Jindrah

Není vcelku co vytknout. Herecké výkony skvělé, Soňa Petry Tenorové sugestivní a prožitá. Děj odsýpá, délka neruší, což není obvyklé a značí dramaturgickou úroveň. Skleněná kostka je už trochu zprofanovaná. Bohužel mnoho herců dnes nemá dostatečnou logopedickou průpravu, takže v 11. řadě nebylo třetině textu rozumět.

Je ošidné porovnávat inscenaci s knihou. Základní schéma a vyznění by však neměly být odlišné. Režisér existenciální drama o falešném soucitu proměnil v poloviční frašku, kdy se diváci smáli v místech, kde se měli hluboce zamyslet. Edita byla pojata jako karikatura. V románě to byla inteligentní, vášnivá, citlivá žena, tragicky nesoucí svůj stav. Režisér děj pojal jako příběh hysterické dívky toužící po "normálním" životě a vztahu a slabého Hofmillera, který nedokáže říci dost. V románu je další vrstva: Poručík prodělá katarzi a rozhodne se s dívkou oženit, což ho osvobodí. Manýristické propriety (např. obří panna) si mohl režisér odpustit.

Baletně pantomimický prolog, znázorňující život hlavní postavy, která nikdy nepromluví, slibuje moderní svižný zážitek a to se potvrdí. T.Bernhardovi bylo blízké prostředí intelektuální smetánky ale hra by se dala zasadit do jakékoliv společnosti.
Všichni přece chceme aby nás ostatní viděli lépe, než jací jsme, jsme k ostatním přehnaně kritičtí ale nedokážeme z kruhu vystoupit, protože víme, že jinde to nebude lepší. Klaníme se autoritám, které v skrytu duše nenávidíme a závidíme jim.
Scéna velmi podařená, opilecký výstup Jany Plodkové geniální, "herec Národního divadla" také skvělý.

Jak již bylo řečeno - standardní Řeznická. Výborné herecké výkony pozvedají tuto inscenaci o úroveň výš. Byl Einstein skutečně takový sobec nebo ho autor poněkud stylizoval k zesílení sváru mezi celospolečenským prospěchem a utrpením blízkých?
Mezery mezi sedadly odpovídají postavám max. 170 cm vysokým.

Výborně napsané, výborně zahrané. Přiznání Evy Jízdné je strhující scéna. Podařený hudební doprovod. Od zdánlivě nevinného otevření hrací skříňky se exponenciálně objevují další a další hříchy a tajnosti všech členů na první pohled harmonické společnosti. Nechtějte znát celou pravdu, mohlo by to bolet...
Epilog, který nás vrátí na začátek, byl názorný a vtipný.
Scéna mohla být nápaditější, postupné odhalování hříchů - kácející se karty - působí poněkud toporně. Příjemná minutáž. Jako vždy v Celetné opožděný začátek.

Samotné hře o vědkyni, která v mužském světě vyznává zásadu, že nejlepší obrana je útok a kvůli vášni pro bádání nestihne poznat osobní život, lze máloco vytknout.
Opožděný začátek nás příliš nenaladil. S výjimkou přednesu J. Zadražila jsme v 5. řadě měli problém s porozuměním mluvenému slovu. Herci drmolili, v chvatu polykali slova. Srozumitelný, akcentovaný přednes je v divadle zásadní. Poněkud přehrávali. Herecký projev Evy Elsnerové plynul v jedné lince, nebyl dostatečně variabilní s ohledem na různé situace. Rušily informace k ději, podávané herci, kompaktnější by byla postava vypravěče.

55% Výborná nápaditá scéna. Herecké výkony nevyrovnané, zaujmou Vyorálek a Noha. Vadil mi koncept hry ve hře. Inscenace má vytvořit iluzi autenticity. Režijně nedotažené, některé reakce a repliky mi nedávaly příliš smysl, byly zbytečné a křečovité. Text by potřeboval trochu očesat a umravnit. Mnoho nešvarů zdravotnictví, např. vztah k pacientům, dobře vystiženo. Morbidní scéna s hledáním maminky mezi mrtvolami se povedla. V množství narážek lehce některé nestačíte zpracovat (např. Nemocnice na Homolce a ředitel Dbalý). Absence děje nevadí, autorům šlo o něco jiného.

Skvělá alegorie na (nejen) soudobou českou společnost. Češi si neumí vládnout, řeší marginality, přehnaně lpí na předpisech nebo je naopak obchází, závidí si, chytračí. Až jednou přijde chytrý podnikatel, který slíbí, že problémy vyřeší a všichni se budou mít dobře... Chce od nás bianko šek? "No proč ne?"

Vtipný, sarkastický, ironický souboj dvou světonázorů, reprezentovaných soupeři, kteří se respektují. Chytré repliky se střídají v rychlém tempu, takže pro průměrně inteligentního a vzdělaného diváka je problém všechny pochytit. Nejedná se však o planou intelektuálštinu.
Scéna Freudovy pracovny je pohledná a příjemná, oba herci v rolích namyšleného, sebevědomého Freuda a skromného avšak vnitřně jistého Lewise přesvědčiví.
Otázku existence Boha sice pánové nevyřeší ale je potěchou sledovat vodopád břitkých dialogů okořeněných nemalou dávkou jemného humoru.

Pěkný hudební doprovod, minimalistická scéna, věrohodné herecké výkony, zajímavá choreografie, román vcelku věrně převeden.

Dost dobrá ale poněkud temná predikce posametového vývoje. Nějací slušní idealisté stále existují. Osobně bych uvítal více prostoru pro oportunistické nebo idealistické motivace aktérů na úkor emocí a vášní v osobních vztazích. Explicitní sexuální epizodky nebyly nutné. Vztah papalášských manželů mi trochu připomněl Kdo se bojí V.W. Odkaz na Andreje (Bureše) Babiše byl poněkud aktivistický.