Nebezpečné známosti

Uchopení známé látky skrze dopisní formu je u „velké“ jevištní fresky poměrně překvapivé. Deklamační interpretace a na SKUTRy jemné scénické ilustrace to přesto utáhnou a dramatickému náboji nic neuberou. Šílené pohrávání markýzy de Merteuil a vikomta de Valmonta se sebou samými, a jejichž intriky devastují i bytosti v okolí, je pro diváka díky výkonům Zuzany Stivínové a Saši Rašilova odpudivou (a varovnou) studií mravní bídy, zhýralosti a dna cynismu. Sledujeme také emocionálně silný výkon Denisy Barešové v roli Cecile. Dramatizace dá prostor i seniorním postavám, které ale jen stafážují fakt, že za nich to bylo stejné (a mladí to zopakují).

65% V kontextu další tvorby SKUTRU působí Nebezpečné známosti poněkud krotce. Ač režijní umírněnost kompenzují silnými hereckými výkony, nedaří se mi zbavit pocitu, že je to škoda, z mého pohledu šlo o skvělou látku pro výraznější pojetí, díky všem postavám a postavičkám, intrikám i ději - hudebně, pohybově, herecky. Pocit tohoto nedostatku zesiluje i slabé pnutí mezi hlavními postavami v podání Z.Stivínové a S.Rašilova, jež celý kolotoč intrik roztáčí. Přes jejich silné individuální herecké výkony jsem osudovou jiskru nenašla. Oba v tomto smyslu výrazně předčila D.Barešová se svým skvělým a emocionálně silným výkonem a vedle ní i Z.Piškula.

75 %. Režijní tandem SKUTR vsadil tentokrát na sílu slova, aniž by ji tlumily či přehlušovaly vizuální efekty. A vyšlo to více než dobře. Forma tu nepřebíjí obsah, ale plně s ním souzní a účelně spolu s hudbou dotváří atmosféru. Kolotoč zvrhlých intrik a manipulativních hrátek s city druhých se nejdříve pozvolna roztáčí, aby pak se vzrušující gradací kola osudu se životy všech pořádně zatočila. Rezonují zde také odlišnosti mužské a ženské optiky ve vnímání vztahů a lásky. V herecky poměrně vyrovnané inscenaci mě nejintenzivněji oslovily výkony Zuzany Stivínové a Denisy Barešové, nad mimořádností jejího talentu kontinuálně nepřestávám žasnout.

SKUTŘi ve své první režii v nové pozici rozehrávají ve Stavovském divadle monumentální drama akcentující tehdejší i dnešní rozvrácenost některých romantických vztahů ovlivňovaných sobeckostí, manipulací a pomstou. Režiséři mají s adaptací děl epistolárního charakteru zkušenosti, zde jsem však postrádala jejich tradiční vynalézavost či nějaký wow moment. Představení se tak neúprosně táhne a text by zasloužil proškrtat. Saša Rašilov hraje jako o život, Valmonta jako prototyp svůdníka si však představuji jinak. Výborná je ale Jana Pidrmanová a její linka, která je nejpůsobivější. Tradičně skvělá scéna a hudba. Stojí za vidění.
65 %

I přes řadu pozitivních dojmů převládají spíše smíšené pocity. A větší délka tomu zde bohužel příliš nepomáhá. Inscenace sice nijak nenudila, nicméně v druhé polovině se u mě částečně dostavilo čekání na konec. Závěr má svoji určitou sílu, ale rozhodně mě nijak nestrhl ani více nezasáhl. Herecky ovšem vynikající S. Rašilov, jenž to celé neuvěřitelně táhne. Vedle něj výtečná J. Pidrmanová, jejich společné scény patří k nejlepším v celé inscenaci. Hodně zaujala též D. Barešová a nijak nezklamal ani Z. Piškula. Líbila se mi otočná scéna a s ní výborná práce s barvami a světly. Též moc pěkný živý klavírní doprovod. Celkově určitě neurazilo. 65%