Fantom (nejen) opery

Scénografie Káti Kabanové patří snad k nejpozoruhodnějším, které jsem kdy viděl. Voda na jevišti je dechberoucí stejně jako výkon Kateřiny Kněžíkové. A ze závěru opravdu běhá mráz po zádech.

Carmen je v porovnání s Medicem hudebně slabší, zato však dle mého názoru lépe provedená (na Medica v Brně pěvecky oproti originálu nestačili...). Je to ale drama plné emocí, povedených výkonů (Esther Mertová je boží - např. v nejnáročnější sólovce na konci první půlky) a i tak poměrně krásných melodiích (především v triích či sborových a capella částech). Je zajímavé sledovat, jaký nádech Španělé muzikálu dodávají (jiný národ to zkrátka tak jako oni neumí).

Když jsem si přečetl anotaci, přišlo mi, že ono téma (ne)odcházení je v dnešní době tak aktuální, že si Patriarchu nemůžu nechat ujít. Jenže... podle mě je ta anotace trochu zavádějící. Popisované téma je, řekl bych, až druhořadé a ve výsledku mi z toho vycházelo maximálně tak téma pohlavního styku ve všech možných podobách a metaforách... Tak nevim. Technické zpracování se mi líbilo, ale trochu haprovala světla. Škoda...

Silný, poučný a temný příběh. No neměl jsem po tomto zážitku klidné spaní. Člověk si u toho mnohé uvědomí a podle mě i tom je divadlo. Role Miroslava Donutila není fyzicky vůbec jednoduchá, ale zvládá jí skvěle! Má můj obdiv, zvlášť když ho známe především ze zábavně laděných kusů. A jednoduchá (přesto však funkční) scéna atmosféru dobře provedeného díla jen podtrhuje.

Dílo Sweeny Todd má rysy operní i muzikálové, proč ho tedy ve Státní opeře neuvádět. Adam Plachetka je v hlavní roli úžasný, navíc je znát, že má zkušenosti se zpěvem jak operním, tak jazzovým a teď i muzikálovým, tudíž na rozdíl od dámského osazenstva umí použít ten správný hlasový rejstřík. U dam je to občas problém a bohužel to působí rušivě. Naopak operní sbor zpívající v muzikálu dodává dílu sílu - zvlášť u tohoto, řekl bych, až horroru se to velice hodí. Za zmínku stojí i technická stránka inscenace a živé kreslení scény - to jsem v životě neviděl a musím říct, že jsem koukal jak divý!

Nedokážu odůvodnit výši svého hodnocení, ale začátek sezóny se v MdB k mé spokojenosti vyvedl. Pozitiva vidím především v tématu a laskavém humoru. A musím říct, že kdyby měl každý člověk na zemi takového Anděla, jakým je v inscenaci Eliška Horňáková, bylo by na světě opravdu krásně.

Je prostě neuvěřitelné, v jaké kondici všichni pánové stále jsou. Vidět mé milované České nebe (a Záskok před 5 lety) naživo (a ještě k tomu vždy s panem Svěrákem) byl naprosto nezapomenutelný zážitek. Samozřejmě, že výslovnost většiny hrajících už není nejlepší a že panu Bruknerovi občas není rozumět nebo mu bohužel vypadne text; ale v tak vysokém věku klobouk dolů. Bylo mi ctí být u toho!

Ale jo. Jsem rád, že jsem tuto "legendu" LSS viděl. Bolek se na roli Falstaffa opravdu hodí, ale jinak jde bohužel poznat, jak je obsazení výrazně důchodového věku. Hilského překlad dokazuje, jak je čeština bohatá a krásná, ale jinak je to trochu nuda. Zároveň začínám u Shakespeara pozorovat jakýsi nešvar: děj se celou dobu neuvěřitelně vleče a během posledních 10 minut je najednou vše ukrutně rychle vysvětleno a "de se dom". No... zajímavé...

