Karolina Such

Obstojí jen hudba Vojtěcha Líby. Režie, dramaturgie i herci naprosto selhali. Je to zmatené, nesoudržné, bez sdělení. Kniha je opravdu dobrá, inscenace je ale hodně špatná. V Praze umí queer témata jen Pinkbus. Asi je to proto, že herci látce rozumí. Vojtěch Hrabák je slušný herec. Ale ne v této inscenaci.

Autorská inscenace, která je značně problematická ve všech ohledech. Není dotažena režijně a ani dramaturgicky. Jen tak se zmíní například nebinarita titulní hrdinky, ale vůbec se s tímto nepracuje, spíš to vypadá jako silná inspirace jinými texty (například hrou Charlie Josephin, která byla uváděna v Komedii). Za co tato hrdinka bojuje vlastně? V Brně je zkrátka vše povrchní. Identita Jany je rozdělena pro tři představitelky a nic... Scéna Lucie Herzogové je vyloženě amatérská. Obrovské zklamání, uvidíme, kam nové vedení HaDi dojde.

Další velice zdařilá a frustrující inscenace Jana Mikuláška. Geniální je především Miloslav König a také scénografie Marka Cpina. Zábradlí ve vrcholné kondici.

Ironický komentář Jana Mocka. Demokracii zkoumá a zpochybňuje z mnoha úhlů, ale některé příliš povrchně. Nadsázka je evidentní, ale někdy ji považuji spíš za zástěrku. Škoda, že inscenace nejde do větší promyšlenosti.
Přesto jsou výkony obou herců (Halka Třešňáková a Arseniy Mikhaylov) skvělé a hra se scénografií sarkastická.

Dost staré divadlo. Spíš bych inscenaci viděla v ABC, kde mimochodem dávají modernějšího a lépe zrežírovaného Sternenhocha. Vizuálně nehezká scéna, kašírka, kýčovité kostýmy. Režisérce Veronice Kos Loulové a dramaturgovi Martinu Satoranskéhomu se nepovedlo vytvořit inscenaci s nějakým poselstvím a příběhem, opravdu se jedná o sled hudebních čísel, které nějak plynou. Jediným kladem je kvalitní hudební nastudování pod vedením Jana Aleše. Tomáš Dalecký je ale bohužel pěvecky slabý. Je to promarněná šance.

Propojení dvou her i skákání mezi časovými rovinami je dost zbytečné a nepřináší žádný nový rozměr, žádný nový pohled. Rozhodně přínosnější by bylo inscenovat jednu hru a více do hloubky. Únavné jsou projekce a kameramani, kteří se motají na jevišti, ruší. Herci hlavně ve druhé části hrají naprosto příšerně, uřvaná opilecká scéna rozhodně nepatří do profesionálního divadla. Režisér Ivan Buraj si s většinou herců zásadně neporozuměl. Nebo je vede do iritující křeče, o které si rozhodně nemyslím, že je stylizace. Neúnosné to je především u Jana Sklenáře a Kláry Oltové. Spousta řevu pro nic.

Velice nudná inscenace. Text je zkratkovitý a neaktuální, kostýmy a scéna banální ve své černobílé symbolice, nejhorší je ale nenápaditá a povrchní režie Tomáše Ráliše. Romana Widenková, Martin Finger a Jan Hájek jsou samozřejmě výborní herci, tady ale hrají mizerně. K divákům se nedostane žádné emoce, i když by to mělo být o lásce.

Označit Nebesa za feministickou inscenaci je nesmysl. Dneska jsou aktuální jiné problémy, jiné chování, hrozí jiné nebezpečí. Podstatnější paralelu s dneškem rozhodně režisér Marián Amsler a dramaturgyně Kristina Žantovská nenašli. Herecký je dobrá Karolína Knězů. Herci jsou jen do počtu a rozhodně neoslnili.

Inscenace bez výkladu, vlastně se jen mluví a mluví. Aktualizace pouze "japonskými" mezihrami, které nic neposouvají, nemají valnou estetiku. Zbytečná 3D tiskárna. Herecky slušný, ale ne oslnivý, Lukáš Melník.

Tomáš Ráliš je asi talentovaný, alespoň podle nadšených ohlasů na jeho jiné kusy. V Komedii jsem ale viděla představení, které by potřebovalo velkou pomoc od dramaturga (zde uvedena Simona Petrů). I když začátek byl slibný, po půl hodině už bylo představení jen neúnosně zdlouhavé a některé "humorné" situace a hlášky byly hlavně trapné. Příběh Ofélie se tváří jako děsně moderní a mladý, ale není. OnlyFans jako fakt takhle? Působilo to neautenticky a uměle, čemuž nepomohly herecké výkony Tomáše a Pavelky a Rosalie Malinské a ani kostýmy. Režisérovi by se mohlo dařit v ABC. Jako hlas mladé generace ho ale neoznačujte, můj určitě není.

Na začátku je inscenace zábavná, když si utahuje z filmového prostředí, poté má asi být závažnou, a to příliš režisérovi Jiřímu Havelkovi nevychází. Schází psychologie postav, větší uvěřitelnost konání postav. (Nebo naopak větší vykloubenost, kdy je vše jedno.) Dobré jsou ale všichni herci, v čele s Martou Dancingerovou. Na mysl se ale vkrádá otázka, proč se v ČK neinscenovala Heda Gablerová od Ibsena.

