Jaroslavz

Starý (nebo spíš) nový dobrý Mikulášek. Znepokojující, útočící na intelekt, a zároveň básnivý a neotřelý. Problém umělé inteligence a rizik s ní spojených uchopen vizionářsky. Herecky dokonalí Vašák, Vondráček, Kaplanová (miluju ji snad v každé roli) i Kubátová. Nová posila Petrželka je lepší trefa než Bednář, jen by se měl tolik nehrbit, srovnat si ramena. A zlepšit výslovnost. Je mu málo rozumět.

To se vážně nepovedlo. Režie se vyčerpala na "jakomoderním" pojetí scény a nezbytných atributů, jako jsou mikrofony, ale celé to působí křečovitě a nepůvodně. Postavy jsou ploché a nudné, protože ani nadaná Barešová ani zkušený Mácha, Mikluš, Neškudla a spol. nevědí, jestli hrají v konvenčním kuse nebo v něčem modernějším. Povrchní a kýčovitý dojem ze všech těch bot a perel se ke konci stupňuje. A závěr je už jen jedna velká křeč. Never more.

Ambiciózní a působivá inscenace s vesměs výbornými hereckými výkony. Výtečná výtvarná podoba. A samozřejmě představitel titulní role Vojtěch Franců, který je stejně přesvědčivý v mužské i ženské podobě. Trochu kostrbaté jsou pokusy o aktualizaci, zvlášť zcizujíci repliky Salzmannové. Taky závěrečný projev hlavního hrdiny bych oželel. 75 %.

Brilantně aktualizovaná historická hra. V tradičním pojetí by nejspíš byla nesnesitelná. V originální režii Jakuba Čermáka a s hereckými výkony M. Kerna a D. Šafaříka je ovšem strhující, barvitá a aktuální.

Hába je jednička s hvězdičkou. Ta hvězdička znamená nevhodné pro konzervativce a staromilce, pro odpůrce autorských zásahů do textů, pro vyznavače neškodného apolitického divadla.

Trochu laciné, trochu podbízivé, zacílení na mladší a naivnější publikum. Přesto zajímavý vhled na problémy divadla, zvlášť toho dnešního. Problematika grantů či nehorázného plýtvání penězi v divadelním prostředí podána přesně a vtipně. Nasazení Vodochodského, Bartoše i Kranicha mimořádné, pohybové a hlasové schopnosti všech tří herců famózní. Ženská postava zbytečná, její obnažení trapné.

Chlad a nezúčastněnost skvěle koresponduje s textem hry. Některé nápady (zvětšená ruka) nečitelné, jiné působivé. Herecky exceluje Vančura, Stivínová, Batěk, Lazorčáková. Inscenace roku asi ne, pozoruhodné divadlo určitě.

Těch 50 % patří výtečné Ivaně Uhlířové, která jediná ví, co je to moderní herectví. 0 procent za nulový výklad a bezradnou režii, která chce být in, ale je úplně out.

Nejlepší verze slavného muzikálu na českých jevištích. Citlivě zmodernizovaná verze Dodo Gombára mluví o současnosti a k současnosti. Lid tleská křivákům a křižuje ty osvícené... Fantastický a empatický Ježíš Tomáše Davida i Jidáš Tomáše Šulaje. Silný duchovní zážitek.

Milá připomínka, co znamenala 60. léta a jak vysokou úroveň si držela česká popmusic, dokud nás nepřijely denacifikovat ruští bratři... Životopisný muzikál má samozřejmě mnohá úskalí, ale tvůrci se s nimi poprali vkusně a s noblesou. Hana Holišová má shodnou barvu hlasu jako Marta, jen zbytečně moc tlačí na pilu, a dostává se zbytečně až do křeče, když chce být zpěvačce co nejvíc podobná. Denis Šafařík je herecky ideální jako Vašek, no a představitelka Heleny Zuzana Stavná je zábavná, ale s reálnou Helenou nemá mnoho společného. Z ostatních stojí za zmínku skvělí Neškudla a Meduna. Největší hodnota však spočívá v připomenutí osudu Marty.

Víc než 100 % dát nejde. Je to fantastická divadelní jízda. Výmluvná, přestože (skoro) bez rečí. A pěkně se tam tančí! A Řezníček a Batěk a Oltová a Toman a spol. jsou moc hezky vyladění režijní taktovkou pana Čermáka. To prostě nemůžeš nevidět!

Současné divadlo se vším všudy. Osobitý text přináší témata aktualní i nadčasová, nápaditá, ale delikátně ukázněná režie je u Friče věc nevídaná. Výteční herci Mácha, Krupa, Řezníček, Beretová, Dzudziaková, Pavelka... To prostě musíte vidět!

Konvenční návrat ke klasice bez inovace dramaturgické, režijní i herecké. Velké úsilí Ondřeje Rychlého v hlavní toli včetně úžasného břichomluvectví se do značné míry míjí účinkem. Herecky nejvýraznější je Jan Hájek, který si drží nad rolí nadhled. A závěr? Všichni podvádějí a menšího podvodníka napálí ten větší? Není to triviální? Látka přímo volá po politické aktualizaci, ale hlavně po moderním divadelním tvaru.

Hezky vystavěná inscenace s nápaditými kostýmy, zvlášť v úvodní scéně. Herecky dominuje Filip Březina a Lukáš Příkazký. Výborné aktualizace, zvlášť protiruská parodie. Handicapem je příliš jednoduchá zápletka a místy málo humoru. Snad vlivem krácení některé vedlejší postavy působí zbytečně a utrápneně především dva pseudoučenci v podání Nohy a Čtvrtníčka.

