Guildenstern

Zajímavá dramatická etuda v romantickém hávu. Hudba zde nehraje prim a spíše dokresluje atmosféru v šansonovém duchu, převážně jde o činohru. Libreto je až na některé banálnější zpívané texty kvalitní. Ačkoliv v K. M. Fialové dřímá evidentně obrovský potenciál, režisérka bohužel úplně neuhlídala intenzitu jejího projevu, měl jsem pocit, že se chce na jevišti rozkrájet, pro mě osobně to bylo místy až nekoukatelné. To je v kontrastu s prkenným projevem P. Režného, škoda, že Herr Vogela nehraje nějaký činoherec. J. Hruškocimu podobné postavy jdou. Zaujme vkusná scéna a pohybová stránka inscenace. I přes výtky jistě hodnotný autorský počin.

Radokova koncepce je i přes svůj minimalismus velmi působivá, čistá a srozumitelná. Osobně mi tato úprava sedla a provedené škrty vůbec nevadily. L. Ballová přes vyšší věk působí křehce a zranitelně, herecky v pořádku, její unavený soprán je ovšem zatížen nepříjemným vibratem. I P. Berger už má bohužel svá nejlepší léta za sebou a jeho tenor ztrácí příjemnou barvu a lehkost. Nejlepší výkon bezkonkurenčně V. Housková, ale celkově bohužel pod standardem NDB.

Viděna repríza 20.5.26 v obsazení: Ballová, Berger, Šťáva, Gattringerová, Housková, Novotná, Pavlů, Jägerová, Nosek

Nemám sice absolutně tušení, co jsem to sakra viděl, ale moc mě to bavilo.

Renáta Matějíčková je pro mě osobně naprostým zjevením, ale celé obsazení je k pomilování. D. Špinar bych klidně rád viděl na jevišti i častěji.
Asi na to budu muset zajít vícekrát.

Na Danielu Špinar poměrně zkrotlá a klasicky vyložená Tosca. Nevím, jestli už se nad olomouckým konzervativním publikem na konci éry působení V. Kos Loulové smilovala a nechtěla je "dodělat" dalším experimentem, či zda sama takto Toscu opravdu vidí. Výsledek je ovšem i tak působivý. Radoslava Müller předvádí v hlavní roli kvalitní vrstevnatý výkon, Martin Šrejma je ve vynikající hlasové formě. Roman Vlkovič se na Scarpiu hodí typově, herecky výborný, pěvecky vedle kolegů trochu ztrácel.

Viděna repríza 17.5.26 v obsazení Müller, Šrejma, Vlkovič, Kfelíř, Charlamov.

G. Petráková má jistě lví podíl na tom, že za 15 let své existence se muzikálový soubor NDM stal jedním z TOP3 v ČR. Je proto škoda, že se s ním loučí právě tímto nepříliš povedeným "kukaččím vejcem". Na obranu T. Vůjtka - v tom libretu je také spousta velmi dobrých obratů, chytrých obrazů a hříček se slovy. Bohužel opravdu nebyla uhlídána délka, mělo se (hodně) škrtat, spolu s absencí dějového oblouku je to dost ubíjející záležitost. Při opakovaném poslechu písní ovšem vynikne jejich potenciál. Klobouk dolů před souborem - ustáli to s maximální profesionalitou, především Horká, Vlček a Krpec vynikající. Nestahoval bych to hned z repertoáru.

Agrippina is the new Alcina! Přechozí Händelovo dílo mě více oslovilo hudebně, Agrippina má zase super libreto, které přináší množství vděčných zvratů a zajímavých poloh, které interpreti skvěle využívají. Důmyslná scéna, pestré kostýmy a nápaditá režie přináší pastvu pro oči i uši, vše zarámované perfektním výkonem Collegia 1704.
Viděna repríza 10.5.26 v obsazení Vykopalová, Novotná, Zimmermann, Pelka, Gierlach, Hoza, Jägerová, Nykl

