Guildenstern

U šesté kvidoule cítím jistou rozkolísanost a nevyrovnanost, jako by pánové tentokrát úplně nevěděli, kterou cestou se chtějí vydat. Původní forma poetického kabaretu s cimrmanovským nádechem mi seděla více, než glosování aktuálních témat, do kterých je navíc poměrně lehké se strefit. Hudebně ale naopak asi nejlepší kus, skoro každá píseň by mohla být hitem, minimálně "Ne válce" Aleny Hladké bych hned nasadil do rádií. Je roztomilé, že Jiří Suchý z Tábora zavítal na domovskou scénu Jiřího Suchého, ale bohužel kvidoulí fanoušci si do Dejvic zatím v tak hojném počtu cestu nenašli. Co k 20. výročí vydat LP a uspořádat koncert the best of hits?

Proč nasazovat tento muzikál v operním domě ve chvíli, kdy ho nedávno v dobré kvalitě uvedla Plzeň a Ostrava? Za mě dramaturgický přešlap. Na nefunkční bílé scéně je Sweeney zbavený veškeré atmosféry a první půlka je k nevydržení. Ta druhá je na tom o dost lépe, ale bohužel většina účinkujících zkrátka neumí hrát (čestná výjimka B. Perná!), což je zásadní problém. Jsou vidět problémy s nazvučením mikroportů a jejich pozdním zapínáním. Podle mého názoru plýtvání penězi a potenciálem účinkujících.
Viděna repríza 2.10.26 v obsazení Jenis, Perná, Bragagnolo, Hartová, Skalický, Horák, Březina, Čmugrová, Matoušek.

Ledabylé režijní uchopení, tristní davové scény, prapodivné kostýmy, levná scéna (i když projekce dopadají jinde i hůře). Postavy přicházejí a odcházejí, nulové vztahy.
Hvězdou reprízy byla se svým soustředěným a niterným výkonem Jana Foff Tetourová. Bohužel i z orchestřiště se tentokrát nezřídka ozývaly chyby. Mám pocit, že plzeňská opera není aktuálně v nejlepší kondici.

Viděna repríza 26.9.26 v obsazení Veberová, Lehotský, Bárta, Tetourová, Charlamov, Piorecká, Cizner.

Čekal jsem tedy více imerzivní a site-specific počin, i přes vizuální opulentní pastvu pro diváka se drží J. Čermák poměrně klasického divadleního střihu. Chvíli mi trvalo, než jsem se dokázal napojit, ale zejména závěrečná část mi poskytla silný zážitek. Rozhodně zajímavá předloha, kterou stojí za to inscenovat. Neviděl jsem původní uvedení ve Venuši s V. Hybnerovou, nic proti herečkám Jihočeského divadla, ale uměl bych si představit i niternější pojetí rolí. Působivé (i když lehce samoúčelné) je i využití operního zpěvu či kresby vznikající před zraky diváků.

Viděno v Hybernii (8. řada), která dozajista (i přes prezentované historické souvislosti) není pro takovýto projekt ideálním prostorem. Já jsem ale viděl i slyšel dobře, po přečtení synopse v programu bylo možné příběh usledovat. Mám ovšem pocit, že látka není úplně nejšťastnější pro operní libreto - byl to spíše takový rychlý zběžný průlet, postavy obvykle zemřely dříve, než si k nim divák vůbec vytvořil nějakou vazbu, překvapivě nevýrazný byl i V. Franců. Nejvíce zaujala práce se světlem a scénické efekty, což je sice fajn vzhledem k titulu opery, mám ale pocit, že v činoherní podobě by byl zážitek mnohem silnější.

Imerzivní balet je rozhodně zajímavý nápad, Spalovač mrtvol silné téma, prostory Portu 1560 krásné a inspirativní. Bohužel ale také dosti členité a i při kapacitě cca 50 diváků stísněné. Co si budeme povídat, divácký komfort byl omezen celkem značně (což bylo avizováno předem). Časté poměrně krkolomné přesuny (po stejné trase) bohužel tříštily divácký zážitek a nedovolily mi se úplně napojit. Skoro bych to radši viděl na otáčku :)) Vrcholná scéna oběšení Lakmé vynikající, zbytek za mě spíše takové fádnější pohybové divadlo než balet. Oceňuji hudbu G. Vermelho, světla a profesionální organizaci celého večera.

