Jindrah

Hodnocení je třeba rozdělit. Herecké výkony na výborné úrovni, Kateřina Březinová táhla celé představení. Měl bych výhrady k samotné hře. Působila jakousi prvoplánovitostí, dobro a zlo byly předem rozdány. I na snaze ničemného starosty by se dala nalézt špetka pochopení ve snaze zachránit město. Proslov Dr. Stockmannové zavání až fanatismem a fašismem: Polovina lidí je hloupých, druhá polovina nemá mozek. Menšina má vždy pravdu. Demokracie je tedy nejen zbytečná ale škodlivá. Ibsen byl ovlivněn Nietzschem, tvůrcem "nadčlověka" a oblíbencem nacistů. Proslov je těžký text a dává mnoho možností k zamyšlení.

Povedená více tragi než komedie. Ale vtipných momentů je docela dost. V první polovině se seznamujeme s nesourodou pěticí a odhadujeme, co je ke společné cestě přivedlo. Opravdu je každý jiný a každý má jistě svůj důvod. Pouze u jedné postavy je motivace jasná a pochopitelná. Po možná zbytečné přestávce se dostaví lepší polovina, která vytáhne hodnocení nahoru. Zprvu paralelně jednající a uvažující postavy k sobě začínají nacházet cestu, cítí potřebu se někomu svěřit nebo se ospravedlnit. Závěr není uměle optimistický ale dává naději. Divák dostane to, co od divadla čeká: dobrý text a dobré herecké výkony.

Cirkusové pojetí na základě Kohoutovy úspěšné hry August, August, August mě příliš nenadchlo. Nebylo v souznění se závažným tématem. Zvláště v první polovině se nacházela hluchá místa, inscenace neměla spád. Autorka měla více myslet na diváky, kteří nemají Pavla Kohouta tak načteného. Narážky na Kohoutovy knihy a hry bez znalosti divák nepochopí. Druhá polovina byla hutnější, měla větší spád. Poukaz na aktuální problém Západu s woke kulturou mi přišel nadbytečný. U Daniela Tomana třeba ocenit zřetelnou výslovnost, což není zdaleka běžné.

Povedená imitace bytových divadel v dobách normalizace. V první aktovce absurdní systém dožene svou podezíravostí obyčejného člověka k těžkému zločinu. Ve druhé je zobrazeno, jak zištnost láme charakter.

Nezvládnuté po režijní i herecké stránce. Pan Fanta silně přehrává, jeho poloha se nemění ani v roli "nevinného" začínajícího herce. Křikem a grimasami se hrozivosti nedocílí. Méně je někdy více. Představení je žánrově neukotvené, vtipné momenty působí rušivě. Linka "gay" je nadbytečná. Dějové zvraty nejsou jasně oddělené a srozumitelné. Je těžké pochopit, že zkušená psychiatrička se chová tak naivně a nelogicky. Chybu vidím spíše v režii než v předloze. Celé představení mi přišlo uspěchané, povrchní, s malým důrazem na skutečné vysvětlení psychologie postav. Dramatická hudba byla v kontrapunktu vůči částečně komediálnímu pojetí inscenace.

Vtipná komedie, zobrazující klopotný vznik divadelní inscenace. Samozřejmě se nic nedaří, režisér má úplně jinou představu než autor, sjednaní herci nemohou, protože "natáčí", svéhlavý osvětlovač-rekvizitář, režisér se zoufale snaží udržet přípravy pohromadě a korigovat nápady kolegů, hlavní hvězda je uražena rolí babičky atd. Když režisér zjistí, že výprava selhala, najde řešení. Představení prostě bude "experimentální". Trefná narážka na některé kusy, které poznal každý návštěvník divadel. Ale nakonec z toho pytle blech vznikne dílo odměněné bouřlivým potleskem ze záznamu i živě. Výborná Karolina Růžičková má komediální talent.

Pro mě zklamání. Neměnná scéna, která si vystačí se závěsem a jakousi girlandou ležící na podlaze. Za závěsem se odehraje část inscenace, což pro diváka není příliš komfortní. Kytara, použitá ke zbytečným produkcím, je ponechána i v laboratoři. Dějové přechody jsou pro diváka, který pozapomněl děj románu, náhlé a ne zcela jasné. Samostatnou kapitolou je baletka, snad jakýsi pomocný vypravěč či hrdinovo černé svědomí. Tato režisérova snaha o originalitu působí rušivě a nepatřičně. Necítil jsem žádnou emoci, což je problém, možná můj. Typickým neduhem dnešních divadel je nevýrazná mluva, takže divák u některých herců částem textu nerozumí.

Podařená inscenace kritická k minulé i porevoluční době. Vytkl bych příliš expresivní pojetí devótního sluhy rodiny zbohatlíků. Obdivovatel pohledné Lenky Šmídové nepřijde zkrátka.

Inscenace působivá, scéna se stínohrou nápaditá. Hudební podkres příliš hlasitý a v dosti pasážích nadbytečný (omílaná německá píseň), zeslabující účinek textu. Přerod liberála ve fanatického příznivce nacismu mi přišel poněkud zbrklý, možná mohl být více propracován na úkor americké strany.
Obrovská fronta u šatny, představení o 11 minut zpožděno, což není v Celetné výjimkou.

Alegorie ruského světa. Scéna výmluvně znázorňuje stav ruské společnosti a prostředí, v němž žije většina obyvatel. Když jsou všichni kolem vás svině, je možné být slušný, i kdybyste chtěli? První polovina je tragikomedie, kde hrají roli známé atributy života v Rusku: bezohlednost, bezskrupulóznost, postavení žen, všudypřítomný alkoholismus, sobecká honba za ziskem, vše ubíjející nihilismus. V druhé části není po komediálních prvcích ani stopa. Jedna z postav se po "osvícení Bohem" pokusí z bludného kruhu uniknout (strhující sólo A.Tesařové) ale pochopí, že v pekle by napravený hříšník shořel. I to mléko od hodné tetky bylo zkažené...

Reportážně zaměřené zobrazení posledních let Čapkova života. Množství postav Masaryka, Beneše, pátečníků, německých i českých nacionalistů, Němců prchajících před nacismem. Hledání paralel mezi kritickou situací před r.1939 a husákovskou normalizací prostřednictvím Čapka a Havla. Pro oba byl mravní imperativ silnější než strach a touha po klidu. Scéna nápaditá, na promítacím plátně se zobrazují informace a působivé záběry monstrózního Masarykova pohřbu. Pro užitek z představení je třeba mít základní znalosti o tehdejším dění a důležitých osobnostech. Je zřetelně vidět podobnost s dneškem. Opět je Evropa v ohrožení.

Povedená inscenace. Zhruba ve 2. čtvrtině několik hluchých míst, která rozmělňovala pozornost, inscenace měla být o 15-20 min kratší. Vše zachraňovala A.Kubátová, která byla v tragikomické roli skvělá (speciálně prolog a epilog). Celou hru zachránil emocionálně silný závěr. M.Bednář mi nepřipadl do role typově vhodný, výborný V.Vondráček by byl možná autentičtější. I bez znalosti předlohy bylo lze domyslet, která postava je autorem. Daňa byla trpělivá, poddajná, skromná, chápající atd. Forman, Sviták i Menzel nedopadli nejlépe. Oproti některým divadlům oceňuji, že hercům bylo dobře rozumět.