Po výborném Werichovi a skvělé Martě pro mě do třetice zatím nejlepší Klan Baťa. Muzikál je svěží, má spád a energii a ani jednou mě nenapadlo se podívat na hodinky. Step tomu dodal patřičný šmrnc, rap atmosféru zase naopak odlehčil, plusové body dávám i za vtipné interakce s diváky (např. na boty či začátek druhé půlky, který nebudu prozrazovat). Ač Tomáše Kluse normálně neposlouchám, tady se mi líbil ze všech nejvíc! Jeho sólová písnička v druhé půlce je krásná a přátelé, ten závěr! To je snad nejhezčí původní muzikálová závěrečná písnička, kterou jsem za poslední dobu slyšel! Podtrženo sečteno, nádherný letní večer.

Hudba v tomto muzikálu (a především ve sborových částech) je mimořádná a rockově-lidové hudební motivy spolu skvěle fungují. Jinak mě ale samotné dílo bohužel minulo. Humor v něm obsažený mi přišel hodně na sílu a druhá půlka byla po dějové stránce dosti slabá. Ale na Biskupák se to hodí, to se musí nechat. Jen kdyby na Zelňáku současně neprobíhal jiný (hlasitější) koncert... to je možný fakt jenom v Brně.

Olomoucká Evita působí jako dobře odvedená práce. Scéna není typicky muzikálově okázalá, ale skvěle doplňuje jednotlivé aspekty díla. Musím vyzdvihnout i precizní hudební nastudování Tomáše Hanáka a taky operní sbor, který sice může působit ztuhle, ale pěvecky tomu dodává úplně jiný šmrnc. Za mě spokojenost!
P.S. ke standing ovation: tradiční davová psychóza, kdy se diváci vyloženě předbíhají v tom, kdo si stoupne 1. (až si musí stoupnout všichni, protože nevidí přes ostatní), a vůbec je nezajímá, že skladatel Weber nebyl hlupák a udělal děkovačku z hudebních úryvků, u kterých je naprosto nevhodné tleskat a následně stát jako při hymně... NC

Nestárnoucí a chytlavé melodie, k tomu nádherná výprava a kostýmy a navrch rozkošný humor - to vše je brněnský Netopýr, který do Brna přiletěl opravdu ve velké parádě!

Nemůžu jinak, musím dát stovku! Hra je neuvěřitelně dobře napsaná, je plná perfektně sednoucích hlášek v ten pravý okamžik a taky naprosto trefná. Neřekl bych, že podobnost některých situací je čistě náhodná! Zkrátka hra o tom, čemu se smát nemáme, a přesto smějeme... taková je realita a Mešita nám to všem pěkně a nekompromisně plivne do tváře.

Skrze besedu s autorem o jeho novém románu se postupně dostáváme do autorovy životní situace... - výborný nápad. Výpověď o tom, jaký může život být, co všechno přináší a jak v tom všem neztratit hlavu. Působivá hudba dokresluje příjemný divadelní zážitek.

Už to tady přede mnou někdo napsal, hra se neúnosně vleče jako zpomalené video na YouTube. Řekl bych až za mou hranicí snesitelnosti, nehledě na to, že děj nenabízí jediný dramatický zvrat. Většinu času je v pozadí puštěná až meditativní hudba, což udržení pozornosti taky dvakrát nepomáhá. Co se mi naopak líbilo, tak rozdělení postavy Petera Walshe mezi dva herce (starší a mladší já), kteří mezi sebou sdílí své myšlenky.

Mé první setkání s Dejvickým divadlem, takže mám vůbec radost, že se mi to konečně povedlo. Dějově je to trochu slabší, ale úvod, ten byl výborný! Všichni hrají velmi vyrovnaně, tudíž za mě spokojenost.

Přes lehkou ironii a nádech sarkasmu se postupně dostáváme víc a víc do hloubky tragického příběhu. Ten mě pohlcoval od začátku do konce, ač jsem zpočátku vůbec nevěděl, o co půjde. Vnitřně jsem to nějak tušil, jen jsem tomu nechtěl věřit. Na představení jsem navíc neměl v plánu jít, ale spontánní nápady jsou, jak vidno, nejlepší. Odcházel jsem s pocitem, že každá postava měla svým způsobem pravdu, ale kdo ji vlastně měl doopravdy?