Narativní prostor této inscenace divadla Continuo se mi bohužel rozpadl. Nevím, jak přesně spolu souvisí pocit únavy, hotelové prostředí, sklep technické budovy ubytovny Blanice pro dělníky, kteří stavěli Temelín, obce zatopené při stavbě vltavské kaskády apod. Oceňuji hudební složku a zvukovou složku, dobrou synchronizaci skupin a jeden dva silnější obrazy, celkově však bohužel dosti nesrozumitelný tvar, který vyústil zejména v únavu divákovu, zejména dlouhým a repetitivním začátkem a koncem. Agora od tohoto souboru v prostředí budějovického nákladového nádraží mě zaujala výrazně více.

Krásná hudba, bohatá výprava a ohromující množství účinkujících vytvářejí kouzelnou, poetickou inscenaci, která má potenciál dojmout každého, kdo v sobě chová kousek dítěte. Velmi mě překvapil intonačně jistý Jakub R. Dražil v titulní roli. Hlasům ostatních interpretů navíc zpěv na mikroporty nesebral nic z jejich půvabu - vyzdvihl bych zejména skvělého Kubu Hliněnského, Vítka Šantoru a líbezný mezzosoprán E. Zajícové.

Viděna repríza 9.8.26 v obsazení: Dražil, Hliněnský, Zajícová, Šantora, Filous, Šimůnková, Čížková, Klapka, Brantalík, Žihla.

Neokázalá pocta M. Volkovi mě zaujala spíše v hudebních pasážích: skvěle šlapající kapela, velmi dobrý J. Krafka, snad jen doprovodné andělské trio by ve vokálech zasloužilo větší jistotu. Činoherní pasáže trpěly jistou repetitivností a také jim scházel přesnější timing, M. Hanuš na mě působil poněkud unaveně a měl potíže s artikulací. Mnou viděná repríza na Letní scéně Vyšehrad už měla jen 1:50 včetně přestávky a závěrečného medley, které bylo povedenou tečkou.

Zelenkův počin "Amatéři" vytvořený pro Studio Dva je určitě zručně napsaná konverzačka, přesto jsem asi na základě zdejších komentářů a hodnocení čekal něco trochu víc. Dramatický tvar mi hodně připomínal hru "Jméno". Dobře se na to kouká, poklidně to plyne, chytře to pracuje s aktuálními tématy, ale příliš přesahu jsem v tom neshledal. Herecky velmi solidní, nejvíce se mi líbila L. Pernetová. Myslím, že by si produkční letních scén měli umět zajistit, že vedle nebude hrát hlasitá disco hudba, která kazí divácký zážitek.

Přiznám se, že toto představení jsem měl spíše jako ukrácení čekání na operu Werther v centru města, jinak bych si ho asi nevybral. Je to milé, sympatické, ale asi jsem už pozbyl notnou část dětské fantazie a hravosti. Přijde mi, že tomu chyběla nějaká linka, která by diváka provedla těmito papírovými kratochvílemi. Několik hezkých obrazů, ale přijde mi, že by bylo možné vymyslet i zajímavější a efektnější variace na zvolené téma. Překvapily mě spontánní a hlasité reakce dětských diváků, takže představení zřejmě svůj účel plní.

Režijní koncepce Willyho Deckera oslavila v roce pražské derniéry 30 let. V době svého vzniku muselo jít o zjevení a za mě tedy funguje stále dobře. Hvězdou derniéry pro mě byla Arnhei?ur Eiríksdóttir, která předvedla ve druhém dějství velice soustředěné niterné herectví. Alejandro Del Angel má silný, zdravý hlas, ale byl více v kontaktu s dirigentem, svému Wertherovi zůstal herecky leccos dlužen. Dobře připraven byl orchestr pod taktovkou Sébastiena Roulanda.

Viděna derniéra v obsazení: Del Angel, Eiríksdóttir, Krovatěva, Kubáň, Plech, Hnyk, Hasymau.

