Margherita

75%

Zakázali trest smrti, co teď budeme dělat? A máme vůbec právo člověka soudit a zabít?
Tohle můžu jenom doporučit, zvlášť pokud vám nevadí poněkud šibeniční humor a McDonagh, kterého Činoherák umí. Každá postava je dostatečně nesympatická a v depresi. Nezapomenu na Fingerův rozhovor s Gondíkem o počtu popravených, válela jsem se smíchy.

Postupující svíravá deprese, které vévodí Radúz Mácha a Pavlína Štorková.

Trochu jsem se ztrácela v postavách, ale bylo to svébytné, vizuálně působivé a zapamatovatelné, rozhodně povedený kus ve Stavovském divadle.

Moje první setkání s adaptací Ježíše. Vždycky je u muzikálu dobré znamení, když vám alespoň jedna píseň uvízne v hlavě ještě týden po představení, a to se taky stalo. Je to zásluhou nejen Webbera, ale taky trojice hlavních představitelů (Bárta-Dasha-Tomeš), z nichž musím vyzdvihnout hlavně Jidáše Romana Tomeše.

Moc dobrá konverzační komedie, která zbytečně nesklouzává k otřepaným vtipům jimiž by se diváka snažila za každou cenu pobavit. To zvládne svými grimasami Jan Dolanský. Vulgaritám se hra nevyhne, ale dávkuje je s rozmyslem. Občas jsem se sice ztrácela ve francouzských jménech postav, ale na Apolena, Borůvku a Adolpha si pamatovat budu. Viděno na zájezdě.

Proč vlastně vy, kteří tu dnes jste, chodíte do kostela? Děti říkají, že chodí s rodiči a rodiče zase chodí kvůli svým dětem. A není vlastně celá církev zbytečná?

Miroslav Táborský je dokonalý, pro Filipa mám slabost už od dětství.

S tímhle muzikálem jsem se nepotkala, byl originální, ale moc mě nebavil.

Jedna z prvních inscenací, která mě skutečně bavila a přitáhla k divadlu. Viděno v roce 2013.

O hře se ze synopse moc nedozvíte a to je dobře. Téma je sice (jakmile se ho dozvíte) poměrně předvídatelné, ale rozuzlení jsem opravdu nečekala. Sympatie se po celý večer přelévají z jedné strany na druhou a zase zpátky, záleží na hercích, jak svou postavu daný večer uchopí. Nakonec zjistíte, že jsou oba černobílí a nesympatičtí. Martin Finger a Pavel Rímský jsou skvělí, hlediště snad chvílemi ani nedýchalo. Intimní prostor divadla a jednoduchá scéna, doplněná jen o nezbytné množství rekvizit, umocňuje pocit stísněnosti dirigentovy šatny a umožňuje divákovi soustředit pozornost na každý detail obličeje a změnu v dynamice.

Tereze Kostkové a Carmen Mayerové hra vyloženě sluší. Jde poznat, že jako matka s dcerou na sebe slyší a hraní spolu si užívají. Příjemná road komedie. Viděno v roce 2021, bohužel nemám porovnání s představením z Ungeltu.

Nebezpečné známosti je bezesporu kvalitní inscenace, která stojí za vidění. Klasicky text je doplněn o moderní prvky a nápaditou scénografii (kolotoč, otáčivé jeviště). Zuzana Stivinova a Saša Rašilov jsou v hlavních rolích skvělí, ale více na mě zapůsobila Jana Pidrmanová v roli Madame de Tourvel, Denisa Barešová jako Cecilie a Zdeněk Piškula. Stará garda (Janžurová, Preissová, Boušková, Tesařová) má ve hře menší prostor, ale potěší, František Němec zestárl z Valmonta, kterého hrál v 90. letech, do role hraběte de Gercour.

Osiřelý západ jsem viděla před lety v Divadle v Celetné, ale zůstala mi z něj pouze matná vzpomínka na vulgární hádky dvou bratrů, holku, co prodává kořalku a nešťastného kněze. Nedoporučuji těm divákům, kteří neunesou smršť vulgarit a brutálního černého humoru z úst Marka Taclíka a Jaromíra Dulavy, který dokresluje syrovost irského zapadákova, ve kterém má otec Welsh Walsh Welsh mezi farníky dva vrahy a jednoho sebevraha. Do Činoheráku jsem šla na Ondřeje Sokola, který je ve vážně poloze stejně skvělý jako v komediální, a odcházela jsem i s chutí vidět další McDonaghovy hry.

Pokud se dobrovolně nechcete připravit o napínavý příběh plný vtipu, zvratů a jemné duchařiny, zkuste si nic o představení dopředu nezjišťovat. Až budete znát jeho pointu, běžte na něj do divadla znovu a uvidíte ho z nové perspektivy.

Většina děje se odehrává v pravé půlce jeviště, a proto nedoporučuji místa na pravém balkoně.

Velmi povedené a vtipné představení. Ondřej Brousek je nejen výtečný muzikant (jeho klavírní doprovod mi zněl v uších ještě dlouho po představení), ale i velmi dobrý herecký partner. Bára Štěpánová byla zrovna na našem představení hlasově indisponovaná, ale dala to jako královna. Viděno v roce 2022.

Představení jsem viděla 2x a rozhodně ne naposledy, z divadla jsem odcházela naprosto nadšená a nabitá energií. Oceňuji více činoherní zpracování, kterému však nechybí hudební a fenomenální taneční vložky. Prostředí nočního klubu a homosexuálního páru by mohlo vybízet k bulvárnosti a prvoplánovému lacinému pitvoření, jak se bohužel často stává, ale ve Švanďáku se to povedlo vybalancovat. Zásluhu má na tom bezpochyby režisér Dan Hrbek, vynikající Filip Rajmont v roli hysterické Zazy a rozkošného Albina, kterého vyvažuje klidná síla milujícího Georgese Tomáše Petříka. Vtipné a dojemné představení o svobodě, lásce a důležitosti být sám sebou.

Zážitkem je už jen to, že můžete na živo sledovat Jiřího Suchého a Jitku Molavcovou. Příjemné pásmo písniček.

Kytice je vizuálně působivé a svou stylizací snadno zapamatovatelné představení, kterému se daří dobře balancovat tradiční zpracování s moderními prvky. Navíc
je doplněno o výborné herecké výkony staré (Němec, Preissová, Janžurová) i mladé generace (Fialová, Bidlas, Mácha, Borová, Beretová). Určitě je to jedna z nejlepších inscenací, kterou můžete momentálně v ND vidět.

Povedené představení, ze kterého mi nejvíce utkvěla v paměti věčně svačící a telefonující Sandra Černodrinská, Lucie Žáčková a její rozkošné hysterické výstupy, které musel snášet Jan Hájek a přitom se ji neustále snažil dostat z auta, a taky jedna (až příliš) dlouhá sexuální scéna.