Guildenstern

Pozoruhodně nejednoznačná inscenace, která vyniká svébytnou poetikou a atmosférou rámovanou prostředím dětského domova Dagmar. Mezi tím vším dětským hemžením, promenádou hraček a defilé barev probleskují zvláštní momenty melancholie, které skvěle podtrhují Janáčkovu hudbu. Chemie, která v Heřmanově režii funguje mezi Bystrouškou a Zlatohříbkem, je pozoruhodná, stejně jako hlasové mistrovství K. Kněžíkové i V. Houskové.

Viděna repríza 25.10.26 v obsazení Kněžíková, Housková, Plachetka, Levíček, Šťáva, Straková, Karas, Kopřivová, Garzinová, Daňhelová, Hoza.

Na jednu stranu stále slušné muzikálové řemeslo, na druhou stranu doklad jisté umělecké stagnace Kalichu. Aneb když mám nějakou úspěšnou inscenaci, udělám její pokračování jako přes kopírák s podobným syžetem, stejným tvůrčím týmem, dám tam jiné písničky, lehce obměním obsazení a je to. Hele, proč ne, nakonec je to stále v rámci hitmuzikálů nadprůměr. Povedená je Duhová víla, Sláva je bál a Narozeniny. Všemi vychvalovaná I. Jati měla dnes značné problémy s intonací, i D. Nesvačilová s "Tak si běž" dost zápasila. M. Frýdl se od dob Billyho Elliota hodně posunul a předvedl suverénní příjemně civilní výkon, poprvé v životě se mi líbil i M. Pošta.

Pro ještě sugestivnější a strašidelnější atmosféru by to chtělo důslednější režijní vedení a dotaženější koncepci, než kterou zde nabízí M. Vokoun, i tak má ale tato verze co nabídnout. Příběh z Úhořích blat disponuje v Žižkovském divadle příjemnou starosvětskou atmosférou. Přesvědčivý O. Novák zde bohužel přehrává svého partnera o parník, ale vzhledem k tomu, že právě on je dle textu hry oním hercem, to vlastně tolik nevadí. Verze O. Brouska na Komorní Fidlovačce mě tehdy zasáhla mnohem více, ani zde ovšem návštěvy nelituji.

Alex a Bruno si příliš podobní nejsou. Herectví Daniela Bambase a Jiřího Böhma taky ne. Dan předvádí mechanicky přesnou promyšlenou kreaci a dikci jak z rozhlasové hry, Jirka hraje civilně a uvolněně, jakoby mimochodem. Přesto to kupodivu dobře funguje a jiskří, jen mi přijde, že hra samotná jim hází pod nohy poměrně velké klády - Jirkovi těžko uvěřitelný veletoč jeho postavy, kdy jednoduchý barman začne povážlivě filozofovat, Danovi zase grindr etudku, kde se sice může "předvést", ale příběh se tam jaksi zadrhne.

Petr Ožana je rozhodně mladý tvůrce, který stojí za pozornost. Jeho zhudebnění 4 balad Kytice je plné vnitřního napětí, barev, nálad. Chvílemi žaluje, naříká, vyznává lásku, burácí,... především ale klade na začínající interprety v sólech i ansámblech extrémní pěvecké nároky, kterým jsou ne vždy s to dostát. Bohužel vlastní libreto působí v kontrastu s původními Erbenovými verši dost plytce. Naopak kvalita nahrávky pro představení konzervatoře je výborná, klobouk dolů. K režii L. Pečenky nemám výhrad. I přes výtky jde o pozoruhodný počin pro fanoušky původního českého muzikálu, který je záhodno na poslední repríze či derniéře neminout.

Fatum! Ta opera je tak divná, že se po prvním zhlédnutí (ač dosti obeznámen s okolnostmi a poučen) asi zařadím ke skupině těch, pro které bude spíše janáčkovskou raritou než dílem, ze kterého bych mohl mít plnohodnotný zážitek.
Carsen jí určitě neublížil, ten výklad dává smysl, i když za mě je lehce přímočarý. Bohužel leccos zůstalo jaksi utopené v pozadí (jinak vkusné) scény. Sólisté i orchestr pod taktovkou T. Hanuse podali velmi dobrý výkon, blýskla se zejména E. Gattringerová i na malém prostoru.

