SVATOŠOVÁ

Dnešní noc divadel. Divadelní vycházka po divadelním domě.
Divadelní detektivní příběh. Několik postav hledá svého vraha.
Nejhezčí herecká akce heerecka Ada a její milenec hrabě Metternich. Nesmím říkat,kdo je vrah,ale můžu říct, že jsem se dobře bavila.
Zajímavé a jedinečné. Tato akce už se nebude opakovat. Možná ještě v létě. Herci mně neznámi,ale dobří. Dobrá práce,chlapci a děvčata!

První premiéra. Občas jsem nevěděla, na co se to díváme.
Je tam hodně odkazů na ruskou klasickou dramatiku a ruské knihy.
Dva muži. Starší si přišel stěžovat. Mladý byl předvolán. Oba mají svou vinu. Jeden má vypustit rybník kvůli mrtvole. A ten druhý...tu vraždu spáchal. Oba tam sedí, pijí vodku a chroupou cibuli.
Chvílemi jsem se dobře bavila a chvílemi mi šel mráz po zádech.
Vaše Blahorodí a kupcik...
Pan Strebl byl roztomilý, opilecké filozofování mu šlo krásně. Patrik Dergel byl... taky roztomilý, jeho pohybové etudy byly jedinečné.
Děvčatům to slušelo. Dobré písně. Humor takový lehce nakřivo. Za pohyb +5% navíc.

vzhledem k tomu, že jsem nic neočekávala, jsem dostala dost. Dobré gagy, herci byli fresh, my byly v pohodě. Silvestr je v plné polní připraven na naši dobrou náladu.

Francouzská komedie? no a co. Nemusím pokaždé sledovat, jak mi někdo nastavuje to intelektuální fiktivní zrcadlo.

Bez nějakého zajímavého nápadu. Chtěla jsem pochválit Denisu Barešovou se Zdeňkem
Piškulou, ale moc mi to nejde. Chtěla jsem soudobý pohled a civil...
Mám z toho jen "společenskou komedii". Nemám poučení z krizového vývoje...chci poslání! A bez poslání...tě bodnu už!

Včera. No... nevím, čeho se chytit. Ačkoliv jsem tam měla své oblíbence. I když jsem se zasmála. A já když se tam zasmějí... Seděla jsem přímo uprostřed první řady. To je pak těžké. Jsem tak hlučná? Okolo mne se nikdo nesmál. Viděla jsem víc, než jiní?
Celkově nikdo moc nereagoval. To jsou ti vinohradsti diváci. Ono to nebylo tak špatné. Celkově vzacne sourodé, nikdo není "za hvězdu". I jazz tam byl. Ale jinak žádná další přidana hodnota, než motivy z jeho románů. Což není k zahození. Od Škvoreckého mluvím o"Hacasprndovicich", to je neznámé město na severu Čech,kam dostal Danny umístěnku v Nylonovem věku. Například.

Tři ženy. Každá úplně jiná. Jiné možnosti, jiné zkušenosti. Můžou začít znova? Kdo jim chce něco vyčítat?
No,zase jedna politická věc. Tedy já to tak cítím. Ale že to děvčatům sluší spolu. A prvně se pro mne zaleskla Anežka Šťastná. Někdy jsem se zasmála. A u scény s kufrem jsem plakala...a neměla jsem kapesník. Ale souznělo to se mnou. Kdo z nás, české ženy,by chtěl být poraženou osobou v cizí zemi,aby byl vděčen? To si nikdy nedokážeme představit, dokud nepotkáme ženu s jednou rukou plnou dítěte a v druhé kufr. Která ztrácí doklady od nové školky a s pláčem děkuje za vrácení. Velký dík za holčičí hru s koulema.

No, páni... Už je to dávno,co jsem tu knihu četla. Už jsem skoro zapomněla,jak náročné dílo je.
V době,kdy sama řeším změnu svého myšlení, změnu toxických vzorců chování,na mně vyplázne jazyk představa úmyslné manipulace myšlenek....
Jinak dobré výkony pana Punčocháře. Tento nenápadný herec mne překvapuje svou fyzickou kondici. A vedle něj také nezapomenutelný Tomáš Petřík. Příjemný zpěv a dobré vibráto Andrei Bursove. A zajímavá Anežka Šťastná. Ve druhé části se také projevil Jacob Erftemeijer, který tam předtím jen dělal dav.
Za mně dobré,ale opravdu dost dlouhé. Hodil by se i pro žáky od 15 let. Prostě HUSTYYY!