Rebelové na Kladně jsou fajn. Sympatická K. Bínová, J. Brožek nemá bohužel tolik prostoru a trochu ho zastiňuje talentovaný M. Kocek, M. Večerka a S. Matula jsou výborní a dobře intonující představitelé malých rolí. Je trochu ironií osudu, že jeden soubor vystřídal kvůli "drahému" muzikálu Šumař na střeše jiný tým, který má prakticky stejné směřování, dramaturgii a uvádí nyní tento muzikál s mnoha hosty. No, tak aspoň se ušetřilo na živé muzice. Doufám, že toto už bude vkusu pana primátora Volfa konvenovat více, než nějaká židovská tematika a aspoň na dva tři roky se tam tento (jinak vcelku sympatický) soubor ohřeje. Držíme palečky.

Není to věru jednoduchá věc ani pro interprety ani pro posluchače. Atmosféru této expresivní opery tvoří zejména členitý prostor půdy JD a dále výborná práce se svícením, jak je u T.O.P. zvykem. Hraje a zpívá se doslova ve všech koutech a ve všech možných polohách, což je jistě velmi zajímavé, logickou daní za to je menší srozumitelnost textu, ke které se bohužel přidává další divácký diskomfort jako (na můj vkus) přílišná hlasitost, těžký vzduch v nevětraném sále, dým, který mnohé rozkašle, a nepohodlné sezení. Obdivuji skvělou M. Šimůnkovou a komorní orchestr, že to v těchto podmínkách zvládají s takovou bravurou.

Viděna repríza 3.5.26.

Hlavní devizou je v tomto případě prostor, kde se hraje. Ten sice není zcela autentický (budova se tehdy teprve stavěla), ale velmi dobře evokuje atmosféru. Inscenace je hodně rozpohybované a herecky naplněná, úplně se nepodařilo uhlídat míru patosu (zejména u postavy hlasatele T. Drápely). Samozřejmě že samotná ta událost, o které se hraje, je dramatická velmi, nicméně textu bohužel nějaká rafinovanější podoba chybí, je dosti přímočaře napsaný a uhlazený - celý rozhlasový tým jsou "správňáci", až na naznačený střet mladické horlivosti a pragmatičnosti staršího tam nedojde k žádným konfliktům. I přesto má hra potenciál diváka zasáhnout.

Režisér Rocc se snažil v inscenaci Myslivečkova Tamerlána postavy vyložit, budovat vztahy mezi nimi, rozpohybovat je. Myslím, že všichni zúčastnění v tomto ohledu odvedli dobrou práci, nejvíce se tomuto pokusu o psychologizaci brání sama opera - zdobná klasicistní hudba a trochu jednoduché libreto. Některé momenty i v kontextu věku a vzhledu účinkujících vyznívají až úsměvně. Hvězdou představení byla Nunes-Cambraia, v kontratenora evropských měřítek dospěl V. Pelka. Myslím, že změna závěru nepříliš uváděné opery by měla být zmíněna v programu.

Viděna repríza 28.4.26 v obsazení Pelka, Benett, Kovačič, Šimůnková, Cambraia, Charlamov, Jansa.

Příjemná havlovská hříčka se skvělými výkony O. Nováka a D. Toníkové. Bavilo mě to, režijně dobře vystavěné. Zarazila mě výše vstupného, což ale není výtka Divadlu v Celetné, spíše důsledek smutné reality financování divadel v ČR. Držím palce, aby se divadlo i nadále udrželo, viz www.divadlovceletne.cz/skonci-divadlo-v-celetne-jako-nezavisla-scena/ .

Nevím, jestli tento titul je pro studenty na začátku jejich kariéry zrovna vhodný. Pro divadelní ztvárnění bible ruských alkoholiků by to chtělo přece jen trochu více životních (i hereckých) zkušeností. Valentýn Pokorný i tak prokázal, že v něm leccos zajímavého dřímá, a i v záplavě textu působil suverénně, dobře si vedli také David Majdl a Otto Dušek. Jinak si každý hraje tak trochu jak chce a sahá do různých rejstříků, režisér mohl toto pohlídat víc. Hudební vsuvky ve stylu bodyvoicebandu dodaly jinak repetitivní hře větší náboj.

