Guildenstern

Tohle Pilařovo pojetí Nabucca mi příliš nesedlo, původní příběh opery příliš čitelný nebyl a to dodané, domyšlené jsem neměl nějak sílu luštit a brzy jsem upadl do apatie. Ani po pěvecké stránce na mě pozvaní sólisté příliš nezapůsobili. S odstupem si vybavím hlavně okřídlené tanečníky s ptačími zobany.

Viděna repríza 7.9.25 v obsazení Lagvilava, Schillaci, Chelidze, Jirků, Moravec, Horák, Bragagnolo, Kaiserová.

Solidní pojetí vánoční klasiky, kterou poněkud sráží nedotažená a hůře srozumitelná režijní úprava a nesourodé kýčovité nápady v národních tancích - matrjošky, čínský drak... Jistě to bude divácký hit na několik dalších sezón, ale k opravdovému magickému zážitku v Plzni něco chybí.

Viděna repríza 8.2.24 v obsazení Roemer, Audy, Hradil, Štruncová, Vocciante, Pires, Vasilakopoulou, Caldonazzi, Roubíček, Rimke, Antikainen, Mathieu, Wieland, Mori, Sántha.

Příjemná 70minutová inscenace s reprodukovanou hudbou, která ve 4 baladách (Svatební košile, Vodník, Polednice a Zlatý kolovrat) propojuje činohru a balet. Stojí za vidění, přesto v paměti nijak výrazněji neutkví. Mnou vidědnou reprízu bohužel provázely problémy se zvukem, snad to bylo pouze výjimečně.

Viděna repríza 10.11.24 v obsazení Srnec, Roemer, Suda, Roubíček, Anikainen, Pašková, Rimke, Pašková.

Režijně sebevědomá (i když jde o Hábovu operní prvotinu) a scénicky výrazná inscenace Verdiho opery s excelentní Ladou Bočkovou v titulní roli. S tímto výkladem včetně závěrečného gesta se dokážu ztotožnit.

Viděna premiéra 11.4.25 v obsazení Bočková, Hasymau, Kfelíř, Moriová, Rousek, Pačák, Štolba.

Divácky vděčná komická opera, které režisérka Julia Burbach svým růžovomodrým "obláčkovým" pojetím nijak výrazně neublížila. Velmi příjemně koukatelné a poslouchatelné, zejména J. Sibera se blýskla svým jiskřivým sopránem a V. Taormina svým živelným projevem. Toto představení bych klidně doporučil těm, kteří chtějí zkusit zajít na svou první operu.

Viděna 2. premiéra 24.9.23 v obsazení Sibera, Desole, Bařák, Maimescu, Levková a repríza 10.2.26 v obsazení Talerko, Matoušek, Bařák, Taormina, Hebousse.

Zejména podařená černobílá scéna s nádechem tajemství a kostýmy táhnou tuto inscenaci Kouzelné flétny nahoru, přidaná postava Mozarta je vysloveně lapsus. M. Šrejma se mi na Tamina typově příliš nehodil, L. Kaňková vystřihla árii Královny noci zdařile.

Viděna repríza 4.5.22 v obsazení: Šrejma, Kinjo, Kaňková, Šťáva, Brückler, Hájková, Pavlů, Jalovcová, Štěpánková, Koplík, Mataj.

Vím, že tato inscenace není dokonalá, přesto mě svou specifickou atmosférou dokázala zaujmout a vtáhnout. Jak Jiří Brückler, tak Pavol Kubáň jsou v titulní roli výborní, pěvecky i herecky.

Viděny reprízy 1.9.22 v obsazení: Brückler, Horák, Klaudová, Sibera, Nekoranec, Máčiková, Bařák, Plech a 16.1.25 v obsazení: Kubáň, Švingr, Zajmi, Marková, Nekoranec, Máčiková, Bařák, Zahradníček.

Čas od času je určitě dobré dopřát si poctivý klasický balet. Přesně to Státní opera nabízí. Na můj vkus ale až příliš sází na jistotu. Technicky v pořádku, chybělo mi tam více emocí, vzájemné chemie, nějaké scénické magie. Přece jen co se týče jevištních technologií, už jsme mnohem dál. Inscenace v této podobě mohla vzniknout klidně před 50 lety.

Viděna repríza 19.4.26 v obsazení: Rotolo, Nanu, Garioli, Svobodník, Okamura, Fernandes, Tokuyama, Dombrowski, Isogami, Hickey, Takaki.

Dvořákovy krásné Slovanské tance v podání nepříliš slovanských, leč šikovných tanečníků a tanečnic. Už vůbec slyšet tuto hudbu naživo je super zážitek. Je to takové divácky vděčné, líbivé, nevzrušivé pojetí s typickou pilařovskou estetikou venkova a folkloru, ale koneckonců proč ne, koukalo se na to hezky.

