Panoptikum

Taneční hra (asi nejblíž k baletu?), v 90 minutách uslyšíte tak 4 věty, ale tanečními kreacemi se dozvíte všechno. Každopádně se budete cítit jako ve 250 let starém panoptiku, kde budete překvapení, zhnusení, okouzlení i pohoršení zároveň. Klobouk dolů nad umělci. Je to skvělé! (BTW: Městská divadla pražská mají se stejným tématem hru Elefantazie, je to zajímavé srovnání, protože jedna hra je o naději a končí tragicky a druhá je tragická a končí nadějí). Jo a Elefantazie je klasická hra. Pokud chcete vidět obě, tak Elefantazí začněte.

Jednoduše geniální - nejlepší z tohoto žánru, co jsem na české scéně viděla. Předčilo má očekávání. Představení, které diváka pohltí atmosférou a výrazovými prvky. Světová úroveň všech účinujících. Představení, které rozhodně stojí za pozornost. Byla jsem poprvé a rozhodně ne naposledy.

Výborná hudba, choreografie a kostýmy.

Hm, freak show. Už to zrovna v tomto divadle bylo. Jako muzikál. Nevím, jak to Lenka Wagnerová dělá, používá jen jednoduché prostředky, třeba dřevěné tyče. Ale mne to vždy vyvede někam do lehce nekonformní zóny. Hadí žena, že ktere si impresario uplete třeba vánočku. Dívky siamská dvojčata, která chtějí vlastní muže, vlastní životy... A to zrdcadlo, tam jsem se viděla dostatečně. Vždy jsme dvojí v jednom těle. Věděli jste to? Zrozeni jsme přece z muže a ženy. A jsme tam také jako rodič a dítě.A náš mozek je také složen ze dvou půlek. Nelíbí se vám to? No, není to povinnost. Běžte se podívat!

záznam
Ačkoliv se může zdát, že inscenace Panoptikum přímo ukazuje na film Freaks (1932), není to zcela pravda. Ani odkazy na známé panoptikální "celebrity" nejsou jediná a přímá cesta, dokonce ani představa, že takto snad vypadá nový cirkus. Přesto byly všechny (a ještě pár dalších) použity, mluví specifickým jazykem tance a vytvářejí zvláštní příběh o boji o právo být lidmi, ne věcmi. O lásce, nenávisti, závisti, soudržnosti, nestálosti a křehkosti lidského života vůbec. A taky o kvokání a pštrosím péru na zadku.

Freaks LV&C ctia pôvodny film z roku 1932,...ich freaks su rovnako invenčne, démonicke,něžne,dojemne...byť to o pár minút kratšie bolo by to dokonale...napriek tomu je to zase posun inam a objavenie nových dimenzii v rámci spolku...prepojenie s operným spevom pripomína jednu s bessonovych freaks...sloni muž zase příšeru od lyncha...klobúk dolu a ďakujem

Jedná se o takový cirkus:-)

Skvele predstaveni!
Vyborne pohybove zvladnute, skvela kouzelnicka cisla, pekne kostymy a poutavy hudebni podklad. Tleskam!

Taneční hra (asi nejblíž k baletu?), v 90 minutách uslyšíte tak 4 věty, ale tanečními kreacemi se dozvíte všechno. Každopádně se budete cítit jako ve 250 let starém panoptiku, kde budete překvapení, zhnusení, okouzlení i pohoršení zároveň. Klobouk dolů nad umělci. Je to skvělé! (BTW: Městská divadla pražská mají se stejným tématem hru Elefantazie, je to zajímavé srovnání, protože jedna hra je o naději a končí tragicky a druhá je tragická a končí nadějí). Jo a Elefantazie je klasická hra. Pokud chcete vidět obě, tak Elefantazí začněte.

Jednoduše geniální - nejlepší z tohoto žánru, co jsem na české scéně viděla. Předčilo má očekávání. Představení, které diváka pohltí atmosférou a výrazovými prvky. Světová úroveň všech účinujících. Představení, které rozhodně stojí za pozornost. Byla jsem poprvé a rozhodně ne naposledy.

Výborná hudba, choreografie a kostýmy.

