TomAka

Velmi originální, propracované a působivé představení o pekelném propojení světské a církevní moci. Příběh je známý a nepřekvapivý, ostatně stále jej prožíváme (naštěstí zatím ne z bezprostřední blízkosti). Herečky/zpěvačky i hudebníci podávají skvělé výkony a je úžasné sledovat, jak jim záleží na každém detailu. Mimořádný zážitek.

Nesmírně ambiciózní představení. Ivan Buraj se jako umělecký šéf očividně chtěl uvést velkým gestem. Jak naznačuje mé hodnocení, podle mne se mu to podařilo. Představení je mimořádně originální, plné nápadů a kulturních narážek. Až natolik, že je někdy těžké všechno usledovat. Tím si vysvětluji zdejší nízké hodnocení. Přitom komické drama má velkou sílu a herci jsou skvělí (přičemž někteří musí, díky nezvyklé koncepci rozsynchronizovaného kina na divadle, kombinovat divadelní a filmové herectví). Třeba pimprlová herecká kreace Jana Vondráčka v úvodní části představení je obdivuhodná a úžasně dotažená do detailu.

Neuvěřitelné, jak se dá z minima udělat (skoro) maximum. Byl jsem na představení s kolegy z Německa a Švýcarska a byli podobně nadšení jako já. Imaginativní představení, které se ale těžko sejde s lidmi s omezenou imaginací a vstřícností.

Jednoduchý, ale originální a skvěle zpracovaný nápad. Probírání nikdy nenatočeného amatérského filmu s věrohodnými a mnohdy nesmírně vtipnými reminiscencemi na další dětské projekty, jaké důvěrně zná snad každý z nás, pobaví i lehounce dojme. Všichni Handa Gote účinkující (nějak se mi nechce psát "herci" (i když (si) hrají výborně) jsou sví a výteční. Nevím, do jaké míry představení ocení opravdu mladí diváci, ale pro toho, kdo je alespoň trochu pamětník, má vtažení do vzpomínek neodolatelné kouzlo. A navíc ty jednohubky!

Paní Dallowayová je, zdálo se mi, nezdramatizovatelný text. Na Zábradlí se to ale podařilo. Chvíli trvá, než si člověk na zvláštní rozdvojování postav do dvou hlasů (a jedné postavy do dvou mužů) zvykne, ale v druhé polovině se divadlo rozjede a nakonec je ze stresujících příprav na párty docela výjimečný divácký zážitek. Představení nemohu doporučit lidem, kteří jsou fanoušky akčních filmů, ale fanoušci Virginie Woolfové téměř jistě zklamaní neodejdou.

Vtipné i děsivé představení s výbornými hereckými výkony. Předlohu jsem nečetl, ale dramatizace je rozhodně nápaditá - s řadou opravdu působivých scén (ale i nekolika hlušími místy). Když člověk trochu ví, na jaký typ představení jde, nepřekvapí ho, že hra nemá silný dějový oblouk. Trochu nepřesvědčivě na mě působily scény s vedlejšími postavami přátel a matek, se kterými jako by si režisér moc nevěděl rady. Dal bych 75%, ale vzhledem k přesvědčivým i zábavným výkonům Lewandovské, Königa a Kameníkové zaokrouhluji nahoru.

Mimořádně barvité a nápadité představení se skvělými tanečně-herckými výkony. Asi není kvůli své bizarnosti pro každého, ale mně směs humoru, kouzel a působivě dojemných scén nadchla.

Představení s působivými scénami a vynalézavou (i když jednoduchou) scénografií. Většinu času jsem nevěděl "která bije", ale přesto jsem se nenudil.

Zábavné představení v lehce pimprlové nadsázce s roztomilými hereckými výkony, které si herci i diváci užívají. Trochu rozpačitě laciná mi přišla kartónová scénická a kostýmní výprava. Dovedl bych si představit, že jiná by představení ještě pozvedla.

Představení při rozjezdu trochu drhlo, ale postupně se rozvíjelo do přesvědčivého psychologického dramatu s hořce vtipnými pasážemi, v nichž se o humor starala zejména Eva Salzmanová v roli svérázné matky hlavní hrdinky. Příběh zprvu pochopitelné a sympatické touhy, která se mění v destruknívní umanutost, má svou sílu, ale poslední půlhodina představení se scénou z festivalu a závěrem z mého pohledu až moc tlačila na pilu. Neseděla mi ani scénografie s obřími schody (které se nicméně pod herci prohýbají), mnoha plastovými pařeništi a obří černou plachtou. Zdá se mi, že méně by bylo více. Herci v hlavních rolích ovšem byli výborní.

Kafkovské představení, které není pro přecitlivělé povahy, přináší spoustu černého humoru a zvratů. Přes veškerou bizarnost je člověk postupně do podivného McDonaghem vytvořeného světa vtažen a začíná si klást otázku, do jaké míry je každá z postav zodpovědná za to, co dělá (a do jaké míry je za to, co dělá, zodpovědný každý z nás). Herci jsou velmi dobří až výborní, a přesto, že se najdou momenty, kde text i představení trochu drhne, výsledný dojem je silný.

Představení, o kterém jsem zaslechl rozporuplné reference, a ke kterému jsem byl kvůli názvu trochu skeptický (název Kartonový taťka je opravdu přiblblý), se ukázalo být opravdu rozporuplné. Kombinovalo nápaditost, dobré vtipy a gagy se slabšími, a někdy moc tlačilo na pilu humoru přemírou sprostých slov. Vynahrazovaly to ale silné scény, při nichž tuhl smích na rtech. Velmi zajímavý (a opět rozporuplný) byl i režijně vynalézavý, ale lehce plakátový závěr. Těžko bych se rozmýšlel mezi 60 a 70 procenty, ale zajímavá beseda po představení moje hodnocení posunula na jasných 70%.

Je neuvěřitelné, jak i po devadesátce dokáže Jiří Suchý z minima vytěžit maximum. Samozřejmě i díky tradičně výborné Jitce Molavcové a malinko tužšímu (ale stále šarmantnímu) Jiřímu Štědroňovi. Moc příjemné představení, které mi přiměřeně polechtalo bránici, i mě potěšilo povedenými písničkami. Spokojenost.

Dojemná pocta Jiřímu Šlitrovi od Jiřího Suchého. Nové verze písniček jsou někdy docela dobré, někdy výtečné - jako třeba Máslo Jitky Molavcové nebo horor Podivná hodina. Není to bomba, ale co jsem čekal, to jsem dostal.

Silné představení se skvělou Terezou Dočekalovou a výborně sekundující Rosálií Malinskou nabízí strhující pohled do reality (skoro)dnešního Ruska (i s působivou aktualizační vsuvkou) i do prožitků netuctové mladé ženy. Šel bych znovu.

Velmi působivé představení. Hlavní motiv sice člověku připadá trochu povědomý, ale díky výborným hercům je člověk snadno vtažen do děje. Jistou slabinou je příliš velký věkový rozdíl mezi herci - protagonisté by podle příběhu měli být v podstatě vrstevníky.