Viděna derniéra 17.4.2026 v obsazení: Debou, Frota, Šímová, Mládek, Iwamoto, Tomoko, Müllerová, Pelcová, Saccardo, Araki, Suarez, Testoni, Steers.

Pardon, ale nechalo mě to úplně chladným. Muzikál o velkém člověku, jakým N. Winton bezesporu byl, neznamená nutně velké dílo zasluhující standing ovation. Oceňuji nové autorské počiny, ale zde dialogy šustí papírem, stavba libreta je problematická, texty písní jsou vyplněny banálními rýmy, vývoj postav je šablonovitý a zkratkovitý, režie přibližná a nedůsledná, výprava na brněnské poměry hodně chudá, problémy se zvukem a srozumitelností zpěvu. Je fajn, že skladatel zbytečně neexhibuje, ale tady si říkám, že by to mohla být činohra a nic by se nestalo. Na MDB velké zklamání.

Pětihodinová wagnerovská meditace byla pro mě velkým zážitkem hlavně díky opravdu prvotřídním pěveckým výkonům. To, co předvedl M. Newlin a T. Riihonen se nevídá na českých scénách úplně běžně. Je znát, že se hodně pracovalo i s hereckým uchopením rolí. Co se příliš nepovedlo, je mohutná scéna, která sice může při prvním otočení působit monumentálně, jinak ale podtrhuje jistou statičnost inscenace, ve druhém dějství je využita dost bezradně a ve třetím zase příliš doslovně. Na Homokiho režijně poměrně střídmé a pietní.

Viděna repríza 11.4.26 v obsazení: Newlin, Pavlů, Riihonen, Hájek, Bárta, Hrachovec.

Štefan Margita se loučí opravdu ve velkém stylu, koneckonců pokud to byla inscenace jemu na přání, pak je to pochopitelné, že exceluje. Kupodivu role tolik nesedne A. Plachetkovi. Ztvárnění kostýmů a scény mi přijde tak trochu jako schválnost, ale konečně proč ne. Inscenace mě bavila, 2:30 i bez přestávky utečou jako nic.

Viděna repríza 1.3.26 v obsazení: Plachetka, Margita, Kummervold, Poláčková, Tremblay, Goltz, Zahradníček, Plech, Březina, Sibera, Zajmi, Jalovcová.

R. Schenk napsal (opět) výbornou hudbu, která se do paměti vryje na první poslech (Hod kancem, Je mi volnej, Let draka..), jinak sympatická trojice hlavních protagonistů (Mauer, Bergerová, Riedl) s ní ale po pěvecké stránce docela zápasí. Jak se tady hodnotitelé houfně shodují, největší slabinou muzikálu je ubíjející upovídanost libreta (které ale jinak obsahuje spoustu povedených a chytrých fórů). Možná to chtělo režijní odstup (první velká režie P.Š.) nebo zásahy dramaturga. Muzikál působí výpravně, krásná scéna, ovšem v přestavbách už jsou jinak v Brně mnohem dál. Na nový autorský počin je to ovšem stále velmi dobré a záslužné.

Kupodivu méně výrazná režie Kuby Šmída, jde víceméně o pietní uvedení této krásné opery. Moderní vizuál, ale při bližším pohledu se scénografie zvláštně ve 2. dějství jeví až příliš doslovně a kostýmy jsou zvláštně nepadnoucí (možná záměr?). F. Friess má krásné střední polohy a byla výborná herecky, bohužel ve vyšších pasážích zní hlas nepříjemně. Jako vždy spolehlivý J. Hliněnský, krásným nosným tenorem se blýskl P. Lardizzone, což se nedá říci o nejistém výkonu P. Malého, rovněž s dětským představitelem by šlo pracovat lépe.
Viděna derniéra v obsazení: Friess, Hrbáčková, Lardizzone, Hliněnský, Malý, Šimůnková, Maliniak, Zahradníček.

Oběma bardům to stále skvěle hraje a je sám o sobě obrovský zážitek vidět takové dvě legendy stát společně na jednom jevišti v komorním Ungeltu. Celkově by to mohla být klidně i rozhlasová hra a nic moc by se nestalo, text je zručně napsaný, ale příliš katarze věru nenabízí. Nevím, jak kus bude fungovat při uvádění ve větších divadlech.

Pan Kaplan je evidentně pro M. Hanuše srdcovka a pro dlouhém uvádění v Městských divadlech ho po pardubické štaci připravil i pro prkna Fidlovačky. Už před premiérou šlo o kasaštyk, jeho jméno asi "táhne". Obě dvě předchozí inscenace měly velmi rozporuplná hodnocení. Myslím, že série povídek L. Rostena pro New Yorker je sama o sobě obtížně přeložitelná do češtiny a dále se vyloženě vzpírá dramatizaci kvůli repetitivnosti situací, absenci dějového oblouku, situací a humoru založeném na hrátkách s jazykem. Oceňuji hudební vstupy, které mají energii, ale jinak mi přišla celá inscenace, ač naplněná "laskavým humorem" svým způsobem až ubíjející...

