Generálka 22.11.

Kdo zná Větrnou Hůrku, tomu musí být jasné, že to bude pekelné! A taky tedy bylo. I když chápu dvojici divaček vedle mne, že to vzdaly v půli představení. Sedět v první řadě je někdy těžká konfrontace s realitou. V tomto případě na Vás třeba prská voda z hadice.

Ale nejdřív pochválím pan scénografa Cpina. Scénu s " krabičkou" už jsem viděla, třeba v Národním. Ale aby s hercem hrál i kdejaký kus kamene, větve jako keře, do kterých se hlavní hrdinka zaplétá, nebo jen obyčejná našikmo nakloněná prkna, to jsem tak často neviděla. Pak ještě pochválím pohybovou spolupráci Radima Vizváryho. Nejdřív jsem se podivovala. Ale když jsem pak viděla hereckou akci, kdy Maruška Štípková opakovaně skáče na Jana Grundmana, nebo jejich inscenované rvačky apod., pak jsem pochopila, že na toto je potřeba odborník, aby se herci nezranili a aby akce vypadala přirozeně.

Jinak příběh znám z knihy, ale přesto jsem byla dost vyrušena z klidu a měla jsem najednou naprosto zvláštní pocit, že se mi moji hrdinové zhmotňují před očima. Ale bohužel se zhmotňovali opravdu pekelně realisticky, s veškerým neoblečeným tělem, téměř jsem cítila pot jejich těl a zápach mrtvých ptáků. Takže pro mne to nebyla realistická hra, já to nazvala naturalismem.

Pokud se týče herců, mohli jste zachytit víceméně všechny nové tváře, které se Vám v této sezoně ve Švanďáku nabízejí. Maruška Štípková tedy není nová, ale ta její KATEŘINA EARNSHAWOVÁ byla úžasná!!! A Jan Grundman k ní velice dobře jde. Má vzácné charizma, je neokoukaný, on je tam nový. A umí!  Moc to ve hře vidět není, stále jen řve,  je divoký. A má být proč. Už ten začátek hry, jakým způsobem se dostal do rodiny: Je tam vkutálen jako velký míč, zakrytý dekou. Pak ho drsně chytne Nelly, služebná ( Klára Cibulková), nacpe ho do plechové vany a další sloužící, Josef (Tomáš Petřík) ho postříká hadicí. Opravdovou, tlakovou. A Jan Grundman se vztyčuje v té vaně, zmrzlý z té studené vody a kouká na celou rodinu. Už ten začátek má grády. Protihráčem a budoucím manželem Kateřiny je Edgar Linton, Tomáš Červinek. A to už to pak lítá, prach, peří, emoce...

Další nová je tvář je Anna Stropnická, hraje Isabelu Lintonovou. Je to sestra Edgara a zamiluje se do Heatcliffa. Přesto, že ji Kateřina varovala. Moc akce tam nemá, protože je pak tím "zlým mužem" unesena. Jen porodí důležitého potomka, a odchází ze scény nadobro. Nevypadá úplně marně, takže uvidíme. Pak je tam ještě Hindley Earnshaw (Matěj Nechvátal), je to bratr Kateřiny. On získává po smrti otce panství na Větrné Hůrce, přivádí si z města Francis (Marta Dancingerová). Ta to tam taky dlouho nevydrží, za dost zlých podmínek porodí dalšího důležitého potomka a rovnou umírá. Její manžel tam ještě chvíli vzdoruje svému žalu, ale ty jeho opilecké scény, kdy je konfrontován duchem své zemřelé ženy, ty jsou fakt drsné. Nic pro slabé nátury. Ale docela zajímavá studie.

Po přestávce, kdy jsem na kraji první řady zůstala úplně sama, se přihlásila nová generace tohoto příběhu, a to jsem se prvně zasmála. Kateřina Lintonová ( Denisa Barešová), dcera té původní Kateřiny, jinak ještě puberťačka, se prvně objevuje na Větrné Hůrce. Panuje tam Heattcliff, ten tam má dva syny. Lintona, syna Izabely. Drobný, víc dítě než dospívající muž, Richard Hes. Jeho vlastní syn. Dost nemocný, ale otec s ním má velké plány. A pak Harenton Earnshaw, syn opilce Hindleye Earnshawa. Toho si tam drží jako pohůnka. Sprostý, hloupý, schválně nechaný bez vzdělání. Hraje na elektrickou kytaru a vyrábí něco jako "AC/DC" hluk. Jan Mansfeld. A interakce mezi těmi bratranci byla taková... no jeden byl sprostý, druhý se ho bál...roztomilé. Já se bavila. A do toho hluku se porůzně ještě zjevuje Josef, aby tam něco citoval z bible, nadával, nebo s apokalyptickým výrazem do rytmu tvrdého metalu ve vztyčených rukou rachtal lahvemi od piva. Vskutku Apokalypsa now! Nejlepší bylo na konec, když tam Heatcliff mluví sám ke své milované zemřelé Kateřině, jak ho hrobník k ní přiloží. Z jedné strany Edgar, její muž, z druhé on. A pak tam také dost drsně naráží do portálu, několikrát, aby uspíšil svou smrt. Řekla bych, že tyto scény na konci příběhu byly opravdu vymazlené.

Takže Jan Grudman jako nováček má ode mne jedno velké plus. Doufám,že režie pana Františáka se na této úrovni udrží i nadále. Já ted dávám za tuto hru 85% a přijdu se ještě podívat, kam to spěje. Byla jsem velmi, i když drsně metalicky, spokojena.