Hm, freak show. Už to zrovna v tomto divadle bylo. Jako muzikál. Nevím, jak to Lenka Wagnerová dělá, používá jen jednoduché prostředky, třeba dřevěné tyče. Ale mne to vždy vyvede někam do lehce nekonformní zóny. Hadí žena, že ktere si impresario uplete třeba vánočku. Dívky siamská dvojčata, která chtějí vlastní muže, vlastní životy... A to zrdcadlo, tam jsem se viděla dostatečně. Vždy jsme dvojí v jednom těle. Věděli jste to? Zrozeni jsme přece z muže a ženy. A jsme tam také jako rodič a dítě.A náš mozek je také složen ze dvou půlek. Nelíbí se vám to? No, není to povinnost. Běžte se podívat!

záznam
Ačkoliv se může zdát, že inscenace Panoptikum přímo ukazuje na film Freaks (1932), není to zcela pravda. Ani odkazy na známé panoptikální "celebrity" nejsou jediná a přímá cesta, dokonce ani představa, že takto snad vypadá nový cirkus. Přesto byly všechny (a ještě pár dalších) použity, mluví specifickým jazykem tance a vytvářejí zvláštní příběh o boji o právo být lidmi, ne věcmi. O lásce, nenávisti, závisti, soudržnosti, nestálosti a křehkosti lidského života vůbec. A taky o kvokání a pštrosím péru na zadku.

Freaks LV&C ctia pôvodny film z roku 1932,...ich freaks su rovnako invenčne, démonicke,něžne,dojemne...byť to o pár minút kratšie bolo by to dokonale...napriek tomu je to zase posun inam a objavenie nových dimenzii v rámci spolku...prepojenie s operným spevom pripomína jednu s bessonovych freaks...sloni muž zase příšeru od lyncha...klobúk dolu a ďakujem

Jedná se o takový cirkus:-)

Skvele predstaveni!
Vyborne pohybove zvladnute, skvela kouzelnicka cisla, pekne kostymy a poutavy hudebni podklad. Tleskam!

Výborná hudba, choreografie a kostýmy.

Jedná se o takový cirkus:-)

záznam
Ačkoliv se může zdát, že inscenace Panoptikum přímo ukazuje na film Freaks (1932), není to zcela pravda. Ani odkazy na známé panoptikální "celebrity" nejsou jediná a přímá cesta, dokonce ani představa, že takto snad vypadá nový cirkus. Přesto byly všechny (a ještě pár dalších) použity, mluví specifickým jazykem tance a vytvářejí zvláštní příběh o boji o právo být lidmi, ne věcmi. O lásce, nenávisti, závisti, soudržnosti, nestálosti a křehkosti lidského života vůbec. A taky o kvokání a pštrosím péru na zadku.

Skvele predstaveni!
Vyborne pohybove zvladnute, skvela kouzelnicka cisla, pekne kostymy a poutavy hudebni podklad. Tleskam!

Freaks LV&C ctia pôvodny film z roku 1932,...ich freaks su rovnako invenčne, démonicke,něžne,dojemne...byť to o pár minút kratšie bolo by to dokonale...napriek tomu je to zase posun inam a objavenie nových dimenzii v rámci spolku...prepojenie s operným spevom pripomína jednu s bessonovych freaks...sloni muž zase příšeru od lyncha...klobúk dolu a ďakujem

Jednoduše geniální - nejlepší z tohoto žánru, co jsem na české scéně viděla. Předčilo má očekávání. Představení, které diváka pohltí atmosférou a výrazovými prvky. Světová úroveň všech účinujících. Představení, které rozhodně stojí za pozornost. Byla jsem poprvé a rozhodně ne naposledy.

Taneční hra (asi nejblíž k baletu?), v 90 minutách uslyšíte tak 4 věty, ale tanečními kreacemi se dozvíte všechno. Každopádně se budete cítit jako ve 250 let starém panoptiku, kde budete překvapení, zhnusení, okouzlení i pohoršení zároveň. Klobouk dolů nad umělci. Je to skvělé! (BTW: Městská divadla pražská mají se stejným tématem hru Elefantazie, je to zajímavé srovnání, protože jedna hra je o naději a končí tragicky a druhá je tragická a končí nadějí). Jo a Elefantazie je klasická hra. Pokud chcete vidět obě, tak Elefantazí začněte.

Hm, freak show. Už to zrovna v tomto divadle bylo. Jako muzikál. Nevím, jak to Lenka Wagnerová dělá, používá jen jednoduché prostředky, třeba dřevěné tyče. Ale mne to vždy vyvede někam do lehce nekonformní zóny. Hadí žena, že ktere si impresario uplete třeba vánočku. Dívky siamská dvojčata, která chtějí vlastní muže, vlastní životy... A to zrdcadlo, tam jsem se viděla dostatečně. Vždy jsme dvojí v jednom těle. Věděli jste to? Zrozeni jsme přece z muže a ženy. A jsme tam také jako rodič a dítě.A náš mozek je také složen ze dvou půlek. Nelíbí se vám to? No, není to povinnost. Běžte se podívat!