Profil uživatele

Jaroslavz

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Lukáš Holubec: 26 % (16)
Helena Grégrová: 32 % (43)
Jiří Landa: 32 % (24)
Lukáš Dubský: 34 % (47)
Pavel Širmer: 34 % (62)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 5.6.2024)
Nevyužitý potenciál slibného námětu. Proč se tvůrci upnuli na příběh zapomenutého českého herce Antonína Šůry, když mají ve hře Gotta, Rokla, Štaidla atd.? A o čem to celé je? O východě a západě? O emigraci? Bůh ví. Představení zkouší divákovu trpělivost. Takřka každá scéna je neúměrně protahovaná, tempo vázne. Herecky skvělý Vondráček (obdiv za suverénně zvládnutou nahotu) a König. Nápad s Císařovna v roli Gotta využit jen málo. Ovšem! Proč nás Zábradlí trestá panem Bednářem, nechápu, jeho herecký projev je snaživý, ale nepřesvědčivý.
(zadáno: 3.6.2024)
Ač si Hany Burešová hodně vážím, tohle se jí nepovedlo. Na vině je samotný text, z počátku se tváří zajímavě, jako že přináší in téma. Bohužel se z něj vyklube trapná banalita. Příšerná realistická scéna a tuctové kostýmy divadlo úplně zabíjejí. Herecky průměrné. V podstatě se jedná o bulvární komedii vhodnou tak na zájezdovky do kulturáků.
(zadáno: 26.5.2024)
Vítejte v normalizačních časech. Čermák je špička současného divadla, škoda, že mu nebylo svěřeno umělecké vedení některé ze zavedených pražských scén. V Návratu krále nabízí originální, ironickou, hravou i bolavou úvahu o životě v socialistické realitě, ale nešetří ani tehdejší západoněmecké klima. Předobrazem byl pochopitelně božský Kája Gott a jeho cvičná emigrace. A dočkáte se i Kryla nebo disidentky Kubišky. Výborná hudební složka inscenace. Výborná výtvarná stránka. A senzační Honzík Mansfeld v ústřední roli.
(zadáno: 22.5.2024)
Výborná hra, důmyslná sonda do lidského chování v podmínkách nesvobody a ohrožení. Zkušený režisér, výborní herci (Trčálek, Novotná, Žilinský...)
(zadáno: 27.4.2024)
Krásný text, dobře zrežírovaný, představení má výborný rytmus a skvělé herci. Jakub Burýšek si získá srdce každého, upřímností, otevřeností, dokonalým splynutím s postavou. A výtečná Břežková, Šanda i ostatní.
(zadáno: 19.4.2024)
Událost! Režijně, herecky (Mikluš, Mácha, Štorková, Stivínová, Piškula, Mejzlík, Daniel...) a hlavně naléhavostí paralely fašistického Německa k dnešku. Tři a půl hodiny se zatajeným dechem sledujete velké divadlo, a přitom soustavně myslíte na pořád drzejší Hitlerovy duchovní následovníky, kteří teď řádí u nás, na Slovensku nebo v Maďarsku. Drobné výhrady ke scéně (v první polovině je z některých míst špatně vidět do zadního prostoru tanečního sálu) jsou nepodstatné. To prostě musíte zažít, a pak z toho rozčilením nezamhouřit oka.
(zadáno: 9.4.2024)
Zajímavá novinka, která mixuje pohled do divadelního zákulisí ála komedie Bez roucha s hlubší úvahou o životě a klikatých cestách osudu. Herecky dominují Jitka Hlaváčová a Pavel Šupina. Výtvarně krásné, nekonvenční. Zamrzí jen populistická pseudoúvaha z úst Davida Vaculíka na otřepané téma padesáti pohlaví a papírových brček na limonádu. Od Jiřiny Bohdalová by mě to nepřekvapilo, ale z prken progresivní moravské scény to zní hodně lacině.
(zadáno: 24.3.2024)
Náročné, ale mimořádné představení s fascinujícími hereckými výkony Vondráčka, Lukešové, Tomana, Řezníčka i Malíkové. Režie diváky nešetří, a přestože tempo je hodně pozvolné, připadáte si jako potapěč, který se noří stále hloub pod hladinu, aby prozkoumal složitost lidských vztahů a prožitků jedné rodiny.
