Mauvaisefoi

První polovina byla plná zbytečného shazování, velmi jednoduchého humoru a jela si bulvární linku - přes samé to svádění a žárlivost nebylo možné ani zahlédnout nějakou psychologii. Aktualizace songy vyloženě zbytečná, humor jak z estrády. Druhá polovina už lepší, představení chytilo dech, ale na můj vkus dost zploštilo postavu Krupkové a znemožnilo divákovi ten zajímavý a složitý osud vidět jinak, než jako robinsonádu mladé holky, která se v antifašistickém hnutí octla omylem. Proto její angažmá v STB nakonec nedává smysl a projevuje se jen jako sobectví. Veliká škoda, ta látka byla slibná.

Z Bergmana skoro nic nezůstalo, výklad mužských postav jde proti originálu, ženy jsou naopak ty, které panují. Z Agnes se stala hlavní postava a celé je to hlavně o umírání, zmizela plasticita typů v sourozenecké trojici. I výtvarný plán ztratil svoji symbolickou hodnotu. Nic z toho by nevadilo, kdyby Čermák přinesl nové či zajímavé sdělení - bylo to ale strašně sentimentální představení o ztraceném dětství a neschopnosti dospět. Ještě, že máme matky a pečovatelky, co nad námi drží ochrannou ruku??

Po většinu času něco mezi improshow Jaroslava Duška, Prima Partičkou a edukativní školní besídkou s pubertálním humorem. Škoda, že Kras tam byl tak jen 20 min, zbytek času se inscenace zabývala sama sebou. Oceňuji pár lyrických momentů, které táhla hudba a herci v nich ukázali, že by takhle utáhli celý tvar. (Vůbec mám dojem, že hudba inscenaci výrazně pomohla.) Bohužel jim to kazila nevyzrálá režie a dramaturgie, která kolem Krasu spíše jen kroužila, aniž by do něj vstoupila. Duch zůstal někde na zastávce u Vilémovic a marně čeká na bus do Brna. Doteď.