První návštěva v Rokoku. Zrádce...ale možná jenom nešťastný člověk. To nám historie neříká,co si u toho máme myslet. A my to stejně hodnotíme naším pohledem

Ty hudební proluky byly takové uvolnění, i když to vypadalo zvláštně. Jako kdyby ti pánové šli opravdu již pod vlivem někam po Václaváku.

Moc se mi líbily hlavně dámské kostýmy. Ale herecky nejvíce se mi líbili pánové. Všichni.
Druhá část byla vůbec nejzajímavější. Šli jsme po Václaváku s velkými sluchátky na uších až do Petschkova paláce. Tam jsme viděli už jen konec toho chlapa s velkým komplexem méněcennosti.

Generálka
Ptáci.... takoví divní. Sedí na papírových rolích. A jejich pohyb je velmi ostrý a někdy dost silový.
Vždy mne překvapuje,jako Lenka Vágnerová své tanečníky nešetří. Nosí své kolegyně v podkolenní, svazují jim nohy bundou a předvádějí hru svalů s perovymi vějíři v rukou jako pávi. Některé jejich kreace vypadají velmi efektně a zajímavě,ale dost často
spíš mám obavu. Ženy i muži v rukou svých kolegů létají vzduchem, jsou taháni po zemi, svazováni s koleny pod bradou a různě.
Ale proč ne. Život je prostě složitý a nešetří nikoho. Postavme se k tomu tak.

Tak nevím. V legendách starověkých civilizací se objevuje téma vagíny, která má ocelové čelisti. Ty mají mužům uříznout penis. Ale přijde mi to celé jako ironická nadsázka a tak jsem to i pochopila. Líbili se mi tanečníci. Celé představení tak pěkně dotvářejí,i když ona měla odhalenou horní půlku těla a on zase spodní. No, víte, já mám s těmi mužskými pohlavními orgány taky docela problém. Jako pan autor
Otto Weininger měl podobné problémy zase s těmi ženskými. Já v nich vidím symbol agrese, násilí. A on možná ještě zažil horší věci. Ale pořád jsem obdivovatelka útlých mužských zadečku,jako měl ten tanečník. Jsem přesto všechno hetero.

Americká klasika. Moc jsem to chtěla vidět, protože jsem zaznamenala ve filmové verzi Dustina Hofmana a moc se mi ten úryvek líbil. I když jsem dnes řešila taky následky ne moc dobrých vztahů se svým rodičem, tak jsem se svým způsobem vlastně dobře bavila. Martin Donutil byl skvělý. Pochválila jsem mu už Peachuma v Žebrácké Opeře, tak říkám JO, je dobrý. S Miroslavem Donutilem to je složitější, zachytila jsem jeho konec v Národním divadle v Našich Furiantech a připadal mi velmi mdle. Ale tady jim to oběma šlo krásně. A ještě do toho pan Dvořák, ten měl více dramatické scény a asi si to s panem Donutilem fakt užíval. P. Kronerová skvělá. 85%!

No, tak tady dostala přednost forma před obsahem. Samozřejmě, cirkus je vždy na divadle zajímavý a ta živá hudba má taky něco do sebe,ale není mi jasné, proč zrovna cirkus. On tam zase tolik opodstatnění nemá. Co se mi na tom líbilo nejvíc? Tanečníci. A to není moc.A nebyl tam původně ještě jeden nápadník? Na začátku měl účinkovat ještě Šimon Krupa. Chtěla jsem ho vidět, protože nově přišel do ND. No tak nic,no. David Prachař moc nemá co hrát,jen si tam chodí na pérových nožičkách. Proto asi dostal ty figury okolo sebe. Na té postavě mne fascinuje maximálně ta technika,jak vyluzuje to vrčení a ty zvířecí zvuky. Pro taneční výkony 5% navíc. Uf

Generálka. Soudobé pojetí. Vhodné pro školy. Taky tam jedna třída celá byla. Nevypadali, že by se nudili. Pro menší akční výstupy se sekáním zeleniny, ukecaným Cháronem a rytmizovanou rvačkou dvou bratrů a pro větší současné dialogy na téma občanská politika země. Živá hudba naprosto úchvatná a ten historický zpěv! Myslela jsem, že zaktualizovat Antigonu více nejde, ale zase jsem se mýlila. A ještě jsem si zopakovala celý děj řecké tragédie od Oidipa po vládu Kreonta. A pro pokročilé ještě originální text Sofoklovy hry. Sláva řecké divadelní škole! Za mne dobrá, já chci ještě!!

