Slavík

... kdyz SKUTR reziroval ve Stavovskem Krvavou svatbu, byl napaditejsi, momentu, jako napr. vlozeni basne od Sylvie Plath, ktere ale prislo prilis pozde, bylo pomalu... jako by meli na krku kamen zodpovednosti... mohou se oprit o stale skveleho Frantiska Nemce, Zuzanu Stivinovou a Denisu Baresovou, z niz roste fenomenalni herecka a opora souboru... ale predstaveni samotne tak trochu proteka mezi prsty, uvital bych, kdyby se pokusilo vic propracovat hlavni protagonistky...

... letošní severská kombinace Komuna / Heda Gablerová naostro se Činoheráku opravdu povedla... stejně jako u Komuny se představení může opřít o sehraný soubor, jenž hraje čistě, bez falešné noty... předloha je o drobet slabší, než je tomu u Komuny, a p. Havelka je od p. Sokola, byť rozhodně nejsem jeho zarytý fanoušek, stále lehce odskočený... ale to jsou spíš drobnosti, jde o velmi dobré představení a nelze než doporučit...

... kostra Činoherního klubu je nyní ve velmi dobré formě... herci na sebe perfektně slyší a mohou se opřít o solidní režii a velmi dobrou předlohu... jen bych chtěl varovat, jde o psychologickou hru, pár diváků, co očekávali komedii, působilo po představení značně zmateně...

... zpackaná režie... celý příběh je zkarikovaný, hlavní protagonista je pojat jako šmírák, takže absolutně nedává smysl linka kolem jeho vzestupu... děj plave v omáčce patosu, p. Pavelka a ostatní se smrtelně vážným pohledem deklamují, že nacismus je zlý a válka nepěkná věc... herci zaslouží potlesk za snahu, ale když jsou špatně vedeni, nic nezmohou... k představení je připraven kvalitní program, zde ND odvádí dobrou práci...

Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat... pokud Vám tato věta nic neříká, přičtěte 10 - 20%, podle toho, jak máte herce, co hrají v této hře, rádi...

... hra je dobře napsaná, ale představení stojí a padá s herečkami... že je paní Smutná profík, je bez debaty, ale ohromila mě paní Brodská, viděl jsem ji poprvé a takový talent... vidět ji jako Julii, nejspíš bych se stal kovářem...

... tohle je, vlastně už byla, absolutní špička, legendární představení... všechno si sedlo, předloha, herci, režie... i když jsem věděl, jaký bude konec, opět mě to přibilo do sedačky... já vím, že se musí pouštět žilou, ale je mi líto, že se to nedá hrát na věky věkův, že se tyto talentované dámy a pánové definitivně rozcházejí...

... výborné představení, kde opravdu září Denisa Barešová, ovšem nebylo by to možné bez uměřené režie a naprosto přesných výkonů celého obsazení, které se tady prostě povedlo, např. Pavel Neškudla, který v Hamletovi dělá, co může, ale prostě mi tak úplně nesedl, to tady rozbalí, že jsem se nestačil divit... dal bych 100%, ale rušila mě doslovná scéna na zámku v 1. dějství, hudba bez textu a vyjádření pohybem by bohatě stačilo...

... goticko-expresionistický Hamlet? ... proč ne, každý se nerodí jako František Němec... všichni hráli s ohromným nasazením a patří jim kredit, ale je zde bohužel to srovnání s 80smečkou...

... nejsem stálý přispěvovatel, ale nyní musím promluvit, nebo mlčet navždy... pokud jste fanouškem seriálu Beverly Hills - 90210, neváhejte a jděte... Dodo Gombár Vás bude edukovat po celou dobu představení a na konci to ještě podtrhne a shrne, jako kdysi Brandon a jeho parta... zajdete-li si během představení 3x na hambáče přes ulici, o nic nepřijdete, v textu se brutálně škrtá, ale zároveň je zde moře vaty v rámci režijních "zlepšováků" (např. Vám bude promítnuta anketa z ulic Brna, aby byla tutovka, že jste Mrštíky pochopili správně)... 10% je pro ústřední herečky / herce, kteří dělají, co mohou, ale proti tsunami chaosu jsou bez šance...

