Moje první setkání s MDp a již tak hustokrutopřísné! Král Otakar a Rudýnek Habsburk jak vyšití, tedy  Martin Pechlát démonicky máchající motorovou pilou. A Ivan Lupták, velebně  kynoucí rukama svému lidu. Jsemť v rozpacích, čeho jsem byla svědkem. Chvíli to hřmělo jak od Shakespeara, chvíli muzikál. Ale rozhodně to mělo koule. Také živí hudebníci hráli na plné koule, testosteron a adrenalin se v chuchvalcích valil na prostý lid pod forbínou.  Všude samé dřevo, piliny a mulč. Takový  drajv jsem doposud nezažila, i když  historické reálie jaksi moc nezapadaly do děje. Zatímco soudobé narážky tam zase zapadaly  až příliš. Také dvě místní dámy se vyznamenaly, paní Fidlerová byla jako královna naprosto úžasná, mluva středověká, dokonce se středověkým kostýmem. Johana Schmidtmajerová jako Kunhuta Uherská naprosto civilní, kostým zajímavě moderní. Dokonce když z ní Aleš Bílík coby Záviš z Falkensteina sundal gobelínově zdobený krajkový vrchní šat, tak pod tím se objevují hladké pouzdrové černé šaty, v nichž herečka hraje po zbytek představení. Zajímavé! Líbí se mi.

No a že tam chvílemi Ivan Lupták stojí nah...? To mu jen převlékají celý oděv včetně pláště, v němž pak do rytmu imituje Elvise. Martin Pechlát na rozdíl od něj pak zústává toliko ve spodním rouše, poražený český král, vazal císaře Rudolfa. Pak je v tomto stavu dokonce lepicí páskou připoután k rakvi. Dobře mu tak, odvrhl královnu Markétu a nechtěl vrátit její země! 

Bavila jsem se pekelně, i když to bylo peklo, sledovat výstřiky krve, dobíjení zraněných, smrtelný chropot.... Ale užila jsem si to. Dávám tomu klidně 85 %, i když by mne mohl třeba vzít ďábel, že? Doporučuji všem, kteří mají smysl pro temný humor. A již si plánuji, jak toto představení půjdu třeba příští sezonu. Ovšem moc se nedivím, že zrušili veřejnou generálku...