První repríza. Ejhle tepláková souprava! Nejvíce dnešní mi přišli ti milenci v lese. Ten styl mluvy je opravdu dnešní. Mladí dnes face tu face spíše plivou písmenka, než by pronášeli nějaké hlubší dialogy. Ale překvapení byly sportovní výkony! A Tomáš Petřík byl sladký. Jinak jsem to asi moc nepochopila, přestože jsem se bavila. Utekl mi totiž ten přesah do dnešní doby. V původním kontextu zbyla ta esence trapnosti. Taky jsem zažila rodinné výlety do přírody a žiju z toho dodnes. Ale diváci se skutečně bavili ještě venku na zastávce. Takže to bude asi hit. Jo, ať se divák baví, ať se vrací!

Skvělá živá hudba. Ta dává odpich. Vzrušuje nebo konejší. Rytmizuje děj. Jako další kapitola. Když už dochází dech, ženy zvedají ruce. Tančí nebo hněvivě na sebe víří sukněmi. Ritualizuji pohyb a posunují tím děj. Celé je to kompaktní. Nikdo není hlavní postava, nikdo není upozaděna. Je to oblé,jako oblázek. A tak tvrdé a studené. Doporučuji i pro náctileté, nejen pro dívky. Rozhodně je to velmi dobré představení. A to se Na Vinohradech úplně tak často nestává. Rozhodně je to Lorcovo velké dílo a nechce se dát zkazit. Podívejte se a fanděte. Ale nevolejte či či či.

No, pro mne klidně 110%. Pan Buchta coby Montfleury je tak krásně tuhý, až je úplně vláčný. Ty pohybové kreace jsou jedinečné! A nikdy bych neřekla, že ten čichový orgán nemusí být nošen nositelem jen k dýchání. Může i pociťovat a může se i cítit sám. Je to přece jen orgán. Rap té inscenaci vysloveně sluší. A sluší i Lubošovi Veselému, i když jsem ještě nepotkala tak zralého Cyrana. Ale Natálii Řehořové to s ním krásně harmonizuje. Zatímco Bohdanka Pavlíková harmonizuje ty šansony, jako kdyby nic jiného nedělala. Šlo by něco podobného udělat i se Shakespearem? No prostě vyhrává testosteron.

Obchodníka jsem kdysi s Vinohraďáky už viděla. To ještě jezdili zájezdy. Bylo mi ...náct. Teď jsem Lady ...sátka. A nejvíc se líbil Sváťa Skopal. Ale viděla jsem tam tenkrát i Michala Pavlatu. Takže jsem se tentokrát více než Markovi Lamborovi věnovala Zuzaně Vejvodové a její akci s Tomášem Pavelkou. Ne, že bych se nebavila. To spíš naopak. Až jsem sama sebe překvapila, co se ze mně line za zvuky. Já se hihňala jako malé děvčátko! No, oba dohromady byli na pocuc. A samozřejmě Marek Lambora byl král večera, jak stále vyhledával vyvýšená místa, obhazoval se třpytkami a celkově vypínal prsa.

Je to takové divné. Většina postav jsou magoři. Včetně pastora Ivana. Nějak nedošel k fázi smíření se skutečností. Ale nakonec mi to díru do hlavy neudělalo. No, ale budu si to muset ještě zafixovat. Já jsem taky toho názoru, že nás nepronásleduje ďábel. Ten nás má na háku. To si většinou děláme sami. Neumíme se zeptat správně, v časové tísni zmatkujeme. A zraňujeme další okolo. Vrsime chyby na sebe. Ale svým způsobem to je krásné. Tak jako na levačku, ale půvabné. Tedy Jacob Erftemeijer je roztomilý. To je přesně hra pro něj! A Robert taky dobře sekunduje. Oni to spolu umí. Nebetyčné finále!!

