Vyfuk

Hranice mezi paskvilem a geniálním dílem je velmi tenká. A tady to balancovalo silně. Některé pasáže zcela úmorné, ale letošní sezóna pro mě začíná zajímavou zkouškou. Tohle totiž bylo v něčem strašně silné, esenciální a barevně stimulující. Ale jak jsem naznačil, hranice byla velmi tenká, takže ano. Bylo to zajímavé, ale stejně tak si myslím, že když toto už nikdy neuvidím, nic se vlastně nestane.

Kdo by to byl řekl, že cena za inscenaci roku bude přesně důvod, proč na tohle nejít. Vlastně jsem nečekal nic. Prvních pár minut vypadala jako live verze Pár pařmenů. A mělo se u toho zůstat. Dávalo by mi to větší smysl. Je jasné, že čůrám proti větru, ale po nějaké době jsem se zase modlil za pauzu, která nepřišla, a tak mám tu čest to nechápat až do konce.

Odlehčené s nápadem i humorem. Opět klasicky totálně tahá Trojan, který po několikáté dokazuje svou excelenci.

Praha: Zpracování a herecká práce geniální. Trochu se to chvíli hledá, ale ta tenze jde skvělým směrem. Téměř bezchybná hra má velkou chybu: uspěchaný konec, který má být velice silný, ale je svou pointou téměř nerozpoznatelný.

Trochu posunutější než film. To z toho, ale dělá divadlo. Někdy až moc alternativní a alegorické, ale nijak rušivě. Stále to umí udržet tenzi a svoji sílu. Stále platí, že Zábradlí pokaždé začíná hru intenzivním způsobem napojení a pokaždé to dělají originálně. Pes na jevišti k nezaplacení.

Na přiblížení Ruska 90. let - geniální. Tak trochu umělecky založené, že občas nevíte, proč se věci dějí zrovna takhle, ale rozhodně to není úplná alternativa. Autorsky zvládnuto skvěle. Scéna skvělá a majestátní. Vykreslení postav skvělé. Brno jede!

Minimální a skvělé dílo. Znal jsem film a trochu si ho nevybavuji skepticky beznadějný. Naopak. I tak ale ty linky fungují jak mají. Nádherně udělané scénograficky. Povedené. Jen herecké výkony mi občas přišly až nečekaně odbyté, ale přišlo mi, že herci se do toho musí dostat. Příjemně překvapující Piterková a dokonalý Dědoch.

Viděl jsem asi 2 roky zpátky. Moc si nepamatuji. Jen tu hanbu a neklid. Takový Účastníci zájezdu ala Hartl.

Těžko se to hodnotí, když jsem odešel o přestávce, ale chci mít zaznamenané, že jsem se pokusil to vidět. Hra nedělá nic špatně. Můžete tušit, co vás čeká. A stejně jako vás to může oslovit, tak i přesně naopak. U mě to bylo něco mezi, ale ani mastná částka mě nedonutila posečkat. Synchro skvělé, ale příběh jen náhodný generátor slov a jednou za uherák myšlenka. Jinak teda přístupnost 12+ je podle mě dost mimo.

Ono je to jednoduché. Je to hrozná prdel, až řachanda. Nicméně to pokulhává logikou a uceleností příběhu. Ano, nasmál jsem se jako v divadle dlouho ne, ale je to dost prázdné. A na hodinovou délku drahé.

Přesně taková ta selanka, co není totální palba, ale vyloženě neurazí. Bojím se, že spousta jiných inscenací i od Studia Dva na tom umí být hůř. Ale jako neurazí.

Tvrdá prasárna. Dekadence nevyššího kalibru. K tomu víc ani nejde napsat.

Stále doufám, že se mi to jen zdálo. Že tenhle upištěný experiment (čti exkrement) někdo měl tu soudnost dát do oběhu a hrát ho. Nevím, co mě na tom dráždilo víc. To, že si to hraje na realitu, i když není? Jak moc složité bylo udělat buďto hru o Nirvaně, nebo jenom wannabe grunge osudy říznuté dohromady? Celou dobu člověk čeká, kam se to vyvine, jenže tenhle kočkopes může maximálně metastázovat. Absolutně jsem nepochopil, na co jsem koukal, o čem to je, proč to tak je a proč je to tak prázdné a bezcharakterní. Bílek říká, že si nechce číst články o tom, aby pochopil dílo. Souhlasím. Proto odmítám ztrácet čas chápáním tohoto paskvilu.

