Šimon Slavík

Dramaturgicky a scénograficky skvělé zpracování korespondence dvou předních francouzských myslitelů. Zatímco Lévyho jsem viděl naživo, Houellebecqa nakoukaného nemám a v podání jinak oblíbeného Königa mi přišel trošku moc. Celkově ale velmi dobré představení, které donutí přemýšlet a zanechá ocas.

Nemůžu si pomoct, ale od současného divadla chci víc, než doslovný příběh ze života. Těžko se vžít do postav, které mají projít dramatickou změnou, když výchozí stav nevidíme, jen se párkrát zadeklamuje. Herci spíš přehrávají, na výkonu Horákové mi nic mimořádného nepřišlo. Druhá půle lepší. Hudba Ivana Achera tradičně skvělá. Ale vrátím se k milovanému Zábradlí a X10. A poznámka ke zjevně starším divákům pohoršeným nad současnou mládeží: právě takový kulturní distingovaný pár v letech, který seděl přede mnou, po představení nenastoupil do metra, protože v něm jely, cituji, černé opice. Rozuměj zcela slušná rodinka turistů z Indie. Smutné.

Zdařilá adaptace extrémně složitého textu povídek D. F. Wallace, jednoho z nejzajímavějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Bravurně inscenované, se skvělými herci a nápaditou scénou. Přesto však zvolenou stylizací, kdy se postavy jednotlivých povídek potkávají dohromady na terapii, kterou vede sám Wallace (König), vzniká interakce, která v původním textu není, a z ní plynoucí humor, který mírně shazuje syrovost, (sebe)kritičnost, depresivitu a naléhavost původních myšlenek, které Wallace do svých textů vložil. Rozhodně však obdivuhodné a stojící za zhlédnutí.

Krásná ukázka aktualizace klasického textu pro dnešní dobu a dnešního diváka. Přes brutální zkratku zachovává poselství původního textu a současně přidává odkazy pro současný svět a společnost. Skvělá scéna, hutná, atmosférická hudba a geniální nápad s jednoduchou, ale pečlivě vyslovovanou a přehnaně artikulovanou angličtinou. Herecky bezchybné, zaujal hlavně König v titulní roli a alternující Johana Schmidtmajerová v roli jeho ženy.

Jako vždy skvělý McDonaghův text v režii Ondřeje Sokola, na které je vidět upřímný obdiv k autorovi. Jde o vyváženou insenaci, která potěší pravidelné i sváteční diváky divadla, kteří se nebojí morbidního a černého humoru. Vynikají Martin Finger, zábavný Taclík i Sokol. Kvalitní a nenáročná zábava.

Velký divadelní a společenský zážitek, který lze popsat a interpretovat tolika způsoby, že je těžké vypíchnout jeden z nich. Osobně mám problém se Zábranského názory, které považuji za provokativní pózu, kterou ale deklamuje tak vehementně, že těžko soudit skutečný záměr. Přesto jde o trefný políček a zrcadlo české společnosti, respektive její umělecké, elitářské části. To vše ve vynikající režii Kamily Polívkové a s bezkonkurenčním výkonem Standy Majera.

Pařízek přichystal nový pohled na motiv Švejka a švejkovství, mrazivou exkurzi do útrob státnického molochu v době války, která je však nečekaně aktuální a poplatná současné evropské situaci. Sžíravý portrét xenofobie, malosti, nepochopení a byrokracie nemůže nechat nikoho na pochybách, co chce Pařízek říct divákům. Navíc v klasicky téměř bezchybné režii, s minimalistickou a funkční scénou a především fantastickými herci. Na Bauma, Faschinga, Uhlířovou a Černého (a i další) se nelze vynadívat. K tomu přičtěte i bravurní střídání humoru a vážných pasáží a dostanete jedinečný zážitek.

Neskutečně atmosférická inscenace, která diváka vtáhne do děje a ducha doby tří různých historických časů jedné obce, která skrývá velké trauma. Skvělí herci, hudba i prostředí Baráčnické rychty vykouzlí syrovou, reálnou a autentickou náladu. Nicméně ve scénáři se mohlo a mělo jít ještě víc na dřeň, aby se téma zločinu, svědomí, traumatu a kolektivní viny vytěžilo ještě lépe. I tak však skvěle zvládnuté představení, které v Česku nemá příliš obdoby.

Strhující a postupně gradující adaptace Němcova scénáře přináší mrazivý pohled na stádové chování a lidskou pružnost i ochotu přizpůsobovat se i těm nejhorším idejím. Je to neskutečně zábavné, ale smích postupně tuhne a s mrazením v zádech přechází ve škleb a tichý úžas. V brilantním zpracování o třech dějstvích na třech různých místech divadla (což přispívá budování atmosféry a vtažení diváka do děje) excelují zejména sugestivní Michal Kern (jeho fyzické herectví je perfektní) a Eva Salzmannová, ale především Ivana Uhlířová a Petr Vaněk.