Nevyužitý potenciál slibného námětu. Proč se tvůrci upnuli na příběh zapomenutého českého herce Antonína Šůry, když mají ve hře Gotta, Rokla, Štaidla atd.? A o čem to celé je? O východě a západě? O emigraci? Bůh ví. Představení zkouší divákovu trpělivost. Takřka každá scéna je neúměrně protahovaná, tempo vázne. Herecky skvělý Vondráček (obdiv za suverénně zvládnutou nahotu) a König. Nápad s Císařovna v roli Gotta využit jen málo. Ovšem! Proč nás Zábradlí trestá panem Bednářem, nechápu, jeho herecký projev je snaživý, ale nepřesvědčivý.

Ač si Hany Burešová hodně vážím, tohle se jí nepovedlo. Na vině je samotný text, z počátku se tváří zajímavě, jako že přináší in téma. Bohužel se z něj vyklube trapná banalita. Příšerná realistická scéna a tuctové kostýmy divadlo úplně zabíjejí. Herecky průměrné. V podstatě se jedná o bulvární komedii vhodnou tak na zájezdovky do kulturáků.

Vítejte v normalizačních časech. Čermák je špička současného divadla, škoda, že mu nebylo svěřeno umělecké vedení některé ze zavedených pražských scén. V Návratu krále nabízí originální, ironickou, hravou i bolavou úvahu o životě v socialistické realitě, ale nešetří ani tehdejší západoněmecké klima. Předobrazem byl pochopitelně božský Kája Gott a jeho cvičná emigrace. A dočkáte se i Kryla nebo disidentky Kubišky. Výborná hudební složka inscenace. Výborná výtvarná stránka. A senzační Honzík Mansfeld v ústřední roli.

Výborná hra, důmyslná sonda do lidského chování v podmínkách nesvobody a ohrožení. Zkušený režisér, výborní herci (Trčálek, Novotná, Žilinský...)

Krásný text, dobře zrežírovaný, představení má výborný rytmus a skvělé herci. Jakub Burýšek si získá srdce každého, upřímností, otevřeností, dokonalým splynutím s postavou. A výtečná Břežková, Šanda i ostatní.

Událost! Režijně, herecky (Mikluš, Mácha, Štorková, Stivínová, Piškula, Mejzlík, Daniel...) a hlavně naléhavostí paralely fašistického Německa k dnešku. Tři a půl hodiny se zatajeným dechem sledujete velké divadlo, a přitom soustavně myslíte na pořád drzejší Hitlerovy duchovní následovníky, kteří teď řádí u nás, na Slovensku nebo v Maďarsku. Drobné výhrady ke scéně (v první polovině je z některých míst špatně vidět do zadního prostoru tanečního sálu) jsou nepodstatné. To prostě musíte zažít, a pak z toho rozčilením nezamhouřit oka.

Zajímavá novinka, která mixuje pohled do divadelního zákulisí ála komedie Bez roucha s hlubší úvahou o životě a klikatých cestách osudu. Herecky dominují Jitka Hlaváčová a Pavel Šupina. Výtvarně krásné, nekonvenční. Zamrzí jen populistická pseudoúvaha z úst Davida Vaculíka na otřepané téma padesáti pohlaví a papírových brček na limonádu. Od Jiřiny Bohdalová by mě to nepřekvapilo, ale z prken progresivní moravské scény to zní hodně lacině.

Náročné, ale mimořádné představení s fascinujícími hereckými výkony Vondráčka, Lukešové, Tomana, Řezníčka i Malíkové. Režie diváky nešetří, a přestože tempo je hodně pozvolné, připadáte si jako potapěč, který se noří stále hloub pod hladinu, aby prozkoumal složitost lidských vztahů a prožitků jedné rodiny.

Po nezáživné Bitvě o Hernaniho v Dejvickém divadle připravil režisér Havelka konvenční verzi Čechovova Racka Na zábradlí. Jediný scénický nápad, nakloněné jeviště jako naivní metafora vratkosti lidských osudů, se rychle okouká. Úžasní herci Vyorálek, Žáček, Vondráček, Matoušková či Plodková se snaží zachránit, co se dá, ale vzhledem k absenci režijního výkladu, důvodu, PROČ právě Racek, se jejich snaha míjí účinkem. Vedení divadla nevidělo, že tak slabá inscenace nemá na špičkovém repertoáru Zábradlí co dělat?

Dejvické divadlo po odchodu Krobota je jako psík, který se točí za vlastním ocasem. Brilantní herci (v případě Stalina Plesl a Přikazký) uvěznění v zajetí konzervativní, přežilé estetiky. A tentokrát navíc jako velké mínus naprosto nijaký Jeřábek v roli Beriji. Copak se o hrůzách stalinismu dá hrát jako o nevázané taškařici? Pokud DD nepřekročí k zásadní modernizaci, stanou se z něj druhé Vinohrady.

Divoká, strhující jízda dnešním světem, průvodce traumaty levicového intelektuála. Inscenace se paradoxně docela jasně drží Büchnerova torzovitého dramatu. Skvělí Hochman a Bartoš v rolích Vojcka a Hejtmana. Aneb ubavme se az k smrti! Vypadá to, že režisér Hába došel na samu mez levičáckého vidění světa. Neměl by ji napříště překročit?