Viděno v kině: Je to sranda, řachanda. Herecké výkony na výši, ale ucelenost trochu hapruje. Chápu, že jako dramatizace povídek je to velký úkol, ale to už bych se to snažil dělat spíše jako samostatné obrazy než jako snahu o ucelený děj, který právě pokulhává a snaží se být skoro jako bezduchá řachanda. -- Ste celou neděli žrali jen kari a krupicovou kaši. Kdybyste radši šli do kostela!

Musel bych si přečíst knížku a zjistit, jestli takhle excesivní a bláznivé pojetí je inspirované knihou, protože film si takto nepamatuji. Chápu, že divadlo bývá doslova teatrálnější, ale zde to hraničí s fraškou a trapností na sebe sama. V rámci obecnosti žádná sláva.

Chvíli trvá, než se člověk dostane do jazyka této inscenace. Pokud mu to sedí, je odměněn post-dramatem, které je post jak hudba. Má to svou vlastní symbiózu, která geniálně funguje díky výborné souhře herců, kteří umí nádherně navazovat a hrát jako orchestr. Hudební pasáž velice osvěžující.

Musím uznat, že pokaždé, když vlezu Na Zábradlí, pokaždé mě hned něco vtáhne nebo překvapí. To byla skvělá emoce na začátek. Problém byl v tom, že když se to neživí, opadne to. Někdy to byla sranda, ale někdy už si herci dělali srandu sami ze sebe a bylo to trošku moc. Koncepčně zajímavé, ale někdy zas na mě málo ukotvené. Zrovna tahle hra si přestávku (a tedy tu délku) nezasloužila. Docela jsem přemýšlel, zda během ní neodejít. Navíc teda nevím, jakého troubu napadlo dát sedačky přímo za sebe. Sedne si před vás Frankie Dlouhán a druhý den nemáte krk.

Já vlastně tady nevím, nakolik si Zelenka z nás všech jen udělal prdel. I toto dílo ukazuje, že je jedním z největších českých storytellerů současnosti, ale nebyl jsem si jistý koncepcí. Postavy jsou totiž vyhnané do extrému, takže bych si toto spíše dokázal představit jako sitcom v telce, který by fungoval skvěle. Tady jsem si nebyl jistý, nakolik je autor mrtvý a Zelenka nám trochu dědkovatí, ale snažil jsem se nad to povznést, což se mi nejednou povedlo. Zároveň si myslím, že Trojan svou roli zachraňuje tím, že je geniální herec, ale nevím, nakolik jeho um přebíjí to, že se do té role jednoduše nehodí. Za mě dost rozporuplné.

Divadelní český Oppenheimer, který ale vlastně vůbec není Opp, ale má podobný drajv a hezký přístup. Je už neuvěřitelné, jak dlouho se to hraje, a slušel by tomu film, ale natočit ho ideálně by byla výzva s velkým V.

Asi nejzajímavější je scéna. Herecké výkony jsou taky silné, ale strašně rušivá je ta ukřičenost, až moc velká abstrakce v jednání postav a naopak doslovnost v principu onoho odposlechového tajemství. Takhle si film nepamatuji.

Původně mělo být Nitero. Nevěděl jsem, co s tím, ale nakonec jsem si to užil. Zvrácenost antifeminismu zde dostává naprostou legitimitu a prohloubení jde i za takový čin, jako je vražda. Ta linka s literaturou je sice zajímavá, ale na druhou stranu zcela zbytečná. Herecké výkony byly trochu unavenější a asi zaskočené, ať už kvůli změně. Rozhodně je to jedna z nejzajímavějších her v současnosti u nás.

Rozhodně za dlouhou dobu dynamické divadlo. Herci dělají snad všechno, co člověka napadne. Využívají Teslu velice dobrým způsobem. Nostalgie tím pumpuje od začátku do konce. Teď je ale otázka nakolik to má být pro děti či dospělé. V tomhle se dílo trochu hledá.

Jasně, je to klasicky trochu náročné až surreální, ale zase docela zřetelné, k něčemu to poukazuje a má to sílu i v tom, že to ukazuje filosofii i toho rozkladu. Opět trochu modernější divadlo, ale rozhodně ne mimo či únavné.

Nutno říci, že jsem přítelem jednoho z herců. Ale to, myslím, i ve vší objektivitě říkám, že právě ona komornost inscenace, kouzlo, kdy se stírá pomalu počátek hry s běžnou hospodskou konverzací, je skvělá. Výkony jsou autentické a promyšlené. Nápad je skvělý. Poezie mě vtahuje každým veršem a hudební doprovod byl nečekaný a skvělý. Kvůli takovýmto inscenacím je radost chodit do divadla.

Jako určitě propracované a silné. Super propojování i audiovizuální stránky. Konec nicméně trochu klišé a kýč. ZAJÍMAVOST: Krobotová a Zborníková jsou jediní, kdo hrají jen jednu roli.