Dechberoucí! Nápadité masky, perfektní choreografie, vtip, zkrátka jedna báseň lepší než druhá. U Vyšehradu mi tradičně ukápla slza a zapojení dětských diváků do Blaníku bylo víc než nádherné. Mé obavy o komorním orchestru a tudíž i menší síle zvuku, kterou tento symfonický cyklus všeobecně má, se nepotvrdily, a zapojení banja či akordeonu? Proč ne! Tuto Mou vlast by měl vidět opravdu každý (i nemilovník klasické hudby, i dítě, prostě kdokoliv)!

Vůbec nechápu, že se Nebezpečné známosti staly inscenací roku. Je to vulgární, nechutné, explicitně tlačené na sílu a někdy mi bylo až trapně. Nahota, no, to asi ponechám bez komentáře. Věděl jsem, na co jdu, bedlivě jsem si přečetl anotaci apod., ale tohle jsem teda nečekal. Omlouvám se, ale takto asi ne... A ano, nejspíš provedení není pro každého.

Pěkná práce! Mimochodem, vhodnější použití live cinema jsem ještě dosud neviděl. Člověk se u toho všeho akorát musí pořádně zamyslet a některé věci mu dojdou až s odstupem.

Vnímání první části bylo značně ovlivněno zapnutou klimatizací, která svým hučením výrazně přehlušovala mluvu herců a díky které bylo v hledišti asi tak 5 stupňů (seděl jsem přímo u jejího výdechu), proto se na představení prakticky nedalo soustředit. V druhé části ji naštěstí vypnuli, tudíž se už soustředit dalo. Druhá půlka mi přišla záživnější, napínavější a lepší než první. Přesto jsem se však na konci neubránil dojmu, že to částečně byla parodie na detektivku, za což nejspíš může nejen vykreslení jednotlivých postav, ale i bizarní konec. Mrzí mě, že byl zážitek ovlivněn nejen klimatizací, ale taky velice protivným hledištním personálem.

Geniální nápad R. Levínského o tom, co by se mohlo stát, kdybychom používali AI i pro jiné (ne úplně běžné) účely. Hra je vtipná, aktuální a vulgarismy s ohledem na dobu, kdy se příběh odehrává, mimořádně pominu. Druhá půlka lepší než první, za to M. Isteník tradičně dobrý v obou částech!

Všichni, kdo mají potřebu modernizovat a přetvářet díla našich klasiků, nechť zajdou do MdB na Její pastorkyňu. Zjistí, že to není potřeba, protože dílo funguje i tak. Takto se totiž má dělat klasika, s úctou k autorovi/autorce! A Thálii pro paní Antalovou, prosím!

Kde jinde hrát o duu Fellner a Helmer než v Mahence. O té je však ve hře jediná zmínka, a to jen tak mezi řečí. Všechno se jinak točí okolo žen, přičemž děj jsem hledal jen stěží. Obdivuji autorovy hrátky s češtinou, text obsahuje nespočet krásných slovních obratů a dvojsmyslů. Je jich tam ale tolik, že je divák nestíhá pobírat a než mu to docvakne, už nemá prostor se zasmát. Co se musí nechat, tak scéna, ta je famózní! Jinak se domnívám, že tato novinka měla velký potenciál, bohužel ho však plně nevyužila. Pro strávení příjemného večera bez nutnosti přemýšlet je to ale ideální volba.

Velmi oceňuji, že tvůrci Vik!nga vymakali působivé sborové výstupy, které v muzikálech, které se poslední dobou píší, vždy tak trochu schází. Muzikál je prošpikován také příjemným humorem. Dobře promyšlená je i scéna. Mám jen pocit, že létající zvíře už jsme na prknech MdB nedávno viděli a "Saňulka" z Vik!nga je nejspíš vzdálená příbuzná "Orla" z Pohádky o živé vodě...