Tohle Pilařovo pojetí Nabucca mi příliš nesedlo, původní příběh opery příliš čitelný nebyl a to dodané, domyšlené jsem neměl nějak sílu luštit a brzy jsem upadl do apatie. Ani po pěvecké stránce na mě pozvaní sólisté příliš nezapůsobili. S odstupem si vybavím hlavně okřídlené tanečníky s ptačími zobany.

Viděna repríza 7.9.25 v obsazení Lagvilava, Schillaci, Chelidze, Jirků, Moravec, Horák, Bragagnolo, Kaiserová.

Solidní pojetí vánoční klasiky, kterou poněkud sráží nedotažená a hůře srozumitelná režijní úprava a nesourodé kýčovité nápady v národních tancích - matrjošky, čínský drak... Jistě to bude divácký hit na několik dalších sezón, ale k opravdovému magickému zážitku v Plzni něco chybí.

Viděna repríza 8.2.24 v obsazení Roemer, Audy, Hradil, Štruncová, Vocciante, Pires, Vasilakopoulou, Caldonazzi, Roubíček, Rimke, Antikainen, Mathieu, Wieland, Mori, Sántha.

Příjemná 70minutová inscenace s reprodukovanou hudbou, která ve 4 baladách (Svatební košile, Vodník, Polednice a Zlatý kolovrat) propojuje činohru a balet. Stojí za vidění, přesto v paměti nijak výrazněji neutkví. Mnou vidědnou reprízu bohužel provázely problémy se zvukem, snad to bylo pouze výjimečně.

Viděna repríza 10.11.24 v obsazení Srnec, Roemer, Suda, Roubíček, Anikainen, Pašková, Rimke, Pašková.

Režijně sebevědomá (i když jde o Hábovu operní prvotinu) a scénicky výrazná inscenace Verdiho opery s excelentní Ladou Bočkovou v titulní roli. S tímto výkladem včetně závěrečného gesta se dokážu ztotožnit.

Viděna premiéra 11.4.25 v obsazení Bočková, Hasymau, Kfelíř, Moriová, Rousek, Pačák, Štolba.

Divácky vděčná komická opera, které režisérka Julia Burbach svým růžovomodrým "obláčkovým" pojetím nijak výrazně neublížila. Velmi příjemně koukatelné a poslouchatelné, zejména J. Sibera se blýskla svým jiskřivým sopránem a V. Taormina svým živelným projevem. Toto představení bych klidně doporučil těm, kteří chtějí zkusit zajít na svou první operu.

Viděna 2. premiéra 24.9.23 v obsazení Sibera, Desole, Bařák, Maimescu, Levková a repríza 10.2.26 v obsazení Talerko, Matoušek, Bařák, Taormina, Hebousse.

Zejména podařená černobílá scéna s nádechem tajemství a kostýmy táhnou tuto inscenaci Kouzelné flétny nahoru, přidaná postava Mozarta je vysloveně lapsus. M. Šrejma se mi na Tamina typově příliš nehodil, L. Kaňková vystřihla árii Královny noci zdařile.

Viděna repríza 4.5.22 v obsazení: Šrejma, Kinjo, Kaňková, Šťáva, Brückler, Hájková, Pavlů, Jalovcová, Štěpánková, Koplík, Mataj.

Vím, že tato inscenace není dokonalá, přesto mě svou specifickou atmosférou dokázala zaujmout a vtáhnout. Jak Jiří Brückler, tak Pavol Kubáň jsou v titulní roli výborní, pěvecky i herecky.

Viděny reprízy 1.9.22 v obsazení: Brückler, Horák, Klaudová, Sibera, Nekoranec, Máčiková, Bařák, Plech a 16.1.25 v obsazení: Kubáň, Švingr, Zajmi, Marková, Nekoranec, Máčiková, Bařák, Zahradníček.