Je to dravé, je to sexy, je to zábavné, doporučuji! Myslím, že to v pohodě mohou usledovat i ti, kteří knižní předlohy neznají. Dalecký i Salzmannová výborní, ale mě osobně nejvíce dostal výkon Ivany Uhlířové. Rozhodně budu práci Dávida Pašky do budoucna dál sledovat.

Humperdinckova opera nepatří zrovna mezi mé oblíbené kusy. V Plzni jí nepomohli ani J. Štrunc, pod nímž orchestr hrál celou dobu ve forte bez jakékoli dynamiky, ani Š. Pácl, který sice nahradil perník cukrovou vatou, ale jinak připravil statickou podívanou s otravně se pohupujícími sólisty na středu jeviště čelem k publiku bez hereckých interakcí. O čem se hrálo? Vytratila se pohádkovost a zůstala jen nuda. Ústřední dvojice pěvecky v pořádku, Hajnová a Šípová podaly hodně matný výkon. Převládal u mě dojem školní besídky.

Viděna večerní repríza 17.6.26 v obsazení: Cambraia, Pavlovič, Kfelíř, Hajnová, Šípová, Tetourová

Liberecká Figarka má v sobě onu mozartovskou lehkost a šmrnc, které tolik postrádá aktuální brněnská inscenace. Je vidět, že se zde sešla dobrá parta a pohoda na jevišti se přenáší i na diváka. Režisérka si za téma vybrala ženskou soudržnost a pospolitost, což je legitimní. Pěvecky zde není slabší článek, obzvláště dámy tomu kralují, konkrétně mě svým výkonem odzbrojila Jolana Slavíková.

Viděna repríza 9.6.26 v obsazení: Kovačič, Brückler, Rovenská, Levková, Slavíková, Vondrová, Hnyk, Kácal

Opulentní pastva pro oči i uši divákovy. Magické podobenství sehrané v atraktivním prostředí kláštera minoritů v Jindřichově Hradci v typické "pilařovské" estetice. Dala by se tomu vytknout malá srozumitelnost textu, což je logická daň za imerzivní pojetí inscenace. Není tedy od věci si Loutnu přečíst a nejlépe i poslechnout dopředu. Když se ale necháte unášet proudem dění a proudem hudby, budete jistě spokojeni. Díky celému tvůrčímu týmu a interpretům za to, že jsem mohl být u toho.

Viděna repríza 14.6.26 v obsazení: Klaudová, Zajícová, Žihla, Hliněnský, Nosek, Hint, Janovská, Randák, Michl.

Vizuálně působivá inscenace (i když závěrečná scéna by mohla být pojata i efektněji a mrazivěji), kterou sráží především banální a nedůsledné připodobnění k pronásledování řeholnic (Akce Ř) v ČSR. Nebylo by špatné zpřehlednit množství ženských postav a více ozřejmit jejich motivace. Pěvecky výborné, zazářila Markéta Cukrová, Jana Sibera, Michael Skalický i Dan Matoušek, krásným zvonivým sopránem mě okouzlila J. Krovatěva.

Viděna repríza 13.6.26 v obsazení: Sibera, Cukrová, Morozová, Kummervold, Krovatěva, Hilscherová, Stričević, Matoušek, Gay, Skalický

Zajímavá a originální britská hra (2015), tedy alespoň cca do poloviny, pak se přeci jen trochu vyčerpá a zacyklí. Ač jí závěr už nedokázal dodat nějakou výraznější pointu, bavilo mě to sledovat a je to rozhodně kus, který stojí za pozornost a za uvádění. Měl jsem pocit, že režisérka spolu s herci sledovala hodně tu komickou linku, dokázal bych si představit i temnější a tísnivější vyznění.

Viděna předpremiéra a pak repríza o rok později. Z výkonu M. Peškové mě mrazilo, K. Chrenková také nezklame, ale nemá to ty "koule". Oba Maxové jsou výborní, ovšem mimořádně slizcí a nechápu, jak by se do nich "Já" mohla zamilovat. L. Pragerová herecky super, pěvecky některé momenty nadchnou, jiné tahají za uši. Nepovedli se Fawellové, oba herecky prkenní. U Venuše Dvořákové si přejete, aby její role měla více prostoru, Klimenda ve své klasické vděčné poloze. Celkově podařená sestra původně ostravské inscenace, pro mě už ale (kromě objevení M. Peškové) bez výraznější přidané hodnoty.