... koncert paní Steinmasslove, panebože, proč tahle fantastická herečka nemá víc příležitosti? ... a skalp dolů před ostatními členy souboru (tedy i před režii), jsou naprosto přesní a není zde jediný falešný tón... vedle Addamsovy rodiny má nejoblíbenější familie ; )

Takhle má vypadat komedie. Trefne tematizovani dnešní nejistoty, kdy lavina laciné popularne-naucne literatury a pořadu na temata duševního zdraví, workshopu a teambuildingu v oblasti pokrývání nejruznejsich potřeb, vede k devalvaci komunikace, nekonečnému pseudopsychologizujicimu sebezpytu, bránícímu se kamkoliv posunout, a pocitům nikdy nekončící (sebe)manipulace, ztráty autenticity. A tak dále a podobně... Herecky přesne a vybočující ze šarže, z které je divadlo osocovano.

... toto představení je důvod, proč jsem se zamiloval do divadla... a rád bych se mýlil, ale dle mého názoru jde o životní roli Lucie Źáčkové...

Nejvetsim kladem predstaveni je vyrovnaný výkon hereček i neherecek, které jsou přesně typové obsazeny, na to má režisérka opravdu oko. V 1. casti jsem nepochytil vsechny dějove linky, neustálá akce a energie protagonistek měly za následek, že má pozornost minula chvilkami terč. Ohromny kredit za téma hry, o nemz jsem doted měl mlhave tušení a jež je v současné době až bolestné aktuální. Trochu mě mrzi, že některé časove etapy a tematické roviny jsou pojaty zrychleneji, než bych si přál (knihu jsem nečetl). Vyzdvihnout bych chtěl střídmou, ovšem funkční scénu, potesily mě folklorní prvky.

#MeToo ... ale šel jsem na představení dobrovolně, takže to nechme tak...

... tato hra pro mě měla 2 klady - Jaroslavu Koškovou a Barboru Jelínkovou, obě dvě na sebe okamžitě strhnou pozornost... ale nejsem si zcela jistý, zda to byl režijní záměr nebo jejich nesporný talent, který navzdory zpívá... některé postavy na mě působily(i) vyloženě rušivě a opakovaně mi dávaly(i) sežrat, že jsem na dÍvadle, kouzlo se prostě konalo ve stylu střídavě oblačno... ale jsem rád, že jsem představení viděl a vlastně vděčný těm, kteří šli do letního matche a přitom nešlo o řachandu s Bolkem Bolkovičem... jen to možná chtělo více času na trénink...

Zachycení 4 generací v rozmezí od 30. - 70. let min. století, kdy se čas prolíná ve smyčkách jakožto kulisa k různým obdobím v životě ženy... jde o nesentimentální pohled, od zachycení dětství se vší jeho nevinností i krutostí, po smrt, jež nepřináší vykoupení... protagonistky tu dostávají možnost vyniknout v rámci vlastního monologu (vztah k manželovi, dítěti, matce, předsmrtná bilance) a dokládají nesporný talent, zároveň však pracují pro tým (neustálá akce na jevišti v pozadí)... režisérsky jasná vize, díky citlivému nasvícení působí jednoduchá scéna jako dokonalý prostor pro imaginaci...

Intenzivní představení, které na ploše 60 min. otevírá ženské nitro se všemi touhami, vášněmi, bolestmi, nenávistmi, agresivitou... dotýká se tabuizovaných témat (včetně incestního?) bez jakékoliv senzacechtivosti... po celou dobu pracuje se sexualitou ve vší její syrovostí, aniž by sklouzlo k lacinosti... demaskuje rodinu jako "základ státu", ale zachycuje ji jako bolestivou past v případě její dysfunkce... stejně intenzivní je i pojetí mladého kolektivu, který hraje s nasazením, jež si nedovedu představit cca za 10 let, ale tady a teď vás vezme na zajímavou jízdu...