Hm, freak show. Už to zrovna v tomto divadle bylo. Jako muzikál. Nevím, jak to Lenka Wagnerová dělá, používá jen jednoduché prostředky, třeba dřevěné tyče. Ale mne to vždy vyvede někam do lehce nekonformní zóny. Hadí žena, že ktere si impresario uplete třeba vánočku. Dívky siamská dvojčata, která chtějí vlastní muže, vlastní životy... A to zrdcadlo, tam jsem se viděla dostatečně. Vždy jsme dvojí v jednom těle. Věděli jste to? Zrozeni jsme přece z muže a ženy. A jsme tam také jako rodič a dítě.A náš mozek je také složen ze dvou půlek. Nelíbí se vám to? No, není to povinnost. Běžte se podívat!

Krásný den, dneska loutky. A roboti. Různé druhy loutek, a vtipní pánové loutkáři. Celé to bylo orámované zkouškovým stylem. Moc se líbila pointa s figurínami. Zvláště, když je postupně svlékli. A ženská figurína měla dokonce otevírací bříško, kde byl maličký robotek. A nakonec ještě telefonát s Národním Divadlem, kde jim tuto variantu zakázali! Půvabný styl, já jejich způsob vyjadřování miluji! Co mám fakt nejraději, je možnost jít se podívat na loutky, případně je vzít do ruky. A sezbirala jsem jim vojáčky. Příště snad už si budu moci dát něco z jejich baru. A fakt na to dostanu 50% slevu?

Včera. Už jsem viděla na internetu. Ale byla jsem zděšená. Takže živě. Ale dojem lepší nebyl. Pan Hanuš mi přišel jako vyprázdněná karikatura, jako loutka ovládaná bývalou slávou. Děsivé. Ale pan Hanuš za to asi sám nemohl. A vedle něj Andrea Buršová jako uječená panička Zdenička. Doplňovali se dobře. Nejlepší mi přišla Deniska Barešova jako zoufalá dcera Jana. Dobrá kreace s židlí. A vedle ní Kateřina Holanová s Downovým syndromem. S pokrčenými punčochami, zkroucenýma rukama, s dětskou hravostí házející kuličkami. Naprosto úchvatné. Úžasní Luboš Veselý a Bohdanka Pavlíková. Oni vždy skvělí!

Stan na konci holešovického výstaviště. Cesta zpět není osvětlená. Orientace podle osvícené fontány. Komponované představení s romskými performery. Celkem inteligentní, dost nekorektní humor. Leckdy i mrazivý. Ale mně se to líbilo. Byla jsem opravdu nadšená. Nic podobného jsem ještě neviděla. Líbila se mi ta interakce s námi diváky. Dobrá kapela a ti lidé umí i zpívat. Těžko je to s něčím srovnávat, když jsem příznivcem hlavně činohry.Ale já jsem se dobře bavila a to je pro mne důležité. Ano, má smysl tímto způsobem upozorňovat lidi na jejich rasové předsudky.

Takové divné, téměř trapné. Jízlivé a jedovaté. Občas vtipné. Tak to mám nejraději. Nedovedu si představit, že by takový herec z Národního divadla byl ochoten přijít z představení na návštěvu do "umělecké" rodiny. Ale když by byl členem mecenášského klubu, tak proč ne, že? Výborný pan Hájek a také pan Jeništa, na toho jsem byla moc zvědavá. A nezklamal mě. Celý soubor zatím neznám, třeba se více poznáme. Záleží na nové sezóně, jestli to vydrží. Za mne dobrý!!

Poměrně složitá věc. Je to napsané jako (více v článku na blogu)

Zlatovlasá panna znovu mezi náma. Na to, že je to pro děti, velice vyšperkované. Dobré rytmizování pomocí úderné jednotky bicích nástrojů. Úplně jsem cítila chuť smažící se cibulky a nugátových bonbonů. Vtipní herci a také tanečníci. Dobrá scéna, točna s rámem a pouhé kusy látky, do toho stínohra.... to vše hraje s Vámi. A co nějaký merch? Co takhle třeba sušenky s logem? Navyšuji původní scóre: 85 %