Amberville - Plyšoví gangsteři

Souhlasím s předchozími komentáři. Dramatizace románu, potažmo inscenace se příliš soustředí na děj kolem pátrání a po slibném začátku se stane monotónní a zdlouhavou podívanou. Několik zdařilých vtipů a trefných narážek k záživnosti přispějí jen málo, spásné není ani vysoké nasazení herců. Diskutabilní je i výtvarná koncepce, již nemusí každý kvitovat. Z rodinných titulů Divadla v Dlouhé patří tento k méně zdařilým.

Nevím, nakolik je ponecháno na divákovi, aby si vybral žánrovou vlnu, na které se nechá unášet (je to nekorigovaný pelmel gangsterky a přesahové alegorie). Mísení s nerozpracováním motivů prakticky nevytváří funkční rámec a ve finále zbydou pátravé otázky, komu je inscenace vlastně určena, i rozkročenou úrovní vtipů, a co chce sdělit. Moc nevychází ani kontrasty hebké plyšákovitosti a povahové div ne brutality. A tak zbývají jednotlivosti, gagy, které u publika sklízí odezvu. Herecké uchopení bytostí z alegorického světa je velice zábavné v momentech, kdy protagonisté akcentují všelijaké anomálie, tiky a vzorce chování s přesahovým vyzněním.

Tvůrci plyšové gangsterky si zřejmě dostatečně neujasnili, pro koho svou inscenaci vlastně chystají. Místy divákům předkládají inscenaci jasně vycházejí z tradice detektivky drsné školy - drsnou, byť plyšovou hříčku pro dospělé, kterou však poměrně často narušují vtípky a scénky hodné inscenace pro školky a první stupeň základní školy. Dohromady to příliš nefunguje už s ohledem na to, že dětinské vtipy střídají scény pro rodinnou inscenaci a děti, alespoň z mého pohledu, krajně nevhodné. Mezi všemi snaživými hereckými výkony, které inscenaci bohužel nemohou zachránit, pak nejvýrazněji působí Jan Vondráček jako Vrána.

Tento režijně hravý, herecky zdařilý, výtvarně i hudebně nápaditý inscenační počin hodný Dlouhé je na jistá úskalí románové předlohy žel krátký. Zajímavou ideu alegoricky vystihnout lidské společenství prostřednictvím hraček - tak trochu ve stylu Pulp Fiction: Historky z plyšového podsvětí - se autorovi nepodařilo hlouběji tematicky propracovat, klouže poměrně po povrchu, většinu dílčích motivů spíše jen načrtává, adekvátně intenzivně zde nevyznívá ani kontrast plyšové roztomilosti a charakterové obludnosti. Škoda. To se pak i Tom-Tom Vrána může uštrikovat, pro mě zůstal očekávaný zážitek ve fázi "nedopleteno".

Inscenace s několika dobře promyšlenými momenty mě ve výsledku nechala víceméně chladným. Vlastně by mě zajímalo, pro jakou cílovou skupinu bylo její uvedení zamýšleno. Dle mého názoru není pro děti, ale ani pro dospělé. Přes relativně krátkou stopáž mi představení připadalo subjektivně hodně dlouhé. Herecky mě zaujali J. Vondráček, S. Toman a M. Zavičár. Průměrný počin, který bych už nepotřeboval vidět znovu. Ale (ne)předvídatelný závěr oceňuji.

Snaha skloubit hravost a dramatičnost příběhu zde skončila jakýmsi kompromisem kdy pořádně nevyniká ani jedno. Inscenace má rozhodně řadu vtipných momentů a povedených scén, ale ve výsledku to ve mě bohužel nezanechalo nějaký silnější dojem či větší nadšení. Rozhodně však oceňuji nádherné kostýmy a celkové herecké ztvárnění všech plyšáků. To se myslím povedlo opravdu na jedničku a herci si s tím vyhráli znamenitě. Za všechny pak mile rád vyzdvihuji skvělého J. Vondráčka aka Vránu a vedle něj též S. Tomana aka Gazelu, kteří oba přinášeli nejlepší scény. Též krásná živá hudba, jen trochu škoda, že jí nebylo o něco více.