Opravdu není jednoduché na i-divadle zodpovědně a objektivě hodnotit. Samozřejmě nelze všechna má hodnocení dát do řady a srovnávat je (například srovnat procentuálně muzikál v Brně s inscenacemi "staré" Komedie nebo jestli je horší dementní konverzačka, která si na nic nehraje, nebo vážně myšlená rádoby hlubokomyslná srágora).

Snažím se v poslední době poznávat i regionální divadla a přiznám se, že dva zážitky, které mám z Pardubic, patří bohužel k tomu nejslabšímu v regionech, co jsem viděl.

V rámci vánočního poflakování se u rodičů jsem vyrazil na Kavkazský křídový kruh, cca 70 let starou hru, kterou program inscenace adoruje, stejně jako dramatika. Nevím, B. Brechta příliš neznám a ani asi ho nějak hlouběji studovat nebudu, ale rysy, které by jeho dílo (dle programu) mělo mít (humor, málo patosu, prvek zcizení, kdy divák jen nepřihlíží tomu, co vidí, ale je s tím konfrontován) jsem v inscenaci moc nenašel, přišlo mi to jako taková typická adaptace nějakého historického románu, navíc na známý biblický námět. Vlastně ze začátku mi hra moc smysl nedávala, bylo těžké se zorientovat v tom, kdo koho svrhává, v množství postav atd. Nejsem si jist, zda nebylo kráceno na úkor srozumitelnosti. Když pominu velké množství nelogičností nebo oslích můstků, tak mi přijde, že ta biblická tematika je na ten zbytek naroubována dost násilně a že ty dvě linie, které se sice nakonec protnou, jsou dost zvláštně klipovitě a odděleně vyprávěny, což vytváří dojem jisté schizofrenie.

Chápu, že jedním z důvodů, proč hru v Pardubicích nasadili, bylo představit divákům nové tváře souboru. Jedinou rolí, kde bylo co předvést, byla služka Gruša V. Mackové, která má ve hře dost prostoru. Zkrátím to, přijde mi, že dotyčná sice dobře vypadá, ale hrát opravdu moc neumí. Ani z J. Lásky charisma zrovna nestříká, ale tu roli tak nějak obsáhl. Nejmenší prostor a nejvíce černobílou postavu vyfasovala J. Ondrušáková, která si vedla zejména v úvodních scénách dobře. I tak si nejvíce prostoru herecky uzmul L. Špiner, který švejkovsky laděného soudce dosti přehrával, ale i tak byly jeho odlehčené výstupy vítaným zpestřením těžce plynoucí hry.

Scéna a kostýmy odkazovaly na dnešní válečné zóny, ale nepřišlo mi, že by se jednalo o zrovna funkční aktualizaci, bylo mi celkem jedno, jestli je to dnes nebo někdy jindy, žádné výrazné funkční paralely jsem tam nezaznamenával.

Co se týče režie, hlavním jejím kladem je použití dynamické hudby v předělech a rozestavení postav na scéně při závěrečném soudu, jinak o nějakém pointování situací nebo přesném vedení herců nemůže být bohužel moc řeč.

Jen na závěr bych si dovolil nesouhlasit s L. Dubským, že dialogy Azdaka a Gruši jsou problémem zastaralého překladu, tady jde zjevně o záměr autora odlišit (nevím tedy moc proč) jejich mluvu a ostatní postavy (rámec kolchozu byl úplně vynechán, možná pak by tam vznikal konstrast - bylo by to vyprávěno jako legenda a dávalo by to větší smysl).

Celkově mi přijde, že vyšší hodnocení by bylo matoucí i pro pardubické diváky, protože diváckým hitem se inscenace zřejmě nestane, potlesk mi přišel vlažný a rozpaky znatelné. Ta hra mi přijde dost slabá a inscenační tým ji bohužel moc nepozvedl.