Viděna derniéra 13.10.26 v obsazení Casari, Le Brocq, Poláčková, Gattringerová, Nosek, Šťáva, Bařák.

Je úžasné, že se v Praze dá vidět balet na takovéto špičkové úrovni!
Zaplněné Národní divadlo se odvděčilo zaslouženým dlouhým aplausem...

Nesmírně sugestivní Šostakovičova hudba velmi dobře opečovaná H. Bäumerem a skvěle přednesená sólisty pěvecky i herecky díky promyšlené režii M. Čičváka. Nevím, jestli A. Poláčková do současné formy ještě nějak dozrála, ale z toho, co jsem viděl nechápu, že nebyla na Thálii alespoň v širší nominaci.

Viděna repríza 4.10.26 v obsazení Poláčková, Pivnickij, Zahradníček, Moravec, Morozová, Březina, Hrachovec, Hnyk, Jalovcová.

U šesté kvidoule cítím jistou rozkolísanost a nevyrovnanost, jako by pánové tentokrát úplně nevěděli, kterou cestou se chtějí vydat. Původní forma poetického kabaretu s cimrmanovským nádechem mi seděla více, než glosování aktuálních témat, do kterých je navíc poměrně lehké se strefit. Hudebně ale naopak asi nejlepší kus, skoro každá píseň by mohla být hitem, minimálně "Ne válce" Aleny Hladké bych hned nasadil do rádií. Je roztomilé, že Jiří Suchý z Tábora zavítal na domovskou scénu Jiřího Suchého, ale bohužel kvidoulí fanoušci si do Dejvic zatím v tak hojném počtu cestu nenašli. Co k 20. výročí vydat LP a uspořádat koncert the best of hits?

Proč nasazovat tento muzikál v operním domě ve chvíli, kdy ho nedávno v dobré kvalitě uvedla Plzeň a Ostrava? Za mě dramaturgický přešlap. Na nefunkční bílé scéně je Sweeney zbavený veškeré atmosféry a první půlka je k nevydržení. Ta druhá je na tom o dost lépe, ale bohužel většina účinkujících zkrátka neumí hrát (čestná výjimka B. Perná!), což je zásadní problém. Jsou vidět problémy s nazvučením mikroportů a jejich pozdním zapínáním. Podle mého názoru plýtvání penězi a potenciálem účinkujících.
Viděna repríza 2.10.26 v obsazení Jenis, Perná, Bragagnolo, Hartová, Skalický, Horák, Březina, Čmugrová, Matoušek.

Ledabylé režijní uchopení, tristní davové scény, prapodivné kostýmy, levná scéna (i když projekce dopadají jinde i hůře). Postavy přicházejí a odcházejí, nulové vztahy.
Hvězdou reprízy byla se svým soustředěným a niterným výkonem Jana Foff Tetourová. Bohužel i z orchestřiště se tentokrát nezřídka ozývaly chyby. Mám pocit, že plzeňská opera není aktuálně v nejlepší kondici.

Viděna repríza 26.9.26 v obsazení Veberová, Lehotský, Bárta, Tetourová, Charlamov, Piorecká, Cizner.

Čekal jsem tedy více imerzivní a site-specific počin, i přes vizuální opulentní pastvu pro diváka se drží J. Čermák poměrně klasického divadleního střihu. Chvíli mi trvalo, než jsem se dokázal napojit, ale zejména závěrečná část mi poskytla silný zážitek. Rozhodně zajímavá předloha, kterou stojí za to inscenovat. Neviděl jsem původní uvedení ve Venuši s V. Hybnerovou, nic proti herečkám Jihočeského divadla, ale uměl bych si představit i niternější pojetí rolí. Působivé (i když lehce samoúčelné) je i využití operního zpěvu či kresby vznikající před zraky diváků.