(zadáno: 21.3.2024)
Po nezáživné Bitvě o Hernaniho v Dejvickém divadle připravil režisér Havelka konvenční verzi Čechovova Racka Na zábradlí. Jediný scénický nápad, nakloněné jeviště jako naivní metafora vratkosti lidských osudů, se rychle okouká. Úžasní herci Vyorálek, Žáček, Vondráček, Matoušková či Plodková se snaží zachránit, co se dá, ale vzhledem k absenci režijního výkladu, důvodu, PROČ právě Racek, se jejich snaha míjí účinkem. Vedení divadla nevidělo, že tak slabá inscenace nemá na špičkovém repertoáru Zábradlí co dělat?
(zadáno: 5.3.2024)
Dejvické divadlo po odchodu Krobota je jako psík, který se točí za vlastním ocasem. Brilantní herci (v případě Stalina Plesl a Přikazký) uvěznění v zajetí konzervativní, přežilé estetiky. A tentokrát navíc jako velké mínus naprosto nijaký Jeřábek v roli Beriji. Copak se o hrůzách stalinismu dá hrát jako o nevázané taškařici? Pokud DD nepřekročí k zásadní modernizaci, stanou se z něj druhé Vinohrady.
(zadáno: 5.3.2024)
Divoká, strhující jízda dnešním světem, průvodce traumaty levicového intelektuála. Inscenace se paradoxně docela jasně drží Büchnerova torzovitého dramatu. Skvělí Hochman a Bartoš v rolích Vojcka a Hejtmana. Aneb ubavme se az k smrti! Vypadá to, že režisér Hába došel na samu mez levičáckého vidění světa. Neměl by ji napříště překročit?
(zadáno: 4.2.2024)
Velmi chytře napsaná komedie na historické téma. Úvaha o tom, co by se dělo, kdyby se čeští i zahraniční politici v roce 1938 chovali jinak, než se událo. Režie řemeslně zručná, herci dobře sehraní. Těžko vypíchnout jen někoho, protože pánové Hromádka, Vaculík, Šupina, Zelinka i Žilinský jsou stejně dobří jako dámy Novotná, Hejcmanová a Rašín. Určitě se jděte podívat, tak důvtipných a originálních původních komedií není na českých a moravských scénách mnoho.
(zadáno: 2.2.2024)
Ano, je to bulvární komedie, je to oddechovka s trochu nelogickým dějem. Ale! Pokud je tak zručně zrežírovaná a jestliže jsou do hlavních rolí obsazení tak výsostní komediální herci, jako je Tomáš Šulaj a Pavel Šupina, jde o zábavu nejvyšších parametrů. Neznám nikoho dalšího, kdo by si s lechtivým humorem dvou nahých chlapů v jedné posteli poradil tak brilantně. To musíte vidět. A ne jednou! (Jen homofobové by měli zůstat doma, aby to s nimi nešlehlo.)
(zadáno: 6.12.2023)
Velké očekávání se úplně nenaplnilo. Nudná Hugova hra je dnes naprosto pasé. Ale přesto je jí věnován příliš velký prostor. Vtipné jsou scény zkoušek a diskusí zkušených herců a hereckých začátečníků. Bohužel umělecký projev obou skupin je nesrovnatelný. Mladí jsou skvělí, když vystupují sami za sebe. Jakmile mají hrát klasiku, je to nuda.
(zadáno: 4.11.2023)
Tak to se vážně nepovedlo. Slabý scénář, jenom volně pospojované ilustrace z Frantíkova pohnutého života, nulová dramaturgie. A spousta přehrávání ode všech.
(zadáno: 4.11.2023)
Je dobře, že se Slovácké nebojí náročných textů a že jeho inscenace drží krok s dobou. Platí to i o Fyzicích, kde režie pracuje se spoustou originálních nápadů a herci odvádějí stoprocentní výkony. Speciální uznání patří Tomáši Šulajovi a Tereze Novotné.
(zadáno: 3.11.2023)
Tak to se moc povedlo! Moderní výklad klasiky a výtečné obsazení všech rolí.
(zadáno: 31.10.2023)
Dokonalé převedení nedivadelní předlohy na divadelní prkna. Mikuláškova režijní vize jako obvykle básnická, přesto oproštěná od zbytečnosti. Vašák i König jako voda a oheň. A z inscenace je zřejmé hluboké zaujetí všemi nahozenými tématy. Bravo! Třikrát bravo!!! Zábradlí je zkrátka a dobře nej.
