O Pavlovi

Inscenace nabízí jiný pohled na osobnost P.Juráčka, než jaký zrcadlí jeho vlastní deníky. Vztahové peklo na pár metrech čtverečních zesiluje nucená emigrace. Režisérka A.Klimešová zachycuje komplikované soužití skrze krátké pointované scénky, v nichž se může opřít především o výbornou A.Kubátovou, která diváka uhrane už úvodní monologickou pasáží na forbíně. Juráčkovy excesy živené depresemi a alkoholem jsou zraňující, zůstává jen stín člověka, jemuž byl přisuzován ohromný talent. Různé návštěvy a setkání (P.Landovský, J.Menzel, M.Forman,...), jenž se inscenací prolínají, místy vyznívají trochu do prázdna.

Pohled Juráčkovy manželky Daňi na společné soužití nabízí k Juráčkovým rozsáhlým deníkům přínosné doplnění o jiný úhel pohledu. Je dobře, že po několika jevištních zpracováních deníků došlo i na Daňinu knihu. V inscenaci se povedlo vystihnout podstatu komplikovaného vztahu, v němž lásku vystřídalo vzájemné ničení. Významně k tomu přispěla A. Kubátová, která výraznou vnější stylizaci mimořádně zdařile prolnula s odkrytím Daňina nitra. Rozsáhlejší scénář obsahuje přemíru odboček, které dostávají neadekvátní prostor, navíc jsou koncipované tak, že příliš nesouzní s ústřední linkou, jejíž sílu oslabují. I tak se však k divákům sdělení dostává!

75% DNz vykročilo z obvyklého modelu spojených epizodek užitého v řadě předchozích inscenací, a úspěšně! Malé jeviště mění v malý exilový byt, v němž inscenace dokonale vykresluje ubíjející společný život dvou individualit vyhnaných z vlasti, od dosavadních životů, jenž se postupně mění spíš v boj o život, jen občas narušovaný nijak nepomáhajícími návštěvami. Zásadní rámec pro vyznění inscenace přitom dodává hned úvodní hořký, ale láskyplný a již povznesený monolog A.Kubátové, která v hlavní roli předvádí suverénní výkon, přičemž zbývající obsazení jí zdatně sekundují a ve svých hereckých výkonech přitom přinášejí typickou poetiku DNz.

75 %. Ostrůvek nuceného exilu- 36 m2 mnichovského bytu. V něm Pavel a Daňa. Dva magnety s protipólnými principy sebedestrukce, přitahováni k sobě jak Viktorka a černý myslivec. On svoji existenci chtěl ze světa vyzmizíkovat cíleně, permanentní deprese utápěl v přemíře alkoholu a tišil prášky, ona se ničila setrváváním v neperspektivním, toxickém vztahu. On byl nesnesitelný egocentrik a bolestín, ona si předsevzala, že ho spasí. D. Horáková v knize P. Juráčka nesoudí, snažila se prý reflexí vzpomínek lépe porozumět jeho životní rezignaci. Inscenace tuto "terapii" zrcadlí originální jevištní formou, jíž dominuje strhující výkon Anežky Kubátové.