Viděno v Hybernii (8. řada), která dozajista (i přes prezentované historické souvislosti) není pro takovýto projekt ideálním prostorem. Já jsem ale viděl i slyšel dobře, po přečtení synopse v programu bylo možné příběh usledovat. Mám ovšem pocit, že látka není úplně nejšťastnější pro operní libreto - byl to spíše takový rychlý zběžný průlet, postavy obvykle zemřely dříve, než si k nim divák vůbec vytvořil nějakou vazbu, překvapivě nevýrazný byl i V. Franců. Nejvíce zaujala práce se světlem a scénické efekty, což je sice fajn vzhledem k titulu opery, mám ale pocit, že v činoherní podobě by byl zážitek mnohem silnější.

Imerzivní balet je rozhodně zajímavý nápad, Spalovač mrtvol silné téma, prostory Portu 1560 krásné a inspirativní. Bohužel ale také dosti členité a i při kapacitě cca 50 diváků stísněné. Co si budeme povídat, divácký komfort byl omezen celkem značně (což bylo avizováno předem). Časté poměrně krkolomné přesuny (po stejné trase) bohužel tříštily divácký zážitek a nedovolily mi se úplně napojit. Skoro bych to radši viděl na otáčku :)) Vrcholná scéna oběšení Lakmé vynikající, zbytek za mě spíše takové fádnější pohybové divadlo než balet. Oceňuji hudbu G. Vermelho, světla a profesionální organizaci celého večera.

Narativní prostor této inscenace divadla Continuo se mi bohužel rozpadl. Nevím, jak přesně spolu souvisí pocit únavy, hotelové prostředí, sklep technické budovy ubytovny Blanice pro dělníky, kteří stavěli Temelín, obce zatopené při stavbě vltavské kaskády apod. Oceňuji hudební složku a zvukovou složku, dobrou synchronizaci skupin a jeden dva silnější obrazy, celkově však bohužel dosti nesrozumitelný tvar, který vyústil zejména v únavu divákovu, zejména dlouhým a repetitivním začátkem a koncem. Agora od tohoto souboru v prostředí budějovického nákladového nádraží mě zaujala výrazně více.

Krásná hudba, bohatá výprava a ohromující množství účinkujících vytvářejí kouzelnou, poetickou inscenaci, která má potenciál dojmout každého, kdo v sobě chová kousek dítěte. Velmi mě překvapil intonačně jistý Jakub R. Dražil v titulní roli. Hlasům ostatních interpretů navíc zpěv na mikroporty nesebral nic z jejich půvabu - vyzdvihl bych zejména skvělého Kubu Hliněnského, Vítka Šantoru a líbezný mezzosoprán E. Zajícové.

Viděna repríza 9.8.26 v obsazení: Dražil, Hliněnský, Zajícová, Šantora, Filous, Šimůnková, Čížková, Klapka, Brantalík, Žihla.

Neokázalá pocta M. Volkovi mě zaujala spíše v hudebních pasážích: skvěle šlapající kapela, velmi dobrý J. Krafka, snad jen doprovodné andělské trio by ve vokálech zasloužilo větší jistotu. Činoherní pasáže trpěly jistou repetitivností a také jim scházel přesnější timing, M. Hanuš na mě působil poněkud unaveně a měl potíže s artikulací. Mnou viděná repríza na Letní scéně Vyšehrad už měla jen 1:50 včetně přestávky a závěrečného medley, které bylo povedenou tečkou.

Zelenkův počin "Amatéři" vytvořený pro Studio Dva je určitě zručně napsaná konverzačka, přesto jsem asi na základě zdejších komentářů a hodnocení čekal něco trochu víc. Dramatický tvar mi hodně připomínal hru "Jméno". Dobře se na to kouká, poklidně to plyne, chytře to pracuje s aktuálními tématy, ale příliš přesahu jsem v tom neshledal. Herecky velmi solidní, nejvíce se mi líbila L. Pernetová. Myslím, že by si produkční letních scén měli umět zajistit, že vedle nebude hrát hlasitá disco hudba, která kazí divácký zážitek.

Přiznám se, že toto představení jsem měl spíše jako ukrácení čekání na operu Werther v centru města, jinak bych si ho asi nevybral. Je to milé, sympatické, ale asi jsem už pozbyl notnou část dětské fantazie a hravosti. Přijde mi, že tomu chyběla nějaká linka, která by diváka provedla těmito papírovými kratochvílemi. Několik hezkých obrazů, ale přijde mi, že by bylo možné vymyslet i zajímavější a efektnější variace na zvolené téma. Překvapily mě spontánní a hlasité reakce dětských diváků, takže představení zřejmě svůj účel plní.

