Krakatit

Výročí sto let od vydání Krakatitu připomněla vršovická scéna jeho jevištní adaptací. Dodo Gombár spolu s autorkou adaptace Věrou Maškovou převyprávěli příběh o vynálezci Prokopovi (a jeho objevu schopným vést destrukci světa) střihovou, velmi sevřenou a až intimní formou a v komorním osazení. Otázka odpovědnosti vědce za takové stvořitelské dílo se prolíná s jeho existenciální situací - ta je nahlížená v plné síle zejména při dialogu s mecenášem anarchistů. Ondřej Černý jako Prokop nebo Týna Průchová (různé postavy) hrají s velkým nasazením, režie přivádí na scénu i pohybovou roli Kočky, jejíž symbol není příliš jasný (vědomí krakatitu?).

Celkem svižná inscenace, která dokáže srozumitelně zprostředkovat hlavní myšlenku Čapkova románu. Orientace v ději mi nepřišla nijak složitá, převtělování herců z postavy do postavy většinou nebylo matoucí, jednotlivé role byly odlišeny herecky i kostýmním řešením. Příliš mě nezaujala scéna, kterou tvoří bílé záclony, jejich časté zatahování a roztahování působilo spíš rušivě. Herecky se mi nejvíc líbila T.Průchová. Chyběla mi tu nějaká scéna, která by člověka opravdu zasáhla, inscenace nejde příliš nad prosté převyprávění románu. Jako titul vhodný pro školy se ale jedná o vkusně zpracovaný kus.