Můj boj. Zamilovaný muž

I bez výrazného dějového oblouku je tahle dramatizace románu K.O.Knausgårda zajímavou podívanou, která svou upřímnou vivisekcí partnerských vztahů navozuje až bergmanovskou atmosféru. Režisér J.Mikulášek vedl herce k civilnějšímu pojetí a místy i lehkému odstupu od postav, daří se mu tímto způsobem nacházet hodně ironických momentů v zobrazování všednodennosti. Velice dobře funguje chemie mezi ústředním párem, který tvoří M.König a S.Lewandowska, ve vedlejších rolích vynikne i A.Kameníková. Severskou odtažitost zdárně sugeruje i důmyslně vymyšlená scéna M.Cpina. Tenhle rozbor krize středního věku se Na zábradlí povedl.

--- Život jako čištění zubů aneb dělám na pravdě --- (více v článku na blogu)

Pro mě dosavadní vrchol aktuálního repertoáru DNz. Od první chvíle jsem cítila, že se koupu v esenci krásy – v divadle autentickém, přesném a plném opravdového života. Geniální výprava M. Cpina a výtečná hudba vytvářejí svět, v němž emoce pulzují v každém detailu. M. König a S. Lewandowska mají dokonalou chemii a jejich proměna od něhy k hněvu zasahuje přímo do srdce: „Věci, které ve mně na začátku vzbuzovaly něhu, ve mně na konci vzbuzovaly hněv.“ Přesně tak Můj boj bolí a dojímá. Jemně odlehčená nota A. Kameníkové dodává inscenaci prostor nadechnout se. Tento ryzí, intenzivní zážitek se mnou silně pohnul a potřebuji tyto emoce prožít znovu.

Dramatizace jedné části autobiografické románové hexalogie K. O. Knausgårda. Dramaturgyně D. Štědroňová a režisér J. Mikulášek z knižní předlohy na jeviště úspěšně přenesli osobní situaci autora a jeho rodiny, která může leckomu více či méně připomínat jeho vlastní problémy. Jejich prodlouženou rukou se stali zejména scénograf M. Cpin a hlavní představitel M. König, jenž se občas uchyloval k odstupu a ironii, což přineslo další roviny. Precizní práci odvedli i ostatní herci, hostující S. Lewandowska se souboru DNZ promptně přizpůsobila. Titul z repertoáru a stylu DNZ nikterak nevybočuje, jistě se zařadí mezi místní vyhledávané počiny.

Inscenace zaujme především sugestivním výkonem M. Königa, jenž s velkou přesvědčivostí ztělesňuje čtyřicátníka ocitajícího v krizi středního věku a bilancujícího jednu velkou etapu svého života, díky čemuž odkrývá své pochybnosti, slabosti i skrývané obavy. Režijní vedení J. Mikuláška, jenž spolu s D. Štědroňovou připravil dramatizaci, divákům výtečně přibližuje intimní rovinu lidských emocí a myšlenek, jež obvykle raději před světem, ale i sami sebou skrýváme. Celkový dojem umocňuje vizuálně nápaditá scéna M. Cpina a herecká souhra. Z účinkujících bych rád zmínil zejména S. Lewandowskou coby ženu hlavního hrdiny, a A. Kameníkovou.

Život je prostě boj a není vždy lehké se s tím nějak vyrovnat. Jedna z cest může být takováto zpověď jednoho čtyřicátníka, kdy nás nechá nahlédnout pod povrch. Tam kde řeší vztahy, ke svému okolí, k nejbližším, ke své lásce i sobě samému. Tam kde je člověk zranitelný. Tato inscenace vás dokáže vtáhnout a také správně zasáhnout. Zároveň je to dobře odlehčeno, s humorem sobě vlastním, a výsledkem je pak milá, citlivá a úsměvná hra s řadou výtečných hereckých výkonů. Potlesk zejména pro M. Königa, S. Lewandowskou a A. Kameníkovou. Navíc se povedla geniální scéna, jenž má úžasnou symboliku a v níž to celé nádherně funguje.

Ve scénografické monumentalitě severské nábytkové skříně se rozehrává retrospektiva zvláštního vztahového příběhu. Zdráhali bychom se uvěřit, že je to reálná autobiografie, jelikož autor z ní vychází jako trochu hňup, ztroskotanec v moři citů a svého ega. Zpověď podle všeho jde přes myšlenky, nitro, cosi nepřiznaného, v některých situacích se jistě pozná i příkladný muž od rodiny, co si myslí, že „nebojuje“. Obsazeno Miloslavem Königem a Simonou Lewandowskou, kteří v řadě momentů předloží nejednu přesnou „scénu z manželského života“. Postavy jsou vedeny na lehce ironizující souběžce a na režiséra Jana Mikuláška překvapivě v civilním uchopení.

Jan Mikulášek inscenuje křehkou intimní zpověď o životě, manželství i krizi muže středního věku na prknech Divadla Na zábradlí velmi působivě. Pomáhá mu efektní scénografie Marka Cpina, jež dýchá severskou atmosférou a s nenuceností vytváří celou řadu prostředí s vlastní pokaždé trochu jinou náladou. Soustředěným hereckým výkonům, v nichž zůstávají s ohledem na rovinu vyprávění herci stále mírně v odstupu od svěřených postav, vládnou Miloslav König se Simonou Lewandovskou. Formálně je to dokonalé a radost sledovat, ale pro obsah nejsem ten správný adresát.

Inscenaci se daří působivě zprostředkovat křehkou intimitu nebývale otevřené zpovědi, v níž Knausgård poodhaluje mnohé z úskalí partnerského života se vší syrovostí a opravdovostí. Vedle vynikajícího výkonu M. Königa se nikdo neztrácí, všichni podávají soustředěné, autentické výkony, nadto svěřené role ztvárňují s civilním odstupem, což je v kontextu Mikuláškova režijního rukopisu, bohatého na výraznou hereckou stylizaci, osvěžující. Potlesk M. Cpinovi za scénografické řešení, důvtipně efektivní a metaforicky podtrhující, že smíme nahlédnout opravdu až do skříně těch nejniternějších autorových pocitů. "Když jsi šťastný a víš o tom, povyskoč."