Spitfire Company je na pořádném uměleckém sešupu. Tato inscenace rozhodně není rodinná a poetická, spíš se jedná o kýč, kde nefunguje souhra herců a loutek, patos rámce je už v českém divadle nadužívaný, scénář zmatený.

Další zklamání ve Studiu Hrdinů. Nápad by vystačil na půl hodiny, navíc jsme pohyblivé koule viděli v české progresivním divadle opravdu nepočítaně. Ani nabubřelá anotace nezakryje inscenační bezradnost.

Tohle se opravdu nepovedlo. Divadelně banální obrazy, až k uzoufání nudné obrazy o lovcích a ženách, které nemluví. Takhle by kritika poměrů opravdu neměla vypadat. Je to přímočaré a primitivní.

Inscenace, ve které režisér Michal Dočekal nedává divákům prostor na zamyšlení a prožití Ježkova příběhu. Ze všeho nejvíc to je estráda s písničkami a nepovedenými vtipy. Hlavním problémem je asi hra Simony Petrů, která nejde do hloubky, jsou v ní jen informace, které najdete rychlým vyhledáním na internetu. Nelíbily se mi ani kostýmy Zuzany Krejzkové, přispěly k pocitu, že se všichni snaží o moderní inscenaci, ale nejde jim to. Muzikálně dobrý je Radek Melša, Tomáš Havlínek a Aleš Bílík jsou jen průměrní, Nina Horáková je krásná a herecký nadaná, příště snad bude mít víc prostoru.

Tento text a jeho autorka jsou opravdu objev! Fajn scéna Jána Tereby. Celkový dojem ale trochu kazila ne příliš kreativní (občas křečovitá) režie Kashy Jandáčkové a slabší herectví, jen Anna Kameníková hrála slušně.

Rekapitulující inscenace na rozloučenou. Není nijak zázračná, ale je emotivní, upřímná, má nadhled. Skvělý Miloslav König!

Trochu jsem se bála jít na ekologickou inscenaci do pražského divadla, ale tato od režisérky Lucie Ferenzové a dramaturgyně Dagmar Fričové se docela povedla. Text je vtipný, Jana Kozubková, Tereza Hofová a Halka Třešňáková hrají s nadhledem. Bavily mě scény s rybami, i když vizuální stránka mírně pokulhávala. Ale takových představení je potřeba více.

Tato Paní Bovaryová je podle mě antifeministická, prázdná a mě osobně urážela. Samozřejmě Emu Bovaryovou už Flaubert neobdařil moc dobrými vlastnostmi a její chování je hloupé, ale režisér Tomáš Loužný z ní neudělal o moc chytřejší a pochopitelnější postavu. Možná dokonce naopak. Scénograf Dragan Stojčevski ještě příšernými a dost nevkusnými dekoracemi perel a střevíců tu ženskou povrchnost potvrdil. Ani herecky mě nikdo moc nezaujal, jsou to prázdné výkony, protože postavy jsou jen povrchní.

Inscenace k nepřežití, tak banální text o Československu by neměl být uveden na profesionální scéně. Opravdu jsem se při sledování styděla, co jsou schopny Tereza Krčálová a Romana Maliti Štorková sepsat a nekompaktně poskládat, kolik klišé a jak polopaticky divákům předložily. Tanečky a plytkost televizních show v režii Ivety Ditte Jurčové už jen marnost tohoto představení rámovaly.

Inscenace Petra Haška mě vyloženě nebavila. Sice se tady rvou do diváků nahota, výkaly, řev, emoce, ale příběh je nezajímavý, neaktuální, nedobře napsaný (nebo dramatizovaný). Kostýmy Veroniky Traburové pokládám za vyloženě nevkusné. Herecky silný byl Vojtěch Franců, ale místy taky zbytečně expresivní, ostatně jako všechno inscenaci.

Inscenace režiséra Mariána Amslera mi připadala až moc seriózní vzhledem k Woolfové románu a látce. Místy je to jen líbivé a popisné. Od Komedie jsem čekala větší razanci v textu, asi tak jako je to v poslední scéně inscenace. Překvapivě málo punková je i hudba Berlin Manson. Orlando Vojtěcha Franců je ale opravdu skvělý. Herecky slabší a neuvěřitelní jsou Tomáš Krutina a Eva Salzmannová.

Hodně špatná inscenace. Režisér Jan Horák zde zbytečně tlačí na pilu a vytváří kýčovité scény se zcela prázdným sdělením (Rusové sice mají hrdost, jsou heroičtí, ale taky jsou pěkně násilničtí a vidíme to i dnes), herci přehrávají a pitvoří se (především Jiří Svoboda a Natálie Řehořová jsou k nepřežití). Více tajemství a méně "ruského klišé" by bylo dobré uplatnit i ve vizuální stránce.

V inscenaci Vlada Troitského je až moc patosu, považuji ji za dost nemoderní, a to hudebně i výtvarně. Neznám románovou předlohu, ale nechápu, jak inscenace mohla mít dvě dramaturgyně Simonu Petrů a Annu Turlo, když nedává valný smysl, textu je málo, není srozumitelný a propojený. Herecky (až na Oresta Pastucha a Veroniku Janků) a tanečně je to slušné, hudebně moc ne.

Moc krásná inscenace, skvělé výkony Jana Kolaříka a Markéty Matulové. Hodně smutku a poezie i naděje! Trošku zdlouhavé bylo představení v druhé části, ale zažila jsem opravdovou radost z divadla. Režisérka Anna Davidová opět předvedla, že umí vytvořit niternou inscenaci.