Režijní koncepce Willyho Deckera oslavila v roce pražské derniéry 30 let. V době svého vzniku muselo jít o zjevení a za mě tedy funguje stále dobře. Hvězdou derniéry pro mě byla Arnhei?ur Eiríksdóttir, která předvedla ve druhém dějství velice soustředěné niterné herectví. Alejandro Del Angel má silný, zdravý hlas, ale byl více v kontaktu s dirigentem, svému Wertherovi zůstal herecky leccos dlužen. Dobře připraven byl orchestr pod taktovkou Sébastiena Roulanda.

Viděna derniéra v obsazení: Del Angel, Eiríksdóttir, Krovatěva, Kubáň, Plech, Hnyk, Hasymau.

Je to dravé, je to sexy, je to zábavné, doporučuji! Myslím, že to v pohodě mohou usledovat i ti, kteří knižní předlohy neznají. Dalecký i Salzmannová výborní, ale mě osobně nejvíce dostal výkon Ivany Uhlířové. Rozhodně budu práci Dávida Pašky do budoucna dál sledovat.

Humperdinckova opera nepatří zrovna mezi mé oblíbené kusy. V Plzni jí nepomohli ani J. Štrunc, pod nímž orchestr hrál celou dobu ve forte bez jakékoli dynamiky, ani Š. Pácl, který sice nahradil perník cukrovou vatou, ale jinak připravil statickou podívanou s otravně se pohupujícími sólisty na středu jeviště čelem k publiku bez hereckých interakcí. O čem se hrálo? Vytratila se pohádkovost a zůstala jen nuda. Ústřední dvojice pěvecky v pořádku, Hajnová a Šípová podaly hodně matný výkon. Převládal u mě dojem školní besídky.

Viděna večerní repríza 17.6.26 v obsazení: Cambraia, Pavlovič, Kfelíř, Hajnová, Šípová, Tetourová

Liberecká Figarka má v sobě onu mozartovskou lehkost a šmrnc, které tolik postrádá aktuální brněnská inscenace. Je vidět, že se zde sešla dobrá parta a pohoda na jevišti se přenáší i na diváka. Režisérka si za téma vybrala ženskou soudržnost a pospolitost, což je legitimní. Pěvecky zde není slabší článek, obzvláště dámy tomu kralují, konkrétně mě svým výkonem odzbrojila Jolana Slavíková.

Viděna repríza 9.6.26 v obsazení: Kovačič, Brückler, Rovenská, Levková, Slavíková, Vondrová, Hnyk, Kácal

Opulentní pastva pro oči i uši divákovy. Magické podobenství sehrané v atraktivním prostředí kláštera minoritů v Jindřichově Hradci v typické "pilařovské" estetice. Dala by se tomu vytknout malá srozumitelnost textu, což je logická daň za imerzivní pojetí inscenace. Není tedy od věci si Loutnu přečíst a nejlépe i poslechnout dopředu. Když se ale necháte unášet proudem dění a proudem hudby, budete jistě spokojeni. Díky celému tvůrčímu týmu a interpretům za to, že jsem mohl být u toho.

Viděna repríza 14.6.26 v obsazení: Klaudová, Zajícová, Žihla, Hliněnský, Nosek, Hint, Janovská, Randák, Michl.

Vizuálně působivá inscenace (i když závěrečná scéna by mohla být pojata i efektněji a mrazivěji), kterou sráží především banální a nedůsledné připodobnění k pronásledování řeholnic (Akce Ř) v ČSR. Nebylo by špatné zpřehlednit množství ženských postav a více ozřejmit jejich motivace. Pěvecky výborné, zazářila Markéta Cukrová, Jana Sibera, Michael Skalický i Dan Matoušek, krásným zvonivým sopránem mě okouzlila J. Krovatěva.

Viděna repríza 13.6.26 v obsazení: Sibera, Cukrová, Morozová, Kummervold, Krovatěva, Hilscherová, Stričević, Matoušek, Gay, Skalický