TomAka

Velkolepé amatérské představení v němž počet herců není o moc menší, než počet diváků. Režie je nápaditá, herecké výkony nepřekvapivě nevyrovnané, ale celkový dojem pozitivní.

Čekal jsem docela trpělivě, kdy představení "naskočí", ale bohužel jsem se nedočkal. Ne, že by tam nebyly hezké chvilky, děvčata se snaží, ale byly to opravdu jen chvilky a celkový dojem byl rozpačitý. Přitom má člověk pocit, že by to mohlo být hezké představení, kdyby bylo dotažené, ale pan dramaturg a paní režisérka ho prostě do podoby, kdy by bylo opravdu zábavné nebo opravdu dojemné (nebo obojí), nedotáhli.

Tuto hru O´Neilla jsem viděl potřetí a potvrdil jsem si názor, že je skvělá. Viděl jsem kdysi legendární představení v Činoherním Klubu a představení v Dlouhé se mi zdá jiné, ale srovnatelné (přinejmenším na mne udělalo srovnatelně silný dojem). Všichni herci byli ve starém i novém představeních úžasní a emočně mi tohle nové přišlo snad ještě působivější. Není to samozřejmě nějak veselé divadlo (i když vtipné momenty se najdou), ale přesto na mne ten depresivní vhled do světa jedné rodiny působil katarzně. (Plné hodnocení nedávám kvůli pasáži terapie, hlavně kvůli tomu, že na terapeutovi bylo příliš znát, že je terapeut a ne herec.)

Buchty a loutky opět nezklamaly/nezklamali. Nápadité představení se spoustou gagů i improvizovaných vtipů, které vyplynuly z dění na jevišti i v hledišti. A játra!

Velmi zábavné představení na velmi omšelé téma. Oba protagonisté jsou výborní a nápadů je v představení přehršel. Autoři a režisér měli trochu problém se zakončením hry, ale to se jim dá odpustit. Jako odpočinkové divadlo skoro bez chyb.

Pozoruhodný a silný příběh, při jehož zpracování do divadelního představení si režisér a spoluautor Tomáš Dianiška (opět) ukousl velký krajíc. Opět předvádí vynalézavost, ale ne vždy děj funguje a některé věkové proměny herců vypadají trochu komicky. Pavel Neškudla mi jako hlavní představitel úplně nesedl - dost často jsem mu nevěřil (což ale může být víc problém režie než jeho samotného - těžko říct). Váhal jsem mezi 60 a 70 a dováhal jsem se k 70%.

Výborné představení, kde si myslím skoro každý najde to své. Místy přesvědčivě děsivá atmosféra se přirozeně prolíná s inteligentním britským humorem. Chvilku se děj rozjížděl, ale postupně se všichni čtyři herci do svých rolí dostali a byli vynikající. Pan Holiček zaslouží velkou pochvalu za obsazení i za citlivou a vynalézavou režii. Pro mě plnohodnotný divadelní zážitek.

Výborné barvité představení, s mimořádnou scénografií, ve kterém jsou čechovovské motivy říznuty masovými vraždami. Před 24. únorem bych možná dal "jen" 90%, ale děsivě mrazivá aktuálnost tohodle divadla zvedá moje hodnocení na na nekompromisních 100%.

Hra se pomaleji rozbíhá, ale finále je strhující. Hudba Ferdinanda Havlíka i Suchého texty srší (jako vždy) nápady a ansámbl si představení očividně užívá, což se přenáší i na diváky. A vidět Jiřího Suchého ve zlatých podvlíkačkách prostě stojí za to. Určitě to není představení pro každého, ale já mám na Suchého humor, na jeho nostlagii i na jeho tingl-tanglovou estetiku buňky, a tak jsem si tuhle návštěvu v Semaforu moc užil.

Inscenace, která začíná poněkud nevěrohodnými hádkami postupně člověka vtáhne, především díky výborným hereckým výkonům Ireny Kristekové a Mileny Steinmasslové (i přesto, že je bohužel na svoji roli poněkud mladá a příliš čiperná), kterým mužští kolegové velmi zdatně sekundují. Celkový dojem je silný a (kulantně řečeno) neoptimistický. Uvádět hru i pod hlavičkou komedie je, alespoň v případě této inscenace, trochu podfuk.