Istanbulská úmluva

Otvírání takových témat je záslužné, jen by to potřebovalo větší péči. Textová koláž je málo radikální, některé linie úplně zapadají, působí to neuspořádaně, literárně. Režie Barbary Herz je těkavá, naplněná lepšími a horšími vtípky, ale bez hloubky. Všichni tři herci slušní.

nedokážu se ubránit srovnání s další inscenací od stejného týmu, a to Jenom matky vědí, o čem ten život je
Úmluva pro mě nebyla až tak jednotným tvarem, snažila se obsáhnout přiliš široké téma (kromě domácího násilí také všeobecný fakt že o nás rozhodují politici naprosto neinformovaní a plní bludů), a oproti právě Matkám mi nepřinesla tolik nových poznatků a pohledů na věc, spíše už potvrdila mé názory
k těm, co by takovouto inscenaci měli shlédnout, se bohužel nejspíš nikdy nedostane

Podle mě tam vše fungovalo: dobře napsané a vymyšlené, skvěle zahrané, humor a písničky tak akorát, zdařilé a pestré kostýmy, nápadité rekvizity. Jen bych asi pár scén vypustil, aby to neretardovalo spád a celkové vyznění bylo silnější a působivější (konkrétně např. příměr ke Schrödingerově kočce ke konci představení). Každopádně bych na inscenaci povinně nahnal senátory a poslance, ale i soudce, policisty, kněze, hasiče, myslivce, rybáře a sporťáky, zkrátka veškeré části společnosti většinově přesvědčené o tom, že nerovnost a neférovost vůči půlce populace je ok.

Důležité téma, inteligentní text, dobří herci (Dan Kranich!), funkční symbolická scéna. Ale menší nedotaženosti - s bingem se nepracuje důsledně, má to více konců (a ten finální je velmi doslovný a pedagogický). Co mi ale přišlo za hranou - autorky se vysmívaly násilí na mužích (Petr Jeništa ve své etudce ve vaně?). Neměla by citlivá inscenace o násilí a genderu spíše rozbíjet ten binární pohled, než ho posilovat z druhé strany? (psáno z 2. premiéry)

Otvírání takových témat je záslužné, jen by to potřebovalo větší péči. Textová koláž je málo radikální, některé linie úplně zapadají, působí to neuspořádaně, literárně. Režie Barbary Herz je těkavá, naplněná lepšími a horšími vtípky, ale bez hloubky. Všichni tři herci slušní.

nedokážu se ubránit srovnání s další inscenací od stejného týmu, a to Jenom matky vědí, o čem ten život je
Úmluva pro mě nebyla až tak jednotným tvarem, snažila se obsáhnout přiliš široké téma (kromě domácího násilí také všeobecný fakt že o nás rozhodují politici naprosto neinformovaní a plní bludů), a oproti právě Matkám mi nepřinesla tolik nových poznatků a pohledů na věc, spíše už potvrdila mé názory
k těm, co by takovouto inscenaci měli shlédnout, se bohužel nejspíš nikdy nedostane

Podle mě tam vše fungovalo: dobře napsané a vymyšlené, skvěle zahrané, humor a písničky tak akorát, zdařilé a pestré kostýmy, nápadité rekvizity. Jen bych asi pár scén vypustil, aby to neretardovalo spád a celkové vyznění bylo silnější a působivější (konkrétně např. příměr ke Schrödingerově kočce ke konci představení). Každopádně bych na inscenaci povinně nahnal senátory a poslance, ale i soudce, policisty, kněze, hasiče, myslivce, rybáře a sporťáky, zkrátka veškeré části společnosti většinově přesvědčené o tom, že nerovnost a neférovost vůči půlce populace je ok.

Důležité téma, inteligentní text, dobří herci (Dan Kranich!), funkční symbolická scéna. Ale menší nedotaženosti - s bingem se nepracuje důsledně, má to více konců (a ten finální je velmi doslovný a pedagogický). Co mi ale přišlo za hranou - autorky se vysmívaly násilí na mužích (Petr Jeništa ve své etudce ve vaně?). Neměla by citlivá inscenace o násilí a genderu spíše rozbíjet ten binární pohled, než ho posilovat z druhé strany? (psáno z 2. premiéry)

nedokážu se ubránit srovnání s další inscenací od stejného týmu, a to Jenom matky vědí, o čem ten život je
Úmluva pro mě nebyla až tak jednotným tvarem, snažila se obsáhnout přiliš široké téma (kromě domácího násilí také všeobecný fakt že o nás rozhodují politici naprosto neinformovaní a plní bludů), a oproti právě Matkám mi nepřinesla tolik nových poznatků a pohledů na věc, spíše už potvrdila mé názory
k těm, co by takovouto inscenaci měli shlédnout, se bohužel nejspíš nikdy nedostane

Otvírání takových témat je záslužné, jen by to potřebovalo větší péči. Textová koláž je málo radikální, některé linie úplně zapadají, působí to neuspořádaně, literárně. Režie Barbary Herz je těkavá, naplněná lepšími a horšími vtípky, ale bez hloubky. Všichni tři herci slušní.

Podle mě tam vše fungovalo: dobře napsané a vymyšlené, skvěle zahrané, humor a písničky tak akorát, zdařilé a pestré kostýmy, nápadité rekvizity. Jen bych asi pár scén vypustil, aby to neretardovalo spád a celkové vyznění bylo silnější a působivější (konkrétně např. příměr ke Schrödingerově kočce ke konci představení). Každopádně bych na inscenaci povinně nahnal senátory a poslance, ale i soudce, policisty, kněze, hasiče, myslivce, rybáře a sporťáky, zkrátka veškeré části společnosti většinově přesvědčené o tom, že nerovnost a neférovost vůči půlce populace je ok.

Důležité téma, inteligentní text, dobří herci (Dan Kranich!), funkční symbolická scéna. Ale menší nedotaženosti - s bingem se nepracuje důsledně, má to více konců (a ten finální je velmi doslovný a pedagogický). Co mi ale přišlo za hranou - autorky se vysmívaly násilí na mužích (Petr Jeništa ve své etudce ve vaně?). Neměla by citlivá inscenace o násilí a genderu spíše rozbíjet ten binární pohled, než ho posilovat z druhé strany? (psáno z 2. premiéry)