Režisér Marek David svojí olomouckou Evitou atakuje český muzikálový Olymp. Promyšlená, přehledná inscenace, super kostýmy, choreografie, light design. Andrea Gabrišová se mi moc líbila herecky, náročnou roli obsáhne, jen tedy ve výškách je to nadoraz, R. Bierski naprosto perfektní, místo R. Haroka bych tam raději viděl třeba L. Vlčka. Operní sbor se může zdát možná méně pružný co se týká herecké akce, ale takto krásně čistě zazpívaná čísla se běžně nevidí. Taktéž orchestr podal perfektní výkon. Co se nepovedlo, je tristní program, který psala AI a nikdo to po ní nepřečetl.

Nejsem rozhodně expert na taneční divadlo. Byl jsem se podívat ze zájmu, zaujal mě vizuál. Inscenace mě dokázala vtáhnout, má dobrou dynamiku a je to vážně sexy párty. Organizace večera působila lehce zmateně, šatna za 50 Kč trochu přestřel, každopádně levnější místa na balkoně za mě super. Nalákalo mě to zajít na Dekkadancers znovu, takže cíl splněn.

Krásně sis to vymyslel, Jakube. Evangelizační výpravy J.Č. na Vysočinu mnohé diváky provokují, ale mě tedy velice baví. A konkrétně tato mineralogická meditace o lidské smrtelnosti je prakticky dokonalá.
Stejně jako Goethe napsal svého Fausta v jazyce vázaném, Čermák stvořil vlastního svébytného Fausta v řeči divadelní imaginace, působivých obrazů a promyšlených symbolů. Výborná L. Schreiberová!

Zařazení těchto dvou Janáčkových svébytných kusů za sebe v rámci jednoho večera mě zlákalo k návštěvě, ale zpětně to nepovažuji za úplně šťastné řešení. Spíše se mi to tlouklo, ani režijně tato dvojinscenace nepatří zrovna k vrcholům Heřmanovy tvorby, použitá symbolika spíše fádní.
Viděna repríza 21.1.23.

Je dobře, že se i dnes stále iniciuje vznik nových oper a je skvělé, že jim naše přední operní scéna NDB pod vedením J. Heřmana dokáže dát odpovídající prostor a péči. Smysluplná věc, která nenudí, dobře postavené libreto, hudba není ani archaická, ani přehnaně moderní.
Viděna repríza 22.12.24 v obsazení Cukrová, Licht, Nykl, Straková-Šedrlová, Šveda, Hoza, Koplík, Nosek, Škarka, Bařák, Hrochová.

S Collegiem 1704 to asi musel být o dost větší zážitek. Orchestr NDB pod taktovkou D. Švece samozřejmě nehraje špatně, režijně pietní uvedení nekrácené verze je jistě záslužné, ale musím přiznat, že mě to moc nebavilo, až samotný závěr mě dokázal přesvědčit. Kostýmy krásné, scéna vlastně taky, ale nepřišla mi příliš funkčně využitá.
Viděna repríza 4.1.26 v obsazení: Donato, Šaturová, Novotná, Šťáva, Housková, Hrochová, Szendiuch, Levíček, Kratochvílová, Žihla, Škarka.

Vesmírná loď je na cestě na vzdálenou planetu. Její posádce velí kapitán spolu s první důstojnicí přezdívanou Královna noci, která je kapitánovou manželkou, a 2. důstojníkem Sarastrem. Loď se na své cestě střetne s polem asteroidů...Tak začíná přidaný prolog.
Samozřejmě zajímavá koncepce a pokus M. Krobota o originální výklad, ale brzy se vyčerpá, působí nedotaženě a staticky. Doubravka Součková je výborná sopranistka, ale do "Královny noci" ještě nedozrála.
Viděna repríza 17.4.22 v obsazení: Szendiuch, Nekoranec, Součková, Kačírková, Šťáva, Mádlová, Levíček.

V případě libereckého Oněgina jakoby režisér s emocemi šetřil, až v závěru dokázaly vytrysknout naplno, finále bylo opravdu působivé. Bohužel Dušan Růžička nedokázal vytvořit adekvátní protipól k výkonům D. Kfelíře a L. Obručník Vénosové.
Viděna repríza 5.10.25 v obsazení: Kfelíř, Vénosová, Růžička, Slavíková, Kavanová, Škvárová, Beláček, Březina, Gunko.

Heřmanovy Hry o Marii znám už z Prahy, jejich brněnská verze je díky neskutečně sezpívanému opernímu sboru NDB možná ještě lepší. Je dobře, že zůstaly na repertoáru tak dlouho. Krásná hudební meditace.