Čáslavská - Tokio - 1964

Příjemná inscenace pro celou rodinu, která přináší zajímavý mix českého a japonského přístupu k divadlu. Příběh je osvědčeným mustrem cesty podceňovaného člověka za velkým úspěchem. Nechybí dokumentární vsuvky včetně náznaku, že osud Věry Čáslavské nebyl v pozdějších letech zdaleka tak zalitý sluncem jako její pobyt v Tokiu.

Milá inscenace kombinující nejen činoherní divadlo s loutkovým, a v rámci něj s celou řadou postupů, jak tradičně českých, tak japonských, či s prvky objektového nebo stínového divadla a navíc s dokumentárními vsuvkami, ale i oba jazyky, češtinu a japonštinu v tak vyváženém poměru, že musí být stejně srozumitelná i trochu záhadná jak pro české, tak i pro japonské publikum a snad pro obě i stejně okouzlující. Příběh Věry Čáslavské a OH v Tokiu 1964 podává místy s pohádkovým nádechem, aniž by zapomínala na osten skrytý v pokračování, přehledně a pochopitelně pro děti a současně velmi působivě i pro dospělé.

75 % O té, jež si získala mimořádnou popularitu v zemi vycházejícího slunce, když tam byla olympiáda, nejen sportovními výkony, ale i vystupováním. A jaké to asi bylo, když měla v zádech strojovou sovětskou konkurentku. Divadlo Alfa ve spolupráci s tokijským Divadlem PUK tohle převedlo do proměnlivé a ve výrazu křehké loutkařiny (užity východní techniky i něco z naší tradice). Dobové citace či tehdejší atmosféra jsou přiloženy k lehce („do pohádkova“) fabulovanému příběhu, nemohou chybět ani pohledy do zákulisí před rozhodujícími okamžiky. Inscenace má snad tu vadu, že je brzy konec, a to ještě část prořeční dva komentátoři, český a japonský.