Viděno 31.5. na hostování v Semaforu. Sympatická retro koláž si získala ovace publika, ve kterém evidentně sedělo spousta fanoušků této zpěvačky. Nekoná se žádná velká divadelní magie, tento kus se dosti drží v intencích podobných životopisných her. Petra Králová svou roli (i zpěv) zvládá se ctí, ještě vděčnější prostor má ale Radovan Král, který představení dává obdivuhodnou energii. Pauzy a ztišení mezi čísly mi vůbec nevadily. Celkově rozhodně zdařilý špíl.

Zajímavá dramatická etuda v romantickém hávu. Hudba zde nehraje prim a spíše dokresluje atmosféru v šansonovém duchu, převážně jde o činohru. Libreto je až na některé banálnější zpívané texty kvalitní. Ačkoliv v K. M. Fialové dřímá evidentně obrovský potenciál, režisérka bohužel úplně neuhlídala intenzitu jejího projevu, měl jsem pocit, že se chce na jevišti rozkrájet, pro mě osobně to bylo místy až nekoukatelné. To je v kontrastu s prkenným projevem P. Režného, škoda, že Herr Vogela nehraje nějaký činoherec. J. Hruškocimu podobné postavy jdou. Zaujme vkusná scéna a pohybová stránka inscenace. I přes výtky jistě hodnotný autorský počin.

Radokova koncepce je i přes svůj minimalismus velmi působivá, čistá a srozumitelná. Osobně mi tato úprava sedla a provedené škrty vůbec nevadily. L. Ballová přes vyšší věk působí křehce a zranitelně, herecky v pořádku, její unavený soprán je ovšem zatížen nepříjemným vibratem. I P. Berger už má bohužel svá nejlepší léta za sebou a jeho tenor ztrácí příjemnou barvu a lehkost. Nejlepší výkon bezkonkurenčně V. Housková, ale celkově bohužel pod standardem NDB.

Viděna repríza 20.5.26 v obsazení: Ballová, Berger, Šťáva, Gattringerová, Housková, Novotná, Pavlů, Jägerová, Nosek

Nemám sice absolutně tušení, co jsem to sakra viděl, ale moc mě to bavilo.

Renáta Matějíčková je pro mě osobně naprostým zjevením, ale celé obsazení je k pomilování. D. Špinar bych klidně rád viděl na jevišti i častěji.
Asi na to budu muset zajít vícekrát.

Na Danielu Špinar poměrně zkrotlá a klasicky vyložená Tosca. Nevím, jestli už se nad olomouckým konzervativním publikem na konci éry působení V. Kos Loulové smilovala a nechtěla je "dodělat" dalším experimentem, či zda sama takto Toscu opravdu vidí. Výsledek je ovšem i tak působivý. Radoslava Müller předvádí v hlavní roli kvalitní vrstevnatý výkon, Martin Šrejma je ve vynikající hlasové formě. Roman Vlkovič se na Scarpiu hodí typově, herecky výborný, pěvecky vedle kolegů trochu ztrácel.

Viděna repríza 17.5.26 v obsazení Müller, Šrejma, Vlkovič, Kfelíř, Charlamov.

G. Petráková má jistě lví podíl na tom, že za 15 let své existence se muzikálový soubor NDM stal jedním z TOP3 v ČR. Je proto škoda, že se s ním loučí právě tímto nepříliš povedeným kusem. Na obranu T. Vůjtka - v tom libretu je také spousta velmi dobrých obratů, chytrých obrazů a hříček se slovy. Bohužel opravdu nebyla uhlídána délka, mělo se (hodně) škrtat, spolu s absencí dějového oblouku je to dost ubíjející záležitost. Při opakovaném poslechu písní ovšem vynikne jejich potenciál. Klobouk dolů před souborem - ustáli to s maximální profesionalitou, především Horká, Vlček a Krpec vynikající. Škoda, nestahoval bych to hned z repertoáru.