(zadáno: 29.10.2023)
Slibný text, pohrávající si se schématy čechovovských dramat. Témata hry se trefují do černého. Režie se bohužel příliš upíná na ornamenty (němá postava děcka s prasečí hlavou, apokalyptická proměna scény v závěru). Na účinnosti ubírají hlavně nesourodé herecké výkony. Na jedné straně groteskní stylizace senzačního Radúze Máchy, Pavlíny Štorkové i umírněnějšího Vladimíra Javorského a na straně druhé bezradná Dzudziaková a úplně špatně obsazený Krupa. Přesto to stojí za vidění.
(zadáno: 16.10.2023)
Výtečná karbanická konverzačka, kde hrdinové po sobě pálí slova rychlostí kulometu. Pánská část souboru Slováckého divadla plus hostující dobroranní hvězda z Brna Ondřej Kokorský si s brilantním překladem Dany Hábové poradili zcela suverénně. A nenechte se mýlit, tady se ani tak nehraje o karetních fíglech, ale spíš o životních karambolech, nadějích i zklamáních. A přitom je to vtipné a zábavné.
(zadáno: 30.5.2023)
Zábavná i děsivá, režijní i dramaturgicky brilantní koláž na téma psychiky, lidského chování a manipulativnosti. Herecky bravurní je obzvlášť Vondráček, König, Kaplanová a Žáček. K stoprocentí dokonalosti chybí pouze zajímavější scénografie, neboť pan Cpin to tentokrát trošku odflákl. Nechápu výtky, že podobným principem byly vystavěny i další Mikuláškovy inscenace. No a co? Pokud budou tak myšlenkově i divadelně podnětné jako tato, ať se klidně princip opakuje ještě třeba stokrát. Tradiční představení přece opakují stejné postupy a klišé už po staletí, a u nich to nevadí?
(zadáno: 19.5.2023)
Jan Mikulášek je génius českého divadla. Jen on umí tvořit bytostně poetické inscenace, které mají vnitřní sílu a přesvědčivost. Pokud se navíc může opřít o souznící herecké osobnosti, jako jsou Hájek nebo Vyorálek, vznikne strhující představení. Zlatá šedesátá jsou překvapivě aktuálním obrazem tragických zápasů scenáristy a režiséra Juráčka. A vlastně i celého národa, zdeformovaného lety ruské nadvlády.
(zadáno: 10.5.2023)
Hodně slaboučké komediální pásmo více či méně humorných scének. Herecky bravurní, zvlášť Plesl, Neužil a Babčáková, ale obsahově plytké, s řadou předvídatelných, infantilních point. DD zjevně ztratilo směr, ideu, o čem hrát.
(zadáno: 30.4.2023)
Silný námět inspirovaný osudy těch, kteří vzdorovali totalitním režimu. Výborná Anežka Kubátová, na níž leží velká tíha textově i herecky náročné role. Paní (nebo slečna?) režisérka se až příliš vzhlíží v obrazivém a asociativním režijním klíči Mistra Mikuláška. Bohužel bez jeho přesvědčivosti a virtuozity. Herci sice poslušně plní zadané úkoly, ale všemu tomu žonglování s rekvizitami a zdvojování postav chybí opravdová básnická naléhavost. Inscenace se tak stává zbytečně zdlouhavou a úmornou. Bez komentáře ponechávám "snaživý" výkon Michala Bednáře v roli Juráčka. Jeho angažmá v jinak herecky mimořádně silném týmu DNZ je pro mě záhadou.
(zadáno: 30.4.2023)
To se tedy hodně nepovedlo. Vnejšková aktualizace apartní scénou a kostýmy bez pokusu o výklad. Žádná režijní koncepce, jen sbírka módních inscenačních postupů. Tragickým omylem je záměna pohlaví, mužská role hraná ženou a naopak. Za hranicí dobrého vkusu je pak ústřední dvojrole ve vyšeptalém ztvárnění Miroslava Donutila. Obě protikladné role jsou v jeho podání jen okoukaná šarže nejhrubšího zrna. Procenta jen za hudbu a výtvarný koncept, který ovšem není samospasitelný.