduje filmovou předlohu, avšak přesuny mezi jednotlivými dějišti na mě ve výsledku působí kontraproduktivně, jednotlivé fragmenty jsem si zpět neposkládal.

75% Hra ukazující na fakt, jak se člověk dokáže chovat ve chvílích, kdy se setká v tváří tvář moci, nebezpečí nebo něčemu (někomu) dosud neznámému. Na podkladě jednoduchého příběhu o skupině lidí pozvaných ke slavnostní tabuli inscenace poukazuje na několik typů lidských povah, které herci spolu s režisérkou dokázali trefně zhmotnit. Kromě I. Uhlířové, která po celou dobu úžasně pracuje s všeříkající mimikou, bych vyzdvihl zejména M. Kerna, který vytvořil doslova děsivou figurku slabocha, jenž si díky svému postavení může hrát s téměř jakýmkoli člověkem. I z toho důvodu u mě vítězí 2. dějství.

75 %. Přijměte pozvání ke slavnostní tabuli, kde vám naservírují zdařilé podobenství o manipulátorech a manipulovaných, s (pa)chutí moci a bezmocnosti. Tleskám trefnému vykreslení různorodých povah, z nichž většina se odkopává s každým ubývajícím centimetrem koutu, do kterého je nečekaně zahnána. Sugestivně vytvořená interaktivní atmosféra vás vcucne, duševně poměrně citelně sežvýká a v závěru nemilosrdně vyplivne vstříc sebezpytnému bilancování našich osobnostních postojů.