Čas od času je určitě dobré dopřát si poctivý klasický balet. Přesně to Státní opera nabízí. Na můj vkus ale až příliš sází na jistotu. Technicky v pořádku, chybělo mi tam více emocí, vzájemné chemie, nějaké scénické magie. Přece jen co se týče jevištních technologií, už jsme mnohem dál. Inscenace v této podobě mohla vzniknout klidně před 50 lety.

Viděna repríza 19.4.26 v obsazení: Rotolo, Nanu, Garioli, Svobodník, Okamura, Fernandes, Tokuyama, Dombrowski, Isogami, Hickey, Takaki.

Dvořákovy krásné Slovanské tance v podání nepříliš slovanských, leč šikovných tanečníků a tanečnic. Už vůbec slyšet tuto hudbu naživo je super zážitek. Je to takové divácky vděčné, líbivé, nevzrušivé pojetí s typickou pilařovskou estetikou venkova a folkloru, ale koneckonců proč ne, koukalo se na to hezky.

Viděna derniéra 17.4.2026 v obsazení: Debou, Frota, Šímová, Mládek, Iwamoto, Tomoko, Müllerová, Pelcová, Saccardo, Araki, Suarez, Testoni, Steers.

Pardon, ale nechalo mě to úplně chladným. Muzikál o velkém člověku, jakým N. Winton bezesporu byl, neznamená nutně velké dílo zasluhující standing ovation. Oceňuji nové autorské počiny, ale zde dialogy šustí papírem, stavba libreta je problematická, texty písní jsou vyplněny banálními rýmy, vývoj postav je šablonovitý a zkratkovitý, režie přibližná a nedůsledná, výprava na brněnské poměry hodně chudá, problémy se zvukem a srozumitelností zpěvu. Je fajn, že skladatel zbytečně neexhibuje, ale tady si říkám, že by to mohla být činohra a nic by se nestalo. Na MDB velké zklamání.

Pětihodinová wagnerovská meditace byla pro mě velkým zážitkem hlavně díky opravdu prvotřídním pěveckým výkonům. To, co předvedl M. Newlin a T. Riihonen se nevídá na českých scénách úplně běžně. Je znát, že se hodně pracovalo i s hereckým uchopením rolí. Co se příliš nepovedlo, je mohutná scéna, která sice může při prvním otočení působit monumentálně, jinak ale podtrhuje jistou statičnost inscenace, ve druhém dějství je využita dost bezradně a ve třetím zase příliš doslovně. Na Homokiho režijně poměrně střídmé a pietní.

Viděna repríza 11.4.26 v obsazení: Newlin, Pavlů, Riihonen, Hájek, Bárta, Hrachovec.

Štefan Margita se loučí opravdu ve velkém stylu, koneckonců pokud to byla inscenace jemu na přání, pak je to pochopitelné, že exceluje. Kupodivu role tolik nesedne A. Plachetkovi. Ztvárnění kostýmů a scény mi přijde tak trochu jako schválnost, ale konečně proč ne. Inscenace mě bavila, 2:30 i bez přestávky utečou jako nic.

Viděna repríza 1.3.26 v obsazení: Plachetka, Margita, Kummervold, Poláčková, Tremblay, Goltz, Zahradníček, Plech, Březina, Sibera, Zajmi, Jalovcová.

R. Schenk napsal (opět) výbornou hudbu, která se do paměti vryje na první poslech (Hod kancem, Je mi volnej, Let draka..), jinak sympatická trojice hlavních protagonistů (Mauer, Bergerová, Riedl) s ní ale po pěvecké stránce docela zápasí. Jak se tady hodnotitelé houfně shodují, největší slabinou muzikálu je ubíjející upovídanost libreta (které ale jinak obsahuje spoustu povedených a chytrých fórů). Možná to chtělo režijní odstup (první velká režie P.Š.) nebo zásahy dramaturga. Muzikál působí výpravně, krásná scéna, ovšem v přestavbách už jsou jinak v Brně mnohem dál. Na nový autorský počin je to ovšem stále velmi dobré a záslužné.